0040022

Neposvecena puda_001 az 003.qxp_Sestava 1 20.03.19 11:59 Stránka 3

MEL STARR

Své vzpomínky sepsal Hugh de Singleton, lékař

Vyprávění čtvrté

Mel Starr Neposvěcená půda Své vzpomínky sepsal Hugh de Singleton, lékař Vyprávění čtvrté

EUROMEDIA GROUP

Přeložila Marie Válková Poznámka překladatelky: Biblické citáty jsou uvedeny podle Českého ekumenického překladu z roku 1985.

Jméno proslulého anglického filozofa a teologa zachováváme v podobě John Wyclif, v níž ho používá autor; odpovídá totiž době, ve které se dílo odehrává.

Text by © 2011 Mel Starr Original edition published in English under the title Unhallowed Ground by Lion Hudson plc, Oxford, England This edition copyright © 2013 Lion Hudson ISBN 978-80-7617-242-5

Věnováno Tonymu a Lis Pageovým

Kapitola první

V neděli po Velikonocích roku 1366 jsem se právě po půstu sytil pšeničnožitným chlebem, když vtom mě od jídla vytrhlo hulákání a bušení na dveře Galenova domu. Slunce zrovna začínalo zlatit věž kostela svatého Beornwalda. Byl to Hubert Shillside, kdo si zhmoždil klouby o moje dveře. Chystal se do hradu a přál si, abych ho doprovodil. Rozpoutal se zmatek a křik a on, jakožto městský koroner, a já, jakožto bailiff bamptonského panství, jsme byli povoláni, abychom se ujali svých povinností. Dnes ráno se našel v Cow-Leys Corner viset na dubu Thomas od mostu.

Novina o takové události se po vesnici rychle roznese. Když jsme se s Shillsidem blížili ke Cow-Leys Corner, postával tam hlouček mužů a pár žen. V tom místě se cesty do Clannfieldu a Alvescotu rozdvojují. Cesta do Clannfieldu přetíná louku, kde skot lorda Gilberta nevzrušeně sledoval, jak se před ním shromažGují lidé. Na sever od těch míst a podél cesty do Alvescotu a Black Bourtonu roste les. Právě ze stromu v tomto lese visel se smyčkou na krku Thomas od mostu pouhých pár kroků od cesty. Když jsme tam s Shillsidem došli, pokřižovali jsme se.

Většina přihlížejících hleděla na mrtvého mlčky, ale ne 9

tak jeho žena. Maud klečela před tělem svého manžela a objímala mu kolena. Nesrozumitelně kvílela a bědovala.

Jeho tělo viselo na hrubém konopném provazu na menší dubové větvi. Provaz byl obtočený kolem větve a připevněný kolem kmene ve výši pasu. Větev nebyla vysoko nad mojí hlavou. Kdybych natáhl ruku nad hlavu, skoro bych se jí mohl dotknout. Mužovy nohy se klátily v manželčině objetí o málo víc než na dvě šířky dlaně nad zemí a opodál ležela převrácená stolička. „Kdo ho našel?“ zeptal jsem se. Z hloučku vystoupil pasák Ralph. „Šel jsem se podívat na dobytek. Vyhnali jsme krávy na pastvu teprve nedávno a mohly se nafouknout. Málem jsem do něho vrazil, když visí tak blízko u cesty, taková byla tma.“ Hubert Shillside to tam procházel, tak ke mně přistoupil a zašeptal: „Podle mě to byla sebevražda.“ Dobře se ví, že Cow-Leys Corner navštěvují duchové. Mnozí by po té cestě po setmění nešli a ti, kteří tamtudy chodívají, občas vídají přízraky. To se dá očekávat, neboN kdokoli si vezme život, je pohřben tam. Takoví nemohou spočinout na hřbitově v posvěcené půdě. Jejich duchové neodpočívají v pokoji a říká se, že obtěžují pocestné, kteří kolem toho místa v noci procházejí. „Věděl, že bude pohřben tady,“ pokračoval Shillside, „a myslel na to, aby ubohou Maud ušetřil většího trápení.“ S ohledem na zkušenosti, které jsem s tím člověkem udělal, mi nepřipadalo pravděpodobné, že by Thomas od mostu chtěl svoji ženu ušetřit nějakých potíží. Dvakrát mě za noci napadl na hřbitovech a způsobil mi boule na hlavě. Ale nic jsem nepodotkl. Není dobré mluvit špatně o mrtvých, dokonce ani o tomto člověku.

Kate slyšela Shillsideovu zprávu v Galenově domě a násle10

dovala nás do Cow-Leys Corner. Odvrátila pohled od mrtvého a Maud ke mně. „Něco tě znepokojuje, Hughu,“ řekla tiše.

Nebyla to otázka, šlo o tvrzení. Byli jsme svoji pouhé tři měsíce, ale Kate je všímavá a dobře mě zná. „Svolám sem porotu,“ oznámil Shillside. „Můžeme ho odříznout a dohlédnout, aby ho rovnou pohřbili.“ „Musíš vyhledat otce Thomase nebo některého jiného vikáře,“ připomněl jsem mu. „Thomas byl nájemce biskupa z Exeteru, ne lorda Gilberta. Mohou si to přát jinak.“ Shillside vyrazil k městu, zatímco dva muži pomohli Maud vstát z kleku a vedli ji, vzlykající, za koronerem. „Počkat,“ řekl jsem náhle. Všichni se otočili, aby viděli, co způsobilo, že jsem je zastavil. „Ta stolička, která leží u nohou tvého manžela, patří tobě?“ zeptal jsem se truchlící vdovy.

Maud přestala na chvilku kvílet a zašeptala: „Ano.“ Další přihlížející narovnal stoličku a chystal se na ni vylézt s nožem. Měl v úmyslu odříznout tělo, ale já jsem ho zarazil. Kate měla pravdu, okolnosti této smrti mě zneklidňovaly, přestože jsem ochotně přiznal, že když jsem uviděl, kdo ten mrtvý je, nepocítil jsem žádný smutek.

Jednou jsem viděl popravu oběšením, v Paříži, když jsem tam studoval chirurgii. Odsouzenec se klátil, předváděl šerifův tanec, v obličeji rudl čím dál víc, až se strážní smilovali a dovolili jeho přátelům přistoupit, pověsit se mu na nohy a ukončit tak jeho muka. Thomas od mostu měl napuchlý a červený obličej a v posledních okamžicích se znečistil.

Ve smrti se podobal tomu nešNastnému zloději měšců v Paříži. Vypadalo to tak, jak naznačil Hubert Shillside: Thomas od mostu si přinesl do Cow-Leys Corner provaz a stoličku, přehodil provaz přes větev a uvázal ho, pak si provaz připevnil kolem krku a odkopl stoličku, na níž stál. Všichni, kteří 11

tam postávali a zírali na mě a na mrtvého, si jistě mysleli totéž.

Obešel jsem visící tělo. Ruce byly ochablé a studené na dotek. Člověk, který má zemřít na šibenici, je bude mít bezpečně svázané, ovšem ne tak ten, který si bere vlastní život.

Pozorně jsem prohlédl Thomasovy ruce a povytáhl mu otřepané rukávy cotehradie, abych uviděl jeho zápěstí.

Na jednom zápěstí jsem spatřil malou červenou skvrnu, hodně podobnou vyrážce, nebo místu, které neustále svědí a člověk si ho škrábe. Na druhém zápěstí nic takového neměl, ale když jsem vyhrnul rukáv cotehardie víc, upoutalo mě něco jiného. Rukáv byl z hrubé hnědé vlny a roztřepený stářím. Ve vláknech látky na konci rukávu jsem našel zkroucenou nit světlejšího odstínu. Pohlédl jsem na větev nad skelným pohledem Thomase od mostu. Nit měla hodně podobnou barvu jako konopný provaz, na němž mrtvý visel.

Možná se tam dostala, když si Thomas od mostu dával provaz kolem krku.

Ustoupil jsem od těla a to místo si pozorně prohlížel. Byl jsem téměř přesvědčený, že Hubert Shillside má pravdu.

Můj život by byl jednodušší, kdyby tomu tak bylo. Ovšem mé povinnosti bailiffa lorda Gilberta Talbota ve mně vypěstovaly podezíravost k ostatním a nedůvěru k tomu, co sdělovali – aN už mrtví nebo živí. Právě tehdy jsem si všiml bláta na patách Thomase od mostu.

Klekl jsem si, abych lépe viděl, a Kate mi nakukovala přes rameno. Je běžné mít na botách bláto, když se na jaře chodí po cestách, jenže bláto nebylo na podrážkách Thomasových bot, kde mělo být, ale zasychalo vzadu na patách. Kate pohotově pochopila, co vidíme. „Je to zvláštní,“ řekla tiše, aby ji ostatní nezaslechli. Pak se otočila ke stoličce a zamyšleně se na ni zadívala. Viděl jsem, 12

jak vraští čelo, a znal jsem příčinu. Odtáhl jsem ji ke kmeni stromu, kde jsme mohli hovořit, aniž nás někdo slyšel. „Člověk, který kráčí smrti vstříc, bude mít bláto na podrážkách bot,“ zašeptal jsem, „a ne vzadu na patách.“ „A zanechá blátivé šlápoty tam, kam si stoupne,“ odpověděla Kate. „Na stoličce žádné nevidím.“ „PojG se mnou,“ vybídl jsem ji. „Podíváme se, co nám řekne cesta.“ Pověděla nám, že tudy prošlo hodně lidí. V předchozím týdnu hojně pršelo a cesta byla do hloubky rozblácená.

Zůstala tam spousta otisků bot a jeden člověk tamtudy prošel bos. Příležitostně se objevily stopy po káře. Přes sto kroků více na východ od Cow-Leys Corner jsem našel to, co jsem hledal. V blátě cesty se táhly dvě souběžné rýhy na šíři ruky od sebe. Tyto stopy byly dlouhé pouhý krok. Kate pozorovala, jak podrobně si je prohlížím. „Pochází bahno z jeho bot odtud?“ „Možná. Vypadá to, jako by dva lidé nesli jednoho. Jednomu se nesený vysmekl a jeho nohy nakrátko dopadly na cestu.“ „Jak se to mohlo stát? Už byl mrtvý?“ „Ne, myslím, že ne. Jeho obličej vypadá, jako by umřel na konci provazu. Ale pokud nezemřel vlastní rukou, někdo ho svázal nebo zneškodnil, aby ho dostal do Cow-Leys Corner.“ Zatímco jsme s Kate stáli na cestě a prohlíželi podezřelé rýhy, došel k nám Hubert Shillside s jedenácti muži z Bamptonu. Koronerovi neuniklo, že si prohlížíme bláto u svých nohou, a zadíval se tam též. Nepostřehl nic, co by ho zaujalo. „Co tu je, Hughu? Proč tady stojíš a obhlížíš cestu?“ „Podívej se tamhle.“ Ukázal jsem na dvě rýhy v blátě. Jelikož Shillside neviděl paty Thomase od mostu, nemohl se 13

dovtípit, jaké mám podezření, pokrčil rameny a šel dál. Porotci, které shromáždil, ho následovali a bývali by stopy rozdupali, kdybychom si s Kate před ně nestoupli; museli nás obejít, jako když Shill Brook obtéká velký kámen.

Už jsme se nemohli postáváním na cestě dozvědět nic dalšího, a tak jsme se s Kate vydali za koronerovou porotou zpátky do Cow-Leys Corner. Shillside a porotci si bedlivě prohlédli mrtvého, provaz i stoličku a tlumeně se mezi sebou domlouvali. Koroner už vyjádřil názor, že podle jeho mínění Thomas od mostu zemřel vlastní rukou. Jeho doprovod, takto nasměrovaný k závěru, nenašel důvod k nesouhlasu. Když si člověk utvoří nějaký názor, bývá těžké mu ho vymluvit. Přesto jsem se o to pokusil.

Odvedl jsem Shillsidea k tělu a vyzval jsem ho, aby se sklonil a dobře se podíval na paty, na nichž zaschlo bláto. „Viděl jsi mě, jak si na cestě prohlížím ty rýhy… Ty myslím udělaly Thomasovy paty. Proč jinak by měl bláto na nohou vzadu?“ „Hmmm…, možná.“ „A podívej se na tu stoličku. Jestli na ní stál a přivazoval provaz k větvi, nezanechal na ní žádné blátivé šlápoty.“ Shillside přejel stoličku pohledem, pak zvedl oči k svěšené Thomasově hlavě. „Ten člověk zemřel oběšením a uškrcením,“ prohlásil. „Viděl jsem takhle lidi umřít, obličeje měli napuchlé a zrudlé, červený a opuchlý jazyk jim visel z úst.“ „Ano,“ souhlasil jsem. „Vypadá to tak. Ovšem pokud stál na té stoličce, aby upevnil provaz ke stromu, nezanechal žádné stopy. Jak by sem člověk mohl dojít po cestě v čistých botách… až na paty?“ Shillside znovu pokrčil rameny. „Kdo to může vědět? Ale řeknu jedno: nikoho v Bamptonu ani ve Wealdu nebude mrzet, že je Thomas od mostu po smrti. Pokusil se tě zabít.

14

Spokoj se s tím, že ten chlap už nemůže uškodit ani tobě, ani nikomu jinému.“ Tehdy jsem uviděl, jak to nejspíš dopadne. Shillside měl koronerovu porotu tam, kde chtěl, a společně celou věc probírali. Občas některý z nich pohlédl na tělo, které se teG na provaze pomalu otáčelo. Zvedal se vítr.

Otec Thomas, otec Simon a otec Ralph, vikáři kostela svatého Beornwalda, dorazili, právě když porotci skončili rokování. Vikáři se zadívali na tělo a pokřižovali se. Ti, kteří se ještě potloukali po Cow-Leys Corner, vykládali jeden přes druhého to, co kněží sami viděli: ten člověk je mrtvý, visí na provazu z větve stromu. Víc než to nikdo nevěděl. Pokud zde něco dalšího k vědění bylo, kolem byli jen ti, kteří dávali přednost nevědomosti.

Hubert Shillside přistoupil ke mně a ke kněžím a oznámil rozhodnutí koronerovy poroty. Thomas od mostu si vzal život, vybral si k tomu místo, o němž se dobře vědělo, že tam jsou pohřbení sebevrazi z minulých let. Důkazem byla stolička: Maud ji poznala jako věc, která patří do jejich domu.

Vikáři s vážným výrazem sledovali, jak Shillside vysvětluje tento konečný úsudek. Provaz a stolička, prohlásil, se stávají majetkem krále. Pomlčel o tom, jaké použití by král Eduard pro ně mohl mít.

Thomas od mostu byl nájemcem biskupa z Exeteru, ale mrtvý se našel na pozemcích lorda Gilberta Talbota. Kněží a koronerova porota se na mě zadívali a čekali na pokyny.

Lord Gilbert právě pobýval na hradě v Goodrichi. Odstranění mrtvoly spadalo nyní pod moji pravomoc bailiffa bamptonského panství. Má podezření přetrvávala, ale zřejmě jsem se svými pochybnostmi zůstával sám. Kromě Kate.

Uviděl jsem Arthura, jak stojí vedle přihlížejících, a mávl 15

jsem na něho, aN jde ke mně. Zatímco se proplétal mezi lidmi, oslovil jsem otce Thomase. „Dovolíš, otče, pohřeb na hřbitově?“ Vikář zavrtěl hlavou. Otec Simon a otec Ralph stiskli rty a souhlasně se zamračili. „Člověk, který si sám vezme život, se nemůže vyzpovídat a kát se,“ vysvětlil otec Thomas. Nebylo to zapotřebí. Dobře jsem to věděl. „Umírá v hříchu, bez rozhřešení. Nemůže spočinout v posvěcené půdě.“ Arthur posloužil mně i mistru Johnu Wyclifovi ve věci ukradených knih mistra Johna. Nyní jsem měl pro toho statného chlapíka další úkol. Poslal jsem ho do hradu pro dalšího čeledína a dvě lopaty.

Nemělo smysl věc protahovat. Shillside se zeptal, jestli je možné tělo odříznout, a já jsem k tomu dal souhlas. Ale pro dalšího biskupova nájemce to byla práce na malou chvilku, vylézt na stoličku a přeříznout provaz. Ostatky Thomase od mostu se mu sesuly k nohám. Řekl jsem tomu muži, aby odmotal provaz z větve, když už tam tak stojí. Poklekl jsem k mrtvému a učinil totéž s provazem, který obtáčel Thomasův odřený krk. Pak jsem ho před pohřbením narovnal. Začínal tuhnout a bylo nejlepší uložit ho do hrobu nezkrouceného.

Poklekl jsem, abych mu narovnal hlavu, a přitom jsem pohlédl do jeho vytřeštěných vyboulených očí a zejících úst.

Za nocí, kdy se mi vyhýbá spánek, je ještě vídám. Obličej měl brunátný a napuchlý, takže jsem málem přehlédl otok na Thomasovu spodním rtu. Měl na něm červenou zduřeninu.

A hned pod ní jsem v otevřených ústech uviděl dovnitř vpáčený zub. Sáhl jsem prstem mezi jeho rty a zatlačil na zub.

Snadno povolil. Zlehka jsem za něj zatáhl a málem jsem mu ho vytáhl z úst. Thomas od mostu se nedávno dostal do rvačky a utržil pádnou ránu. To zjištění mě nepřekvapilo. Věděl 16

jsem, co je Thomas od mostu zač. Poblahopřál bych muži, který mu způsobil oteklý ret a zlomený zub.

Arthur se vrátil s pomocníkem a pustili se do kopání hrobu u zdi, jež ohrazovala pastvinu lorda Gilberta. Krávy zamyšleně přežvykovaly jarní trávu a pozorovaly práci a jejich telata mezitím skotačila kolem nich. Jeden přihlížející nabádal Arthura, aN vykope hrob hluboký, aby z něho mrtvý nemohl snadno vstát a škodit těm, které jejich záležitosti zavedou ke Cow-Leys Corner. Nezdálo se, že tohle upozornění udělalo Arthurovi radost.

Kate mě tam zanechala, když hrob ještě nebyl dokončený. Chtěla dát péct kapouna k obědu a už se s tím opozdila.

Což mi připomnělo, jaký mám hlad. Po pohledu do obličeje oběšence by mohl někdo ztratit chuN k jídlu. Já ovšem mezi takové nepatřím, zvláště pak, když se jedná o obličej Thomase od mostu.

Když Arthur s pomocníkem vyhodili z jámy poslední hlínu, přistoupil ke mně Hubert Shillside. „O jednoho rváče, který otravuje ve městě, míň, co?“ nadhodil. „Nikomu nebude chybět,“ souhlasil jsem. „Kromě Maud.“ „Pche. Lidi z Wealdu říkají, že ji pravidelně tloukl. Nebude truchlit, že to vzalo takový konec.“ „Možná ne, ale staral se o rodinu. Kdo to teG bude dělat?“ „Najdou se vdovci, kteří rádi přidají svoje pozemky k jejím.“ „K těm pár akrům? A uvázat se na čtyři děti? Myslím, že Maud najde jen málo nápadníků.“ „Hmmm. No, bude to muset nějak zvládnout. Možná nejstarší kluk už může dělat mužskou práci.“ „Možná.“ Když se ocitlo tělo Thomase od mostu v hrobě, začali se okounějící rozcházet. Zamířili k městu a hlasitě přitom klábosili o smrti a pohřbu. Nezdálo se, že by na ně dolehl smu17

tek, spíš se chovali, jako by se zbavili velkého břemene. Předpokládal by Thomas od mostu, že taková bude odezva na jeho smrt, poté co žil tak, jak žil, v nepřátelství se všemi lidmi?

Z Cow-Leys Corner jsme s koronerem odcházeli mezi posledními. V ruce jsem nesl konopný provaz, nyní rozříznutý na dva kusy, který ukončil život Thomase od mostu.

Kráčeli jsme za vikáři. Mlčel jsem, zatímco Shillside vykládal o počasí, čerstvě zaseté příští úrodě a dalších záležitostech, jež nabízel příjemný jarní den. Nedočkal se ovšem ode mě odpovědí, a tak umlkl. Až když jsme došli k hradu, otočil se a znovu promluvil. „Ten člověk najisto zemřel vlastní rukou, Hughu. Nesmíš hledat viníka tam, kde žádný není. A i kdyby Thomase od mostu zabili, nenajdeš v Bamptonu nikoho, kdo by toho litoval. Byl to zlý člověk a my jsme se ho zbavili.“

18

Mel Starr NEPOSVĚCENÁ PŮDA Z anglického originálu Unhallowed Ground, vydaného nakladatelstvím Lion Hudson v Oxfordu roku 2013, přeložila Marie Válková.

Obálku navrhla Soňa Šedivá.

Redigovala Iva Daňková Odpovědný redaktor Boris Hokr Technická redaktorka Halina Kaslová Počet stran 240 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Brána, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 508. publikaci.

Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.knizniklub.cz a www.booktook.cz