(1) TAKTO ZEMŘÍT
T
oho pochmurného zimního rána 10. února 1939 stál Eugenio Maria Giuseppe Pacelli ve dveřích ložnice a sledoval, co se děje kolem mosazné postele. Dvě řeholnice středního věku vykonávaly svou práci tak jemně, jak očekával. Zacházení se zesnulým je naučila léta praxe. Pacelli chápal smrt jako záruku posmrtného života. O tomto příslibu se již dávno dozvěděl od své matky Virginie, zbožné dcery římskokatolické církve. Její syn byl dnes Jeho Eminence, kardinál státní sekretář Svatého stolce, druhá nejmocnější postava církve. Před hodinou se Pacelli kvůli smrti starého muže v této posteli, papeže Pia XI., stal nejvýznamnější postavou celého katolického světa. Nyní z něho byl camerlengo, což je postavení, které v sobě spojuje funkci vatikánského pokladníka a komořího Svatého stolce. Bude zodpovědný za organizaci pohřbu papeže Pia XI. a konkláve, které zvolí nového papeže. Pacellimu bylo šedesát čtyři let, byl středně vysoký, hubený a měl typický římský nos, rovný, s úzkými dírkami a s malým hrbolkem uprostřed nosu. Za staromódními brýlemi se zračily oči muže, který dokázal okamžitě porozumět situaci. Přes zavřené okno vysoko ve vatikánském Apoštolském paláci, asi šedesát metrů nad náměstím svatého Petra, doléhalo do ložnice hučení davu, který se modlil za duši papeže Pia XI., 259. nejvyššího pontifika. Po dvacet let byl nositelem řady titulů, úřadů a hodností, které měly 23