Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 7
„Odkud jsem…“
K
dyÏ se chci vydat za létem, nemám to daleko. Ve Fischlandu, na meklenburském pobfieÏí v˘chodnû od Rostocku, chladí horkost léta otevfiené Baltské mofie ze severu a píseãn˘mi kosami oddûlené laguny z druhé strany, z jihu. Tam, kde obû vodní plochy oddûluje sotva pût set metrÛ pevné zemû, leÏí baltská vesnice Wustrow. Odtamtud pocházejí obrazy vÛbec prvních vzpomínek, jeÏ mi utkvûly v pamûti, neboÈ jsem tam strávil prvních pût let svého Ïivota: vidím matãinu tváfi, jak se nade mnou sklání, dÛm, strom, nebe – ve svûtl˘ch barvách. Velkou vodní plochu, babiãku, nebe – tentokrát obraz ztmavl. Malou sestfiiãku, dûtské slzy, dûtské ‰tûstí. V‰echno poprvé. Av‰ak pokaÏdé, kdyÏ vzpomínám, mi na mysli nejprve vytane jeden obraz. Je mi dvanáct let a jdu nav‰tívit tetu Mariannu, pfiítelkyni své matky. Se sv˘mi dvûma dûtmi bydlí v prastarém hrázdûném domû u laguny. V pfiední ãásti tmavé pfiedsínû s podlahou z udusané hlíny jsou chlévy, za nimi kuchynû, vzadu pokoje. V pfiedsíni se mi o nohy tfiou koãky, vla‰toviãky létají do hnízd pfiilepen˘ch pod trámy a hned zase ven. DÛm patfií dûdeãkovi Konowovi, otci tety Marianny, ãistokrevnému starému Meklenburãanovi. Jeho malá dfievûná loìka, ãlun s ploch˘m dnem, kotví jen padesát krokÛ odtud v „pfiístavu“, v malé zátoãinû vykousnuté v pásu rákosí lemujícím pobfieÏí. Na této loìce jsem se uãil veslovat – a protoÏe ji ‰lo rychle pfiemûnit na plachetnici, také plachtit. Loìkou se vozilo seno z louky u laguny nebo provazy z okresního mûsta na protûj‰ím bfiehu. Ty byly zapotfiebí pro práci s Ïacím strojem. Dûdeãek mluvil pochopitelnû plattdeutsch, dolní nûmãinou, 7