KAPITOLA 1
Dá‰eÀka se narodila
KdyÏ se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to ve‰lo; ale anÏto to mûlo pár ãern˘ch u‰isek avzadu ocásek, uznali jsme, Ïe to je psisko, aprotoÏe jsme si pfiáli mít psí holãiãku, dali jsme tomu jméno Dá‰eÀka.
Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez oãí, aco se noÏiãek t˘ãe, inu, mûlo to dva páry ãehosi, ãemu se pfii dobré vÛli mohlo fiíkat noÏiãky. Ale protoÏe tu ta dobrá vÛle byla, byly tu inoÏiãky, tfiebaÏe je‰tû za mnoho nestály; kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké aslabouãké, aschÛzí to byla, holenku, teprve potíÏ. KdyÏ se do toho
Dá‰eÀka pofiádnû obula (totiÏ ona se neobula, ale vykasala si na to rukávy) (pfiesnûji fieãeno, ani rukávy si nevykasala, ale jenom si, jak se fiíká, plivla do dlaní) (rozumûjte mi, ona si ov‰em nemohla plivnout do dlaní, protoÏe je‰tû plivat neumûla adlanû mûla tak maliãké, Ïe by si do nich netrefila), zkrát-
Druh˘ den
ka kdyÏ se do toho Dá‰eÀka pofiádnû dala, dokutálela se za pÛl dne od máminy zadní nohy kmáminû noze pfiední, pfiiãemÏ se cestou tfiikrát nakrmila advakrát vyspala. Spát ajíst umûla totiÏ hned od narození, tomu se uãit nemusela; proto to dûlala horlivû po cel˘ boÏí den, amyslím, Ïe ivnoci, kdyÏ se na ni nikdo nedíval, spala stejnû svûdomitû jako ve dne – takové to bylo pilné ‰tûnû.
Kromû toho umûla pi‰tût; ale jak ‰tûnû pi‰tí, to nakreslit nedovedu aukázat bych vám to také nemohl, protoÏe na to nemám dost tenk˘ hlas. Imlaskat umûla Dá‰eÀka od narození, kdyÏ sála mámino mlíãko, ale víc uÏ nic; jak vidíte, nebylo sní zprvu mnoho fieãi, ale její mamince (jmenuje se Iris aje hrubosrstá foxteriérka) to staãilo: cel˘ den si mûla se sv˘m nunátkem Dá‰eÀkou co povídat a‰u‰kat, oãichávala ji, líbala alízala, ãistila ajazejãkem um˘vala, ãesala ahladila, pûstovala ji, krmila ji, laskala ji, hlídala ji, své vlastní huÀaté tûlíãko jí podest˘lala za pol‰táfi, ato se to, paneãku, Dá‰eÀce spalo! Abyste vûdûli, tomu se fiíká láska matefiská aulidsk˘ch maminek je to taky tak, v‰ak vy víte. JenÏe lidské maminky dobfie vûdí, co aproã dûlají; ale taková psí maminka to neví, jenom cítí, Ïe jí to pfiíroda káÏe. „Haló, psí paniãky,“ káÏe hlas pfiíro-
dy, „pozor, pokud to va‰e maliãké je slepé ananicovaté, pokud se to neumí samo bránit, ba ani se schovat nebo volat opomoc, nesmíte se od toho ani hnout, to vám povídám; musíte hlídat, sv˘m tûlem je kr˘t, akdyby se blíÏil nûkdo podezfiel˘, tedy hrr na nûj azadavte ho!“
Iris to v‰e brala stra‰nû doopravdy, akdyÏ se pfiiblíÏil jeden podezfiel˘ advokát, bûÏela ho zadávit aroztrhla mu nohavici; akdyÏ se blíÏil jeden spisovatel (v‰ak to byl Josef Kopta), chtûla ho také zadávit akousla ho do nohy, ajedné Ïenské osobû roztrhala celé ‰aty, ba vrhala se útoãnû ina úfiední osoby, jako je listono‰, popeláfi, elektrikáfi aten pán od plynu. Krom toho ohroÏovala mnoÏství vefiejnû ãinn˘ch osob, sápala se na jednoho poslance, mûla jakési nedorozumûní ise stráÏníkem adík své ostraÏitosti abojovnosti uchránila svého jedináãka od v‰ech úkladÛ, nepfiátel azloby svûta. Taková psí maminka, pánové, nemá snadn˘ Ïivot; lidí je mnoho av‰echny pokousat nemÛÏe. Toho dne, kdy Dá‰eÀka slavila desítidenní v˘roãí svého Ïivota, potkala ji první velká událost: kdyÏ se ráno probudila, shledala ksvému úÏasu, Ïe vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono ijedno oko je, abych tak fiekl, velik˘ krok do svûta. Byla tím tak
pfiekvapena, Ïe vykvikla, atoto památné kviknutí bylo poãátkem psí fieãi, která se jmenuje ‰tûkání.
Dnes uÏ Dá‰eÀka umí nejenom mluvit, n˘brÏ inadávat apou‰tût hrÛzu; ale tehdy to jen tak vyjeklo, jako kdyÏ nÛÏ sjede po talífii.
Hlavní ov‰em bylo to nové oko; do té doby musela Dá‰eÀka hledat jen ãumáãkem, kde má maminka ty dobré knoflíky, co znich pr˘‰tí mlíãko; akdyÏ se pokou‰ela lézt, musela pfied sebou strkat svÛj ãern˘ aleskl˘ nos, aby nahmatala, co je pfied ní. Ba, lidi, takové oko, ikdyÏ je jen jedno, je znamenit˘ vynález: jen mrkne‰ aví‰, ouha, tady je stûna, tuto jakási propast, ato bílé je máma. AkdyÏ chce‰ spát, oãiãko se zaklopí adobrou noc, mûjte mû rádi. Aco abychom se zase probudili? Otvírá se jedno oko, avida, otvírá se idruhé, mÏourá trochu auÏ se vykulí celé; aDá‰eÀka se od té chvíle dívá na svût dvûma oãima aspí na dvû oãi, takÏe uÏ nemusí vyspávat tak dlouho amÛÏe víc ãasu vûnovat tomu, aby se nauãila sedût achodit aledacos jiného dÛleÏitého pro Ïivot. Inu, je to pokrok. NeboÈ vtu chvíli se ozval opût hlas pfiírody akázal: „Ty, Dá‰eÀko, kdyÏ uÏ mበkukadla, dívej se
pfied sebe azkus chodit.“ Dá‰eÀka tedy pohnula ou‰kem, Ïe jako sly‰í arozumí, azkusila chodit. Nejdfiív vysunula pravou pfiední noÏiãku dopfiedu, aco teì? „Teì dej dopfiedu levou zadní,“ napovídal jí hlas pfiírody. Sláva, povedlo se to. „Ateì tu druhou zadní,“ radil hlas pfiírody, „zadní, povídám, zadní, ne pfiední! Ity hloupá Dá‰eÀko, vÏdyÈs nechala je‰tû jednu noÏiãku vzadu! Poãkej, nemÛÏe‰ jít dál, pokud si ji nepfiitáhne‰; povídám, tu pravou zadní si zastrã pod zadeãek! Ne, to není noÏiãka, to je ocásek, ocáskem se nedá chodit. To si pamatuj, Dá‰eÀko, oocásek se nemusí‰ starat, ten jde sám za noÏiãkama. Tak co, mበv‰echny tlapky pohromadû? No sláva, ateì znovu: vysunout pravou pfiední, hlavu trochu v˘‰, aby tam bylo místo pro noÏiãky, tak, dobfie, teì levou zadní, ateì pravou zadní (ale ne tak daleko od tûla, Dá‰eÀko, pod sebe ji musí‰ dát, pod sebe, aby se ti bfií‰ko po zemi neplouhalo), tak, ateì levou pfiední, v˘bornû, tak vidí‰, jak to jde. Teì si chvilku odpoãiÀ azase znovu: jedna – dvû – tfii – ãtyfii, hlavu nahoru, jedna – dvû – tfii – ãtyfii.“
Odpoãinek na cestû
Jak vidíte, dûti, dá to hodnû práce, ahlas pfiírody, jemine, to je vám pfiísn˘ uãitel, nic takovému ‰tûnûti nesleví. JenÏe nûkdy nemá kdy napovídat, protoÏe musí uãit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy Ïrát akter˘ch nechat. Tehdy uloÏí Dá‰eÀce jenom domácí úkol (napfiíklad pfiejít vúhlopfiíãnû celou psí boudu zrohu do rohu) anechá ji, aby se stím, chudûra malá, dfiela sama. Dá‰eÀka dává pozor, aÏ jazejãek samou pozorností vyplazuje: pravá pfiední – teì levá zadní (jezusmankote, která vlastnû je levá, ta, nebo ta?) –adruhá zadní (kdepak já ji mám?) – aco teì? „·patnû,“ volá na ni hlas pfiírody, cel˘ ud˘chan˘, jak uãí vrabce lítat, „musí‰ dûlat men‰í kroky, Dá‰eÀko, ahlavu nahoru atlapky pûknû pod sebe –znovu!“ Copak hlas pfiírody, tomu se to káÏe; ale kdyÏ jsou ty noÏiãky mûkké jako znití atfiesou se jako zrosolu, dûlejte snimi nûco! AkdyÏ máme tako-
v˘ pln˘ bfií‰ek atakovou velikou hlavu, myslíte, Ïe to je malá práce? Dá‰eÀka si sedne zdrcenû uprostfied boudy afÀuká. Atu je máma Iris, tû‰í psí holãiãku adá jí napít; pak obû usnou, ale Dá‰eÀka se hned probouzí, vzpomnûla si, Ïe nedodûlala domácí úkol, adrápe se rovnou pfies mámin hfibet do toho druhého rohu psí boudy. „Dobfie, Dá‰eÀko,“ chválí ji hlas pfiírody, „bude‰-li se takhle pilnû uãit, bude ztebe pejsek rychl˘ jako vítr.“
To byste nevûfiili, co má takové ‰tûnû práce: kdyÏ se neuãí chodit, spí; kdyÏ nespí, uãí se sedût (ato není jen tak, pánové: to zase hlas pfiírody hartusí: „Seì rovnû, Dá‰eÀko, hlavu nahoru aneoh˘bej tak záda; pozor, sedí‰ si na hfibetû, teì si zase sedí‰ na noÏiãkách, akde mበocásek? Na ocásku si také nesmí‰ sedût, protoÏe bys jím nemohla vrtût,“ atak dále – samé napomínání).
AikdyÏ ‰tûnû spí nebo pije, má pfiitom za úkol, Ïe musí rÛst; kaÏd˘ den mají b˘t nohy onûco del‰í asilnûj‰í akrk onûco vytáhlej‰í aãumáãek onûco zvûdavûj‰í – to víte, kdyÏ mají rÛst v‰echny ãtyfii nohy najednou, dá to hromadu práce. Ana ocásek nezapomenout, aby rostl asílil anezÛstal takov˘ my‰í; foxteriéfii pfiec mají mít oháÀku silnou jako klacík a‰vihat jí, aÏ to svi‰tí. Amusí se umût stfiíhat
Dal‰í pokroky
Uãí se sedût (pohled ze strany)
Uãí se sedût (pohled od pfiedu)
u‰ima, h˘bat ocáskem, hlasitû kviãet akdesi cosi. Tomu v‰emu se musí Dá‰eÀka uãit. UÏ umí chodit po noÏiãkách; pravda, nûkdy nûkterou nohu ztratí, neví, kde ji má, amusí si sednout, aby ji zase na‰la adopoãítala se v‰ech ãtyfi; pravda nûkdy se svalí, ale na to uÏ je zafiízena – celá jako váleãek, jen se kutálet. Ale Ïivot ‰tûnûte je ukrutnû sloÏit˘: teì zase mu rostou zuby.
Nejdfiív byly jako krupiãky, ale nyãko nûjak rostou do ‰piãek; ãím jsou ‰piãatûj‰í, tím mocnûji
propuká vDá‰eÀce potfieba zamûstnávat se kousá-