Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Achillea millefolium
Řebříček obecný Ačkoli působí neokázale, čeho se mu nedostává na vzhledu, to vynahrazují jeho potenciální léčivé účinky. Vyskytuje se po celém světě, běžný je v Evropě, Asii a Severní Americe, u nás roste na loukách, okrajích cest nebo i ruderalizovaných stanovištích. Rodové jméno Achillea dostal po bájném řeckém hrdinovi Achillovi, který bylinu používal k čištění ran a zástavě krvácení u svých vojáků v trojské válce. Druhové jméno millefolium znamená tisíc listů a odkazuje na hodně členité listy (až třikrát peřenosečné). Druidové používali řebříček k věštění sezonního počasí a jako talisman zavěšovaný nad dveře, aby odvrátil nemoci. Ve starém čínském textu proroctví, I-Ching, se pro předpověď budoucnosti vyhodilo do vzduchu a nechalo se spadnout padesát stejně dlouhých přímých lodyh sušeného řebříčku. Je znám jako zdroj jodu na loukách a polích, existují zmínky o jeho použití v první světové válce (1914–18) jako první pomoci při zakrytí drobných ran. Nyní se využívá v zahradách s planými květinami a k aktivaci procesů v kompostu. Je vyhledáván motýly, pestřenkami, slunéčky a parazitickými vosami, jež pomáhají zbavovat zahradu škůdců. Pečlivě udržované trávníky si však hlídejte – řebříček se v nich rychle rozšíří.
Řebříček má antiseptické, antimikrobiální, adstringentní a močopudné účinky. Jako léčivá bylina se uplatňoval už před středověkem a bylinkáři ho používají dodnes. Tinktura z květenství sloužila k úlevě od revmatické bolesti. Ve formě čajového výluhu může pomáhat při zažívacích potížích, vyvolávat pocení, pročišťovat organismus i léčit nachlazení. Lze ho přidat do ústní vody na zanícené dásně a boláky v ústech; žvýkání čerstvých listů zmírňuje bolest zubů. Z výluhu se dá vyrobit i roztok na mytí pokožky, na čištění ran a k prevenci infekce.
10 | ŘEBŘÍČEK OBECN Ý
Řebříček má slabě anýzovou chuť a v sedmnáctém století byl oblíbenou zeleninou. Zpracovávejte jen mladé listy, nejsou tak tuhé. Vhodný také jako přísada do jarních polévek a bešamelové omáčky.
• Bohaté chocholičnaté laty z bělorůžových úborů od června do pozdního podzimu. • Po odkvětu květenství seříz něte, abyste podpořili růst rostlin. • Pěstuje se ze semen nebo lze množit dělením oddenků. Vyžaduje slunné stanoviště s propustnou půdou a je odolný vůči suchu. • Když rostliny rozkvetou, sklízejte květenství a listy. • „Rostlinný lékař“ zahrady – jeho kořenové výměšky aktivují odolnost sousedních rostlin proti chorobám.
Výluh z čerstvých úborů k napařování obličeje a jako tonikum. Listy zastavují krvácení po říznutí při holení.
Užívejte s mírou a nikdy po delší dobu, může zvýšit citlivost kůže, způsobit bolesti hlavy a závrať. Svazek řebříčku umístěte do šatní skříně či prádelníku, bude odpuzovat moly i jiný hmyz. Ve středověku, před nástupem chmelu, tvořil jednu z přísad bylinné směsi používané pro výrobu piva.
Květenství užívána pro milostné čáry. Položená pod polštář měla u spící osoby navodit sny o její pravé lásce.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Ty krásná myrto, strome Venušin, řebříček je tvé pravé jméno, kdo má být mým vyvoleným, ať je mi zítra odhaleno. ANONYMNÍ VERŠ (W W W.SACREDE ARTH.COM)
ŘEBŘÍČEK OBECN Ý | 11
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Acorus calamus
Puškvorec obecný Původní areál tohoto druhu leží v jižní Asii, ve střední a západní Severní Americe. Do Evropy ho přivezli ve třináctém století Tataři, kteří ho používali jako zboží a prostředek výměnného obchodu. Také je spojován s rakouským botanikem Clusiem, který v roce 1574 přivezl puškvorec s sebou z Malé Asie do botanické zahrady ve Vídni. Poskytl ho i dalším botanikům v Belgii, Německu a ve Francii. Na konci šestnáctého století pak byla rostlina introdukována do Británie. Druh zdomácněl i na našem území. Může dosahovat výšky až 1,5 m. Puškvorec je vysoce ceněnou bylinou ajurvédské medicíny v hinduistické Indii, předpokládané oblasti jejího původu, a je nazýván vacha. Staří Egypťané puškvorec s oblibou využívali ve výrobě parfémů. U původních obyvatel Severní Ameriky nacházel mnohá uplatnění; jeden kmen bylinu používal ke zvýšení síly a vytrvalosti; jiným sloužila na podporu trávení a ke zlepšení bystrého myšlení. V Evropě se puškvorec často používal v kostelech a domech jako bylina k zahnání nemocí a také zdroj příjemné vůně. Zároveň působil jako insekticid k vypuzení blech.
Oddenek působí mírně močopudně a zmírňuje nadýmání; kandovaný se užívá při nachlazení, výluhy se kloktají při zánětech v krku. Také ho lze žvýkat pro úlevu od bolesti zubů.
Listy kdysi sloužily k ochucení krémových omáček a jiných krémů, podobně jako byste použili vanilkové lusky. Práškem z oddenků se nahrazovala skořice, muškátový oříšek a zázvor.
Nikdy neužívejte bez předchozí konzultace s kvalifikovaným léčitelem a nikdy by ho neměly užívat těhotné ženy.
12 | PUŠK VOREC OBECN Ý
• Vitální vodní rostlina, vzhledem podobná rákosu, s mečovitými listy, které při rozemnutí voní po mandarinkách; drobné žlutozelené květy v palicích na dužnatém stonku. • Roste v mělké vodě na okraji rybníků, v příkopech a mokřinách. Stejně prospívá i ve stále vlhké lemové výsadbě. • Množte dělením kořenů (oddenků) časně zjara nebo v časném podzimu. • Sklízejte, až když jsou rostliny staré nejméně dva roky.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Agastache foeniculum
Agastache anýzová Nápadná a silně aromatická vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých přitahuje včely, kolibříky a motýly na svá vysoká elegantní přeslenitá květenství. V Severní Americe roste původně planě na prériích a pláních, rozšířila se ale po celém světě, až do Číny. Chovatelé včel v Severní Americe ji v sedmdesátých letech devatenáctého století hojně pěstovali, aby získali jemný med se slabě anýzovou chutí. Jak napovídá její druhové jméno, listy a stonky se vyznačují anýzovou vůní a chutí. Od července do září tvoří vrcholová květenství fialovonachových květů. Existují však také čistě bílé formy, které původní obyvatelé Severní Ameriky využívali jako léčivky.
Listy agastache sloužily k ochucení pokrmů z ryb a mořských plodů a do omáček k těmto pokrmům. Lze je přidat na závěr při vaření zeleniny, jako jsou rajčata, cuketa, mladá červená řepa a fazole.
Vykazuje protizánětlivé účinky, působí proti houbám a virům. Listy sbírejte na jaře a v létě a spotřebujte je čerstvé nebo usušené na přípravu čajů. Výluhy slouží k uvolnění ucpaných dýchacích cest, na kašel a nachlazení; zesiluje pocení, pomáhá překonat horečku a zlepšuje trávení. Používá se jako obklad na drobné rány.
Listy mají anýzovou chuť a připravíte z nich osvěžující čaj. Do salátů přidávejte listy a květy; listy raději nasekejte. Agastache se hodí do vaječných pokrmů, k pórku, i jahodám či hruškám. Květy ozdobí koláče a sušenky. Bylina může sloužit jako náhražka máty, zvlášť v ovocných salátech a dalších moučnících.
• Lze ji pěstovat ze semen či řízků; ke klíčení potřebuje teplo. Dospělé rostliny můžete na jaře rozdělit. • Květy vyštipujte, abyste podpořili produkci listů. • Prospívá v bohaté propustné půdě na slunném místě; nemá ráda vlhko, které může způsobit oslabení a hnilobu. • Této krátkověké trvalce se dobře daří i v květináči.
AGA STACHE AN Ý ZOVÁ | 13
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Ajuga reptans
Zběhovec plazivý Vytrvalá bylina domácí v Evropě, Asii a části severní Afriky. Roste ve vlhkých lesích, na travnatých plochách, horských pastvinách nebo i v křovinách. Tato drobná rostlina ve středověku představovala v podstatě „všelék“, v současnosti se ale používá málo. Zběhovec plazivý měl v oblibě anglický botanik a bylinkář žijící v sedmnáctém století, Nicholas Culpeper, který ho považoval za lék na rány a pro překonání kocoviny. Používal se také k utlumení halucinací vyvolaných nadměrnou konzumací alkoholu. Kromě toho byla známa schopnost této byliny zastavit krvácení a hojit rány, za což jsou zodpovědné v ní obsažené třísloviny (neboli taniny). Vědecké druhové jméno reptans odpovídá v překladu tomu českému, tedy plazivý, a jasně poukazuje na vzhled (habitus) rostliny. Zběhovec má krátký oddenek a dlouhé olistěné, zakořeňující výběžky, které se rozrůstají („plazí“) po zemi. Roste jako nízká půdopokryvná bylina, z níž vystupují vzpřímené čtyřhranné lodyhy s krásnými tmavě modrými pyskatými květy (patří do čeledi hluchavkovitých). Květy nabízejí bohatý zdroj nektaru pro čmeláky.
Jde o silné adstringens užívané ke zmírnění bolesti; dříve ke snižování krevního tlaku. V homeopatii se uplatňuje při zánětu hltanu a při ústních vředech. Zevně je aplikován na modřiny a rány. Bylinu sklízejte v létě, zpracujte na výluhy a kapalné extrakty.
Jedlým, poněkud hořkým stonkům je třeba přijít na chuť. Sbírejte mladé listy do salátů.
Vnitřně ho lze užívat výhradně pod kontrolou kvalifikovaného léčitele.
14 | ZBĚHOV EC PL A ZIV Ý
• Upřednostňuje vlhkou, propustnou, humózní půdu na slunci nebo v částečném stínu. • Rostliny kvetou od června do července. Po odkvětu je seřízněte. • Zběhovec lze napěstovat ze semen, jejich výsevem na jaře, nebo pomocí výběžků, které rostlina sama vytváří; ty mají vlastní kořenový systém a mohou dosáhnout délky 60 cm i více. • Květy nejsou vonné, čmeláky lákají svým zbarvením.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Alchemilla mollis
Kontryhel měkký Kontryhel měkký je vytrvalá bylina domácí v jihovýchodní Evropě, severozápadní Asii, Grónsku a na severovýchodě Severní Ameriky; vyskytuje se také v Himálajích. Roste ve vlhkých trávnících, ve světlých lesích a na skalních římsách. Arabský výraz alkemelych [alchymie] byl pokládán za základ latinského jména rodu (pro jeho léčebná využití). Alternativní vysvětlení souvisí s listy, jimž se dostalo pozornosti od lidí hledajících magické vlastnosti rostlin; ze schopnosti listů držet na sobě krůpěje tvaru kapek se odvozuje latinské jméno Alchemilla, magická. Jedna lidová pověst tvrdí, že když dáte list kontryhelu pod polštář, čeká vás „sladký spánek“. České jméno kontryhel vzniklo asi z německého Gunderheil – popenec – a pak bylo přeneseno na jinou rostlinu. Tradičně se bylina užívala při obezitě, a i nyní se říká, že přispívá k redukci hmotnosti.
Mladé listy můžete nasekat a přidávat do salátů nebo k zelenině.
Výluh ze sušených listů slouží jako adstringens a pro napa řování obličeje při akné. Výluh připravený za studena použijte jako obklad na oteklé oči.
Léčebně patří mezi vysoce ceněné rostliny. Je znám pro své využití v léčbě menstruačních problémů a pro posílení a hojení po porodu. Jeho schopnost ulevovat od bolesti vychází z působení kyseliny salicylové obsažené v rostlině. Sušené listy lze využít na výrobu ústní vody nebo jako obklad pro hojení ran.
S ohledem na obsah tříslovin je kontryhel zdrojem jasně zeleného barviva na vlnu.
Jeho užívání se vyvarujte v průběhu těhotenství a kojení.
• Plně mrazuvzdorná bylina, roste téměř všude vyjma zaplavených půd; prospívá na slunci nebo v částečném stínu. • Můžete napěstovat ze semen či dělením trsů. Po odkvětu výrazně seřízněte, abyste podpořili nový růst. • Vynikající do lemové výsadby a jako půdokryvná rostlina. • Dochází k samovýsevu, může se nekontrolovaně šířit.
KONTRY HEL MĚKK Ý | 15
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Allium sativum
Česnek kuchyňský Druh známý jednoduše jako česnek pochází ze Střední Asie, ale je pěstován po dobu už kolem 6000 let. Druhy česneku (včetně cibule) byly vždy spojovány s posílením organismu a podporou zdraví, stejně tak byly vysoce ceněny v náboženství a magii. Tato štiplavá odolná trvalka byla rovněž po staletí pěstována jako jedna z nejužitečnějších kuchyňských bylin. Ve starověkém Egyptě sloužil česnek k výživě dělníků stavících pyramidy, aby jim dal sílu a chránil je před nemocemi a epidemiemi. Řečtí atleti a zápasníci žvýkali stroužky česneku pro dodání síly a kuráže. Kromě toho se česnek využíval jako platidlo – taková byla jeho hodnota a úcta k němu. Starověcí lékaři Galén a Dioscorides ho považovali za úžasný všelék pro obyčejného člověka a doporučovali ho na mnohá onemocnění. Staří Řekové nechávali stroužky česneku na křižovatkách jako potravu pro Hekaté, jejich bohyni kouzel, čarodějnictví, noci a Měsíce. Ve středověku se česnek používal i jako prostředek proti moru. Vždy mu navíc byla přisuzována vlastnost silného afrodiziaka; duchovním byla proto konzumace česneku zapovězena.
Má silnou pronikavou chuť; dávkujte ho střídmě, aby aroma nepře hlušilo samotný pokrm. Salátu a fondue dodáte česnekový nádech vytřením misky rozmačkaným stroužkem. Celé stroužky lze naložit do olivového oleje či vinného octa. Zvýrazní chuť kuřecího, jehněčího, fazolové polévky i dušeného masa se zeleninou; výborně dochutí těstoviny, pizzu, protlak, pesto či hummus; je součástí majonézy aïoli. Květní stonky využijte do salátu. Česnekovému pachu z úst lze před cházet žvýkáním čerstvé petržele, listů celeru či semen kardamomu.
Věřilo se, že svazky česneku zavěšené po domácnosti ochrání před zlými duchy, upíry a démony. Nastávající nevěsty byly „šlehány“ stonky česneku, aby byly chráněny před nemocemi a porodily zdravé děti.
16 | ČE SNEK KUCH Y ŇSK Ý
• Dává přednost slunným místům s propustnou půdou. Přidejte kompost a písek na podporu dobrého uchycení cibulí. • Neprospívá v kyselé půdě; zkuste proto pěstovat v hluboké nádobě. • Zasaďte nejlépe na podzim nebo začátkem zimy. Tradičně se sází v období nejkratších dnů a sklízí v období nejdelších dnů. Zpravidla bývá zralý ke sklizni, když vrcholky listů změní barvu a skloní se k zemi. • Přes zimu skladujte zavěšený v chladném temném prostoru.
Ačkoli je česnek obecně vyzdvihován pro jeho prospěšné vlastnosti, při léčebném využití k němu přistupujte s opatrností. Ve velkém množství by ho neměly užívat kojící matky nebo lidé trpící ekzémem.
Česnek má velkou léčebnou moc – působí proti bakteriím, virům, houbám, mikroorganismům i parazitům, má antibiotické, antioxidač ní i antiseptické účinky. Aby opravdu účinkoval, musí se konzumovat čerstvý; začněte jedním stroužkem denně a postupně je můžete navýšit až na tři; lze dávat do syrových pokrmů. Při léčbě infekce kvasinkou Candida albicans ustaví zdravou střevní mikroflóru. Kon zumací od sebe odeženete komáry a další kousavý hmyz. Stroužky vyluhujte v medu a užívejte při zánětu hltanu, kašli či nachlazení.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Nejezte cibuli ani česnek, náš dech musí být zcela líbezný. WILLIAM SHAKESPE ARE, SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ , JEDNÁNÍ IV, SCÉNA 2
ČE SNEK KUCH Y ŇSK Ý | 17
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Allium schoenoprasum
Pažitka pobřežní Existují záznamy dokládající využívání pažitky v Číně již před 4000 lety. Italský cestovatel a objevitel Marco Polo jako první opěvoval její kulinářskou hodnotu na Západě, kde se záhy stala nenahraditelnou. Ve středověku byla pažitka považována za lék na melancholii a věšela se v usušených svazcích po domácnosti ve víře, že bude odhánět zlé duchy. V evropských zahradách se začala pěstovat v šestnáctém století. Dnes ji najdeme rostoucí planě po celé Evropě, Asii i Severní Americe. Vytrvalá cibulovina s charakteristickou cibulovou nebo česnekovou vůní je nejmenším z jedlých druhů rodu Allium. Zahradníci jí často dávali přednost kvůli bledě nachovým a čistě bílým zvonkovitým květům, které se v létě tvoří v lichookolících na vrcholu stonků. Je velmi užitečnou vytrvalou bylinou do lemů kolem zeleninových i okrasných výsadeb vzhledem ke své schopnosti odpuzovat některé škůdce.
Listy, cibule i květy jsou jedlé a obzvlášť dobré s bramborami a vajíčky. Listy a cibulky využijte jako oblohu a k ochucení polévek, salátů, k měkkým sýrům, do omelet a omáček, jako je remuláda či ravigote. Květy používejte do salátů a bylinkových másel. Také dodají chuť a barvu crème fraîche a zakysané smetaně. Do vařených pokrmů pažitku přidejte až před servírováním, její delikátní chuť by horkem zeslábla.
• Vytrvalá rostlina vytvářející trsy, se štíhlými dutými válcovitými listy. • Po odkvětu rostliny seřízněte a pohnojte, abyste podpořili růst nových listů. • Každé tři roky na podzim rozdělte trsy – předejdete zahuštění a povzbudíte tvorbu zdravých listů. Lze napěstovat ze semen a množit dělením trsů. • Prospívá v bohaté vlhké půdě na teplé slunné ploše, ale snáší i stín. Přes léto nenechte vyschnout.
18 | PA ŽITK A POBŘEŽNÍ
Pažitka obsahuje železo, vápník, štiplavé éterické oleje, pektin a malá množství síry. Vykazuje mírně antibiotické účinky a má reputaci, že posiluje žaludek a snižuje vysoký krevní tlak.
Zdá se, že výsadba pažitky vedle mrkve a petržele zlepšuje jejich zdraví a chuť. Silný výluh z pažitky se používá jako postřik na zeleninu proti houbovým chorobám – plísni révy vinné i padlí.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Aloe vera (syn. Aloe barbadensis)
Aloe pravá Tuto choulostivou stálezelenou vytrvalou rostlinu poprvé popsal botanik Carl Linné v roce 1753. Je domácí v Africe, zejména ve východních a jižních regionech, kde se s ní můžeme setkat jako s planě rostoucím druhem. Vyskytuje se i v Karibské oblasti a dalších tropických regionech, kromě toho byla zaznamenána v oblasti městečka Zapata na území Texasu. Patří též k oblíbeným pokojovým rostlinám. Jméno vzniklo přes latinské aloē z řečtiny (alóē), kam se dostalo z některého jazyka Blízkého východu. Aloe pravá byla v bylinné medicíně využívána již od starověku pro své hojivé a utišující účinky. Je balzamovacím prostředkem – uvádí se, že Kristovo tělo bylo obaleno látkou napuštěnou myrhou a aloí. Staří Egypťané ji na nástěnných malbách zobrazovali jako uctívanou rostlinu podporující hojení i krásu; používání aloe byla částečně připisována krása Kleopatry. Původní obyvatelé Severní Ameriky ji nazývali kouzelný proutek z nebe a ošetřovali jí spáleniny od slunce na poušti a kousnutí od štírů. Dodnes se bylina používá v kosmetice, do krémů na ruce a na opalování, v modernější době slouží také k léčbě spálenin z ozáření.
Gel z aloe uklidňuje vysušenou pokožku a pomáhá zmenšit jizvy. Sluneční popálení ošetřete obalením poškozené oblasti rozpůleným listem.
• Sukulentní bylina se silnými hnědými kořeny; přízemní růžice zužujících se špičatých listů, podél okrajů často s pichlavými zuby. Květy jsou úzké, trubkovité, žluté či oranžové. Pro vykvetení potřebuje stálé teplo. • Rozmnožování odnožemi vyrůstajícími na bázi rostliny. Aloe je choulostivá ke kolísání teploty a potřebuje, aby se teplota držela nad 10 °C. • Nepřelévejte, jinak bude zahnívat. • Rostliny starší než dva roky mají silnější účinnost.
Před užitím, zvlášť latexu (v mléčnicích pod povrchem listu), vždy vyhledejte konzultaci kvalifi kovaného léčitele.
Střed listů obsahuje průhledný slizovitý gel, který má protizánětlivé a hojivé vlastnosti. Nejlépe je znám pro své uplatnění při léčbě popálenin, může být aplikován přímo; při aplikaci na rány vytvoří čirou ochrannou neprodyšnou vrstvu, podporující regeneraci kůže. V posledních letech se používají komerční preparáty na léčbu zažívacích problémů, včetně zácpy.
ALOE PR AVÁ | 19
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Aloysia citriodora
Aloisie citronová Aloisie citronová neboli aloisie trojlistá je výrazně aromatický opadavý keř domácí v Chile a Peru. Do Evropy přivezli tento druh v sedmnáctém století Španělé, kteří ho pěstovali pro vonný olej. Rodové jméno Aloysia odkazuje na Marii Luisu, princeznu parmskou, ženu krále Karla IV. Španělského. Z tohoto spojení vychází španělské pojmenování rostliny yerba Luisa. Aloisie vyniká mezi dalšími rostlinami díky své pronikavé citronové vůni a chuti, která je květinová a řízná. Elegantní protáhlé listy jsou jasně zelené a ohebné, když se poprvé rozvinou, ale jak rostlina dospívá, listy zhrubnou a také mírně ztuhnou. Květy má drobné, jemné, typické pro čeleď sporýšovitých ( Verbenaceae), ale s charakteristickou intenzivní vůní. Jde o rostlinu velmi příjemnou na dotek – je obtížné odolat utržení listu, rozemnout ho mezi prsty a pak vdechovat příjemnou vůni aloisie. Ideální pro kultivaci je místo někde u vchodu, kde se o rostlinu můžete otírat, když procházíte kolem. Kulinářské využití aloisie zahrnuje ochucování čaje a koláčů. Kromě toho výborně odpuzuje muchničky a další hmyz.
Éterický olej slouží při výrobě kolínské vody, parfémů a mýdla. Hrstku listů dejte vyluhovat do vody pro uklidňující a relaxační koupel. Listy namočte do mandlového masážního oleje; olej přidejte do domácího pleťového mléka.
Působí proti křečím a používá se k léčbě zažívacích poruch. Rovněž napomáhá trávení, ulevuje při jeho poruchách a plynatosti. Bylinný odvar před spaním zklidňuje a uvolňuje; používejte ho na úzkost, nervové napětí a stres.
20 | ALOISIE CITRONOVÁ
Listy zpracujte čerstvé nebo usušené do dortů, sladkých bochánků, čajových koláčků. Aloisie chutná zvlášť dobře v zákuscích, mražené ovocné dřeni, zmrzlině, pudinku, sladkém tvarohu, v kompotech i ovocných koláčcích. Přílišné zahřátí zeslabí intenzitu jejího aroma. Lze ji přidat také do chuťovek namísto citronové trávy, hodí se i do likérů a sirupů.
Aloisii citronovou nikdy neužívejte dlouhodobě, protože pak může začít dráždit žaludek.
• Dá se napěstovat ze semen, z oddenků nebo řízků. • Čerstvé řízky mají tendenci rychle vadnout, proto na to buďte připraveni a z rostliny do nádoby či na záhon je přesuňte okamžitě. • Mladé rostliny pěstujte v nádobách po dobu dvou let, pak je za teplejšího počasí vysaďte na slunné místo s propustnou půdou. • Po odkvětu rostliny vždy seřízněte a dodejte hnojivo.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Althaea officinalis
Proskurník lékařský Přirozený areál této vytrvalé byliny zahrnuje Velkou Británii, kontinentální Evropu, severní Afriku a Střední Asii, dále byla introdukována do Severní Ameriky. Dříve rostl planě v příkopech, v blízkosti moře a na slaniscích. První záznam o jeho hojivých účincích, od Řeků, se datuje do devátého století před Kristem. Rodové jméno Althaea má původ v řeckém altho, což znamená „léčit“; druhové officinalis odkazuje na jeho dlouhou historii coby léčivé rostliny. Římané, Syřané, Řekové a Arméni pokládali proskurník za lahůdku a často se po týdny živili pouze jím, což se tehdy stávalo často, když se neurodily žádné jiné plodiny. Ve Francii konzumovali syrové křehké mladé výhonky v salátech jako jarní posilující prostředek. Bonbony z proskurníkových kořenů se vyráběly už od starověku.
Čerstvými semeny můžete posypat saláty, nebo je ozdobit celými květy. Mladé listy lze zamíchat přímo do salátů, nebo je přidávat do olejů a octů, také se dají spařit jako zelenina. Kořeny potřebují nejprve povařit, aby změkly, pak je orestujte na másle.
Má protizánětlivé a protibakteriální účinky. Díky obsahu slizových látek byl užíván k mírnění zánětu průdušek, dávivého kašle a zažívacích problémů. Zevně slouží při hojení zanícené kůže a hmyzích štípanců nebo při zadření třísky. Prášek z kořenů se zpracovává do měkkých bonbonů na bolení v krku.
Listy a kořeny se využívají pro výrobu zklidňujících krémů na suché ruce, spálení od slunce, suché lámavé vlasy a do obličejových masek.
Emulgační vlastnosti kořenů využívali na Blízkém východě při čištění perských koberců, protože uchovávaly odstíny rostlinných barviv.
• Proskurník lékařský je vytrvalá mrazuvzdorná bylina s šedozelenými listy, po obou stranách sametovými. • Upřednostňuje vlhké, středně výživné půdy na plném slunci. • Na jaře vysejte semena, rozdělte trsy pěstovaných rostlin nebo připravte stonkové řízky z nekvetoucích rostlin. • Bledě růžové květy se objevují v srpnu a září.
PROSKURNÍK LÉK AŘSK Ý | 21
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Načež sporýš a kopr ku pomoci, zabrání čarodějné zlé moci. MICHAEL DR AY TON, NYMPHIDIA (1627)
22 | KOPR VONN Ý
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Anethum graveolens
Kopr vonný Odolná jednoletá bylina z východní Evropy, západní Afriky a Středozemí. Také je již dlouho pěstována v Indii, a to pro léčebné i kulinářské účely. Původ jména kopr není příliš jasný, snad ho lze odvodit z indoevropského výrazu znamenajícího vydávat vůni či zápach a z něj odvozených slov s významem vdechnout a dech, vůně, aroma. Kopru si velmi cenili staří Řekové, pokládali ho za symbol bohatství a uchylovali se k němu při škytavce. Skytové ho používali k balzamování zemřelých; snítky kopru byly nalezeny i v hrobkách faraonů ve starověkém Egyptě. V Římě dostávali gladiátoři pokrmy pokryté koprem ve víře, že jim dodá odvahu. Kopr patřil mezi devět posvátných bylin používaných při pohanských svátcích. Ve středověku se stal kouzelnou bylinou a ochráncem proti čarodějnictví, zatímco obyčejní smrtelníci ho namáčeli do vína pro vzbuzení vášně. Časní osadníci Severní Ameriky s sebou přivezli i kopr, který se dostal do povědomí jako „modlitební semena“, protože během dlouhých církevních ceremoniálů účastníci jeho semena požívali, aby předešli bolestem z hladu.
Semena patří mezi tradiční zavařovací koření, například k naklá daným okurkám. Listy lze přidat k čerstvě uvařeným bobům, do majonézy, zakysané smetany, crème fraîche – několik nastříhaných listů kopru jim prospěje. Pro nejlepší aroma přidejte čerstvé listy vždy až těsně před podáváním. Gravlax – skandinávský pokrm ze syrového lososa – je naložen v soli, cukru a kopru. Hodí se i k dalším rybám, jako je mořský jazyk, platýs nebo pstruh. Vyzkoušejte též kopr s avokádem a zakysanou smetanou. Nastříhejte ho nůžkami, nekrájejte.
Kopr představuje velmi dobrý zdroj vápníku a může být uží ván k zesílení nehtů. Žvýkání aromatických plodů (dvojna žek) napomáhá svěžímu de chu. Hippokratés uváděl kopr v receptu pro čištění úst.
• Elegantní, silně aromatická miříkovitá rostlina, má jemné listy s niťovitými úkrojky. • Postupný výsev v intervalech od časného jara do pozdního léta zajistí stálý zdroj listů. • Vysévejte do sadbovačů, aby se později nepoškodily nové kořeny, nebo do venkovní půdy, pokud nehrozí mrazy. • Preferuje propustné bohaté půdy na plném slunci; v chudé půdě chraňte před větrem. • Sázejte ho daleko od fenyklu, jinak se vzájemně opylí a následné rostliny budou mít smíšené aroma.
Vynikající bylina do doprovodných výsadeb. Když kvetou jeho okoličnatá květenství, přitahují mnoho užitečného hmyzu, z nichž některý s oblibou hoduje na mšicích.
Kopr byl chován v úctě už od starověku pro jeho mnohé léčivé vlastnosti: působí proti křečím, podporuje trávení, má uklidňující a relaxační účinky. Plody pomáhají při zažívacích potížích, nadýmání, kolikách a plynatosti. Obzvlášť dobře působí u dětí; je součástí kapek pro kojence proti kolice a nadýmání. Výluh z plodů může posloužit jako čaj na škytavku. Stejným způsobem lze kopr využít i ke zmírnění nespavosti, protože napomáhá relaxaci a navozuje spánek.
KOPR VONN Ý | 23
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Angelica archangelica
Andělika lékařská Andělika lékařská neboli děhel lékařský je atraktivní miříkovitá bylina. Majestátní, vznešená, sladce vonící. Po staletí byly opěvovány její klady jak z hlediska léčivých účinků, tak její jedinečné aroma. Nicholas Culpeper, anglický botanik a lékař žijící v sedmnáctém století, doporučoval anděliku na léčbu všeho možného. Rostlina roste planě v severních částech Skandinávie, v Grónsku, na Islandu a Faerských ostrovech. Pěstuje se ve Francii, Německu, Rumunsku a v některých zemích jihovýchodní Asie, jako je Thajsko (na našem území po předchozím pěstování místy zdomácněla). Andělika byla dlouhou dobu spojována s ochranou a uzdravováním. Jedna legenda zmiňuje, že své jméno získala podle anděla, který ve snu prozradil mnichovi, že tato bylina by mohla léčit mor. Švýcarsko-německý renesanční lékař Paracelsus ji popisuje jako „úžasnou medicínu“ během morové epidemie v Milánu v roce 1510. Jiná legenda vypráví o andělice kvetoucí na svátek archanděla Michaela (8. května ve starém juliánském kalendáři), velkého ochránce před zlem. Laponci korunovali své básníky andělikovými listy a květními okolíky ve víře, že vůně rostliny je bude inspirovat. V květomluvě se andělika uvádí jako symbol extáze, inspirace a magie.
Andělika byla po staletí pěstována jako zelenina. Mladé křehké listy zpracujte do salátů s dalšími bylinami a jedlými listy. Stonky lze vařit s angreštem, rebarborou a dalšími druhy trpkého ovoce ke snížení kyselosti. Plody se uplatňují při ochucování likérů, jako jsou francouzské bylinné likéry Chartreuse a Bènèdictine. V sedmnáctém a osmnáctém století se z kořenů vyráběl andělikový ovocný nápoj. Z mladých listů připravíte osvěžující čaj, který chutí připomíná čínský čaj.
24 | ANDĚLIK A LÉK AŘSK Á
• Andělika může být dvouletkou nebo krátkověkou trvalkou, žijící až čtyři roky. • Objevující se květenství odstraňujte, aby rostlina vydržela déle. Jakmile nasadí semena, vzápětí odumře. • Semena vysévejte čerstvá, jejich životaschopnost se velice rychle snižuje. • Často všechna semena, která spadnou k bázi rostliny, vyklíčí ve stovkách. • Druh prospívá na humózních půdách udržujících vlhkost, v polostínu. • Včely její květy vyhledávají.
Má protizánětlivé a močopudné účinky, působí proti houbám i bak teriím, podporuje trávení a vykašlávání. Stimuluje krevní oběh a po máhá při chronickém vyčerpání. Přispívá k léčbě zánětů močového měchýře, také nervových bolestí hlavy a chudokrevnosti. Při zánětu hltanu kloktejte výluh připravený z jejích listů. Stonky sklízejte v dub nu a květnu, listy v květnu a červnu před kvetením. Kořeny sbírejte koncem podzimu, na usušení a uskladnění; léčivé účinky si uchováva jí roky. Prášek z kořene lze použít k boji s plísněmi na nohou.
Andělika má pronikavé aroma, docela odlišné od dalších členů čeledi miříkovitých, jako je fenykl, anýz a kmín. Listy přidejte do teplé vody na koupel pro uklidnění a relaxaci.
Anděliku lékařskou nesmějí užívat diabetici a vyhýbejte se jí během těhotenství a kojení. Také nesmí být užívána ve velkých dávkách. Dávejte pozor na slunci při zevní aplikaci na kůži.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
V Anglii, kde byla známa i jako „břichabolný kořen“, mleli sušené kořeny anděliky na prášek a přimíchávali do vína, aby „zmírnila vášnivost tužby mladých lidí“. PINKIE D´CROZ (W W W.ANGELFIRE.COM)
ANDĚLIK A LÉK AŘSK Á | 25
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Anthriscus cerefolium
Kerblík třebule Téměř vše týkající se kerblíku třebule má jemný charakter – jeho vzhled, vzrůst i chuť, která je slabě aromatická s anýzovým/petrželovým nádechem. Druh je znám jako jeden z aristokratů světa bylin. Pochází z Kavkazu, ale Římané ho rozšířili takřka po celé Evropě, kde došlo k jeho naturalizaci (zdomácnění). I na našem území byl kerblík kdysi pěstován a občas rostliny zplaňovaly. Existuje záznam o pěstování kerblíku v Brazílii v roce 1647, avšak první zmínka o jeho využití v Severní Americe se datuje až o století později. Autorem vědeckého jména Anthriscus cerefolium je Carl Linné. Slovo ant má základ v řeckém výrazu pro květ a cerefolium znamená „list Cerery“, přičemž Ceres byla v římské mytologii bohyní zemědělství, plodnosti, úrody, byla jí připisována zodpovědnost za úrodnost půdy. Kerblík se stal oblíbenou rostlinou postního období a tradičně ho lidé jedli na Zelený čtvrtek – pro jeho schopnost pročišťovat krev a také povznášející a vzpružující účinky. Semena kerblíku byla jednou z pohřebních bylin starých Egypťanů a byla nalezena v hrobce faraona Tutanchamona. Pálení listů sušené byliny mělo kdysi poskytovat útěchu pozůstalým a také jim mělo pomoci navázat kontakt se zemřelým. Kerblík rovněž patřil mezi devět anglosaských posvátných bylin.
Kerblík, stejně jako většina aromatických bylin, se využívá jako doprovodná rostlina – k posílení nejen chuti a vůně, ale také růstové energie jejích sousedů. Zejména ředkvičky s kerblíkem rostoucím po boku budou křupavější a pálivější, zatímco hlávkový salát a brokolice získají lepší chuť a budou vydatnější.
Je součástí tradiční směsi čerstvých bylinek (fines herbes) francouzské kuchyně. Ve Francii se hojně používá do omelet, salátů a polévek. Jedlé kořeny se konzumují jako zelenina nebo se dávají do polévek či k dušenému masu se zeleninou. Chutný s kuřecím, bílými rybami, čerstvým chřestem; také nasekaný či rozhozený na čerstvě uvařené boby, mořské plody, hrách a mladé mrkve. Kerblík nikdy nevystavujte přílišnému horku – zničilo by jeho barvu i chuť; vždy ho přidejte až na závěr, před servírováním. Čerstvé listy lze sklízet i během zimních měsíců.
Kerblík má v medicíně rozmanitá využití: jako antidepresivum, protizánětlivý lék i na podporu trávení. Z výluhu lze připravit dobré jarní tonikum pro detoxikaci – bylina pročišťuje, stimuluje zažívání a zlepšuje náladu. Sloužil při léčbě chronických katarů a zánětů vedlejších dutin nosních. Tradičně se uplatňoval i v případě zlých snů, popálenin a žaludeční nevolnosti. Má vysoký obsah vápníku.
26 | KERBLÍK TŘEBULE
• Odolná miříkovitá jednoletá bylina. • Charakteristické podlouhlé, štíhlé dvounažky; výsev časně zjara přímo do půdy nebo do sadbovačů. Rostliny nesnášejí poškození kořenů. • Pokud jsou plody (semena) čerstvé, při vhodných podmínkách – správném počasí a hladině světla – rychle vyklíčí. • Prospívá v půdách uchovávajících vlhkost. Dává přednost polostínu a nesnáší plné slunce. Vyběhne-li předčasně do květu, změní se aroma. • Často dochází k samovýsevu.
Z výluhu nebo čerstvě získané šťávy z listů lze vyrobit přirozený čisticí krém na kůži a tonikum. Rostlina má i hojivé účinky a používá se k léčbě ekzémů.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Sladký kerblík se svou chutí tolik podobá nažkám anýzu, že mezi ostatními bylinami dodává salátu lahodnější chuť. JOHN PARKINSON, PAR ADISI IN SOLE PAR ADISUS TERRESTRIS (1629)
KERBLÍK TŘEBULE | 27
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
Křen selský… je Němci běžně používán do omáčky podávané k rybám a také k druhům mas, k nimž my jíme hořčici. JOHN GER ARD, THE HERBALL OR GENER ALL HISTORIE OF PL ANTES (1597)
28 |
KŘEN SEL SK Ý
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Armoracia rusticana
Křen selský Vytrvalá bylina z čeledi brukvovitých, do níž náležejí například i hořčice nebo křen wasabi. Křen selský se pěstuje hlavně pro velké bílé válcovité kořeny. Byl kultivován od dávných dob a po celém světě se stal oblíbenou kuchyňskou bylinou a ochucovadlem. Intenzivní aroma kořene se plně rozvine při nakrájení či nastrouhání – pronikavá vůně přitom může dráždit oči a nosní dutiny. Kořeny i listy měly léčebné využití ve starověkém Řecku a Římě, stejně jako ve středověku. Za oblast původního rozšíření je pokládána východní Evropa od Kaspického moře přes Rusko a Polsko až do Finska. Má jít o jednu z pěti hořkých bylin, jež Židé konzumovali při svátcích pesach (připomínajících vyvedení z egyptského otroctví; byliny odkazují na hořkost otroctví). Přistěhovalci v americkém Illinois v polovině devatenáctého století vysazovali křen s jediným záměrem – jako komerční plodinu. Dodnes je městečko Collinsville v Illinois nazýváno „hlavní město křenu na světě“.
Pěstováním poblíž záhonu s bramborami bude odpuzovat některé choroby a úroda brambor bude zdravější. Z listů lze připravit křenový čaj pro ošetření rostlin napadených padlím. Pro maximální účinek listy namočte na 48 hodin do 1 litru vody, poté řeďte v poměru čtyři díly vody a jeden díl křenového roztoku. Vařením listů získáte temně žluté barvivo.
• Plně mrazuvzdorná vytrvalá rostlina preferuje dobře zryté úživné půdy uchovávající vlhkost, chcete-li získat kvalitní velké kořeny. • Množení lze provést dělením kořenů, kořenovými řízky či výsevem. Zralé kořenové systémy rozdělte na jaře. • Kořeny vykopejte na podzim, když nabobtnají na zimu. Sklizeň uložte do písku. • Rostliny ponechané bez kontroly se mohou rychle šířit podzemními výhony.
Křen je antioxidantem, účinkuje proti bakteriím a bylo zjištěno, že funguje i jako přirozené antibiotikum. V bylinné medicíně sloužil k léčbě dny, revmatu, plicních nebo zažívacích potíží a infekcí močových cest. Zevně se dá použít jako obklad při artritidě, revmatu a ischiasu. Nesmíte ho však přikládat na citlivou pokožku, mohl by ji popálit.
Mladé listy můžete přidávat do salátů či jimi obalit rybu, třeba pstruha, před jejím pečením nebo vařením na páře. Pro přípravu křenové omáčky kořen nejprve oškrabejte, pak nastrouhejte; výborný smíchaný s červenou řepou a zakysanou smetanou. Také ho lze naložit a použít k výrobě octa. Pro uchování kořen nakrájejte na tenké plátky, rozložte je na plech a velmi pomalu sušte v teplé troubě, pak rozdrťte v misce s tloučkem a uskladněte v dobře těsnící sklenici. Tak si udrží sílu po dobu měsíců. Při strouhání křenu vždy přidejte trochu citronové šťávy – konzervuje jeho chuť, která jinak rychle zeslábne.
Křen nesmějí užívat lidé, kteří mají problémy se štítnou žlázou, trpí vředy či onemocněním ledvin. Když se rostlina uchytí, kořeny sklízejte, jinak se bude v zahradě nekontrolovaně šířit. Lze pěstovat i v nádobě, jeli dost hluboká.
KŘEN SEL SK Ý | 29
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Arnica montana
Prha arnika (prha chlumní) Jméno Arnica vychází z řeckého arnakis, jehněčí kůže, a to s odkazem na měkce vlnaté listy. Pojmenování prha převzal J. S. Presl z jejího staročeského názvu prha. Čerstvě rozmačkané úbory vyvolávají kýchání (sneezing), což vysvětluje anglický název sneezewort, ale je také známa jako tumbler´s cure (akrobatova léčba), pro její osvědčené použití jako uklidňující prostředek na modřiny a vyvrtnutí. Listy a kořeny se dříve kouřily jako bylinný tabák, odtud anglický lidový název mountain tobacco (horský tabák). Domácí ve střední Evropě, areál zahrnuje pouze Evropu s výjimkou Britských ostrovů, Apeninského a Balkánského poloostrova. Byla také nalezena ve Skandinávii a některých částech Severní Ameriky, kde se můžeme setkat s dalšími druhy rostlin podobných vlastností. Historicky ji zmiňují mnohé světové lékopisy (i americká vydání) až do časných let dvacátého století pro léčbu řady onemocnění. Druh se dříve hojně vyskytoval na alpských loukách. Do současnosti ale výrazně ubyl, hlavně kvůli zintenzivnění zemědělství, a je chráněný.
• Mrazuvzdorná vytrvalá horská bylina, prospívá v kyselých písčitých půdách a upřednostňuje slunná stanoviště. • Lze napěstovat z čerstvých semen, výsevem v pozdním létě až časném podzimu. Umístěte do studeného pařeniště; nutno udržet v chladu, teplo by zastavilo klíčení; klíčení je velmi pomalé, může trvat až dva roky. • Trsy rostlin rozdělte na jaře, jakmile vyraší. • Velké vonící žluté úbory kvetou po celé léto, od června až do srpna.
30 | PRHA ARNIK A
Neužívejte vnitřně a nikdy neaplikujte na poraněnou kůži. V některých zemích se na arniku vážou zákonná omezení.
Bylina působí protizánětlivě. Její schopnost ulevovat od bolesti se uplatňovala při léčbě bolavých svalů a revmatických potíží s klouby. Dlouhou dobu se používala jako homeopatický prostředek na leknutí a duševní otřesy. Květenství (úbory) se dají zpracovat do podoby různých obkladů, oleje, masti na svalové bolesti, vymknutí, omrzliny a bolest kloubů.
Hidden Histories_Herb SIZE :W140xH198MM_ISO29L
TextBlack
EB317098 GP9B 04.11.2014 150#
Artemisia abrotanum
Pelyněk brotan Silně aromatický polokeřovitý zástupce rodu Artemisia se vyskytuje v jižní, východní a střední Evropě a v některých částech Severní Ameriky, ale jeho původ není znám a planě roste jen zřídka. Uvádí se, že rodové jméno je inspirováno buď starořeckou bohyní Artemis, nebo sestrou perského krále Mausola (377–353 před n. l.) Artemisií, která proslula botanickými a lékařskými znalostmi. České jméno pelyněk je asi odvozeno od výrazně hořké chuti bylin (pálivý – hořký). Anglický bylinkář Nicholas Culpeper doporučoval pelyněk brotan na mnoho různých onemocnění, od ischiasu po plešatost. Dříve sloužil i k zahánění infekcí a až do devatenáctého století se řadil mezi aromatické byliny dávané do voniček. Pelyněk brotan je nejnasládlejším ze všech vytrvalých druhů rodu Artemisia; díky růstové formě, a tedy možnosti ho snadno tvarovat, může vytvořit neobvyklý aromatický živý plot.
Listy s citronovou chutí lze střídmě ochucovat některé koláče. V italské kuchyni s dalšími bylinami slouží k okořenění pečeného jehněčí. V malých množstvích můžete přidávat do salátů, aromatických octů a nádivek do zvěřiny.
Jako symbol lásky a věrnosti se sladce a citronově vonící pelyněk přidával do venkovských kytiček, které si vyměňují milenci.
Jako posilující čaj a anti helmintikum proti hlístům. Zevně aplikován na otoky, omrzliny a při ztrátě vlasů. Sušené listy jsou součástí potpourri. Čerstvé i sušené snítky se zavěšují do šatní skříně proti molům. Dávají se i do sáčků odpuzujících blechy; čerstvé listy odhánějí mouchy a komáry.
Bylinu nesmějí užívat těhotné ženy – je schopen obnovovat menstruační krvácení.
• Opadavý nebo poloopadavý keř; mrazuvzdorná vytrvalá rostlina pěstovaná pro aromatické listy. Pro vykvetení potřebuje horké klima. • Dřevnaté stonky s šedozelenými listy s čárkovitými úkrojky. • Dává přednost místu na plném slunci a lehké propustné půdě. • Množení nejlépe na jaře pomocí měkkých řízků (ne z tvrdých dřevnatých částí). Dospělé rostliny seřízněte na jaře po ústupu mrazů, nikdy ne v zimě. • Listy na usušení sklízejte v polovině léta.
PELY NĚK BROTAN | 31