9
první část
Světlo Samé světlo: kdosi bere za ruku malé dítě, které ještě ani neumí chodit, svírá je v dlaních, zvedá je výš a výš, až tam, kde ještě nikdy nebylo, tvář neznámého se blíží, obličej se zvětšuje, je hrozivý… a dítě v zoufalství do té cizí tváře vší silou udeří. Prosluněné ráno v dětském pokoji; pootevřeným oknem si větřík hraje s háčkovanými záclonami, které se nadouvají; náhle se v okně objevuje ruka, pootevírá okno ještě víc a pokládá na okenní rám zelený předmět; chlapec se leká a volá babičku, ta bere z okna balíček v zeleném obalu a rozbaluje kus másla, zatočený do vinného listu; dvakrát týdně chlapec čeká na zjevení buclaté ženské ruky a tajemný předmět ve vinném listu. Slunce budí dvouletého chlapce, ten otvírá oči, slyší volání, křik, dupot okovaných bot. Protírá si oči a na ulici vidí skupinu mužů v uniformách, vojáků, shlukli se kolem pumpy; voda teče proudem a třpytí se ve slunci, vojáci se naklánějí, nabírají ty duhové barvy do dlaní a chrstají si je do tváře, do vlasů, za krk, celí mokří se řadí a stoupají ke cvičišti…, a chlapec si zamiluje ty třpytivé kapky, polévá se jimi, oblíbí si vodu, od jara do podzimu se koupá v řece…, voda se stává jeho živlem, stejně jako oheň…, voda a světlo…, voda a slunce…, voda a oheň. Z tmavé kuchyně se tříletý hoch vypotácel na slunečný dvůr s těžkou blyštivou vázou v náručí. S námahou ji zvedá do výše, aby si ji prohlédl proti slunci, a už vidí, jak ze zahrady běží maminka a vzta-