0341632

Přeložila: Zuzana Ľalíková

L.J. Shen: Barva půlnoci Vydání první Copyright © 2018 by L.J. Shen Published by arrangement with Brower Literary & Management.

All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2019 jako svou 2254. publikaci Přeloženo z anglického originálu Midnight Blue vydaného v roce 2018 Český překlad © 2019 Zuzana Ľalíková Odpovědná redaktorka Renata Heitelová Korektorka Marie Kejvalová Cover Designer: Letitia Hasser, RBA Designs Přebal a vazba © 2019 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena.

Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení.

Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134.

ISBN 978-80-269-1058-9 BARONET Praha 2019

L. J. Shen

Barva pĹŻlnoci

Seznam písní „Gimme Shelter“ – The Rolling Stones „Daddy Issues“ – The Neighborhood „Love Song“ – The Cure „Young God“ – Halsey „An Honest Mistake“ – The Bravery „Cigarette Daydreams“ – Cage the Elephant „One“ – U2 „Shake the Disease“ – Depeche Mode „What You Know“ – Two Doors Cinema Club „Do Re Mi“ – Blackbear „April“ – Deep Purple „London Calling“ – The Clash „Handsome Devil“ – The Smiths „Brianstorm“ – Arctic Monkeys

Jak se dneska cítí vaše duše?

„Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: Správně vidíme jen srdcem.

Co je důležité, je očím neviditelné.“ Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ.1

1 SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. Překlad Zdeňka Stavinohová. Praha: Albatros, 2005. 93 s. Klub mladých čtenářů.

ISBN 80-00-01462-9

Amandě Soderlundové a Lin Tahel Cohenové

Prolog Alex Winslow to zase přehnal – řídil pod vlivem a našli u něj kokain.

Napsala: Beth Stevensonová, Svět celebrit Britský zpěvák Alex Winslow byl v úterý večer zatčen za řízení pod vlivem alkoholu a držení kokainu. Sedmadvacetiletý zpěvák strávil noc na policejní stanici kalifornského Lost Hill a poté byl propuštěn. Jak jsme zjistili, během noci se houpal na mřížích svojí cely a zdi popsal textem své písně „Zdivočelé nebe“ modrým fixem, který mu věnovala okouzlená zaměstnankyně stanice (zmíněným fixem se jí poté podepsal na ňadra).

Známého zpěváka zastavila policejní hlídka na Pacific Coast Highway. V přihrádce jeho azurově modrého retro cadillacu našli tři gramy kokainu, v ruce držel téměř prázdnou láhev whisky a z nastalé situace se pokusil vyvléknout flirtováním.

Dvanáctinásobný držitel ceny Grammy oblažil strážnici, třiačtyřicetiletou matku tří dětí, slavným milionovým úsměvem a řekl jí: „Fakt jsi mě upoutala, krásko, ale dneska večer tě spoutám já.“ Zpěvák, který se proslavil skladbou „Muž na Měsíci“, byl ­zat­čen i před osmi týdny poté, co udeřil Stevena Deltona, majitele

11

webové stránky Tady Steven, a ukradl sošku Grammy. Winslow v průběhu večera vpadl na jeviště, právě když britský zpěvák William Bushell přebíral cenu za nejlepší album, vytrhl Bushel­ lovi cenu z ruky, zapálil si cigaretu a pronesl: „Bavíte se dobře? Zvedněte ruce, jestli jste pro tohohle zmrda hlasovali, aniž by se vás pokusil podplatit nabídkou, že vám ho vyhoní. Na co čekáte? Na co. Kurva. Čekáte? Vždyť to jeho album se může pouštět tak leda v Mekáči. Bez urážky. Myslím vůči McDonaldu, ne Bushellovi. Vždyť na tom albu není jediná kreativní skladba. Spíš mám pocit, že kdyby kreativita potkala tohohle maníka někde v temný uličce, s křikem by před ním zdrhla. Tohle si beru domů. Není to fajn, když ti někdo ukradne, co je tvoje, kamaráde? Tak čum. Říká se tomu život a tuhle lekci jsi mi dal ty sám.“ Dříve blízcí přátelé a bývalí londýnští spolubydlící se před dvěma lety zamilovali do modelky a celebrity Fallon Lankfordové a od té doby mezi nimi vládne nevraživost. Oba Britové se netají tím, že je mezi nimi zlá krev. Není tajemstvím, že Winslowovo nejnovější album Vykuř mi – které dosáhlo nejvýše na devátou příčku žebříčku časopisu Billboard a brzy poté z něj zmizelo úplně, což je nejhorší výsledek jeho dosavadní kariéry – ho vehnalo do náruče alkoholu a kokainu.

Brzy po Winslowově zatčení vydal Tady Steven článek nazvaný: „Alex Winslow: konec jedné éry“. Máme informace, že pan Delton chystá na Winslowa žalobu. Winslow ho udeřil do obličeje poté, co se ho pan Delton zeptal na Willa Bushella coby nového přítele Fallon Lankfordové.

Několik hodin po svém druhém propuštění vydal Winslow skrze svou dlouholetou agentku Jennu Holdenovou omluvu:

12

„Alexe Winslowa hluboce mrzí všechny nepříjemnosti, k nimž došlo. Chtěl by se omluvit strážnici, která ho zatýkala, i jejímu manželovi, dětem a místnímu kostelu, v němž se strážnice angažuje jako dobrovolnice. Winslow si uvědomuje, že jeho neurvalé chování se už nedá dále přehlížet, a kvůli svým nejbližším, svým fanouškům i sobě samému se rozhodl nastoupit do rehabilitačního střediska ve státě Nevada. Rádi bychom vás požádali, abyste respektovali jeho soukromí. Alex potřebuje porazit své osobní démony.“ Winslowův bývalý agent Benedict Cowen, který se zpěvákem rozvázal spolupráci po předávání cen Grammy, nebyl k zastižení a jeho vyjádření jsme tak nezískali.

1937 komentářů Laurenxx Ten se fakt už dočista zbláznil. Jo a taky je zatraceně sexy.

Pixie_girl Prej hudba do mekáče. To se povedlo. Winslowovo poslední album je tak hrozný, že mi po jeho poslechu dva týdny krvácely uši.

Cody1984 #NechteAlexeBýt (dělám si prdel, ten by byl schopnej strčit prsty do zásuvky, kdybysme na něj nedohlídli) James2938 Ten chlap je sociopat. Je to poznat i z jeho písniček.

13

BellaChicaYass S tím souhlasím… ale stejně bych se s ním vyspala :) xxLaurenxx Já taky! Haha Pixie_girl Je to smutný, ale přidávám se.

James2938 Fajn, protože on není z těch co by vám mohl nabídnout víc než jenom rychlovku. Je to s ním zlý.

ON je zlej

14

1. kapitola Indie O šest měsíců později

K

lap, klap, klap, klap, klap, klap, klap, klap.

Podrážky mých bot klapaly o žulovou podlahu jako vytrvalý kanárek. Musela jsem si zatnout nehty do stehen, aby mi nohy přestaly nadskakovat v rytmu mého neklidného, bláhového srdce.

Sklapni, srdce.

Klídek, srdce.

Přestaň blbnout, srdce.

K panice nebyl žádný důvod. Ani trochu. Vůbec ne.

Tu práci dostanu.

Zvedla jsem hlavu a ženě, která seděla naproti mně, věnovala svůj nejzářivější, nejnadšenější úsměv. „Když jsme zveřejnili inzerát na pozici osobní asistentky, tak jsme trochu, maličko, jak to jenom říct…?

Lhali.“ Zaklapla svůj MacBook, zabubnovala o něj kostnatými, upravenými prsty a dala tak na odiv prsten, který určitě stál víc, než za kolik bych si mohla koupit půlku čtvrti, v níž bydlím.

Polkla jsem a uhladila si obnošenou pouzdrovou sukni. Ta sukně ani nebyla moje. Patřila Natashe, 15

manželce mého bratra, a v pase byla o dvě čísla větší.

Vždycky se mi ozvali zpátky jen z řetězcových restaurací rychlého občerstvení, kam jsem kostýmek na pohovor nepotřebovala, a tak jsem musela improvizovat.

Nohy jsem schovala pod židli a slečnu ušetřila pohledu na své stříbrné oxfordky, náznak své osobnosti, který jsem zapomněla skrýt.

Kancelář sálala luxusem. Bílý a elegantní stůl, křesla potažená alabastrovou kůží, bronzový lustr, který visel ze stropu jako tekuté zlato. Za okny sahajícími od podlahy ke stropu se skvěl nápis Hollywood v celé svojí nádherné kráse plné nesplněných příslibů. Byl tak blízko, až jste mohli vidět špínu, která se obrovských, bílých písmen držela. Kancelář byla rozlehlá jako taneční sál. Nenacházely se tu žádné barvy ani náznak osobnosti, a ne náhodou.

Jenna Holdenová. Mocná agentka největších hollywoodských hvězd. Majitelka JHE Group. Na osobní seznamování nemá čas. A už vůbec ne na osobní seznamování s lidmi jako já. „Takže nehledáte osobní asistentku?“ Můj nucený úsměv povadl. Tuhle práci jsem potřebovala stejně, jako Mark Wahlberg potřeboval v Hříšných nocích ukázat svoje skutečné nádobíčko. Tedy hodně, opravdu hodně moc. Jde o tohle: Bydlím s bratrem, jeho manželkou a dítětem, a i když mě mají rádi, určitě by se ještě raději přestali dělit o svůj dvoupokojový byt s jednadvacetiletou avantgardní holkou. Po městě se dopravuju jen na kole, což v Los Angeles znamená totéž, jako byste se z bodu A chtěli dostat do bodu Z na krunýři mrtvé želvy. „Hledám… něco.“ Jenna sklonila hlavu a povytáhla do úzké linky vytrhané obočí. „A to zahrnuje i určitou asistenci.“ 16

Moje trpělivost visela na vlásku, už se chystala skočit přes palubu. Měla jsem hlad, žízeň a nutně jsem potřebovala práci. Jakoukoli práci. Léto mě pěkně sežvýkalo a všechna volná dělnická místa si rozebrali poďobaní puberťáci. Kvůli této jen neurčitě popsané pozici jsem dnes přišla do JHE už potřetí v tomto měsíci. Poprvé jsem jednala s holkou z personálního, která mě nechala čekat čtyřicet minut, jelikož se zpozdila na pedikúře. Podruhé mě Jennina osobní asistentka grilovala, jako bych se právě vrátila z výcvikového tábora Islámského státu. Dneska jsem konečně osobně poznala tu proslulou agentku a ona mi teď vykládá, že jsem to celou dobu chápala úplně špatně? „Povězte mi, Indigo, jak pečlivě jste si přečetla popis dané pracovní pozice?“ Opřela se a propletla prsty.

Na sobě měla elegantní propínací halenku zastrčenou do černých sametových kalhot a na tváři domýšlivý úsměv. Vlasy v barvě šampaňského měla upravené do drdolu, který měla tak pevně utažený, až i mě samotnou pálila kůže jenom při pohledu na to, jak se jí pokožka pod vlasy napíná. „Tak pečlivě, že bych vám ho tu mohla odrecitovat zpaměti.“ „Opravdu? V tom případě prosím.“ Prudce jsem se nadechla. Rozhodla jsem se, že jí naposledy vyhovím, než popadnu kabelku a zbytek hrdosti a odejdu odtud. „Hledá se osobní asistentka: odolná, zodpovědná, trpělivá, s hroší kůží. Nesmí pít alkohol, NESMÍ UŽÍVAT DROGY, měla by mít cit pro umění a pro život. Pokud se umíte otáčet a nejste mainstreamově zaměřený člověk, máte oko pro detail a nevadí vám dlouhé pracovní dny a nekonečné noci, hledáme právě vás. Nutný podpis dohody o mlčenlivosti a čistý trestní rejstřík.“ 17

Posunula jsem k ní kopii své pracovní přihlášky a poklepala na ni prstem. „Tohle jsem já. Bez toho otáčení, trpím totiž na migrény. Tak už mi povíte, proč tu jsem?“ „Hledám zachránce. Chůvu. Kamarádku. Jste ten nejvhodnější člověk, kterého jsem zatím našla, ovšem celá tahle záležitost se podobá transplantaci orgánu.

Nepoznáme, jestli se k sobě hodíte, dokud vás dva nedáme dohromady.“ Zůstala jsem na ni zírat jak na mytické zvíře. Pokud to měl být vtip, očividně jsem ztratila smysl pro humor.

Vstala a začala přecházet sem a tam, paže si složila za zády. „Mám klienta. Ne jen tak ledajakého. Váženého klienta. Jednoho z nejslavnějších lidí této dekády. Nedávno mu začalo hořet pod nohama a potřebuje lavor ledové vody, aby ten malér uhasil. Drogy, ženy, ego velikosti Číny – cokoli vás napadne, tím on trpí. Nebudete mu rezervovat letenky, ani vařit kafe.

Na to má celou armádu lidí. Pojedete s ním na turné.

Postaráte se o jeho emocionální potřeby. Dáte pozor, aby v zákulisí nešňupal kokain, ani nezůstal vzhůru dlouho do noci nebo nezmeškal koncert. Pokud se pustí do křížku s novináři nebo paparazzii, popadnete ho za ruku a odtáhnete odtamtud. Ve zkratce vaší prací bude udržet ho tři měsíce naživu a v dobrém zdravotním stavu. Myslíte, že to zvládnete?“ Její slova zněla tak upřímně a ostře, až se mi zabořila do kůže jako tesáky.

Zachránce. Chůvu. Kamarádku. „To je… hodně zodpovědnosti. Působí to na mě, že je někdo v hodně velkém maléru.“ „Malér je jeho druhé jméno, součást jeho šarmu a důvod, proč nosím v kabelce prášky na uklidnění.“ Hořce se pousmála.

18

To jsem vědět nepotřebovala, opravdu ne. „Pokud není ve stavu, aby mohl vyrazit na turné, proč to tedy dělá?“ „Měl na něj vyrazit už před šesti měsíci a zrušil to z osobních důvodů. Pokud turné zruší znovu, bude muset producentům zaplatit třicet milionů dolarů. Pojistka to nekryje vzhledem k tomu, že to poprvé zrušil proto, že si zaplaval v takové hromadě kokainu, že by se z toho dal upéct pětipatrový dort.“ Poklepala jsem botou o podlahu a kousla se do spodního rtu. Jenna přestala chodit sem a tam. Zastavila se přede mnou, její tenký zlatý pásek od Prady se třpytil jako západ slunce. „Tři měsíce na cestě. Soukromé letadlo. Nejlepší hotely světa. Pokud jste si v tomto městě dokázala udržet poslední zbytky nevinnosti a chcete si je ponechat i nadále, doporučuji vám, abyste tu pracovní nabídku nepřijímala. Pokud však máte hroší kůži a smysl pro dobrodružství, pamatujte na jedno – tahle práce vám změní stav účtu, směr, kudy se budete ubírat, i celý váš život.“ Znělo to vážně. Ustaraně. Každé její slovo se ztěžka usadilo v mojí hrudi. „Podepíšete dohodu o mlčenlivosti. To, co uvidíte, si vezmete do hrobu. A dostanete pořádnou kopu lováků.“ Lováků? Kdo tohle slovo používá? Lidi od showbusinessu. Ti to používají. „Kopu lováků?“ zeptala jsem se. „Sto tisíc dolarů za každý odpracovaný měsíc.“ Buch.

Buch.

Buch.

Srdce mi třikrát zabušilo, než jsem si vzpomněla, že bych se měla i nadechnout.

19

Někde z dálky ke mně dolehl smích ostatních zaměstnanců, kteří se spolu bavili u prodejního automatu. Lomoz kopírky. Cinkání lžičky v hrnečku. Hlodala jsem si ret, jak to dělávám, kdykoli jsem nervózní, a na jazyku jsem ucítila kovovou pachuť krve.

Tři sta tisíc dolarů.

Za tři měsíce.

Veškeré moje finanční problémy by byly rázem ty tam. „O koho se jedná?“ Vzhlédla jsem, hlas se mi zlomil jako větvička. Záleží na tom vůbec? Ani ne. Klidně by to mohl být sám Lucifer a já bych s ním vyrazila na turné po pekle. Natashe a Craigovi se kupily účty.

Ziggy potřeboval ventilační trubičky do uší – každou zimu můj synovec křičel bolestí a usínal s pláčem. Museli jsme mu ovazovat pěstičky ponožkami, aby si nerozedral uši do krve. Ani jsme mu neměli za co koupit novou postel a jeho buclaté nožky se tak často zaklínily mezi sloupky postýlky. Nad tou pracovní nabídkou jsem se neměla co rozmýšlet. Jediné negativum bylo, že bych se musela odloučit od rodiny, ale i to pro mě představovalo určitou úlevu. S bratrem to bylo v současné době těžké.

Navíc jsem nyní dvouletého Ziggyho hlídala už od jeho narození. Teď bych měla na starosti dospělého muže. Jak těžké by to asi tak mohlo být? „O Alexe Winslowa,“ prozradila mi Jenna.

Odpověď na moji otázku očividně zní „naprosto nemožné“.

Winslow je superslavný. Jeho písně hrají snad všechny hudební stanice, jako by to byl jediný člověk na kontinentu s fungujícími hlasivkami. Největší starost mi dělalo, že působí naprosto arogantně. Alex Winslow se na lidi dívá skrz prsty, jako by to byla 20

olympijská disciplína a on chtěl, aby na něj byla jeho královna pyšná, což je taky jeden z důvodů, proč se dostal do křížku snad s každým člověkem v Hollywoodu.

To je běžně známý fakt, o němž se doslechnete, i když se drbům vyhýbáte jak moru, což dělám já. Kamkoli se vrtne, tam ho pronásleduje dav novinářů a uvzdychaných fanynek. A já bych se musela potýkat s tímtéž. Paparazzi mu dají pokoj snad jenom na záchodě. Jednou jsem v bulvárním plátku – v čekárně u zubaře nebylo nic jiného – četla článek o holce, která byla s Winslowem na párty a poté si musela zrušit účet na Instagramu, protože jedna stránka z temného webu vypsala na její hlavu odměnu. Mohli jste si vsadit na datum její smrti, vybralo se na to dvacet tisíc dolarů. „Splnění vaší předpovědi je čistě dobrovolné,“ stálo tam.

A v neposlední řadě byl Winslow tím nejslavnějším antihrdinou Hollywoodu. Není to tak dávno, co ho zatkli za řízení pod vlivem, a já jsem drogy a alkohol nesnášela, pohrdala jsem jimi, nenáviděla jsem je. Což v podstatě znamenalo, že naše „transplantace orgánů“, jak to nazvala Jenna, nejspíš skončí dvěma mrtvými a jedním obrovským selháním.

Schovala jsem tvář do dlaní a vydechla. „Teď byste měla něco říct.“ Jenně zacukaly rudé rty.

Odkašlala jsem si a narovnala se.

Je čas se začít chovat jako velká holka a zůstat jí i následující tři měsíce, přestože ten chlap vypadá jako rajcovnější bratr Seana O’Prye. „Slibuju, že se o něj postarám, paní Holdenová.“ „Dobře. A jen pro jistotu, abych měla klidné svědomí, vás musím varovat: Nesmíte se do toho muže zamilovat. Není to typ na dům s plaňkovým plotem.“ Jen­na mávla rukou, projela si nabídku v mobilu, přitiskla na displej palec a vytočila číslo.

21

„Udělám, co bude v mých silách.“ Svaly v čelisti mi zacukaly a polkla jsem úšklebek. Alex Winslow byl stejně nádherný jako bouřky – jenom z dálky. Stejně jako ony i on měl moc vás strhnout a zničit, o což jsem neměla zájem, potřebovala jsem jen přežít. „Pokud to, co je ve vašich silách, bude stačit, měla byste to zvládnout. Moje asistentka vám vytiskne smlouvu. Nějaké otázky?“ Na zmíněnou asistentku, které právě zavolala, vychrlila řadu příkazů a poté se vydala ke dveřím. „Kdy bychom měli vyrazit na turné?“ Ohlédla jsem se přes rameno, prsty jsem zabořila do područky křesla. „Ve středu.“ „To je už za dva dny.“ „Matika vám jde.“ Ušklíbla se. „Další nečekané plus.

Dojdu pro smlouvu. Turné má název ‚Dopisy mrtvých‘ a má mu vzkřísit kariéru. Hned se vrátím.“ Tu píseň jsem si pamatovala. Stala se mottem mého maturitního ročníku, tehdy mi připadalo, že všechno končí.

Láska je jen velká lež, sorry, že to takhle říkám.

Tolikrát vybídlas mě: Věř, a já tě přitom u prdele mám.

Dveře se za ní zavřely. Opřela jsem se a odfoukla si pramen modrých vlasů z obličeje. V hrdle mě zalechtal smích.

Vydělám si tři sta tisíc dolarů a ještě strávím tři měsíce s tím nejslavnějším rockerem na světě. Vzhlédla jsem a lustr se zablýskl, jako by na mě mrkl.

Brala jsem to jako znamení.

22

2. kapitola Alex

M

oje duše umírala.

A to nepřeháním.

Krvácela a na lepkavou podlahu stékaly všechny moje naděje a sny a mísily se s popelem z cigaret a ženskou vlhkostí. Mobil mi cinknutím oznámil příchozí textovku. Odtrhl jsem oči od stropu.

Neznámé číslo: Dobrý den, Alexi!

Já: Fotku zadku / koz / obličeje Neznámé číslo: ???

Já: Máš moje číslo. Ten, kdo ti ho dal, ti řekl, že neposílám sextovky, dokud nevidím zboží.

Neznámé číslo: Tady Elsa z Brentwoodského klubu. Dnes se máte zúčastnit charitativní večeře na podporu dětí s poruchou autistického spektra. Ozvala jsem se vám takhle přímo, protože jsem vám chtěla poděkovat za podporu…

Dneska jsem měl udělat něco zadara. Proč dělám něco zadara? Většinu času jsem nedělal nic ani za peníze. Vlastně už je to dlouho, co jsem něco dělal. Cokoli.

Do prdele s manažerem Blakem a agentkou Jennou, s mým životem, a rovnou nadvakrát za to, že mě teď 23

nutí vyjít z tohohle pokoje, z mýho útočiště, z mýho osobního prostoru. A do prdele s Elsou, před kterou jsem se teď pěkně vybarvil – v padesáti odstínech kreténa. „Hej, Waitrosi. Máme tu novej případ pro charitu.“ Hodil jsem mobil po Lucasovi, který ho se zasténáním chytil. Technicky vzato je Lucas můj bubeník, takže krýt mi prdel nemá v popisu práce. Lucas – přezdívaný Waitrose, protože je v takový vatě, že by si mohl dovolit i stejnojmenný řetězec luxusních supermarketů – to taky umí s kravaťáky. Já kravaťáky nesnáším.

Nenávidím jsem je. Protože když jste rocková hvězda, co vydělává balíky prachů, všichni chtějí z toho koláče aspoň kousek. Z koláče, který jste vy upekli. Ze surovin, který jste vy koupili. Všem těm kravaťákům jsem byl u prdele, když jsem dnem i nocí vysedával u stanice podzemky na King’s Cross jen s Taniou, svojí akustickou kytarou, a hrál a prosil a podstrkoval dema všem, kdo kolem mě prošli, jenom abych se pak díval, jak je odhazujou do nejbližšího odpadkového koše. Žádný z těch kravaťáků tam nebyl, když jsem v dešti klepal na dveře a ve studeném sněhu prosil, smlouval a dohadoval se, jenom aby si mě vyslechli. Ani tam nebyli, když na mě tři roky za sebou bučeli v Glastonbury, kde jsem dělal předskokana slavným kapelám, nebo když po mně ze srandy házeli většinou prázdný plechovky od piva, nebo když mi opilá holka pozvracela jediný boty, zatímco se mi snažila říct, že zním jako špatná kopie Morrisseyho.

Nebyli tam, když jsem zaprodal duši jiným kravaťákům, kteří si mysleli, že mám velký talent, ale chtěli „krátký chytlavý popík s nábojem!“ a já jim ustoupil a dal jsem jim ho. Říkal jsem vám, že moje duše umírala. Nebo možná jen patřila někomu jinýmu. Tak 24

či tak jsem potřeboval novou. Naneštěstí je to jedna z mála věcí, který si za peníze nekoupím.

Nenáviděl jsem všechny, s nimiž jsem pracoval. Hudební vydavatelství, ředitele, producenty, lidi od PR, marketingové génie, velké korporace, které mě zneužívaly jako svého mluvčí, a v podstatě všechny zmrdy, kteří kdy požádali o zvýšení platu, protože si mysleli, že jsou pro značku Alex Winslow naprosto nepostradatelní. Mám pro ně novinku: To já jsem ta značka.

Já jsem nakoupil suroviny.

Já jsem upekl ten koláč.

A já ten koláč taky hodlal sníst.

Celej. Každej drobek, každou kapku polevy. Byl můj.

Moje neochota se dělit je taky jeden z důvodů, proč mám v médiích tak mizernou pověst. Říct, že je mi to u prdele, by byla urážka zmíněný prdele. Bulvár není můj kámoš a v den, kdy bych pozval paparazzie, aby si mě vyfotili, by taky zamrzlo peklo a Katy Perry by vydala dobrej song. Tři roky v řadě jsem ovšem taky vyhrával cenu za nejslušnější chování vůči fanouškům a bylo to naprosto zasloužený, skutečný a pravdivý.

Svoje fanoušky miluju. Víc než miluju prachy, slávu nebo svolný ženský, který se s tím vezou. „Kamaráde. Tys fakt chtěl poslat sextovku padesátiletý předsedkyni charitativní organizace. To se vůbec nestydíš?“ Lucas mi nohou dloubl do ramene, prsty mu lítaly po displeji mýho mobilu, zatímco mým jménem sepisoval náležitou omluvu. Ani jsem nevěděl, proč se vlastně namáhá. Moje pověst se podobala válečné zóně. Waitrose si povzdechl, ale stejně po mně uklidil. I to byl důvod, proč jsem ho pořád platil.

Neměl jsem ho rád. Po všem, k čemu mezi námi před dvěma lety došlo, jsem ho sotva toleroval.

25

Leželi jsme na mým kaštanově hnědým sametovým gauči. Říkám „mým“, ale ve skutečnosti patřil Chateau Marmont. V Los Angeles jsem si vždycky pronajímal tenhle pokoj ve venkovském stylu. Takže jsem tu přebýval vlastně sedm měsíců v roce, ale odmítal jsem to tu nazývat domovem. Los Angeles je jako béčková prostitutka. Všechny si pustí k sobě, vypadá dost podprůměrně, a když jste uvnitř, uvědomíte si, že je tu až moc rušno a všichni, kdo tu byli před vámi, po sobě nechali akorát bordel. Připočtěte znečištěné životní prostředí a hvězdičky s vybělenými zuby, který chtějí využít všechno, co máte – ať už vaše péro, pověst, nebo černou kreditku American Express – a co za to dostanete? Svou vlastní definici pekla.

Zapálil jsem si další cigaretu a projel televizní kanály. Reality show. Kuchařská show. Kadeřnická show.

Bulvár. Banda lidí, co si renovujou barák a brečej u toho. Holčina s falešným opálením, co se vzteká, protože její svatební pozvánky jsou vyvedený ve špatným odstínu růžový. Odhodil jsem ovladač na opačný konec místnosti. Narazil do ploché obrazovky, na které se vmžiku objevila pavučina prasklin. Nikdo nehnul ani brvou.

Můj basák Alfie si upšoukl a potom se svěřil: „Chci si poškrábat prdel, ale jsem tak odrovnanej, že se ani nepohnu.“ „Chci si zašukat, ale jsem tak odrovnanej, že ani nedojdu do hotelovýho baru,“ přidal se Blake. Oči měl jenom pro jednu ženskou, a to pro nesprávnou ženskou. „Lucas ti s tím určitě pomůže. Nechat se vojebat je jeho národní sport,“ odfrkl si Alfie, za což mu Blake cvrnkl do ucha.

Netušil jsem, z čeho jsou tak unavení. Sbírali jsme 26

hodiny spánku, jako by to byly starožitné psací stroje.

Poctivě. Pečlivě. Příští tři měsíce budou brutální.

Popadl jsem mobil, protože Lucas už úspěšně zažehnal další požár, který jsem založil, a projel seznam kontaktů. Měl jsem v Los Angeles několik desítek žen, které se mnou často šly do postele, ale o žádnou z nich jsem neměl zájem, a to byl ten problém. Všechny si chtěly vybudovat kariéru celebrity, chtěly, abych se s nimi v nákupním středisku The Grove vodil za ruku a v restauraci The Ivy je láskyplně hladil po tváři.

Já bych ale radši strčil péro do zubatý plechovky, než abych jim splnil ty jejich mileniálský sny. Jenže kvůli tomu je teď můj sexuální život stejně vzrušující jako béžově natřená zeď. S fanynkami nešukám – na to si svých fanoušků příliš vážím – a na vztahy taky nejsem – moji bývalku mi byl čert dlužnej, ale o tom až později – a tak se obvykle musím smířit s „kompromisem“. Obvykle jde o osamělé servírky, ženy po třicítce, co vysedávají v baru v Chateau, nebo turistky, kterým je ukradený, kdo jsem. Ne vždycky jsou to krásné ženy, ale aspoň se s nimi necítím jako plastový panák, v kterého mě proměnilo moje hudební vydavatelství.

Ozval se zvonek. Možná mě bůh vyslyšel a poslal mi umělou díru. Další věc, kterou bych si chtěl koupit a která není na prodej. Poznámka pro mě: Vygoogluj si kapesní vaginu. Očividně to opravdu existuje. „Někoho čekáš?“ Alfie si odplivl do popelníku na konferenčním stolku. Ten debil měl vychování použitýho tamponu.

Dál jsem si projížděl mobil a nevšímal si ho. „Kámo.“ Lucas mě dloubl chodidlem do hrudi – zas.

Ležel kus ode mě a jednou svojí paličkou se pod tričkem poškrábal po zádech. „To seš jako teď tak slavnej, že už ani nehodláš odpovídat na otázky? Kdo přišel?“ 27

„Smrtka. Nebo Jenna. Prašť jako uhoď.“ Napil jsem se coly – čistý, bohužel bez alkoholu – a můj prst se zastavil na jménu.

Fallon Polib mi, Fallon.

A to jsem měl taky v plánu. A nejen to. Hodlal jsem ji vojet. Znovu. Ale tentokrát zezadu, až si nechá moje jméno vytetovat kolem kotníku jako okovy – trest za to, co provedla. Mám hodně dlouhý seznam věcí, který chci od Fallon Lankfordový, a ona mi je všechny dá, protože hluboko uvnitř mě pořád miluje. Má to vepsaný do obličeje. Obličeje, který se během let měnil, aby vyhovoval standardům Hollywoodu: plnější rty, menší nos, delší řasy. Pamatoval jsem si tu holku, která se pod tou maskou skrývala, a ta holka po mně toužila. Ještě víc ale toužila po slávě.

Blake vstal a vydal se ke dveřím. Vypadal, jako by se chystal do války, všechny svaly v těle měl napjatý.

Blake a Jenna se nesnesli a já se je neobtěžoval nutit, aby spolu vycházeli. Od dveří jsem uslyšel hlasy. Vrčení, povzdechy a pak takové kovově znějící uchechtnutí, to Jenna vždycky dělávala, když vám ve skutečnosti toužila plivnout do obličeje. O chvíli později oba vpadli dovnitř, v patách za nimi se táhl třetí člověk.

Holka.

Cizí holka.

Další proklatá chůva.

Vešla do bytu po podlaze vyložené lesklým tmavým dřevem, žluté světlo mnoha lamp ozářilo její slzovitý obličej a já celou dobu myslel jenom na to, jak se jí co nejrychleji zbavit. Vypadala… dobře. Ne podle mýho vkusu. Jenna vždycky vybírala takový, co nebyly moc hezký, abych do nich nechtěl začít bušit jak do dna láhve od kečupu, ale přitom byly dost hezký, abych je 28

aspoň toleroval. Tahle byla výrazně menší než většina lidí. Prťavá jak Malenka, s olivovou pokožkou, plochou hrudí a špičatým nosíkem. Dlouhé, ledově modré vlasy – kdybych chtěl hysterku, vybral bych si jednu z těch tisícovek ukřičených fanynek, který se vždycky snažej protáhnout do zákulisí – a nebyl jsem si úplně jistej, co to má na sobě, ale nechtělo se mi věřit, že by za to fakt zaplatila. Starší oranžové šaty s širokými manžetami a květinovou výšivkou jí sahaly sotva k roztřeseným kolenům. Přemýšlíte, jak sakra vím, co kterýkoli z těch slov popisu znamená? Protože i takovej bezduchej parchant jako já dělal kampaně pro Armaniho a Belmaina, aby měl prachy na svoji závislost na kokainu, vedle který by i Charlie Sheen vypadal jako skautík.

Vítej v mým podělaným světě, novicko. Odteď to bude pěkně divoká jízda.

Znovu jsem se napil coly a zaskřípal zuby. Novicka bude nejvýš do týdne pryč, stejně jako všechny ostatní chůvy, které tu práci přijaly před ní. O to se postarám.

Palcem jsem málem stiskl Fallonino jméno – málem – než jsem mobil se zamračením zase schoval do zadní kapsy.

Ne teď.

Ne tady.

Ne před všemi těmi kokoty.

Jenna, nejznámější drtička koulí v Severní Americe, si složila paže na hrudi a věnovala mi pohled, po kterým by zamrzlo peklo a pár sousedních oblastí k tomu. „Ahoj, Ale. To tu hodláš dál pšoukat do gauče, nebo půjdeš pozdravit svoji novou zaměstnankyni?“ K Jenně jsem choval úctu. Byla z kravaťáků jediná, která mě nikdy nepozvala k sobě do postele, ani po mně nechtěla fotku nebo podělanýho poníka k na29

rozkám. Právě proto jsem souhlasil, aby mi na turné „Dopisy mrtvých“ najala chůvu. Ta pozice měla být původně obsazená už před dvěma měsíci, když jsem vyšel z odvykačky, jenže jsem se samozřejmě musel postarat, aby prvních devět podalo výpověď se slzami v očích a jedna se přestěhovala do jiného státu, jenom aby ode mě byla dost daleko. Doufal jsem, že u osmičky to Jenna konečně nechá plavat, jenže Jenna se jen tak nevzdává.

Ovšem i já dokážu být zatraceně tvrdohlavej.

Neochotně jsem se vyškrábal ze sedačky a vydal se k nim. „Aby bylo jasno,“ – vyfoukl jsem cigaretový kouř, vyvalil se mi nosem jako rozzuřenýmu býkovi „– ten puch má na svědomí Alfie. Když je v Los Angeles, nedokáže se držet dál od mexickýho jídla.“ „To má recht, fakt to nedokážu,“ ozval se z gauče Alfie a větu doplnil odříhnutím. „S tacos za světový mír! Měl bych na to založit neziskovku.“ Napřáhl jsem k novicce ruku. Měl jsem metr osmdesát a něco, ona měla metr padesát a nic. Sahala mi sotva k rozkroku, což by se mi za jiných okolností i hodilo, nebýt toho, že jsem s ní nechtěl mít nic společnýho.

Vzhlédla ke mně. Její oči měly jiný odstín modré než její vlasy. Byly temnější. Divočejší. Hluboké jako dobře napsaná melodie.

Nejsi tuctová. Máš bod k dobru. „Alex Winslow.“ „Indie Bellamyová.“ „Ty se jmenuješ Indie?“ Přejel jsem ji pohledem od podlahy k hlavě. Pokusila se z mojí velké, studené ruky vytrhnout svoji drobnou, upocenou dlaň. „Indigo. Jako ta barva.“ „To není o nic lepší,“ zavrčel jsem. Oficiálně mě 30