......................................................................................................
KAPITOLA
M
JE D N A
aggie Ryanová si přiložila ke rtům sklenku s margaritou a dlouze se napila. Kyselá chu< se střetla se slanou, vybuchla jí na jazyku a rozehřála krev. Bohužel ne dost rychle. Stále jí zbyla špetka zdravého rozumu, která její činy zpochybňovala. Kniha ve fialové látkové vazbě ji lákala a zároveň se jí posmívala. Maggie ji znovu zvedla, zalistovala stránkami a hodila ji zpátky na moderní prosklený stolek. Bylo to směšné. Kouzla lásky, proboha. Odmítala klesnout tak hluboko. Když s těmi nesmysly experimentovala její nejlepší přítelkyně Alexa, Maggie ji pochopitelně povzbuzovala a podporovala ve snaze najít si spřízněnou duši. Jenže tohle bylo něco úplně jiného. Maggie tiše zaklela a vyhlédla z okna. Škvírami v přírodních bambusových roletách pronikaly proužky měsíčního světla. Skončil další večer. Další katastrofální rande. Až do svítání ji budou pronásledovat noční můry a nikdo je nezaplaší. Proč ji to k nikomu nepřitahuje? Ten poslední chlápek byl šarmantní, inteligentní a veselý. Když se jí konečně dotkl, očekávala sexuální vzrušení – nebo aspoň mizerné zachvění s příslibem do budoucna. Jenže necítila nic. Ani ň. Od pasu dolů
7