1) Lenobia Lenobia spala tak neklidně, že důvěrně známý sen začal působit skutečně. Překročil hranici nehmatatelné říše podvědomých úniků a fantazií a od samého začátku nabral bolestně reálnou podobu. Vše začalo vzpomínkou. Lenobia se vrátila o desítky, dokonce o stovky let zpět a stala se znovu mladou naivní dívkou v nákladovém prostoru lodi, jež ji přivezla z Francie do Ameriky – z jednoho světa do druhého. Během té cesty se setkala s Martinem, mužem, který se měl po dobu svého života stát jejím chotěm. Zemřel však příliš mladý a vzal si s sebou do hrobu i její lásku. Ve svém snu Lenobia cítila povlovné pohupování lodi a vůni koní, sena, moře a ryb – a Martina. Martin tam byl vždy. Stál před ní, pohlížel na ni olivově jantarovýma ustaranýma očima. Právě mu řekla, že ho miluje. „To nejde.“ Sen splynul se vzpomínkou, Martin se natáhl pro její ruku, uchopil ji a něžně zvedl. Pak k ní přiložil svou paži, až byly jedna vedle druhé. „Nevidíš ten rozdíl?“ Snící Lenobii unikl tichý bolestný výkřik beze slov. Jeho hlas! Ten výrazný kreolský přízvuk – hluboký, smyslný, jedinečný. Právě hořkosladký zvuk jeho hlasu a toho krás-
9