KAPITOLA PRVNÍ
BRUNO 1. Za sychravé bouřlivé noci 8. dubna 1940, kdy Němci ve 23:00 spustili operaci Weserübung, zpozoroval hlídkový člun Pol III norského Královského námořnictva neohlášená plavidla v Oslo fjordu. Jak jejich siluety rostly, rýsovaly se zřetelněji a zřetelněji v ledové mlze a v přestávkách mezi sněhovými přeháňkami, jež oslepovaly pobřežní hlídky střežící vstup do norských teritoriálních vod. Již předtím se vyskytla hlášení o aktivitě německých lodí v této oblasti a Leif Welding-Olsen, kapitán malého hlídkového člunu, nepolevoval v bdělosti a ostražitosti. Když plavidla postoupila vířící temnotou natolik, že Welding-Olsen a jeho posádka zaslechli z jednoho z nich německy hovořící hlasy, vypálil člun varovný výstřel ze 76mm kanonu, aby dal cizím plavidlům na vědomí, že narušují norské výsostné vody. Vetřelci nezastavili. Jednalo se o německou kampfgruppe sestávající z různorodých plavidel, tří křižníků, tří torpédových člunů a osmi minolovek. Olsen nechal vypálit světlice – jednu bílou a dvě červené –, aby upozornil pobřežní baterie, a nařídil radistovi, aby se prostřednictvím vysílačky spojil s námořní stanicí v Hortenu. Současně jeden z německých velitelů nechal ozářit norský člun světlometem a vyzval Olsena, ať se vzdá. Když norský kapitán zakřičel nazpět, že odmítá, vetřelci pokračovali v plavbě do ústí fjordu. Jeden z torpédových člunů však vybočil, osvítil norské hlídkové plavidlo a poté udeřil do jeho boku. Přitom Němci zahájili palbu z protiletadlových kanonů a ranili Olsena do nohou. Pol III začal hořet a požár přinutil posádku, aby plavidlo opustila. Následkem zranění Olsen pře-