0036118

èást I SPOJENÉ STÁTY Savanna…

Berkeley…

Listopad 1963 – èerven 1968

1 Na Savannu dolehl lezavý podmraèený den se studený-

mi poryvy vìtru od oceánu. Forsythský park byl poset spadaným listím, nìkolik dvojic se tam toulalo ruku v ruce a skupinka žen v nìm dokuøovala své cigarety pøed odchodem do práce. V savannské støední škole zely ještì chodby prázdnotou. Teprve v jednu hodinu se rozeznìl školní zvonek a studenti se vrátili do tøíd. Jen z jedné se ozýval potlaèovaný smích, v ostatních zavládlo ticho. Skøípìní køídy bylo doprovázeno úzkostlivým výrazem na tváøích studentù nevalnì pøipravených na neoèekávaný test z obèanské výuky. V nejvyšším roèníku mají prokázat schopnost obstát pøi pøijímacích pohovorech na vysokou školu. Probìhnou pøíští týden, tìsnì pøed Dnem díkùvzdání. Ve stejné dobì, kdy studenti soustøedìnì sklánìli hlavy, daleko od nich, v Dallasu, zaznìly výstøely. V kolonì aut byl náhle vymrštìn èlovìk do náruèí ženy a hlava se mu hrozivì podlomila. Žádný ze studentù v Savannì dosud netuší, co se stalo. Jenom pilnì sledují hlas, informující o pøijímacích zkouškách. V malátném ovzduší se Paxton Andrewsová snaží pøemoci vlny ospalosti. Alespoò na chvilièku zavøít oèi.

V pùl druhé milosrdnì zazvoní školní zvonek, všechny dveøe se rozletí a vlny studentù se rozlijí po chodbách s pocitem osvobození od testù, lekcí francouzské literatury a egyptských faraónù. Kdekdo se proplétá do vedlejší 7

místnosti, pøípadnì zaskoèí ke své skøíòce, aby si vymìnil uèebnici, vyslechne vtip, nebo se pøidá k výbuchu smíchu.

Pak náhle osamìlý výkøik. Dlouhý, bolestný vzlyk, který proøízne vzduch jak šíp. Kavalkáda krokù, vše spìchá do rohové místnosti, sborovny profesorù, kde zrovna zaèíná naskakovat televizní obraz. Stovky vystrašených mladých tváøí se tísní mezi dveømi a je slyšet hlasy: „Ne, ne…,“ volání, výkøiky a vzrušení. Nikdo zprvu nevnímá hlas z televizní obrazovky, až teprve když prosebné hlasy utišují vøavu. „Držte už koneènì klapaèky, není slyšet, co øíká!“ „Je zranìn?… Je…“ Nikdo se neodvažuje to slovo vyslovit. Znovu a znovu kolují v davu stejné otázky… „Co se stalo…? Co se dìje…? Støíleli na prezidenta Kennedyho… prezident… nevím… v Dallasu… prezident Kennedy… ale není…“ Nikdo tomu nevìøí. Každý by rád pøijal nejapný žert. „Slyšels, že støíleli na prezidenta?“ – „Podívejme! A jak je ten blbý fór dál?“ Nemá pokraèování. Jen strohá zpráva, nekoneèné otázky a žádné odpovìdi.

Televizní obrazovka je pøehlcena zmatenými zprávami.

Na opakovaných zábìrech mizejí motorová vozidla. Teï se objevil Walter Cronkite s popelovou tváøí. „Prezident byl vážnì zranìn.“ V davu to tiše zašumí. Jsou zde všichni. Celá støední škola, studenti i pedagogové, natlaèeni v malé místnosti a v pøilehlé chodbì. „Co øíkal…? Cože se stalo?“ padají otázky ze zadních øad. „Oznámil, že prezident je vážnì zranìn,“ ozývá se svìdectví zepøedu. Paxton si všimla, že tøi dívky, které právì pøišly, zaèaly vzlykat. Krèí se v rohu místnosti, tísnìna okolostojícími.

Na všechny jako by padla ohromná tíseò. Nikdo se nechce pohnout, každý se bojí køehkosti okamžiku. Jako by sebemenší pohyb mohl narušit bìh jeho života… Paxton cítí, jak se jí do vìdomí pozvolna prolíná jiný den, den pøed šesti léty, kdy jí bylo pouhých jedenáct… S tátou je zle, Pax…, pøišel jí øíci její bratr Jiøí. Matka zùstala s otcem v nemocnici. Táta rád 8

samostatnì lítával. Kdykoliv se potøeboval ve státì s nìkým sejít. Jenomže tenkrát v Atlantì propukla nenadálá bouøka. „Bude v poøádku? Uzdraví se?“ „Víš…“ Z Jiøího hlasu zaznìla zvláštní tíseò a jeho pohled ji vydìsil. Chtìla utéct a schovat se. Tehdá jí bylo jedenáct a Jiøímu dvacet pìt. Ètrnáctiletý rozdíl jí pøipadal jako celý lidský život.

Paxton se narodila jaksi „omylem“. Alespoò to matka èasto šeptala svým pøítelkyním. Omyl, za který byl Carlton Andrews nekoneènì vdìèný, ale se kterým se matka Paxton nikdy nedokázala zcela vyrovnat. Beatrice Andrewsové bylo dvacet sedm, když se narodil Jiøí. Tehdy to trvalo pìt let, než se jí podaøilo otìhotnìt, a doba pøed porodem se pro ni stala noèní mùrou. Po celých devìt mìsícù trpìla a narození dítìte byl pro ni tak otøesný zážitek, že si ho zapamatovala na celý život. Po dvaaètyøiceti hodinách bolestí byl Jiøí vyproštìn císaøským øezem. Nic nezmìnila skuteènost, že byl hezké, zdravé, desetilibrové dítì. Beatrice Andrewsová se zaøekla, že tuto zkušenost již nikdy nepodstoupí. Vždy peèlivì dbala, aby k ní nedošlo. V tomto smìru byl Carlton ohleduplný. Až bláznivì se soustøedil na malého syna. Jiøí byl ten typ dítìte, které by si každý otec zamiloval. Klidný, poslušný a tìlesnì zdatný. Pozdìji se projevily i jeho studijní vlohy, což potìšilo zvláštì matku. Jejich život probíhal šťastnì a klidnì. Carlton byl úspìšný ve své advokátní praxi a Beatrice žila pro své dùležité funkce v Historické spoleènosti, v Lize mladých i v Dcerách obèanské války. Svùj denní program doplòovala ještì úterní partií bridže a bylo to právì u karetního stolku, kdy se projevily první známky nového tìhotenství, kdy pocítila, že se jí zvedá žaludek. Pøisoudila to nevhodné snídani, kterou mìla v Lize mladých, a šla si domù lehnout. Za tøi týdny to již vìdìla s urèitostí. Byla tìhotná ve svých jednaètyøiceti letech, se ètrnáctiletým synem, chystajícím se na gymnázium, a manželem, který nebyl dost opatrný, 9

aby jeho vášnì nevstoupily ve známost na veøejnosti. Aèkoliv ono období pro ni teï bylo snadnìjší než kdysi, vùbec nebyla nadšená. Mìla naopak pocit veøejného zostuzení a ponížení, dokonce zahanbení nad svým jiným stavem v dobì, kdy se jiné ženy jejího vìku radovaly z babièkovství. Nepøála si další dítì a nepomohlo ani manželovo utìšování. Ani ta malinká, dokonale andìlsky vyhlížející holèièka, kterou jí vložili do náruèe, když se probrala, ji nepøesvìdèila. V dalších mìsících pak zdùrazòovala, jak mizernì se cítí, a to že je dùvod, proè dítì ponechává v náruèí èernošské chùvy. Jmenovala se Elizabeth McQueenová, ale každý ji oslovoval Queenie. Queenie nebyla profesí dìtská opatrovnice, ale dala život jedenácti dìtem. Jenom sedm však zùstalo naživu. Byla vzácným jevem, na Jihu z nejvzácnìjších, milující èernošskou maminou.

Lásky v ní bylo pro každého, pro dìti a nemluvòata zvláštì, a Paxton milovala hlubokým a vøelým citem, jako kdyby byla jejím vlastním dítìtem. Nic takového Beatrice Andrewsová k Pax necítila. Neumìla ani vysvìtlit, proè se v pøítomnosti dìvèátka cítí celá nesvá, proè od ní zachovává odstup. Snad se jí vždy zdálo, že má dìťátko ulepené ruèièky èi že jí rachtá mezi flakóny s drahými parfémy, jež má vystavené na toaletce. Pokaždé jako by mezi nimi zavládla pøemíra nervozity.

A musela to být Queenie, která malou ukonejšila, když se rozplakala, její náruè, kde se skryla, když ji nìco vylekalo, Queenie, která ji ani na okamžik nespustila z oèí.

Pro Queenie neexistovaly dny volna, nezatoužila nìkam si zajít. Její dìti už žily samostatnì a ona by si snad ani neumìla pøedstavit okamžik bez Paxton. Na rozdíl od matky otec s Paxie trávil každou volnou chvilku. Jak Paxton vyrùstala, neshody mezi ní a matkou se prohlubovaly, a když bylo Paxton asi deset let, uhnízdilo se v ní náhle pøesvìdèení, že si s matkou nerozumí. Pochybovala i o tom, že jsou v pøíbuzenském vztahu. Pro matku byly vším její kluby, pøítelkynì, dobrovolné akce, její bridžové veèery a oddanost Dcerám obèanské 10

války. Smyslem jejího života byly pøítelkynì a jejich názory.

Veèerní pøíchody manžela témìø nevnímala. Ani rozmluvy u veèeøe nebudily její zájem a manželovy názory ji nudily.

Carltonovì pozornosti to samozøejmì neušlo, ale nikomu by byl nepøiznal, že cítí její chladný nezájem, který již po léta tolik ubližuje Paxton. Nedá se tvrdit, že by Beatrice Andrewsová nemìla smysl pro povinnosti, pro rodinnou pospolitost nebo pro vedení domácnosti, které si umìla dobøe zorganizovat.

Mìla dokonalé vychování, jenom vøelejší cit ke komukoliv nikdy nepocítila. Jako by jí to kdosi zapomnìl dát do vínku.

Queenie na rozdíl od Carltona, když nenašla v Beatrice nic høejivì lidského, prohlásila veøejnì pøed svými dìtmi, že má srdce malé a studené jako pecku z broskve v zimì. Nejlépe vycházela Beatrice s Jiøím. Rozumìla si s ním mnohem lépe než s Paxton. Obdivovala ho, dokonce i respektovala, a svým chladným, až klinickým pohledem na svìt ho zøejmì také pøivedla k zájmu o medicínu. Jeho kariéra jí dìlala náramnì dobøe a vždy nadšenì zdùrazòovala, že má syna doktora. Potají øíkávala svým pøítelkyním, že Jiøí je dokonce nadanìjší než jeho otec, že jí v mnohém pøipomíná vlastního otce, toho z Nejvyššího soudu státu Georgia, a že tuší jeho velké èiny v budoucnosti. Ale co jen, proboha, bude s Paxton? Chodit do školy, odmaturovat, vdát se a mít dìti… Aèkoliv to pøesnì kopírovalo její život, zdálo se to Beatrice žalostnì málo. Sama kdysi na otcovo naléhání pokraèovala na Sweet Briar, ovšem dva mìsíce po maturitì si vzala Carltona. Žen si nikdy pøíliš nevážila, aèkoliv je ráda vyhledávala a pohybovala se v jejich spoleènosti. Uznávala výhradnì muže, zvláštì ty, kteøí nìco pozoruhodného dokázali. A k velkým èinùm se sotva zrodilo to hezké, blonïaté dítì, které pøi každé pøíležitosti nìco upatlalo.

Hlas Waltera Cronkita nesrozumitelnými slovy podmalovával televizní obraz a Paxton s ostatními tiše pøihlížela. Ti, co 11

nedokázali zavøít pusu, jen šeptali. Po nìkolika minutách se Cronkite vždy obracel na reportéry, kteøí se dostali do haly nemocnice Parkland Memorial v Dallasu, kam byl prezident dopraven. „Ještì stále pro vás nemám detailní zprávu,“ pronesl oblièej na obrazovce, „víme pouze, že prezidentùv stav je kritický, ale do této chvíle nebyla poskytnuta žádná oficiální informace.“ Na konci tìchto slov pøepnula profesorova ruka na jiný kanál, kde Chet Huntley jen potvrdil, co již vìdìli.

Studenti se dívali jeden na druhého. Z každé tváøe mohli vyèíst napìtí a strach. Paxton to znovu pøipomnìlo Jiøího, jeho výraz, když pro ni pøišel do školy, aby jí øekl o tátovi.

Letecká havárie, pøi doletu… Jiøího tváø byla ztrhaná. Zrovna dokonèil medicínská studia a èekal na místo v nemocnici Grady Memorial v Atlantì. Vymohl si, že bude celá studia zde na Jihu, i když jeho otec kdysi absolvoval Harvard a uvítal by, kdyby také on odešel na Sever. Zasáhla však Beatrice.

Zdùrazòovala, jak je dùležité místo, kde vrostly do pùdy rodinné koøeny, a jak je nezbytné podporovat právì jižanské instituce, což pøipomínala pravidelnì.

Byly již dvì hodiny a Paxton stále ještì bez dechu stála v rohu místnosti a snažila se uvìøit, že vše dobøe dopadne.

Usilovnì potlaèovala pláè. Ani nedokázala rozeznat, zda to je pláè nad osudem prezidenta, èi otce. Den po letecké havárii otec zemøel. Jeho zranìní byla pøíliš vážná. Manželka a syn byli u nìho, zatímco Paxton a Queenie èekaly doma.

Vùbec už nenabyl vìdomí. To se však Paxton dozvìdìla až pozdìji, tehdy si dospìlí nepøáli, aby chodila do nemocnice, protože byla ještì moc malá. Jeho smrtí byla ochuzena o lásku a už nemohla obdivovat jeho znalosti svìta, jeho krásný vztah k lidem a historii, ke všem vìcem tak rozdílným od života v Savannì. Byl jižanský gentleman. Výchovou staré školy a postojem k životu se vymykal prùmìrnosti, ve které byl nucen žít. To na nìm Paxton milovala pøedevším. Jak ji umìl 12

obejmout, když k nìmu pøibìhla, jak umìl vyprávìt, když spolu chodili po dlouhých vycházkách a rozmlouvali o roztodivných vìcech, o válce nebo o Evropì, èi jaké to bylo na studiích v Harvardu! Obdivovala jeho zpùsob vyjadøování, vùni jeho kolínské po holení, která zanechávala èerstvý závan v pokojích, kterými prošel…, pøimhouøení oèí, když se usmíval, i slova, kterými dával najevo svou pýchu nad jejími úspìchy… Pøi jeho pohøbu cítila, že s písní na rozlouèenou umírá s ním. Sedìla tehdy mezi matkou a Jiøím a slyšela ze zadních øad potlaèované vzlyky Queenie.

Od otcovy smrti se pro ni už nikdy život nevrátil do starých kolejí. Jako by nìkdo odloupl kus z ní samé, kus vonící divokými kvìty, vzpomínkou na jeho kanceláø, kam chodívali o sobotních dopoledních a kde slyšela odpovìdi na své otázky. Mìl zvláštní dar rozumìt lidem. Jednou na nìm vyzvídala, proè ji má matka tak málo ráda. Nechtìla pofoukat bolístku, mìla pøece Queenie a jeho: „Myslím… tøeba potøebuje spíš nìkoho, jako je Jiøí…

Neznervózòuje ji… mluví vždycky jen o takových vìcech, které zajímají i ji. Nemyslíš, táto, že on je vlastnì zrovna jako ona? Protože když já øeknu, že mám nìco ráda, je to, jako bych ji zrovna vystrašila.“ Byla velice vnímavá a rozhodnì si to ani neuvìdomovala.

Carlton však vìdìl, jak je jeho dcera citlivá. „Matka na sobì nedává své pocity znát jako tøeba ty èi já,“ snažil se o upøímnost a rozhoupal se na staré rozvrzané židli, až hrozila pøevrácením. „To ale neznamená, že by byla bezcitná.“ Vždy se své ženy zastával. I proti Paxton, aèkoliv si v duchu pøiznával, že dcerka má pravdu. Nìkdy byla Beatrice studená jako led. Poøádná, vìrná a „dobrá manželka“, to ano, tìžko se proti ní dalo nìco namítat. Udržovala hezký domov, byla vždy zdvoøilá a pozorná, nikdy by ho nepodvedla a nikdy na nìj nebyla zlá nebo zlomyslná. Byla „dámou par excelence“, ale on stejnì jako Paxie pochyboval, že by 13

kdy nìkdo v jejím životì nìco víc znamenal, vyjma Jiøího. Èasto však i k nìmu zachovávala neosobní odstup. Nezdálo se, že by to moc vnímal, jejich povahy byly témìø totožné.

Carlton a Paxie byli jiní. Oba oèekávali od vztahù více, i když oba vìdìli, že marnì. „Svým zpùsobem tì má ráda, Pax.“ Pøesto se Paxton zdálo, že je to falešné. Dosud nerozeznávala ty subtilní odstíny, které život pøináší, èeho je anebo není žena schopna. Carlton je již znal. „Tebe, táto, miluju.“ Rozpøáhla paže a zeširoka ho objala.

Pøed ním nikdy nic neskrývala. Teï ho rozesmála, protože ho málem srazila z jeho obstarožní židle. „Zadrž… podlahu dobøe znám.“ Snil o tom, že ji jednoho dne dá studovat na Radcliffe, a jak ji k sobì tiskl, pøedstavoval si, jak vyroste do krásy a stane se pýchou jeho života. Byla mu vším, o èem v životì snil, krásou, pro kterou stálo za to žít.

Mìl ji k obrazu svému, i když si to plnì neuvìdomoval.

Pak náhle odešel a Paxton zùstala sama. Zbyla jí pouze Queenie. Vrhla se na studium a hodnì èetla. Pøedstavovala si, že je otec na cestách, a psala mu dopisy – a kdyby to šlo, posílala by mu je. Nìkdy je schovávala, jindy roztrhala. Psaní jí pomáhalo. Mohla „hovoøit s ním“, když už to nešlo s „tìmi druhými“. Matku popuzovalo prakticky všechno, co øekla, nesouhlasila s nièím, co dcera navrhla, a nìkdy mìla Paxton dojem, že sestoupila z jiné planety. Na rozdíl od Jiøího se matka s dcerou vùbec nepodobaly. Jiøí se snažil pøimìt Paxton, aby „se chovala“, aby nahlížela na vìci oèima matky, aby byla „rozumná“ a uvìdomila si, kdo je, což ji jen ještì více mátlo. Kdo je? Dcera svého otce, nebo odchovanec jich dvou? Kdo má pravdu? V srdci pochyby necítila. Vìøila, že se dá žít jen v nesobecké lásce k celému svìtu. V dobì, kdy Jiøí konèil praxi v Grady Memorial a ona dosáhla svých šestnáctin, už jí nikdo nemohl vymluvit úmysl odejít z Jihu a vstoupit na univerzitu Radcliffe. Matka by uvítala, kdyby pokraèovala ve studiích na Agnes Scott, Mary Baldwin nebo 14

Sweet Briar, kterou navštìvovala sama. Brala by dokonce i Bryn Hawr. Rozhodnout se pro Radcliffe však považovala za smìšné. „Nemáš zapotøebí poznávat školy na Severu. Všecko, co je k nìèemu dobré, máš zde. Podívej na svého bratra.

Mìl všechny pøedpoklady uplatnit se kdekoliv v této zemi, a zùstává kde? V Georgii.“ To právì Paxton dìsilo. Musela pryè od názorových omezeností, od matèiných pøítelkyò, od všech tìch vìcí, které ji dusily.

Ze všeho nejvíce ji na škole zaujala obèanská práva. Èasto o nich rozmlouvala s kamarády nebo potichu s Queenie v kuchyni. Nebylo snadné podrývat v Queenie pøežité názory, pøesvìdèení, že barevní mají své místo a že to zdaleka není místo, které pøináleží bílým. Myšlenka vzájemného soužití Queenie dìsila.

Její dìti již bohudík cítily jako Paxton. Øada nesrovnalostí Paxton popouzela a nebála se o nich mluvit nebo je popsat ve své školní práci. Vìøila, že by s tím otec souhlasil, a to jí dodávalo kuráž. Byla si i vìdoma, že od bratra povzbuzení èekat nemùže. Ten podzim si podala pøihlášku na nìkolik univerzit na Severu a také na dvì v Kalifornii. Na Vassar, na Wellesley, na Radcliffe i na Smith a na West. Do Kalifornie pak na Stanford a UC Berkeley. Vùbec se jí nezamlouvalo chodit na výhradnì dívèí školu, ale Radcliffe byla ta jediná, o kterou opravdu stála. Na západní univerzity se pøihlásila na doporuèení studijního poradce a nakonec pøidala Sweet Briar, aby se zavdìèila matce. Jako by to již bylo dávno rozhodnuto, matèiny pøítelkynì ji o pøekot ujišťovaly, že si nemohla vybrat lépe než Sweet Briar.

Teï na to nedokázala myslet. Nemohla odtrhnout oèi od hodin. Teprve dvì! Pøed pùlhodinou byl prezident zasažen, pøed deseti minutami sledovali televizní zprávy. Velmi pravdìpodobnì se celý národ modlí. Jak asi prožívá jeho rodina to, s èímž se ona setkala již kdysi dávno?

15