0036096

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 7

1. KDE SE BERE STRACH ZE STÁ¤Í A O ÎENÁCH, KTERÉ HO P¤EKONALY

S ãist˘m svûdomím mohu prohlásit, Ïe se stáfií nebojím.

Miluji zmûnu a rozmanitost, potfiebuji je k Ïivotu. B˘t star‰í pro mû znamená: vystrãit tykadla, dále vzdûlávat ducha, bydlet v nov˘ch bytech, poznávat nové zemû, nové jazyky a nové lidi a pochopit alespoÀ malink˘ kousíãek toho, co naz˘váme Ïivotem.

Nikdy jsem nebyla ráda mladá. Základní ‰kolní docházku mi pomohlo uãinit snesitelnou pouze velké porozumûní mé matky. SpoluÏaãky mi pfiipadaly hloupé, drzé a zlomyslné. Na gymnáziu jsem trpûla prÛmûrností sv˘ch uãitelÛ a „lichotkami“, kter˘mi mû ob‰ÈastÀovali muÏi na ulici – projít okolo staveni‰tû pro mû bylo utrpením. Byla jsem mladiãká, ale co by na tom mûlo b˘t velkolepého, to mi zÛstalo utajeno. Trápila jsem se kvÛli ne‰Èastné lásce, finanãním starostem a ‰patn˘m sexuálním zku‰enostem. Srovnám-li svÛj tehdej‰í Ïivot s dne‰ním – teì je mi tfiicet sedm let – musím fiíci, Ïe se nesrovnatelnû zlep‰il.

Cel˘ západní svût má ke stárnutí nepfiirozen˘, takfika perverzní vztah. Na‰inec zaslechne slovo „stáfií“ a popadne ho strach. Pfiitom ãasto vÛbec ani netu‰í, z ãeho. Îeny stejnû jako muÏi se odnauãili zestárnout v kráse a dÛstojnosti. Panuje v‰eobecná nejistota. âlovûk si není vûdom své ceny a zapomnûl, Ïe smysl Ïivota spoãívá ve zralosti.

7

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 8

Lidská fantazie se pohybuje v extrémech – nejvût‰í strach ze stáfií má proto ten, kdo nikdy nepfii‰el do styku se star‰ími lidmi, a pokud ano, tak pouze letmo. Kdo v‰ak má v pfiíbuzenstvu dûdeãka nebo dokonce prababiãku – a v Evropû je to díkybohu je‰tû ãast˘ pfiípad – ztrácí ze stárnutí obavy. Ví totiÏ, Ïe milovan˘ ãlovûk (pokud je zdrav˘) zÛstává aÏ do smrti stejn˘; Ïe stárnutí samo o sobû není Ïádná nemoc, n˘brÏ pfiirozen˘ proces; Ïe ãlovûk mÛÏe zÛstat krásn˘ i ve vysokém vûku a vychutnávat si Ïivot aÏ do posledního dne.

ZáleÏí na úhlu pohledu KdyÏ na to pfiijde, má ãlovûk koneckoncÛ právo tr˘znit sám sebe. KaÏdá vûc má dvû strany a nûktefií lidé zkrátka na lidské existenci spatfiují pouze negativa. Znám hodnû takov˘ch, kdo svÛj drahocenn˘ ãas tráví bûdováním a fiíkají, Ïe hodnotné jsou pouze „zlaté ãasy mladosti“. A tyhle ãasy potom, jedná-li se o mírn˘ druh pesimismu, kladou mezi desát˘ a dvacát˘ druh˘ rok Ïivota. Pokud jde o hor‰í druh skepse, interval se zkracuje na období mezi deseti a osmnácti lety. Je to smutné, ale zaÏila jsem to na vlastní kÛÏi.

NemÛÏeme lidem zakazovat, aby na své stáfií nahlíÏeli z nesprávného úhlu: místo aby se radovali, Ïe jim je TEPRVE ãtyfiicet (padesát, ‰edesát) let, dûlají si cel˘ Ïivot starosti, Ïe jim je UÎ tfiicet (ãtyfiicet, padesát) rokÛ. Jak uÏ bylo fieãeno, kaÏd˘ má právo tr˘znit sám sebe. Nikdo by ale nemûl brát sv˘m blízk˘m zdravou Ïivotní odvahu, nebo jim namlouvat, Ïe ve tfiiceti letech v‰echno krásné konãí a v pûtaãtyfiiceti nezb˘vá nic jiného neÏ rezignace.

8

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 9

Vím, Ïe muÏi mají vût‰í strach ze stáfií neÏ Ïeny. Nûktefií to vysvûtlují obavou ze ztráty potence, jiní zklamáním, které zaÏívá ten, kdo svÛj Ïivot upsal povrchním symbolÛm a touze po moci. Pfiesto se v této knize obracím na pfiíslu‰nice svého pohlaví, které byly v uplynul˘ch sto padesáti letech ponûkud bezohlednû vyuÏity a mají hodnû co dohánût. PfiestoÏe si muÏÛ váÏím, chtûla bych, aby bylo jasné, Ïe více neÏ století pfiená‰eli svÛj strach ze stáfií na Ïeny, které byly z ekonomick˘ch a jin˘ch dÛvodÛ pfiíli‰ nejisté, neÏ aby se bránily.

AÏ donedávna nemûly Ïeny na vefiejnosti takfika hlas.

V‰echna média – divadla, kazatelny, noviny, rozhlas, film a televize – byla v rukou muÏÛ. Îeny ani nemûly moÏnost bránit se tûm nejabsurdnûj‰ím obvinûním. K tûm patfiily takzvané lidové moudrosti ve stylu, Ïe muÏi se v hostinci rvou jen proto, Ïe Ïeny se rády dívají, kdyÏ se dva zabíjejí, nebo Ïe muÏi jdou do války jen proto, Ïe Ïeny shledávají vojáky neodolateln˘mi, coÏ se pr˘ pozná z nad‰ení, s jak˘m bûÏí vstfiíc kaÏdému muÏi v uniformû. Îenám se kladou za vinu i bezohledné boje o moc v zamûstnání, neboÈ muÏi pr˘ pracují jen proto, aby se zavdûãili sv˘m ctiÏádostiv˘m a nároãn˘m Ïenám.

Podobnû je tomu se stáfiím. ProtoÏe se ho muÏi obávají, sv˘m pfiíbuzn˘m a znám˘m Ïenského pohlaví – vlastní Ïenu nevyjímaje – namlouvají, Ïe jsou na tom je‰tû hÛfi neÏ oni, Ïe rychleji stárnou, Ïe se stávají nepotfiebn˘mi.

Následkem toho je, Ïe uÏ tfiicetileté Ïeny se ãasto stydí za své datum narození. Pfiitom uvaÏujeme-li o tom dÛkladnû, má Ïenské pohlaví daleko ménû dÛvodÛ ke strachu.

Ne náhodou pfiíroda naplánovala plodná léta Ïeny (s individuálními odchylkami) mezi dvanáct a ‰edesát let (má matka prodûlala menopauzu teprve v padesáti ãty9

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 10

fiech letech). Îeny tedy mohou rodit dûti je‰tû ve vûku, kdy mnozí muÏi mají elementární problémy s potencí.

Tûlesné lásky jsou Ïeny schopné vÏdy, neztrácejí vlasy, mají ménû vrásek neÏ muÏi a jsou i ve vysokém vûku schopné postarat se samy o sebe – coÏ se o jejich muÏsk˘ch protûj‰cích fiíct nedá.

Odkud v na‰em století pramení ten pfiehnan˘ strach ze Ïenského stáfií, kter˘ sice zaãíná pomalu polevovat, ale je stále je‰tû dost siln˘ na to, aby bázlivému ãlovûku ztrpãil Ïivot? Ve v‰ech velk˘ch evropsk˘ch a asijsk˘ch kulturách byla ctûna zralá Ïena, ne dívka. Ovidius (fiímsk˘ odborník na milování a Ïeny) psal, Ïe pravá Ïena se zaãíná rozvíjet teprve v ‰estatfiiceti letech. Také ve stfiedovûku kvetlo v celé Evropû uctívání Ïen, ne dívek. Podobnû to platí pro renesanci, 16. a 17. století a první polovinu 18. století.

Uctívány byly pouze zralé Ïeny Francouzka Ninon de Lenclos nebyla v pafiíÏské spoleãnosti jedinou dámou, která v 17. století zÛstala aÏ do vysokého vûku obklopena ctiteli, milenci, váÏností a úctou.

Básníci o ní – zemfiela v devadesáti – fiíkali, Ïe „stárla jako rozkvétající rÛÏe ‰ífiící omamnou vÛni“. Anne Geneviéve de Bourbon, pozdûj‰í knûÏna z Longueville, se stala teprve v padesáti letech (navíc po prodûlan˘ch ne‰tovicích) jednou z nejoslavovanûj‰ích krásek PafiíÏe.

Dal‰ími slavn˘mi souãasnicemi, jejichÏ Ïivot mÛÏe poslouÏit jako vhodn˘ pfiíklad k otupení hysterie moderní Ïeny ze stáfií, byly Madame de La Fayette, Madame de Sévigné, La Grande Mademoiselle (dcera Gastona, vévody 10

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 11

Orleánského), Mademoiselle de Scudéry a mnohé dal‰í.

Zralé Ïeny nepoÏívaly váÏnosti jen v PafiíÏi. Ve ·panûlsku, v Itálii, v Nûmecku, ve ·v˘carsku a v Rakousku to bylo podobné. KdyÏ se Angliãanka Lady Mary Wortley Montaguová, která se proslavila sv˘mi dopisy a povídkami z cest, zastavila na vídeÀském dvofie (její muÏ byl anglick˘m vyslancem v Turecku a ona byla na cestû za ním), napsala 20. záfií 1716 své pfiítelkyni Lady Richové do Lond˘na následující: Uji‰Èuji Vás, má milá, Ïe vídeÀsk˘m dámám ‰edivé vlasy ani ohnutá záda nebrání v cestû za dob˘váním nov˘ch srdcí. Dennû vídám, jak krásní mladíci pomáhají sv˘m letit˘m milenkám do jejich koãárÛ. Îena pod pûtatfiicet je v tomto velkomûstû povaÏována za nezralé kufiátko. Teprve od ãtyfiicítky mÛÏe doufat, Ïe se jí podafií uãinit na lidi setrval˘ dojem.

KdyÏ si ãlovûk tuhle tradici promítne pfied oãima, zdá se podivné, Ïe v 19. století byly neprovdané Ïeny v pûtadvaceti letech oznaãovány za „staré panny“ a ve 20. století se mlad˘m ‰estadvacetilet˘m ‰estinedûlkám fiíkalo „pozdní rodiãky“. Co se vlastnû stalo? Struãnû fieãeno, následující.

BurÏoazie potfiebovala poddajnost PrÛmyslová revoluce zaãala v Anglii v první tfietinû 18. století a trvala pfiibliÏnû sedmdesát let. V té dobû se etablovala burÏoazie díky „nov˘m“ financím pocházejícím z továren. Pfied prÛmyslovou revolucí se anglické obyvatelstvo skládalo v podstatû pouze z aristokratÛ a chudákÛ.

Aby nová spoleãenská vrstva pfieÏila, potfiebovala „silnou rodinu“. Takovou ov‰em ne‰lo vytvofiit s barokní 11

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 12

dámou, která vedla velk˘ salon a nenechala si od Ïádného muÏe porouãet. BurÏoazie byla odkázána na nov˘ typ Ïeny, která byla vûrná, mûla smysl pro rodinu, bez odporu rodila dûti a ve v‰em se podfiizovala manÏelovi.

Tento typ manÏelky poãal b˘t v polovinû 18. století bez velk˘ch okolkÛ v podstatû vydupáván ze zemû. KdyÏ si ãlovûk dá tu práci a ãte divadelní hry, novinové ãlánky, nedûlní kázání, knihy o dobrém chování a romány z té doby, je aÏ ohromen úÏasem z toho, s jakou obratností se muÏsk˘ svût vydal za sv˘m cílem. Kazatelé, uãitelé, novináfii, otcové a ctitelé vtloukali mlad˘m dívkám do hlavy, Ïe není naprosto vhodné usilovat o ‰tûstí v lásce a tûlesnou a du‰evní plnost. Opravdové a „svaté“ poslání Ïeny podle nich spoãívalo v sebeobûtování, poslu‰nosti, cudnosti a v opatrování dûtí, manÏela a domácnosti.

Aby bylo jasno, tuto novou ideologii Ïenství drÏel nad vodou naprosto nezniãiteln˘ fenomén: strach. Strach ze stáfií byl umûle a umnû rozdm˘cháván: byla zdÛrazÀována pomíjivost Ïenské krásy, na fantazii ãtenáfiek útoãily nemoci, které krásné mladé dûvãe jednou ranou zbaví v‰ech pÛvabÛ, kniÏní a ãasopiseck˘ svût byl pln˘ zl˘ch lidí, nevûrn˘ch ctitelÛ, obchodníkÛ s dûvãaty a násilníkÛ.

A jediná záchrana, která existovala, jediná cesta, která byla „slu‰né Ïenû“ otevfiena, vedla do náruãe manÏela. Ten byl v románech, pfii kázáních a v knihách o dobr˘ch mravech vybaven v‰emi ctnostmi. Jeho úkolem bylo zachránit bezmocnou Ïenu pfied staropanenstvím, samotou, neuÏiteãností a v˘smûchem spoleãnosti.

12

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 13

Sexualita náhle neÏádoucí Byla to úãinná taktika. UÏ na poãátku 19. století se obraz Ïeny zmûnil. Z odu‰evnûlé, obletované a po cel˘ Ïivot zboÏÀované dámy se stala bledá, poãestná, neustále tûhotná a stonavá Ïena, provdaná pfiíli‰ mladá, neÏ aby mohla rozkvést. Pro tyto Ïeny v‰echno skonãilo je‰tû dfiív, neÏ mohlo vÛbec nûco zaãít. Byly zbaveny sexuality – své jediné silné stránky ve spoleãnosti, ve které byly Ïenám zapovûzeny vzdûlání i kariéra. Mûly ménû Ïivotní energie a vÛle. Stárly.

Potlaãení sexuality hrálo v tomto procesu velkou roli.

Strach, Ïe by Ïeny „mohly pfiijít sexu na chuÈ“, vymetl z Ïenské literatury v‰echny erotické naráÏky. Zatímco je‰tû na poãátku 18. století se muÏi a Ïeny spoleãnû bavili erotikou v knihách i na divadle, na konci téhoÏ století se literatura roz‰tûpila na „nezávadné“ rodinné knihy pro Ïeny a dûti a na pornografii pro muÏe. Na poãátku 19. století vzniklo v lond˘nské Hollywell Street (náhle?) padesát devût pornografick˘ch knihkupectví! Na druhé stranû ‰el oãistn˘ proces tak daleko, Ïe na trh pfiicházela vydání Shakespearov˘ch dûl, ze kter˘ch byla odstranûna „v‰echna neslu‰ná slova, jeÏ by se v rodinném kruhu nemohla ãíst bez pocitu studu“.

Zapomenutá sexualita, stál˘mi porody oslabené zdraví, panick˘ strach ze stáfií. Îádn˘ div, Ïe nejlep‰ími léty v Ïenském Ïivotû byla krátká doba pfied sÀatkem. Uctívání Ïen zakrnûlo v krátkodobé zboÏÀování dívek, které (kdyÏ bylo dûvãe, pokud moÏno co nejmlad‰í, koneãnû pod ãepcem) ‰lo snadno, s ulehãením a jednou provÏdy uloÏit ad acta, coÏ se také promptnû stalo. V˘sledek? Teror stáfií v té nejãist‰í podobû.

13

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 14

Tohle se dûlo v Anglii na poãátku prÛmyslové revoluce. A odtud pfie‰el strach ze stáfií do Francie, aby tam byl rozdm˘chán revolucí z roku 1789. „Pfied revolucí umûl ãlovûk Ïít i umírat,“ fiekla Marie-Aurora Dupinová své vnuãce, slavné francouzské spisovatelce George Sandové. „Byl tenkrát vÛbec nûkdy star˘? To revoluce vnesla do svûta stáfií. Vበdûdeãek, kter˘ byl daleko star‰í neÏ já, zÛstal krásn˘, pûstûn˘, pÛvabn˘, voÀav˘, laskav˘, nûÏn˘ a stále dobfie naladûn˘ aÏ do své smrti.“ Z Anglie a Francie pfiiplul strach ze stáfií do b˘val˘ch kolonií: do Kanady a Severní Ameriky. Tam padl na tu nejúrodnûj‰í pÛdu. A z USA se jako plíÏivá nákaza vrátil (v dÛsledku druhé svûtové války) do Evropy.

Teprve nyní, takfika o ãtyfiicet let pozdûji, se z nûj zaãínáme osvobozovat (kniha byla napsána v roce 1980 – pozn. pfiekl.).

Strach ze smrti Severní Amerika získala svou nezávislost teprve koncem 18. století. Îivot za neustálého boje o pfieÏití byl tvrd˘, Ïeny pracovaly jako muÏi a oba byli opotfiebovaní uÏ v mládí: ideální Ïivná pÛda pro strach ze stáfií. I kdyÏ se pomûry ãasem zlep‰ily, nezmûnilo to nic na skuteãnosti, Ïe Amerika byla mladou zemí, coÏ je ve srovnání s Evropou dodnes. A aÏ dosud se nevypofiádala s fenoménem smrti. Zemû s mnohem star‰í kulturou mûly dost ãasu, aby se s tímto traumatem vyrovnaly a na‰ly zpÛsob a cestu jak jej uãinit snesiteln˘m. Ve spoleãnosti, která mûla dlouhá staletí na to, aby vyzrála (mám na mysli Japonsko nebo Indii), je smrt akceptována jako 14

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 15

souãást Ïivota. Oproti tomu v Americe má velká ãást obyvatel z umírání panick˘ strach. Bohatství, blahobyt a vysok˘ Ïivotní standard získali teprve pfied nûkolika generacemi a teì si ho chtûjí uÏívat tak dlouho, jak jen to bude moÏné.

Je‰tû více neÏ muÏi trpí americké Ïeny. Valná ãást majetku patfiila a dosud patfií muÏÛm. Ti z toho vyvozují právo vymûnit první (vût‰inou stejnû starou manÏelku) za druhou (mlad‰í) a pozdûji za tfietí (je‰tû mlad‰í) v nadûji, Ïe tak zapomenou na vlastní ‰edivé vlasy. Kdo by se pak divil tomu, Ïe Ameriãanky je‰tû pfied deseti lety na kaÏdou sebemen‰í známku prchající mladosti reagovaly panick˘m strachem? Îe v kaÏdém pohledu signalizujícím zájem jejich muÏe o jinou Ïenu tu‰ily – oprávnûnû – rozvod a s tím spojenou finanãní katastrofu, ztrátu domu a spoleãenské prestiÏe? Îe proto provádûly absurdity, kter˘ch se nezbavily dodnes – napfiíklad si v padesáti letech uvázaly ma‰le do vlasÛ a mluvily dívãím hlasem? „KdyÏ jsme se zaãínaly tû‰it ze své zralosti,“ napsala spisovatelka Anaïs Nin poté, co v roce 1940 uprchla z PafiíÏe do Ameriky, „musely jsme opustit Evropu a pfii‰ly jsme do zemû, která miluje jen mládí a nezralost.“ V roce 1945 v‰ak díky silné americké pfiítomnosti v Nûmecku a Rakousku byla touto mentalitou pfieválcována i Evropa.

Ze zaãátku nad tím ohrnovaly nos pfiedev‰ím ty Ïeny, které bûhem války nahradily muÏe a dokázaly, Ïe se bez nich umûjí obejít. Pfiipadalo jim absurdní, Ïe by mûly b˘t odhozeny do starého Ïeleza jen pro takovou banalitu, jakou je nûkolik vrásek v obliãeji. Pomalu se v‰ak nechaly nakazit – i kdyÏ ne zcela. Evropsk˘ kontinent hol15

Koneãnû - zlom

21.11.2013

11.59

Stránka 16

doval kultu mládí – na rozdíl od Anglie – jen podmínûnû. Nicménû sebevûdomí Evropanek utrpûlo citeln˘ úder.

MÛÏe za to film Náhle mûly právo na Ïivot a na to vypadat zajímavû jen teenagerky ochotné se vdávat, coÏ vydatnû podporoval americk˘ filmov˘ prÛmysl. O Ïenách, které byly osobnostmi a dokázaly velké vûci, ani vidu, ani slechu. Na filmovém plátnû byly zboÏÀovány hladké obliãeje, hloupouãce nevinné oãi, schopnost zapomenout na kariéru a potfieba zab˘vat se manÏelem, dûtmi a domácností. Americk˘ filmov˘ prÛmysl pozdních ãtyfiicát˘ch, padesát˘ch a ‰edesát˘ch let 20. století tu byl od toho, aby pokud moÏno co nejmlad‰í Ïeny nahnal do tûhotenství a aby pomohl zv˘‰it poãetní stav národa, kter˘ v druhé svûtové válce ztratil spoustu lidsk˘ch ÏivotÛ.

Star‰í Ïeny nemûly lehké postavení, protoÏe nemûly vzory. Zaãal kvést strach ze stáfií, i kdyÏ se vûdûlo, Ïe zralá Ïena dokáÏe nesrovnatelnû víc neÏ dívka. Ne‰tûstí spoãívalo v tom, Ïe Ïenská práce nebyla ocenûna. MuÏi, ktefií se vrátili z války, dostali zpût svá místa, a Ïenská práce se omezila na domácnost, pfiiãemÏ o cenû téhle práce nepadlo ani slovo.

Dobrá vûc potfiebuje ãas Îádná Ïena se nemusí bát. Îivot není u konce ani ve tfiiceti letech, ani v dobû, kdyÏ dûti dospûjí. Mládí není Ïádná zásluha. KaÏd˘, komu se dostalo té milosti b˘t 16