Zázraky do jsem? A jak asi tenhle pfiíbûh skonãí? Vysoko na obloze se uÏ objevilo slunce a já sedím u okna zamlÏeného dechem upl˘vajícího Ïivota. Dneska ráno je na mû pohled pro bohy: dvû ko‰ile, tlusté kalhoty, kolem krku dvakrát obtoãená ‰ála, jejíÏ konce jsem zastrãil do huÀatého svetru, kter˘ mi pfied tfiiceti lety upletla má dcera k narozeninám. Termostat v mém pokoji je nastaven na maximum a pfiímo za m˘mi zády sálá men‰í teplomet. Chrãí a sténá a vyplivuje hork˘ vzduch jako pohádkov˘ drak, a pfiesto se mé tûlo chvûje chladem, jehoÏ se nikdy nemohu zbavit. Je to chlad osmdesátiletého tûla. Osmdesát let, fiíkám si nûkdy, a tfiebaÏe jsem si vûdom svého vûku a pfiijímám ho, stále mû pfiekvapuje, Ïe jsem se nedokázal zahfiát od doby, kdy se George Bush stal prezidentem. Zajímalo by mû, jestli se takhle cítí kaÏd˘ ãlovûk mého vûku. MÛj Ïivot? Není snadné ho popsat. Rozhodnû nebyl tak fantasticky mimofiádn˘, jak jsem si ho snad pfiedstavoval, ale ani jsem se nikde nezavrtával jako sysel. Spí‰ se podobal spolehlivé akcii: dost stabilní, víckrát nahofie neÏ dole, s postupnou stoupající tendencí. Dobrá koupû, ‰Èastná koupû – tohle rozhodnû nemÛÏe o svém Ïivotû fiíct kaÏd˘. Ale nevykládejte si to ‰patnû. Nejsem niãím zvlá‰tní, tohle vím bezpeãnû. Jsem obyãejn˘ ãlovûk s obyãejn˘mi my‰lenkami, vedl jsem a vedu obyãejn˘ Ïivot. Nikdo mi nikdy nepostavil pomník a mé jméno bude brzy zapomenuto. Miloval jsem v‰ak druhého cel˘m sv˘m srdcem a celou svou du‰í – a to mi vÏdycky staãilo. Romantici by tohle mohli nazvat pfiíbûhem lásky, cynici to povaÏují za tragédii. V mé du‰i je od kaÏdého trochu.
K
7