1 / Artefakt, nebo falzum?
O letní dovolené v roce 1988 jsem četl zajímavou knihu od Johannese von Buttlar o neobyčejných objevech a nálezech.1 Autor se v jedné kapitole stručně zmiňuje o tom, že v oblasti Paluxy River poblíž Glen Rose se už celá desetiletí opakovaně nacházejí otisky lidských nohou a také bot hned vedle zkamenělých dinosauřích šlápot. Von Buttlar kromě toho popisuje staré zvětralé kladivo se zlomenou násadou, které našla rodina Hahnových v roce 1934 poblíž texaského městečka jménem London. Toto místo nálezu patří ke stejné části horského hřbetu jako naleziště na břehu Paluxy River poblíž Glen Rose. Z fosilního kladiva trčel ze skály pouze konec zlomené násady. Hlava kladiva a dřevěné topůrko byly původně celé obalené pevnou vrstvou pískovce. Nález mohl být prozkoumán a posouzen až poté, co byl odlomen masivní kus kamene. Tyto objevy jsou přirozeně v příkrém rozporu s evoluční teorií Charlese Darwina, neboť dinosauři podle ní údajně vyhynuli přibližně před 64 miliony let a opočlověk vzpřímený, homo erectus, se podle antropologických poznatků vyvinul teprve přede dvěma, maximálně třemi miliony let. Podle všech obvyklých učených názorů, a především pak podle evoluční teorie, se tedy veleještěři a lidé „minuli“ o více než 60 milionů let. S těmito vědeckými základními tvrzeními přirozeně nelze sloučit skutečnost, že lidé a dinosauři zanechali otisky nohou ve stejné geologické vrstvě. Ani nález kladiva vyrobeného lidskou rukou, které bylo uzavřeno v hornině, jejíž stáří stanovili geologové na 140 milionů let, vůbec nezapadá do koncepce evoluční teorie, jež mezitím povýšila na evoluční učení a dogma, tedy na nenapadnutelný zákon. Je třeba se ptát na skutečné stáří horniny, která musela mít v době vzniku zkamenělých dinosauřích a lidských stop ještě měkkou konzistenci, srovnatelnou s rychle tvrdnoucí sádrou. Podobně to platí pro staré kladivo kompletně uzavřené ve vápenci, který je přece výchozí surovinou pro výrobu rychle 11