0039789 by Knižní klub

Sestricky v akci.indd 2

29/03/19 09:13

Kenovi, Harriet aÂ Lewisovi

Sestricky v akci.indd 3

29/03/19 09:13

Sestricky v akci.indd 4

29/03/19 09:13

„DÁVEJTE, PROSÍM, POZOR, sestry! Čeká vás šest nejdůležitějších měsíců ve vašem životě.“ Učebna rázem ztichla. Vyučující sestra Florence Parkerová stála na stupínku a přes tlustá skla brýlí si měřila řady lavic obsazených studentkami třetího ročníku. Na první pohled vypadala jako milá buclatá stará dáma s bílými vlasy staženými pod naškrobený bílý čepec, ale pokud tomu některá studentka při prvním setkání uvěřila, nikdy tu stejnou chybu neudělala podruhé. „Vaše tříleté studium se blíží ke konci, ale nesmíte usnout na vavřínech!“ varovala sestra Parkerová zvučným hlasem se skotským přízvukem, který se odrážel od stěn ověšených anatomickými nákresy lidského těla. „Čeká vás ještě mnoho práce. V říjnu budete skládat státní zkoušky. Po jejich zvládnutí – samozřejmě, pokud jimi projdete –“ oči zpřísněly ještě víc, „– získáte kvalifikaci Registrované zdravotní sestry.“ Sestra Parkerová počkala, až se lavicemi přežene závan vzrušení, a hned navázala: „Potom si případně můžete vybrat kurz pro další specializaci, třeba porodnictví nebo domácí pečovatelka. Samozřejmě se může stát, že hlavní sestra vám nabídne místo přímo tady v Nightingale. Musím vám připomenout, že to je obrovská čest, která čeká pouze ty nejlepší z vás.“ Pohledem utkvěla na Amy

Sestricky v akci.indd 5

29/03/19 09:13

Hollinsové v zadní řadě, jež si kolem prstu roztržitě ovíjela pramínek plavých vlasů a civěla z okna. „Nu, a ty sestry, které nabídku od Nightingale nedostanou, si mohou hledat místo v jiných nemocnicích.“ O to však žádná z žákyněk nestála. Nemocnice Florence Nightingaleové sice stála v chudší oblasti londýnského East Endu, ale měla vynikající pověst. Každá studentka toužila trvale patřit k jejímu personálu. „Nu, sestry, a pak tu ještě máme Cenu nemocnice Nigh tingale, kterou každoročně obdrží nejlepší absolventka naší školy.“ Sestra Parkerová ukázala bradou na zadní stěnu učebny zaplněnou snímky předchozích vítězek. „O tu čest byste měly usilovat všechny do jedné.“ Při těch slovech pohlédla přímo na Helen Tremayneovou, jež jako vždy prkenně seděla v první řadě stranou ostatních, urostlá a dokonale upravená do posledního vlásku. Sestra Parkerová by se moc divila, kdyby tu cenu nezískala právě Helen. „A teď, děvčata, se každá z vás dozví, na jakém oddělení bude sloužit v příštích třech měsících.“ Sestra Parkerová se obrátila ke stolu a zvedla hromádku papírů. „Rozhodla jsem se využít příležitosti a tentokrát vám materiály dát osobně, ne je vyvěšovat na nástěnku.“ Sestra procházela kolem lavic a před každou dívku položila několik listů papíru. Přitom k ní z lavic doléhaly šeptem drmolené modlitbičky. „Panebože, neposílej mě na ženské chroniky. Tři měsíce pod sestrou Hydeovou bych nepřežila.“ „Doufám, že na mě vyjde mužská ortopedie. Údajně to je zábava.“ „Hlavně ať mě nepošlou na infekční,“ vzdychla další dívka. „A co ty, Hollinsová?“ nadhodila jedna z žákyněk. „Já chci na chirurgii!“ prohlásila Amy Hollinsová rozhodně.

Sestricky v akci.indd 6

29/03/19 09:13

V tom případě byste měla svou fantazii přibrzdit, pomyslela si Florence Parkerová, když před Amy pokládala její papíry. Hollinsová na ni drze upřela modré oči v líbezné dětské tvářičce. Zpod čepce jí škádlivě vykukovaly plavé kučery, jako by se vysmívaly přísným nemocničním pravidlům. Kdoví, ale pokud by Amy věnovala učení stejně energie jako svému společenskému životu, stala by se z ní dobrá ošetřovatelka. Zatím však všechna její hodnocení z praxe probouzela v sestře Parkerové zoufalství. Vrátila se před lavice a papíry položila i před Helen Tremayneovou. Dívka po nich dychtivě nechňapla jako ostatní, ale měřila si je podezíravým pohledem, jako by se bála uštknutí. „Ženské oddělení!“ zhnuseně prskla Amy Hollinsová při pohledu na papír. „To je nefér! Každý ví, že staré Everettové straší ve věži!“ „Pokud nejste s místem praxe spokojená, jistě to s vámi hlavní sestra ráda probere!“ Při káravém pohledu sestry Parkerové Amy sice zrudla, ale nepřestala se tvářit tru covitě. Přednášející sestra se poté obrátila k Helen, jež konečně našla odvahu a papír si přečetla. „Předpokládám, že vy jste se svým umístěním spokojená, Tremayneová?“ pohlédla na Helen přes horní okraj brýlí. „Ano, jsem. Děkuji, sestro.“ „Od vaší matky vím, že po studiu byste ráda na chirurgii pracovala trvale?“ Helen na okamžik vzhlédla a sestra Parkerová z jejích hnědých očí vyčetla údiv. Zřejmě to pro ni byla novinka. Chudinka Tremayneová, stálá oběť matčina diktátu! „Nevím, jestli bych to zvládala, sestro.“ Helenin zastřený hlas připomínal spíš šepot.

Sestricky v akci.indd 7

29/03/19 09:13

„Och, vy to zvládnete zcela jistě. Jste vynikající studentka, sestro Tremayneová. Soudím, že mezi fotografie oceněných se zanedlouho zařadí i ta vaše.“ „Však ona na to matinka dohlídne!“ Ze zadní lavice dolétla k sestře Parkerové záštiplná poznámka Amy Hollinsové, která ještě pokračovala. „To musí být fajn, mít matičku ve Správní radě!“ Samozřejmě že to zaslechla i Helen. Sklopila hlavu a v tmavých vlasech jí zahořely uši. Sestra Parkerová si vybavila své poslední setkání s Constance Tremayneovou, když vpochodovala do učebny a nesmlouvavě žádala, aby Helen zařadili na chirurgii. Po čtyřiceti letech praxe se hlavní učitelka zdravotnické školy jen tak ničeho nezalekla, ale před paní Tremayneovou si opět připadala jako vyjukaná studentka na koberečku u hlavní sestry. Mimoděk si všimla Heleniných okousaných nehtů. Hol linsová si může myslet, co chce, ale mít za matku paní Tremayneovou nemohlo být nic hezkého. Když se Helen se svou spolubydlící Millie Benedictovou vrátila po službě do svého pokoje, od schodiště k nim dolétl smích. Bylo po deváté a většina sester se chystala na večerku v deset hodin. Výjimkou byly ty klikařky, jež dostaly propustku s pozdějším návratem, či ty kurážné, které se nebály riskovat noční návrat oknem ubytovny. „Slyšíš to taky?“ prohodila Millie, když si v ponuré hnědé chodbě svlékaly kabáty a snažily se, aby jim podrážky na odřeném linoleu nevrzaly příliš hlasitě. „Nejspíš pořádají večírek.“ „U Hollinsové,“ přikývla Helen. „Slyšela jsem u večeře, jak ho plánují.“ „Zvláštní, že ten rámus neslyší sestra Suttonová.“ Millie se ohlédla po dveřích sestry vychovatelky. „Typické, viď?

Sestricky v akci.indd 8

29/03/19 09:13

Hollinsové a její partě projde i večírek, a když mně náhodou upadne na podlahu sponka do vlasů, už Suttonová buší na dveře a vyhrožuje, že mě nahlásí hlavní sestře.“ Millie si zhnuseně odfrkla. Byla stejně plavá a hezká jako Amy Hollinsová, ale bez její prostořeké neomalenosti. „Třeba spí?“ napadlo Helen. „Sestra Suttonová přece nikdy nespí. Plíží se celou noc po chodbách s tím hnusným čoklem u nohy a snaží se nás chudinky studentky nachytat při nepravostech.“ Dívky vyšly do podkroví a už automaticky dávaly pozor, aby jim pod nohama nevrzaly dřevěné vyleštěné schody, prošlapané generacemi unavených ošetřovatelek. Ve druhém patře k nim z opačného konce dlouhé chodby dolétl další tlumený výbuch smíchu. Millie se obrátila k Helen. „Zajdeš si taky na ten večírek? Jsou to holky od tvého stolu.“ Helen zavrtěla hlavou. „Musím se učit.“ „Snad toho šprtání můžeš na jeden večer nechat, ne?“ „Těžko, když za šest měsíců máme státní zkoušky.“ „Ostatní si kvůli nim těžkou hlavu taky nedělají!“ „Třeba si věří víc než já.“ Millie se zasmála. „To určitě! Každý ví, že tady v Nigh tingale patříš k nejlepším studentkám. Měla by ses tam ukázat, Tremayneová. Víš, co se říká o samé práci a žádné zábavě…“ „Říkám ti, že nechci!“ Helen zamířila k úzkému podkrovnímu schodišti. Nechtěla Millie přiznat, že ji nikdo nepozval. Děvčata u stolu bujaře plánovala večírek a Helen umírala ponížením, protože si jí žádná ani nevšimla. Jistě, po třech letech by na to už měla být zvyklá, ale stejně to bolelo. Teď se to hlavně snažila nedat najevo. Když dívky nastoupily do nemocniční školy pro ošetřovatelky v Nightingale, držely všechny spolu, pouze

Sestricky v akci.indd 9

29/03/19 09:13

Helen od začátku zůstávala stranou. Ostatní dívky se jí vyhýbaly, protože se pořád pilně učila, a navíc měla matku ve Správní radě nemocnice. Rychle došly k názoru, že Helen je příliš vážná, a nadto miláček personálu, takže ji ke svým rošťárnám nebraly. Helen jim hrozně moc toužila prozradit, že se dře jedině z toho důvodu, aby si od matky vysloužila pochvalu, ale nejspíš by ji nikdo ani neposlouchal. Millie zřejmě četla Helen myšlenky: „Třeba by tě měly radši, kdyby ses i ty sama jen kapku víc snažila.“ „Upřímně řečeno, na jejich názoru mi vůbec nesejde,“ mávla Helen rukou. „Přišla jsem do Nightingale studovat, a ne si hledat kamarádky.“ Právě doslova papouškovala přísnou odpověď, kterou matka odbyla její jediný pokus si postěžovat, že se cítí osamělá a přehlížená. Millie se na schodišti zastavila. „My ale kámošky jsme, nemyslíš?“ Helen se po ní s úsměvem ohlédla. „To je něco jiného.“ Millie – neboli plným jménem lady Amelii Benedictovou – bylo totiž nemožné nemilovat. Tak milou dívku Helen v životě nepotkala. S bujnými plavými kučerami a širokým úsměvem připomínala zářivé sluníčko. Narodila se sice jako dcera hraběte z Kentu a vyrůstala na zámku, ale vůbec se nechovala povýšeně a upjatě. Millie a jejich další spolubydlící Dora Doyleová chodily do nižšího ročníku než Helen a před dvěma lety vtrhly do Heleniny samoty jako závan svěžího vánku. Její plachou uzavřeností se nedaly odradit a díky nim se Helen alespoň zčásti povznesla nad škodolibost ostatních studentek. Právě tyhle kamarádky jí dodaly dost sebevědomí, aby neutekla se svou životní láskou Charliem Dawsonem, ale pokusila se situaci vyřešit dospěle. S Charliem si Helen připadala jako nejšťastnější člověk na světě, třebaže matčin stín ji špehoval na každičkém kroku.

Sestricky v akci.indd 10

29/03/19 09:13

„Taky myslím!“ zasmála se Millie a dodala: „Hele, na Amy Hollinsovou se vykašli. Je to protivná mrcha. Můžeš mi věřit, že se předem děsím těch tří měsíců, co s ní budu sloužit na ženském oddělení!“ Ložnice kamarádek byla až pod střechou: dlouhý a skromně zařízený pokoj se třemi lůžky pod šikmým stropem. Na naleštěnou dřevěnou podlahu dopadal střešním oknem stříbrný obdélník měsíčního svitu. Millie se otřásla. „Proč je tady taková zima? Vždyť už je duben!“ Otočila vypínačem a vzápětí přidusila zděšený výkřik. Na prostřední posteli leželo oblečené děvče, černé polobotky mu trčely mezi mřížemi kovového čela, v jedné ruce svíralo zmuchlaný sesterský čepec. Po celém polštáři kypěla nezkrotná houština ohnivě rudých kučer. Po Milliině zděšeném vyjeknutí dívka s úlekem zvedla hlavu a ukázala spánkem napuchlý pihovatý obličej. „Co to – uch, to jste jenom vy.“ Zpod rudých pačesů zamžouraly nevrlé zelené oči. „Lekla jsem se, že hoří.“ Dívka se zvolna posadila a protáhla si záda. „Nejspíš jsem si zdřímla. Kolik je hodin?“ „Půl desáté pryč.“ „Vážně?“ Dora Doyleová zašátrala na nočním stolku po hodinkách a zvedla si je k očím. „Hrom do toho, spím už dvě hodiny.“ „Těžký den?“ otázala se Helen chápavě a shodila střevíce. Nohy ji pekelně bolely. „To si piš.“ Dora si promnula oči. „Staniční sestra nás donutila od ráda do večera dělat velký úklid. Lezla jsem nahoru a dolů, čistila okna a obracela matrace a mokrým hadrem otírala prach. Jsem celá rozbolavělá. Ještě že mám zítra volno, beztak bych se z postele nedokázala ani vyhrabat.“ „Vím, jak ti je. Poslední den z nás vždycky chtějí sedřít kůži z těla, co?“ Millie hrábla do prádelníku, vytáhla

Sestricky v akci.indd 11

29/03/19 09:13

zapalovač a krabičku cigaret. Jednu si vzala a nabídla i Doře. „Nezapomeň otevřít okno!“ připomněla Helen a sundávala si čepec. „Přece víš, že sestra Suttonová ucítí kouř na kilometr daleko.“ „Jo, jo. Neplaš, Tremayneová. My tě do průšvihu nezatáhneme.“ Millie otočila kličkou a otevřela okno dokořán. Pak si sedla a zapálila cigaretu i Doře. „A kam tě posílají teď?“ zajímala se. Dora dlouze potáhla z cigarety. „Na úrazovku. A tebe?“ „Na ženské. I když si tedy nejsem jistá, jestli tam sestře Everettové budu něco platná.“ „Bude v pohodě,“ ujistila ji Helen. Odvázala si naškrobený límec a prozkoumala rudý proužek na krku, kde ji tuhá látka odřela. „Je trošičku výstřední, ale nenech se ošálit. Pokud jde o pacienty, tak jí to úžasně myslí. Jejich karty zná nazpaměť a od sester vyžaduje totéž.“ Millie si ustaraně skousla ret. „Škoda, že nemůžu na úrazovku s tebou, Doyleová. Slyšela jsem, že je to docela zábava.“ „Pokud ti nevadí utržené končetiny a pacienti, co ti umřou rovnou pod rukama, tak jo.“ Dora oknem vyfoukla kouř do mrazivé noci, načež se ohlédla po Helen. „Kam dali tebe, Tremayneová?“ „Na operační sál.“ „Páni, to je vzrušující!“ vypískla Millie. „Mně by se taky líbilo dělat sestru na operačním!“ Dora se zasmála. „Ty? A na sále?“ Millie se zamračila. „Co je na tom k smíchu?“ „Tebe by na chirurgii nikdy neposlali. Vždyť jsi chodící katastrofa!“ Dora si nebere servítky, pomyslela si Helen, zatímco do pytle s prádlem strkala zástěru. Typická Dora, upřímná natolik, že to hraničilo s neomaleností.

Sestricky v akci.indd 12

29/03/19 09:13

„To tedy ne!“ Millie se tvářila tak dotčeně, až to Helen pobavilo. Ohlédla se po Doře, jež také přemáhala úsměv. „Tak počkej…“ Dora předstírala, že přemýšlí. „Pamatuješ, jak jsi všem pacientkám umyla zubní protézy naráz v jednom lavoru a pak jsi nepoznala, komu která patří? A co jak jsi odvšivovala pacientku a omylem ji přitom odbarvila na blond?“ „A nezapomeň, že sestru Hydeovou jsi málem utopila mýdlovým klystýrem!“ přisadila si Helen. „No jo, tak jo,“ povzdechla si Millie. Helen nad ní pukalo srdce. „Ale všechny ty chybičky jsi stokrát napravila!“ vyhrkla chlácholivě. „A jak asi?“ „Například?“ „No… jsi vážně milá a soucitná. A umíš s člověkem promluvit tak, že se hned cítí líp. Každý tě má rád, Millie.“ Neexistoval člověk, jehož by si Millie nezískala. Dokonce i věčně popuzená sestra Hydeová na Ženském oddělení pro chronicky nemocné ukápla slzičku, když u ní sestře Benedictové skončila praxe. Zdola se ozval další tlumený výbuch smíchu a prudké třesknutí. Millie zavrtěla hlavou. „Koledujou si o průšvih.“ „A co vlastně oslavují?“ zajímala se Dora. „Bevanová se zasnoubila,“ broukla Helen, jež si právě oblékala noční košili. „Ten její doktůrek ji předevčírem požádal o ruku.“ „Hm, ale tímhle tempem tu po zkouškách nezbude ani jediná sestra.“ Millie sklopila oči ke svému prsteníku. Prstýnek, který dostala od Sebastiana před jeho odjezdem do Berlína, kam mířil jako zahraniční reportér, do služby nosit nesměla.

Sestricky v akci.indd 13

29/03/19 09:13

„Stejně to je hloupost. Myslím to, že jako vdané už nesmíme pracovat v nemocnici, chápete?“ „Představ si, jak by se tvářila slečna Suttonová na manželské páry tady na sesterské ubytovně!“ usmála se Helen. „Ne aby tě napadlo nastěhovat si k nám Seba!“ varovala Dora Millie. „I ve třech se tu sotva hneme!“ „To by bylo něco,“ zahihňala se Millie. „Ale stejně, podle mě by se řešení jistě našlo. Věčná škoda, že po třech letech školy a praxe musíme hned odejít.“ „Bevanovou to podle mě dvakrát netrápí.“ Helen zvedla kartáč na vlasy. „Pokud jsem to pochopila správně, už se nemůže dočkat, kdy Nightingale a všem zdejším předpisům konečně ukáže záda.“ „To je možné, ale já odejít nechci!“ poukázala Millie. „Ráda bych tu pracovala dál i po svatbě, ale mám strach, že jako vdaná nedostanu šanci.“ „Tak co svatbu odložit?“ navrhla Helen. Millie zavrtěla hlavou. „Chudáček Seb čeká už beztak děsně dlouho. No, a babičku by z dalšího odložení svatby nejspíš definitivně kleplo. Nemyslí už na nic jiného, než jak se vdám a vymáčknu ze sebe dědice dřív, než se něco stane s tatínkem.“ Helen žasla, jak věcně o tom Millie dokáže mluvit. Na její kamarádce spočívala obrovská zodpovědnost, protože celá budoucnost rodiny závisela pouze na tom, zda porodí syna. Babička ji hned od narození vychovávala jako dokonalou profesionální manželku, ale Millie se kurážně pokusila osamostatnit a doma si vyvzdorovala školu pro ošetřovatelky. Pořád však musela myslet na to, že její svoboda co nevidět skončí. „A co ty?“ obrátila se Millie teď na Helen. „Kdy s Charliem plánujete svatbu?“ Helen si přes ramena přehodila přikrývku, aby se ochránila před studeným dubnovým vzduchem vanoucím od okna. „Nevím přesně. Musím si promluvit s matkou.“

Sestricky v akci.indd 14

29/03/19 09:13

„Ale jednadvacet ti už bylo. Snad se můžeš rozhodnout podle svého, ne?“ „Jistě, jenže matka počítá, že to s ní proberu.“ „Co by mohla namítat, proboha? Charlie je zlatíčko a oba jste zamilovaní až po uši!“ Helen vzhlédla ke kamarádčiným modrým očím a v duchu si povzdechla: Kéž by život byl tak jednoduchý! „Můžeme aspoň na pět minut nechat těch nesmyslů o svatbě?“ vyštěkla Dora naštvaně. Zaskočená Millie se k ní obrátila. „Co ti vadí?“ „Nic. Prostě toho mám plný zuby!“ Dora skopla papuče, klekla si na postel, vyklonila se z okna a o kamenný parapet zamáčkla cigaretu. Nedopalek pak hodila do tmy. Než Millie stačila odpovědět, z přízemí k nim dolétlo hulákání sestry Suttonové. „V deset hodin zhasnout, sestry!“ Millie s Helen vyběhly na chodbu a zařadily se do fronty zimou rozklepaných děvčat před umývárnou, zatímco Dora se v pokoji převlékala do noční košile. „Ty tady přece nemusíš stát se mnou,“ připomněla Millie Helen a choulila se přitom do županu. „Jsi v posledním ročníku, smíš frontu klidně předběhnout.“ Jakoby na důkaz jejích slov po chodbě proplula Amy Hollinsová s Brendou Bevanovou a hrstkou dalších děvčat z posledního ročníku a prodraly se přímo do koupelny. Přitom se výsměšně chechtaly do očí naštvaných mladších žákyněk, jež jim musely ustoupit z cesty. „Radši zůstanu tady.“ „Jak chceš. Ale je ti jasné, že na nás zbude jen studená voda, viď?“ „Ale jdi, to nebude tak zlé!“ usmála se Helen. Millie se na ni pátravě zadívala. „Nejsi dost průbojná,“ pokrčila rameny. „Vsadím se, že ani na oddělení nenecháš všechnu špinavou právu prvňačkám, nemám pravdu?“

Sestricky v akci.indd 15

29/03/19 09:13

„Nerada lidem poroučím.“ „V tom případě z tebe nikdy nebude staniční sestra!“ Millie ukázala bradou na Amy Hollinsovou. „Nejspíš by ses od ní měla něco přiučit.“ „Vidíš a já si to nemyslím.“ Millie se odmlčela a pak změnila téma. „Doyleová byla dnes dost protivná, viď? Co to do ní, proboha, vjelo?“ „To netuším. Zítra se vdává její kamarádka a Doyleová jde za družičku. Možná to spolu nějak souvisí.“ „Máš pravdu,“ přikývla Millie. „Ale stejně nechápu, proč je tak vzteklá. Neměla by to kamarádce přát?“ „Souhlasím, ale nikdo neví, co se Doyleové honí hlavou.“ Zpočátku měla Helen z Dory a jejích útočných zelených očí strach. Po čase však pochopila, že to je prostě Dořina póza, typická pro chudé, prakticky založené a vášnivě hrdé děvče z East Endu, které svoje emoce maskuje drsným vystupováním. „Třeba ji štvou ty hnusné družičkovské šaty?“ nadhodila Millie. „To je možné,“ přikývla Helen. Pochybovala, že se někdy dozvědí pravdu.

Sestricky v akci.indd 16

29/03/19 09:13

SESTŘIČKY VE VÍRU OSUDU Donna Douglasová Z anglického originálu The Nightingale Nurses, vydaného nakladatelstvím Random House ve Velké Británii v roce 2013, přeložila Petra Klůfová Obálku upravila Soňa Šedivá Redigovala Táňa Holasová Odpovědná redaktorka Jana Kubínová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 392 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 573. publikaci Sazba Typostudio, s. r. o. Praha Tisk CPI Moravia Books s. r. o., Pohořelice Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.

Sestricky v akci.indd 392

29/03/19 09:13