Necekaný dárek
V úterý mi Josefína přinesla tygra. Prý jako dárek, ona že ho mít nemůže, protože neví, jak se o něj starat, a asi by jí to doma neprošlo.
Byl to parádní tygr a fakticky suprovej. Jenomže já taky nevěděl, jak se o tygra starat.
Chtěl jsem to Josefíně říct, ale ona už utíkala
pryč a volala na mě, že mají dneska rajskou, a tak musí letět. No jo, co se dá dělat. Kdybychom my měli k obědu rajskou, taky bych letěl, to dá rozum.
Ale já rajskou nemám. Mám tygra.
Jak jsem se na něj podíval, on se podíval na
mě a začalo to být celé nějaké hloupé.
Řekl jsem si musíš začít trochu přemýšlet! No a když jsem chvíli přemýšlel, vymyslel jsem, že zkrátka budu muset přijít na to, jak se o tygry správně pečuje. Co třeba jedí, kde spí a jestli si taky rádi hrajou s vláčky jako já.
Potíž byla akorát v tom, jak něco takového zjistit.
Naštěstí máme doma v knihovně tlustou knihu, kde je napsané a nakreslené úplně všechno. A já už umím fakticky dobře číst, docela bezpečně poznám velké písmeno „A“ a někdy i nějaká jiná písmena, když mi je napřed tatínek ukáže, abych měl jistotu, že jsem je přečetl správně.
Takže když jsem si pozorně prohlédl
dvoustránku s obrázky tygrů, bylo jasné, že
tygr patří do země, která začíná na velké A.
Akorát už jsem tam nezjistil nic dalšího, protože na to bych musel umět i ta další písmenka.
Ale co, pojedu prostě do tygří země a tam se velkých tygrů zeptám, jak se starat o toho svého malého.
Vydal jsem se tedy na cestu do země začínající na písmenko A do Antarktidy.
Doma jsem nechal vzkaz na ledničce, aby naši neměli starost, kam jsem se poděl, jelikož maminka má vždycky starost, když se někam
poděju a nic jí neřeknu. Jako třeba tenkrát, když jsem si zaběhl k dědovi do chalupy, abych chvilku poslouchal, jak se děda vyjadřuje
o myších, co mu doma řádí. Děda se tenkrát
vyjadřoval strašně dlouho a zajímavě, až jsem
docela zapomněl, že už bych měl být doma, a byl z toho pak děsný malér.
Ale teď jsem nechal ten vzkaz, takže to bylo v pořádku a já a tygr jsme letěli balónem do Antarktidy.