金継ぎ
Ki n c u g i pro š ť a s t ný ž i vo t
金継ぎ
Kin c u g i pro š ť a s tný ž i vot Japonské umění ke zlepšení mysli, těla a ducha
Candice Kumai 作 者 / 撮 影 者 キャンディス 熊 井
Kintsugi Wellness Copyright © 2018 by Candice Kumai All right Reserved Translation © Tereza Grufíková, 2019 ISBN 978-80-7617-315-6
Candice Kumai napsala takĂŠ tyto knihy: Clean Green Eats Clean Green Drinks Cook Yourself Sexy Pretty Delicious Cook Yourself Thin
Obsah Úvod 11 Kapitola I Síla, džóbunisuru, 丈夫にする, じょうぶにする/ genkizukeru, 元気づける, げんきづける
1 Kincugi, 金継ぎ, きんつぎ 2 Wabi‑sabi, 侘び寂び, わびさび 3 Gaman, 我慢, がまん
19 33 45
Kapitola II Výživa, eijóšoku, 栄養食, えいようしょく
4 Rjóri, 料理, りょうり
55
Kapitola III Životní styl, kurašikata, ライフスタイル 暮らし方, くらしかた
5 Ki o cukete, 気をつけて 6 Ganbatte, 頑張って, がんばって 7 Šikata ga nai, 仕方が無い, しかたがない
221 237 247
Kapitola IV Srdce, kokoro, ハート, 心, こころ
8 Juimaru, ゆいまーる 9 Kanša, 感謝, かんしゃ 10 Osettai, お接待, おせったい Objevte Japonsko 2 9 3 Poděkování 317 Rejstřík 321
259 271 283
Úvod
Napsat tuto knihu mi trvalo přes třicet let. Nikoli proto, že bych ji napsat nechtěla – napsat jsem ji, popravdě řečeno, toužila vždycky, ale hrozně jsem se bála svá slova napsat. Vyhlídky mě dost děsily. Japonská kultura se totiž značně zaměřuje na spletité detaily, přesnost a přípravu. Nikdy jsem neměla pocit, že zvládnu napsat knihu o kulturních tradicích, se kterými jsem vyrostla, a o filozofii, jež dala tvar mému životu i kariéře. Došla jsem k závěru, že jediný způsob, díky němuž bych se cítila připravená a kvalifikovaná, je vrátit se do domu předků mé maminky v Japonsku, trávit čas návštěvami všech členů rodiny, s nimiž se moc často nevídám, cítit na jazyku chutě Japonska, pozorovat jeho tradice a rituály, stejně jako být součástí jeho rytmu a jeho pulzu. A tak jsem si před několika lety koupila letenku, sbalila se a vyrazila na východ. Od pěti let jsem Japonsko prozkoumávala mnohokrát, ale hned po příletu jsem věděla, že tentokrát to bude jiné. Od chvíle, kdy se kola letadla dotkla přistávací plochy, jsem měla pocit, že jsem doma. Přikázala jsem si, ať jsem statečná, abych se této příležitosti otevřela a naučila se všechno, co se naučit půjde. Popravdě řečeno, zrovna jsem se s někým rozešla a bolelo mě srdce. V hlavě jsem měla mlhu a tělo bylo unavené. Cítila jsem se celá polámaná a doufala jsem, že mi tato cesta pomůže se uzdravit. Během deseti cest v minulosti jsem zažila Japonsko za všech ročních ob dobí. Na jaře jsem poznala hanami (pozorování květů) během slavnosti třeš-
11
金 継ぎ
Kincugi pro šťastný život
ňových květů a s pratetou Takuko v jižním Japonsku jsem se učila obřadu s čajem mačča. V létě jsem se svými sestřenicemi v Tokiu vařila domácí jídla a bydlela u mnichů nedaleko hory Kója. Během podzimu jsem navštěvovala svaté chrámy na ostrově Šikoku a zpátky v Tokiu jsem se s japonským učitelem wašoku učila vařit. V zimě jsem v Niigatě pila saké, v Macujamě jedla lahodné husté hotpoty nabe, což je vlastně typ husté polévky, kterou si každý připravuje sám, a navštívila jsem své oblíbené lázně onsen v údolí Ija. V Japonsku jsou roční období jasně rozlišená a Japonci se jim přizpůsobili a všechna je oslavují, včetně souvisejícího deště, sněhu, bouřek apod. Jednou jsem v Kjótu pozorovala mistra kincugi Cujoši‑sana při práci v je ho domácím ateliéru. Svou moudrostí, uměleckou náturou a nesmírným talentem mi připomínal mého dědečka (impresionistického malíře). Pečlivě slepoval kousky rozbité keramiky, dokud zase netvořily celek, a zatíral praskliny zlatem. Když jsem tohoto talentovaného muže pozorovala, jak vkládá svou energii a duši do oživování roztříštěných nádob, všechno mi to došlo: kincugi je právě ten typ péče, který všichni potřebujeme a zasloužíme si. Kincugi se používá na nádoby, které nejsou pouze rozbité, ale také milované. Zlato, které zaceluje pukliny, se aplikuje s uměleckou péčí a odevzdáním. Konečný výrobek je krásnější, než byl předtím. I tohle si zasloužíme! A neměli bychom čekat, až se budeme cítit na kusy, abychom si tento dar mohli sami sobě dát. Uzdravíme se, bude se nám dařit a porosteme prostřednictvím procesu péče a přijetí sebe samých. Má cesta mne toho spoustu naučila a na jejím konci jsem opouštěla Japonsko s pocitem uzdravené mysli, těla i ducha. Díky poznání, jak se dát zase dohromady, jsem silnější, pevnější a odolnější.
12
Údolí Kója. Od mnichů se toho můžeme mnoho naučit. Obdivuji jejich houževnatost, duševní rovnováhu a oddanost.
Když jsem tuto knihu psala, povídala jsem si s kamarádkami a vyslechla si spoustu podobných příběhů. Uvědomila jsem si, že až příliš mnoho z nás se už moc dlouho cítí polámaných nebo poničených – nebo se necítí úplně dobře. Tolik se snažíme být k sobě tvrdí, že zapomínáme na skutečnost, že si zasloužíme pečovat o sebe způsobem, který nám zajistí a udrží dobré zdraví a štěstí. Opravy za použití zlata oslavují naše nedokonalosti. Učí nás, že jsme díky svým chybám, zraněním z válek a životním lekcím ještě krásnější. Filozofie japonského života prolíná celou touto knihou. Knihu jsem rozdělila na čtyři části. Jsou to: Síla, Výživa, Životní styl a Srdce. V každé této části najdete několik jednoduchých rituálů, které mi pomohly se uzdravit. V Japonsku jsou rituály důležitou součástí každodenního života. Tato praxe nám připomíná, co je důležité, a zakotvuje vás v přítomnosti, zatímco zároveň ctíme minulost. Doufám, že vám tato kniha nabídne onu záplatu ze zlata, kterou potřebujete, abyste se cítili celiství, zářící, šťastní a zdraví. Mám obrovskou radost, že se s vámi mohu podělit o své dědictví, rodinnou tradici a o své srdce. 体に 気 をつけて ください! Karada ni ki o cukete kudasai! Pečujte o sebe, prosím, キャンデ ィス 熊井
Autoportrét mého dědečka. Práce Džuna Kumaiho tvoří spojnici s uměleckými sklony celé naší rodiny. Byl rebelem, který předběhl svou dobu, a průkopníkem ve svém oboru. Mezi lety 1970 a 1980 cestoval po světě a maloval. Hluboce a vášnivě miloval Evropu. Skutečný šokunin.
15
I
Síla džóbunisuru 丈夫にする, じょうぶにする/
genkizukeru 元気づける, げんきづける
Kincug i 金 継ぎ, きんつぎ
Japonské umění, jak trhliny opravit zlatem
金 継ぎ
Kincugi pro šťastný život
K i n c u g i , 金継ぎ, きんつぎ, přeloženo z japonského znakového systému kandži znamená: 金 – zlato 継 – opravit, zdědit, následovat, pokračovat Kincugi
je moje srdce.
Je to moje životní hymna.
Díky kincugi jsem dnes tím, kým jsem. Kincugi – opravování rozbitých nádob spočívající v tom, že se praskliny zalepí lakem a potom se pečlivě popráší zlatem – je pozoruhodné umění. Japonci se domnívají, že díky zlatým prasklinám jsou předměty ještě cennější a hodnotnější. Toto umění lze považovat za metaforu života: Polámané či bolestivé součásti svého já vnímáte tak, že září světlem a že jsou zlaté a krásné. Kincugi nás učí, že díky rozbitým plochám budete ještě silnější a lepší než kdykoli předtím. Když si myslíte, že jste na kusy, můžete posbírat střepy, složit je a naučit se s láskou přijímat pukliny. Spousta z nás se ze všech sil snaží být lepší, znovu se nabít energií nebo držet krok s děním. Neustále hledáme tajný klíč k tomu, jak ze sebe učinit lepší bytost. Jenže někde hluboko uvnitř víme, že žádný tajný klíč neexistuje. Abychom se uzdravili a cítili se celiství, musíme na tom sami zapracovat. Mnoho let jsem procházela životem se srdcem na kusy. Tenkrát jsem si to neuvědomovala, ale nestarala jsem se o sebe s dostatečnou péčí. Měla jsem pořád pocit, že se nesmím zastavit. Chovala jsem se k sobě tvrdě. Uvnitř jsem si nesla spoustu zadržovaného vzteku, někdy smutku a téměř vždycky pocit, že někam potřebuji patřit. Nikdy jsem necítila, že „na to mám“, a vždycky jsem hledala ocenění u druhých.
20
金継ぎ, きんつぎ
Když jsme vyrůstaly, máma s tátou byli na mě i mou starší sestru Jenni extrémně tvrdí. Vždycky od nás očekávali jen to nejlepší. Později jsem si uvědomila, že jejich přístup pramenil z tradiční japonské filozofie kaizen (neustálé zlepšování), ganbatte (snaž se co nejvíc) a kanša (vděčnost). Mně i Jenni ukázali tyto metody v raném věku a my jsme si je v sobě vždycky nesly. Když nevyhnutelně přišly výzvy, využívaly jsme je jako příležitost k tomu, abychom se uzdravily, pracovaly a více se snažily, zlepšovaly se a hlavně vytrvaly i v těžkých chvílích. Japonské přísloví: Ojano se wo mite ko wa sodacu. 親の背を 見て、子は 育つ。 おやの せを みて、 こは そだつ. Znamená to: „Děti se učí tím, že sledují, co jejich rodiče dělají, nikoli to, co říkají.“ Rodiče nám o této japonské filozofii nic neřekli. Raději nám ji ukázali v praxi na svém příkladu. Jenni i mě naučili, že pokud se budeme této teorie držet, pomůže nám stát se přesně tím, kým jsme, a nalézt to, co hledáme. Tato filozofie bude fungovat stejně u vás. Avšak cesta, o které mluvím, není cestou co nejmenšího odporu. Podobá se spíše chodníku, který před námi někdo pomalu pokládá, jak krok po kroku pokračujeme po své pouti. Vaše cesta je pouze vaším příběhem, nikoho jiného. Díky chodníku, který si právě teď před sebou dláždíte, jste jedineční. Váš příběh obsahuje všechno, díky čemuž jste individuální bytosti, a váš příběh je dar světu. Na povrchu se může zdát, že jsem sebevědomá a asi i silná. Pravda ovšem je, že se stále snažím zaplnit své pukliny. Najdete ve mě praskliny způsobené zlomeným srdcem, nepřijetím ze strany společnosti, pocitem „jinakosti“ a vzpomínkami na dětství, kdy jsem nikdy neměla pocit, že jsem dost dobrá. Spoustu let jsem se kvůli životu s puklinami cítila nedokonalá.
Kincugi
21
金 継ぎ
Kincugi pro šťastný život
Prvních dvanáct roků své kariéry jsem si nikdy nevzala volno. Jako dokonalá Japonka jsem dřela a vydávala ze sebe jen to nejlepší (což je známo jako ganbatte, o čemž se více dozvíte dále). Jenže jsem o sebe nepečovala. Nikdy jsem si nevybírala volno kromě dovolených, kdy jsem jezdila navštívit svou rodinu, a ani tehdy jsem nepřestávala pracovat. Bála jsem se, že kdybych to udělala, ostatní by mě předběhli. Tehdy jsem začala studovat svůj původ a kousek po kousku dávat dohromady svou minulost. Dalo mi to zabrat, ale nakonec se trhliny začaly hojit… Do Japonska jsme jezdili od té doby, co jsem byla ve školce. V posledních letech se s mámou v Japonsku potkáváme a navštěvujeme rodinu. Pokaždé mi připomene: „Nezapomeň si vzít pár věcí od Báčan (mé japonské babičky).“ Během cest kolem světa se některé z věcí nevyhnutelně rozbily. Já jsem je však nikdy nevyhodila. Dala jsem si práci s uchováním střepů, abych je mohla slepit lakem a pozlatit. Během klidných víkendů jsem začala malovat a zacelovat všechny praskliny zlatým tmelem. Šálky, které můžete vidět na straně 18, patřily mé babičce a byly spraveny metodou kincugi. Pro mě to byla terapeutická činnost a způsob, jak navázat spojení s uměleckou formou, jež se stala odrazem mého života. V Japonsku uctíváme naše stařešiny a vážíme si zemřelých. Během psaní této knihy v klidu a míru zemřela ve věku devadesáti šesti let moje sladká a milovaná Báčan. Bylo načase vzdát hold matce naší rodiny, která po druhé světové válce vychovala čtyři dcery. Báčan vyzařovala světlo, teplo a lásku a vždycky dokázala rozsvítit celou místnost. Máma, Jenni a já jsme se vrátily do Japonska po roce od babiččina úmrtí.
22
金継ぎ, きんつぎ
Kjóto, Japonsko, 1987: Maminka a já: naše nekonečná láska k hanami (prohlížení třešňového květu) bude žít
Chtěly jsme jí vzdát úctu a oslavit její život společně se zbytkem rodiny. Měly jsme v plánu podívat se poprvé za deset let na třešňové květy. Během této cesty jsem začala studovat tradiční umění kincugi u mistra Cujošiho. Velkoryse mi dovolil navštívit jeho domácí ateliér v Kjótu, kde mi ukázal svou práci a naučil mě něco o dějinách kincugi. Naučila jsem se, že kincugi je stovky let stará forma umění, která se poprvé stala populární v polovině patnáctého století. Během období Muromači (1334–1573 n. l.), pokud japonský sloužící rozbil nějaký předmět svého
Kincugi
23
金 継ぎ
Kincugi pro šťastný život
Beppu. Maminka, Jenni a já se modlíme za Báčan a Džíčan a za jejich duše
pána, vrátili onu věc umělci kincugi, aby ji opravil. Avšak tím to nekončilo. V některých případech si sloužící vzal či vzala svůj život na znamení cti a úcty. (Já vím. Je to hrozně přehnané a sama jsem tomu nemohla uvěřit.) Tento zvyk se naštěstí už neudržuje. Během let se však kincugi stalo národní uměleckou formou a cestou, jak nejen spravit rozbité nádoby, ale i oslavit nedokonalost. Když jsem studovala u mistra Cujošiho, začalo mě zajímat, jak opravit polámané kousky vlastního života. Jednou, nedlouho poté, co jsem se z této cesty vrátila, jsem dostala zprávu od osoby jménem Sarah, kterou jsem vůbec neznala. Pozvala mě na výlet do Hany na ostrově Maui, abych si vyzkoušela něco pod názvem „ponoření se.“ Plán byl neurčitý – netušila jsem, kdo jiný tam bude nebo co bude-
24
金継ぎ, きんつぎ
me dělat. Skoro jsem tuto příležitost už zdvořile odmítla, ale něco uvnitř mě ponouklo, abych ji přijala. Sbalila jsem se a odletěla na téměř 5 000 mil vzdálený ostrov Maui. Po přistání mě přivítal štáb programu „ponoření“ a začala jsem poznávat další hosty. První, koho jsem potkala, byl Paul, úžasný fotograf z Chicaga, a po něm následoval McKel, výživový poradce z Nashvillu. Dodávka Sprinter na letišti v Maui se začala plnit fantastickými lidmi. Odvezla nás na tříhodinovou exkurzi do Hany, kouzelného místa známého svými léčebnými vlastnostmi, klidem a mírem. Celkem tam bylo padesát hostů a v průběhu tří dnů nás lektoři vedli, abychom zapracovali na osobním zlepšení prostřednictvím skupinových seminářů. Jedinou povinností bylo zúčastnit se. Na začátku třetího dne jsme toho jeden o druhém už věděli spoustu. Sdíleli jsme hluboce zakořeněnou bolest, nemoci, osobní potíže, niterné ztráty a úmrtí v rodině – sdíleli jsme všechno. V průběhu té hodiny se nás instruktor zeptal, jestli nás něco nenapadlo. Všichni zmlkli. Pravda je, že mě toho napadla spousta. I když mi nebylo moc příjemné svůj příběh přednést, nějaký hlásek ve mně mě ponoukl: „Do toho, Candice, jsi na řadě.“ Zhluboka jsem se nadechla a pomalu si stoupla před třídu. Upřeně se na mě dívalo čtyřicet devět párů očí. Začala jsem se klepat a mé dlaně by se daly ždímat, ale začala jsem mluvit. „Ahoj všichni, já jsem Candice,“ začala jsem. „Jsem z New Yorku a původem ze San Diega. Před rokem mě opustil nejlepší přítel.“ Vysvětlila jsem jim, jak můj přítel, s nímž jsem byla už několik let, přišel domů a zčistajasna mi oznámil, že odchází. O třicet minut později byl na letišti. A takhle, lusknutím prstů, se mi zhroutil svět.
Kincugi
25
金継ぎ, きんつぎ
Když jsem jim svůj příběh vyprávěla, celá skupinka byla tak potichu, že byste slyšeli spadnout špendlík. Vyprávěla jsem o tom, jak jsem se to všechno snažila překonat se vztyčenou hlavou a jak mě rodina přesvědčovala, ať se v tom neutápím, ale jdu dál. Podle tradiční japonské filozofie jsem byla vychována v tom, že na sebelítost není čas. Když jsem se rozhlížela po místnosti s očima plnýma slz, zahlédla jsem, jak se ostatním koulejí po tvářích. Nikdy nezapomenu, jaké to bylo, když jsem se rozhlédla po místnosti plné čtyřiceti devíti tváří – tváří profesionálních atletů, producentů, spisovatelů, ředitelů, zpěváků, herců, jen si vyberte – a cítila, že tito lidé vědí, jaké to je, když je člověk „na kusy“. Náš instruktor mi potom řekl, ať si položím obě ruce na srdce. Lidé kolem měli na mě položit své ruce a zbytek skupiny se měl dotýkat těch, kteří byli v kontaktu se mnou. Čtyřicet devět myslí a stejný počet párů rukou byly ve spojení s mým srdcem. Potom náš učitel všem řekl, ať mi pošlou svůj soucit. Přelila se mnou vlna lásky a energie. Dodnes tu sílu cítím. Pochopila jsem, že každičký střep mé bytosti dokážu zase vrátit na své místo. Také mi bylo jasné, že nejsem sama. Na tomto bezpečném místě nám spadly masky a všichni jsme začali vyprávět o svých trhlinách. Tento zážitek mi ukázal, že každý má místa, kde je rozbitý. Každý má sílu se uzdravit a vyjít z toho ještě silnější V průběhu času se z naší skupinky naprostých cizinců stala podpůrná skupina. Vyprávěli jsme si své příběhy a tajemství. Bylo nesmírně uklidňující vidět, že všichni tito lidé, které jsem považovala za silné, úspěšné vůdce, jsou nedokonalí. A díky těmto nedokonalostem byli ještě unikátnější. Kjóto. Sensei Cujoši nám vypráví o dějinách kincugi
Kincugi
27
金 継ぎ
Kincugi pro šťastný život
Každý příběh, který jsme ten den slyšeli, dal ostatním povolení podělit se o své trápení a zahojit se. Čím více jsme mluvili, tím více jsme přijímali fakt, že na tom, ukázat své praskliny, nic není. Přestože možná nechceme být vždycky stateční, musíme mít na paměti, že když kolem sebe vystavíme zdi nebo svůj příběh uvnitř dusíme, děláme medvědí službu všem okolo. Prostřednictvím kincugi se učíme, že na tom, když pociťujeme bolest a smutek, není nic zlého. Je v pořádku, když jsme zranitelní. Je v pořádku přijmout, že potřebujeme i chvíle, během nichž sdílíme své zážitky s ostatními, a je v pořádku si na ně vyčlenit čas, otevřít se a projevit soucit. Po ponoření jsem více vnímala věci kolem sebe a více jsem o nich přemýšlela. Věnovala jsem větší pozornost přítomnému okamžiku a schopnosti radovat se i z maličkostí. Ale musela jsem se sama naučit spravovat své praskliny v reálném životě. Musela jsem to zvládnout. Jakmile jsem se vrátila domů do New Yorku, stala se pro mě tato činnost skutečnější. Musela jsem zacelit pukliny zlatem. Přitom mi pomáhaly vzpomínky na slunce, vděčnost, přijetí a růst – vzpomínky na zkušenost se skupinkou cizích lidí. Ať už jste zrovna kdekoli, ohlédněte se za vším, co jste prožili a z čeho všeho jste se už dostali. Hodně často nevěnujeme pozornost svému postupu a nezaznamenáváme ho. Žijeme v kultuře, kde očekáváme dokonalost a zavrhujeme sami sebe, když věci nejsou perfektní nebo se nedějí po našem. Někdy to ale zabere léta vytrvalosti, tvrdé práce a odevzdání, než se vám podaří uvidět věci v širších souvislostech. Určitě už máte spoustu puklin, které jste oslavili a zacelili. Popřemýšlejte o tom a připište si tuto cestu životem k dobru. Je to naprosto úžasný pocit, když si konečně uvědomíte, že jste přesně tam, kde máte být.
28
金継ぎ, きんつぎ
Kincugi označuje váš postup vpřed, abyste na něj nezapomněli Jako taková mapa našeho srdce nám kincugi ukazuje, čím jsme prošli, a odhaluje pravdu. I když vás ten boj, bolest a všechny nezdařené pokusy a trápení štvaly, a to i tehdy, když jste za to sami nemohli, všechny životní útrapy lze opravit pomocí zlatého poprašku. Když změníme způsob uvažování o své minulosti, vyjdeme z boje jako mnohem krásnější a jemnější verze sebe samých. Dáte‑li si s tím práci, vaše praskliny zezlátnou.
Kincugi vás učí být k sobě laskaví Součástí ducha kincugi je také odpuštění. Je to trénink v sebelásce. Přijetí vašich prasklin znamená, že přijímáte a milujete také sami sebe. Napřed musíte odpustit sami sobě, než dokážete odpustit druhým. A při té práci uvidíte, že vaše nejkrásnější a nejsmysluplnější části jsou ty, které byly rozbité, spravené a zacelené.
Kincugi je neustálá činnost Učení je klíč ke kincugi a my se nepřestáváme učit nikdy. Neustále svému srdci šeptám tato slova: „Candice, máš se toho tolik co učit.“ Abyste mohli toto japonské učení praktikovat, musíte k němu přistupovat s otevřeným a upřímným srdcem. Jsem této činnosti oddaná a jsem oddaná i neutucha-
Kincugi
29
金 継ぎ
Kincugi pro šťastný život
jícímu každodennímu zlepšování se. Máte však mé slovo, že když budete otevření, naučíte se to.
Díky svým puklinám jste krásní Samo fyzické umění kincugi je nádherné, ale o tom tato kniha není. Co mi ovšem přijde dojemné a oč bych se s vámi chtěla podělit, je analogie přijetí a uznání svých minulých zranění, jizev, bolesti a vnitřního boje a pochopení jejich hodnoty. Vaše nejpalčivější bolest, vaše nejděsivější strachy – všechny bitvy, kterými jste prošli – vás navždy změnily. Kdybyste mohli vidět mé srdce, spatřili byste ho pokryté zlatými prasklinami. Některé jsou hluboké, některé se zacelily a spousta jich ještě přijde. Vaše srdce vypadá hodně podobně. Prostřednictvím kincugi vám život říká, že nikdo není dokonalý. Cesta nevede přímo. Naopak, ty nejtvrdší výzvy, nejhlubší rány a nejhorší děsy jsou ve skutečnosti jedny z nejkrásnějších, nejcennějších a nejhodnotnějších součástí vaší osobnosti.
Budete na tom muset zapracovat. Ptáte se, co to bude za „práci?“ Rozdělila jsem ji do deseti zásad: Wabi‑sabi – obdivujte nedokonalost Gaman – žijte s nezlomnou odolností Eijóšoku – pečujte o své tělo
30
金継ぎ, きんつぎ
Ki o cukete – naučte se o sebe pečovat Ganbatte – vždycky se snažte co nejvíce Kaizen – neustále se zlepšujte Šikata ga nai – přijměte, co nemůžete změnit Juimaru – pečujte o svůj vnitřní kruh Kanša – kultivujte vnitřní vděčnost Osettai – buďte tu pro druhé, přijímejte dárky Spolu s kincugi se jedná o myšlenky, které mi pomohly. Je to téměř návod krok po kroku. Těchto deset myšlenek provází mou pracovní morálku, inspiraci i mou autenticitu a udržuje mě v chodu. V následujících kapitolách se na ně spolu s mými každodenními zvyky podíváme blíže. Hadžimemašó. はじめましょう。始めましょう. Pusťme se do toho.
Kincugi
31
O autorce C a n d i c e K u m a i o vá je mezinárodně uznávanou autorkou knih o zdravém životním stylu, kuchařkou a tvůrkyní, kterou časopis Elle nazval „zlatou dívkou světa wellness“. Candice je členkou rady Well+Good Council a nedávno se dostala na žebříček Top 20 New Role Models pro rok 2017. Má za sebou klasické kuchařské vzdělání, je žurnalistkou v oblasti zdravého životního stylu a je autorkou knih Clean Green Eats, Clean Green Drinks, PrettyDelicious, Cook Yourself Sexy a Cook Yourself Thin. Candice autorsky přispívá do tiskovin o wellness a o životním stylu: Jsou to Elle, Cosmopo‑ litan, Bon Appétit, Shape, Girlboss, Men’s Health, Wall Street Journal, Forbes a Well + Good. Candice je absolventkou Top Chef, účastní se pořadu The Dr. Oz Show a stálou porotkyní v pořadech Beat Bobby Flay and Iron Chef America. Recepty podle CK sdílejte na Instagramu – @CandiceKumai. O jejích novinkách se dozvíte na stránkách CandiceKumai.com.
Kincugi pro šťastný život Candice Kumai Z anglického originálu Kintsugi Wellnes, vydaného nakladatelstvím HarperWave v New Yorku (USA) roku 2018, přeložila Tereza Grufíková Obálku upravila Jana Šťastná Odpovědný redaktor Jan Grabec Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 336 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici PRAGMA, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2019 jako svou 10 500. publikaci. Sazba Ivan Brůha Tisk GRASPO CZ, a. s. Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavkyvo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz.