Host do domu
Před nedávném doručila nádražní zásilková služba ke dveřím mého domu velkou dřevěnou bednu. Byl to neobvykle pevný a bytelně zhotovený kus, vyrobený z jakéhosi temně červeného dřeva, ne zcela nepodobného mahagonu. S námahou jsem bednu vyzdvihl na zahradní stolek a pečlivě jsem ji prohlédl. Přelepka na jednom boku hlásala, že bedna byla dopravena z Haify motorovou námořní lodí Waverley Star, ale odesilatelovo jméno ani adresu jsem nenašel. Lámal sem si hlavu, kdo by tak mohl žít v Haifě nebo tam někde a chtěl mi poslat báječný dárek. Na nikoho jsem nepřišel. Hluboce nad tím ještě dumaje, odebral jsem se zvolna do kůlny s nářadím a vrátil se s kladivem a šroubovákem. Pak jsem začal jemně páčit víko. Vida, byla plná knih! Pozoruhodných knih! Vybral jsem je jednu po druhé (aniž bych zatím do některé nahlédl) a naskládal do tří vysokých hromad. Celkem osmadvacet svazků a skutečně překrásných. Každý byl identicky a přepychově svázán do sytě zeleného marokénu a na hřbetu měl zlacené iniciály O. H. C. a římskou číslici (I až XXVIII). Vzal jsem do rukou nejbližší svazek, číslo XVI, a otevřel ho. Bílé nalinkované stránky pokrývaly úhledné řádky drobného písma psaného černým inkoustem. Na titulní stránce stálo „1934“. Nic víc. Uchopil jsem jiný svazek, číslo XXI. Obsahoval další 5