15.
Dar zapomnění
Musíme věřit ve svobodnou vůli. Nemáme na výběr. Isaac B. Singer (1902–1991)
V
ětšina vědců v dnešní době zastává názor, že lidské vě domí je tvořeno digitálními informacemi – daty, která jsou v zásadě stejná jako ta, jež používají počítače. I když nám některá tato data – pohled na nádherný západ slunce, první poslech krásné symfonie či zamilování – možná připadají zásadnější a jedinečnější než nespočet jiných, obyčejných informací uložených v našem mozku, ve skutečnosti je tento vjem pouhou iluzí. Všechna data jsou si kvalitativně rovna. Náš mozek nám vytváří model okolní skutečnosti na základě vjemů, jež mu poskytují naše smysly, a vytváří z nich pestrou digitální mozaiku. Naše vjemy jsou však pouhým modelem, ne realitou. Jsou iluzí. Tento názor jsem samozřejmě sdílel. Vzpomínám si, jak jsem ještě na medicíně slýchal dohady o tom, že vědomí není nic jiného než velmi komplexní počítačový program. Zastánci tohoto pohledu se domnívali, že těch asi deset miliard neuronů, které v našem mozku neustále vedou vzruchy, je schopno nám vyprodukovat vědomí a paměť na celý život.
Dukaz nebe_cz.indd 88
22.4.13 22:29
J a k ý j e ž i vo t po ž ivo tě
89
Abychom pochopili, jak by nám náš mozek mohl blokovat přístup k poznání vyšších světů, musíme přijmout – alespoň hypoteticky a pro teď – premisu, že mozek sám o sobě vědomí nevytváří, ale že je jakýmsi ventilem či filtrem, který po dobu našich smrtelných životů přeměňuje širší, nefyzické vědomí, které je nám vlastní v nefyzických světech, na omezenější kapacitu. Z pozemského pohledu to má jednu zcela zřetelnou výhodu. Stejně jako má náš mozek v době naší bdělosti spoustu práce s filtrováním obrovského množství informací, jež se na nás valí z okolí, a výběrem těch, které ke svému přežití opravdu potřebujeme, tak i filtrování našich identit z ostatních světů nám pomáhá žít mnohem efektivněji „tady a teď“. V běžném životě je kolem nás příliš mnoho informací na to, abychom je byli schopni pojmout a ještě se věnovat nějaké činnosti. A stejně tak kdybychom si byli nadměrně vědomi světů mimo ten náš, zpomalovalo by to náš vývoj ještě víc. Kdybychom měli příliš velké znalosti duchovního světa již nyní, byla by pro nás orientace v našich pozemských životech ještě složitější, než je tomu teď. (Tím nechci říci, že bychom si neměli ostatních světů být vědomi již teď, spíše že pokud bychom si příliš uvědomovali jejich velikost, nádheru a nezměrnost, mohlo by nám to bránit v aktivitě zde na Zemi.) Z pohledu více orientovaného na účel (a já se nyní domnívám, že vesmír je v první řadě veden smyslem věcí) by činění správných rozhodnutí na základě svobodné vůle a tváří v tvář zlu a nespravedlnosti zde na Zemi mělo mnohem menší význam, kdybychom si pamatovali celou krásu a jas, jež nás očekávají. Proč jsem si tím vším tak jistý? Mám pro to dva důvody. Prvním je skutečnost, že mi to bylo ukázáno (bytostmi, jež mě učily, když jsem byl v Bráně a Středu), a druhým je můj
Dukaz nebe_cz.indd 89
22.4.13 22:29
90
eben alexander, m.d.
reálný prožitek. Když jsem byl mimo své tělo, získal jsem znalosti o povaze a struktuře vesmíru, které zásadně přesahovaly mé chápání. I tak mi však byly dány, z části proto, že jsem nebyl pod vlivem svých pozemských předsudků, a měl jsem možnost je přijmout. Nyní, když jsem zpátky na Zemi a vybavil jsem si svou tělesnou identitu, bylo toto semínko nadpozemské vědomosti opět skryto. Přesto tam stále někde je. Cítím je neustále. V tomto pozemském prostředí bude trvat léta, než dojde naplnění. Jinými slovy, bude mi trvat léta, než svým smrtelným, materiálním mozkem pochopím to, co jsem v pouhém okamžiku a tak snadno pochopil bez mozku mimo náš svět. Pevně však věřím, že budu-li na tom skutečně pracovat, velkou část těchto vědomostí se mi podaří odkrýt. Řeknu-li, že mezi naším současným vědeckým chápáním vesmíru a pravdou, jak jsem ji spatřil, zeje propast, je to stále ještě slabé označení situace. I nadále se velmi rád věnuji fyzice a kosmologii, dál mě baví studium našeho rozlehlého a úžasného vesmíru. Jediný rozdíl spočívá v tom, že se mi značně rozšířilo ponětí o tom, co skutečně znamená „rozlehlý“ a „vzbuzující úžas“. Fyzická stránka našeho vesmíru je v porovnání s jeho neviditelnou, duchovní stránkou pouhým zrnkem prachu. V minulosti bych v rámci vědecké debaty nikdy nepoužil slovo duchovní. Nyní jsem přesvědčen o tom, že je to slovo, které si nemůžeme dovolit vynechat. Po seznámení se Středem se zdá, že mé chápání toho, čemu říkáme „temná energie“ a „temná hmota“, má jasná vysvětlení stejně jako mnohem pokročilejší součásti složení našeho vesmíru, kterými se lidstvo nebude zabývat ještě hodně dlouho. To však neznamená, že bych vám tyto koncepty byl schopen vysvětlit. Důvod je prostý: i já sám jsem – paradoxně
Dukaz nebe_cz.indd 90
22.4.13 22:29
J a k ý j e ž i vo t po ž ivo tě
91
– v procesu jejich pochopení. Nejlépe bych to přiblížil asi tak, že se mi dostalo ochutnávky jiného, většího druhu vědomostí: takového, o němž se domnívám, že se jej lidem podaří v budoucnosti dosáhnout ve větším měřítku. Pokoušet se tyto vědomosti sdílet je však podobné, jako byste byli šimpanzem, který se na jediný den stane člověkem, zažije všechny zázraky lidského poznání a pak se vrátí mezi své šimpanzí kamarády a snaží se jim popsat, jaké to je mluvit několika románskými jazyky, provádět výpočty a znát nezměrnou velikost našeho vesmíru. Tam nahoře se mi v mysli objevila otázka a ve stejnou chvíli se objevila odpověď, jako by se vedle jednoho květu okamžitě otevřel další. Skoro by se zdálo, že stejně jako ve vesmíru ve skutečnosti neexistuje částice oddělená od ostatních, neexistuje ani otázka bez doprovodné odpovědi. A nejednalo se o odpovědi v podobě prostého „ano“ či „ne“, ale o rozsáhlé konceptuální konstrukce, o ohromné struktury živoucích myšlenek, složité jako celá města. Myšlenky tak rozsáhlé, že by mi trvalo několik životů, než bych se v nich zorientoval, kdybych byl odkázán na pozemské myšlení. To jsem však nebyl. Pozemský způsob myšlení jsem nechal za sebou, jako když motýl opustí svou kuklu. Spatřil jsem Zemi jako světle modrou tečku v ohromné temnotě fyzického vesmíru. Viděl jsem, že Země je místo, kde se mísí dobro se zlem, což tvoří jednu z jejích jedinečných vlastností. I na Zemi výrazně převažuje dobro nad zlem, ale Země je zároveň místem, kde je zlu umožněno získat vliv, který by byl na vyšších úrovních existence zcela nemožný. To, že je zlu příležitostně umožněno mít navrch, dovolil Stvořitel jakožto nutný důsledek daru svobodné vůle bytostem, jako jsme my.
Dukaz nebe_cz.indd 91
22.4.13 22:29