Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 2
7/22/16 2:48 PM
Michal Černík
Pohádky o třech tučňácích Ilustrovala Vlasta Baránková
Knižní klub
Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 3
7/22/16 2:48 PM
Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 5
7/22/16 2:48 PM
Jak se zabydleli Byl jeden veliký ostrov, nerostly na něm stromy, nevoněly květiny, nežila zvířata, nestály tam domy ani nebydleli lidé. Po většinu roku ostrov pokrýval sníh. Žili zde tři černobílí tučňáci. Byli od sebe k nerozeznání. Lišili se od sebe jen podle kulichů s velikými bambulemi. Tik měl modrý, Ťak červený a Ťuk žlutý. Tik byl nebojácný a rozhodný. Ťak byl trochu pomalejší a hloupější. Ťuk pořád snil, rád si vymýšlel a rád vyprávěl. Kousek od břehu stál dřevěný domeček a v něm Tik, Ťak a Ťuk bydleli. Domeček byl bez komínu, měl jenom malé okýnko a dveře, které se zavíraly na petlici. Uprostřed místnosti měli tučňáci stůl se třemi židlemi, na stole tři plechové talířky s příbory a tři plechové hrníčky. Vzadu u stěny stály tři postýlky a skříň. Ve skříni měli tučňáci tři rybářské pruty a tři koše na ryby. Jednou se Tik zkoumavě prošel po místnosti. „Moc toho tady nemáme,“ upozornil. „Máme jen to, co potřebujeme,“ upřesnil ho Ťak. „Jsme tedy bohatí, protože nepotřebujeme víc,“ usoudil Ťuk. Se zalíbením se rozhlíželi po svém domově. „Každý má svou postýlku. V ní bude provždy spát a v žádné jiné,“ rozhodl Tik. „Každý má svou židličku u stolu. Na ní bude provždy sedět a na žádné jiné,“ doplnil ho Ťak. „Každý má svůj rybářský prut a s ním bude chytat a s žádným jiným,“ dodal Ťuk. „Ale tenhle domeček patří nám všem. Tady je náš domov,“ zdůraznil Tik. Tik, Ťak a Ťuk pak přemýšleli, co vlastně znamená slovo domov. Nějak tušili, že domov je mnohem víc než pouze jejich domeček.
|6 Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 6
7/22/16 2:48 PM
Jak chytali ryby Tik, Ťak a Ťuk si vzali rybářské pruty a košíky a šli na ryby. Sedli si na břeh moře a chytali. Nizoučko nad mořem poletovali rybáci, buřňáci a rackové a lovili ryby. Ťukovi se to pranic nelíbilo. „Ty ryby patří nám! Slyšíte, ptáci? Nám!“ zvolal. Kolem proletěl rybák a křikl: „Patří všem!“ Za letu uchopil rybu, která se Ťukovi právě zamrskala na udici. Držel ji v zobáku a uletěl. „To byla moje ryba!“ hněval se Ťuk.
Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 7
7/22/16 2:48 PM
Když Ťuk chytil další rybu, kolem proletěl buřňák a křikl: „Ryby patří všem!“ Za letu chňapl do zobáku rybu na Ťukově udici a byl pryč. „To byla moje ryba!“ zlobil se Ťuk. Když Ťuk chytil další rybu, přiletěl racek a křikl: „Ryby patří všem!“ Z Ťukovy udice vytrhl rybu a vznesl se s ní do výšky. Ťuk nešťastně seděl u svého prutu a hrozil na ptáky. Tik a Ťak byli spokojeni. K večeru si nesli domů koše plné ryb. Ťuk si nesl svůj prázdný koš. Teď už i on věděl, že ryby v moři patří všem. Tik a Ťak zase věděli, že ryby v moři patří i jim.
Jak obědvali „Dneska je krásně. Poobědváme venku,“ navrhl Tik. Tik, Ťak a Ťuk vynesli před domeček stůl. Každý si potom přinesl svou židličku a posadil se za stůl. „A kdo nám přinese jídlo?“ zeptal se Ťuk. „Přece ten nejmladší,“ usoudil Tik. „A jak víme, kdo je nejmladší?“ zeptal se Ťak. „Já to určitě nejsem,“ namítl Ťuk. „Jídlo tedy přinese ten nejmenší,“ navrhl Tik. Tik, Ťak a Ťuk se postavili vedle sebe do řady. „Nikdo není nejmenší,“ upozornil Ťuk. „To proto, že jsme stejně velcí,“ doplnil ho Ťak. „Jídlo tedy přinese ten nejhloupější!“ navrhl Tik. „A jak poznáme, kdo je nejhloupější?“ zeptal se Ťak. „Já to tedy určitě nejsem,“ pronesl významně Ťuk. „Jídlo nám tedy přinese ten nejhladovější!“ rozhodl Tik. Všichni se rozeběhli domů pro své talířky. A že měli ohromný hlad, každý svou rybu snědl rovnou z podlahy, kam si při vynášení stolu odložili své talířky a příbory. Pak si své talířky a příbory odnesli ven ke stolu. Sedli si za stůl, dívali se do svých prázdných talířků a libovali si, jak se venku na sluníčku pěkně naobědvali.
|8 Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 8
7/22/16 2:48 PM
Jak doma zapomněli kulichy Na pláň před domečkem se slétlo hejno buřňáků. Tik, Ťak a Ťuk zvědavě vyběhli ven. „A jéje, navštívili nás buřňáci!“ zvolal Tik. „Jsou k nerozeznání jeden od druhého. Že se nepopletou,“ podivil se Ťak. „To proto, že všichni jsou stejně bílí,“ doplnil je Ťuk. Vtom přiletělo hejno rybáků a usedlo kousek od buřňáků. „Všichni rybáci jsou taky úplně stejní!“ zvolal Tik. „Vůbec nepoznám, kdo je kdo,“ znovu se divil Ťak. „To proto, že jsou všichni stejně bílí,“ dodal Ťuk.
Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 9
7/22/16 2:48 PM
Na balvan slétl albatros. Rozhlédl se a prohlásil: „Všichni buřňáci jsou úplně stejní. Všichni rybáci jsou úplně stejně. Všichni tučňáci jsou úplně stejní. Copak je od sebe mohu rozeznat?“ Tik, Ťak a Ťuk se durdili. Oni že jsou k nerozeznání? „Já jsem Tik,“ představil se Tik. „Já jsem Ťak,“ představil se Ťak. „Já jsem Ťuk,“ představil se Ťuk. Albatros si je prohlédl a zeptal se: „Podle čeho mám poznat, který jste který? To mi povězte!“ Tučňáci na sebe pohlédli. Byli bez svých kulichů. Ve spěchu si je zapomněli nasadit na hlavu. Otočili se a pelášili domů. Na hlavy si narazili kulichy a důstojně vyšli ven. Tik důrazně pronesl: „Teď si nás už nepopleteš, albatrose jeden.“ Tik, Ťak a Ťuk pochodovali kolem albatrosa. Teď si je určitě nepoplete. Tik měl na hlavě svůj modrý kulich, Ťak svůj červený a Ťuk svůj žlutý. Pochodovali a každý salutoval.
Jak chtěli létat Tik, Ťak a Ťuk se slunili na mechu před svým domečkem. Nízko nad nimi proletěli rybáci. Jeden z nich na ně zavolal: „Nekoukejte a poleťte!“ Ťuk křikl: „Už letím!“ Vyskočil, zamával křidélky, odrazil se - a nic. Dál stál na zemi. „Proč neletím?“ podivil se. „Na to musíš jinak,“ radil Ťak. Z domečku vysunul stůl. Potom vynesl židli. Židli postavil na stůl. Vylezl na stůl a ze stolu na židli. „Dívej!“ křikl Ťak. Zamával křidélky, odrazil se, skočil a žuchl na zem. Až hekl. „Nějak se mi to nepodařilo.“ „Musíš křídly zamávat vážně rychle. Taky se musíš pořádně odrazit. Hodně do výšky!“ poučoval ho Tik. „Předveď mi to sám,“ řekl nazlobeně Ťak.
| 10 Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 10
7/22/16 2:48 PM
„Co bych předváděl, já lítat nechci,“ odpověděl Tik. Po chvíli oznámil: „Jdu si zaplavat.“ Tik se rozeběhl k moři a skočil do vody. Ťak a Ťuk se rozeběhli za ním. Jejich malá křidélka se proměnila v ploutve. V moři si hráli na honěnou a na schovávanou a potápěli se až ke dnu. Vůbec si nevzpomněli, že před chvílí chtěli létat. Když se vraceli domů, přiznal se Ťuk: „Já vím, že nikdy létat nebudu. Ale proč bych si to nemohl přát?“ Tik a Ťak nic neříkali. Cítili, že Ťukovo přání zůstává i jejich přáním.
Jak se svorně rozdělili Moře už několik dní bouřilo. Ohromné vlny se rozlévaly po kamenitém břehu a tříštily se o skály. V takové bouři se ryby chytat nedaly. Tik, Ťak a Ťuk dojedli poslední rybu ze svých zásob. Kručelo jim v břiše a měli hlad. Tik šel ke stolu a podíval se na svůj talířek. Byl opravdu prázdný. Ťak šel ke stolu, ale ryba na talířku vskutku nebyla. Ťuk šel ke stolu a překlopil prázdný talířek dnem vzhůru. Ryba z něj nevypadla. Tik strčil hlavu do svého koše. Nenašel v něm ani rybičku. Ťak obrátil svůj koš dnem vzhůru a třepal jím. Nevypadla z něj ani rybí šupina. „Umřeme tu hlady,“ naříkal Ťuk. „Jakýpak umřeme!“ zlobil se Tik. „Bouře nebouře, půjdu na ryby i tak.“ Popadl rybářský prut a vydal se tím směrem, odkud slyšel zlověstné hučení moře. „Přece nenecháme jít Tika samotného do té hrozné bouře,“ usoudil Ťak. Vzal si rybářský prut a šel za Tikem. „Copak tu můžu zůstat sám?“ řekl si Ťuk.
11
Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 11
| 7/22/16 2:48 PM
Pevně uchopil svůj prut, vzal si koš a vydal se za Ťakem a Tikem. Tik, Ťak a Ťuk se sešli na břehu. Ohromné vlny se tříštily o skály a rozlévaly se po kamenitém břehu. Tik nahodil prut a Ťak a Ťuk ho drželi, aby ho vlny nespláchly do moře. Po dlouhé chvíli zabrala ryba a Tik křikl: „Mám!“ Rybu svorně vytáhli a svorně se o ni podělili. Teď už věděli, že hlady neumřou, i kdyby bouře na moři zuřila i další dny.
Jak se spí v postýlkách Brzy ráno Tik, Ťak a Ťuk ještě leželi ve svých postýlkách, když se ozvalo zaklepání na dveře. „Vstupte!“ křikl Tik. Vstoupil buřňák a povídá: „Jdu se podívat, jak spíte.“ Ozvalo se další zaťukání a Ťak křikl: „Volno!“ Vstoupil rybák a povídá: „Slyšel jsem, že spíte v postelích. Tak se jdu podívat.“ Ozvalo se další zaťukání. „Dále!“ křikl Ťuk. Vešel albatros a povídá: „Prý máte postele a spíte v nich.“
| 12 Pohadky o trech tucnacich_001 az 128.indd 12
7/22/16 2:48 PM