KAPITOLA 1
Útvar CIA pro přijímání uchazečů
Dulles Discovery Building
Chantilly, Virginie
Současnost
„JE VAŠE KŘESTNÍ JMÉNO JAMES?“
„Ano,“ odpověděl Reece.
„Lhal jste někdy, abyste se vyhnul problémům?“
Reece se odmlčel.
„Ano.“
„Hodláte na tyto otázky odpovídat pravdivě?“
Další pauza.
„Ano.“
„Je dnes středa?“
„Ano.“
„Spáchal jste někdy trestný čin, po kterém jste nebyl dopaden?“
„Ano?“
„Jsme ve Virginii?“
„Ano.“
„Spáchal jste někdy vraždu?“
„Ehm…“
„Jen ano, nebo ne, prosím.“
„Ne.“
Reece viděl, jak si muž u detektoru lži dělá poznámky.
„Jste občanem Spojených států?“
„Ano.“
Periferním viděním Reece zaregistroval, jak si muž udělal další poznámku a upravil nastavení na svém notebooku. Skvělé.
„Byl jste někdy členem skupiny, která chtěla svrhnout vládu Spojených států?“
Reece seděl v ničím výjimečné místnosti, jaká by kdekoli jinde v Americe byla normální kanceláří. Tato se nacházela v Chantilly ve Virginii a patřila krycí společnosti zřízené CIA. Reece byl v polovině prvního dne svého třídenního vyhodnocování pro přijetí k CIA. I přes své předchozí zkušenosti a vztahy s agenturou musel ještě projít zdravotními a psychologickými prověrkami, aby mohl oficiálně vstoupit do řad divize pro pozemní operace. Byrokracie zůstane koneckonců vždy byrokracií.
„Zkusíme to znovu,“ řekl „John“ tónem, který měl vyjadřovat podráždění. „Dávejte pozor, abyste odpovídal upřímně ano, nebo ne. A zůstaňte úplně v klidu. Soustřeďte se na jeden bod na stěně před sebou, jinak budeme muset začít znovu.“
Reece cítil, jak se mu zrychlil tep. Už jednou byl v roli vyslýchaného a tehdy, stejně jako teď, netoužil po ničem jiném než svému vyšetřovateli prokousnout hrdlo. V čekárně už předtím vyplnil formulář a odpovídal v něm přesně na tytéž otázky, které mu byly právě kladeny. A dokonce si je ještě i prošel se svým „vyšetřovatelem“, než ho připojil k přístroji.
„Byl jste někdy členem skupiny, která chtěla svrhnout vládu Spojených států?“ zeptal se vyšetřovatel u detektoru lži podruhé.
„Ne.“
„Byl jste někdy v zaměstnaneckém poměru u zahraniční zpravodajské služby?“
Reece se pokusil otázku v duchu přeformulovat. Místo toho se mu do mysli vloudila vzpomínka: Ivan Žarkov stojící ve sněhu před svou dačou na Sibiři, za ním doutnající plameny ze sestřeleného vrtulníku Mi8 a na zemi kolem něj poházená mrtvá těla jeho ochranky – té ochranky, kterou Reece pozabíjel.
Nabízíte se, že pro mě budete špehovat, pane Reeci?
„Ne,“ odpověděl Reece.
Vyšetřovatel na detektoru lži si udělal další poznámku.
Manžeta na měření krevního tlaku tiskla Reeceovu levou paži, dvě gumové hadičky naplněné vzduchem, zvané pneumografy, obepínaly jeho hrudník a břicho, aby kontrolovaly jeho dýchání, a na prvním a třetím
prstu pravé ruky byly umístěny galvanometry, aby měřily vylučování potu.
Jeho židle byla vybavena senzorovou podložkou, a to díky Aně Montesové, vedoucí kubánské analytičce z vojenské zpravodajské služby, kterou naverbovala kubánská rozvědka během jejího postgraduálního studia na
Univerzitě Johnse Hopkinse. Od roku 1985 až do svého zatčení na základě obvinění ze špionáže v roce 2001 dotyčná pravidelně předávala Havaně utajované informace, které byly poté posílány Sovětům. Později byly tyto informace prodávány Číně, Severní Koreji, Venezuele a Íránu. Její kubánští šéfové ji vycvičili, aby obelhávala detektor lži pomocí stahování svěračových svalů, a proto Reece nyní seděl na senzoru. Jeho nohy jen v ponožkách spočívaly na dvou samostatných podložkách. Detektor lži měl zaznamenat veškeré jeho pohyby.
Místnost byla malá, ale nevyvolávala klaustrofobické pocity. Byla asi dvakrát větší než pokoj pro jednoho pacienta na lékařské klinice. Reece napadlo, že je možné, že smetanově bílé stěny vybledly do současného odstínu tím, že absorbovaly strach, který tímto prostorem téměř denně prostupoval. V levém horním rohu viděl kameru, ale Reece si byl jistý, že CIA zde ukryla ještě několik dalších, aby nepřehlédli jediný záškub oka nebo pohyb svalů. Ačkoli zíral do prázdné zdi, těsně vedle něj bylo nainstalováno zrcadlo, z druhé strany samozřejmě průhledné, pro pozorování. V místnosti nebyly žádné další rušivé prvky kromě malého stolku po jeho levici, kde seděl vyšetřovatel se svým počítačem. Místnost byla nepochybně navržena tak, aby se v ní kandidáti na vstup do CIA cítili co nejnepříjemněji.
„Spáchal jste někdy trestný čin, po kterém jste nebyl dopaden?“
Vzpomínka na mrtvou ženu a dceru způsobila, že se mu zrychlil tep. Reece polkl, když si vzpomněl, jak skrze zvětšení svého zaměřovače Nightforce NXS 2,5-10x32 mm sledoval stříbrné SUV Mercedes G550, jak stoupá po horské silnici u Jacksonu, těsně předtím, než stiskl spoušť a poslal střelu Barnes Triple Shock .300 Winchester Magnum do mozkového kmene Marcuse Boykina, prvního člověka, kterého Reece zlikvidoval na své pouti za pomstou smrti své rodiny a jednotky SEAL.
„Pane Reeci?“ připomněl se vyšetřovatel.
„Cože?“
„Musíme se dostat přes tyhle otázky. Spáchal jste někdy zločin, po kterém jste nebyl dopaden?“
Reece cítil, jak se jeho tomahavk Winkler/Sayoc zachytil v kostech a mozkové hmotě rozdrcené lebky imáma Hammádího Izmaila Masúda,
než ho vykroutil ven a pustil se do práce na chrupavce v krčních svalech teroristy. Reece pak oddělil hlavu od teroristova těla, aby ji mohl nabodnout na bodec v plotu u mešity jako varování pro ostatní, že je všechny čeká smrt.
„Ne,“ zalhal Reece.
„Navštívil jste stránky antipolygraph.org, abyste se připravil na toto vyšetření?“
„Ano.“
Tato odpověď zkoušejícího viditelně vyvedla z míry.
„Sedíte?“
„Ano.“
„Spáchal jste někdy vraždu?“
„Myslel jsem, že o tom jsme se už bavili.“
„Jen odpovědi ano, nebo ne.“
Reeceova mysl opět zabloudila ke vzpomínkám, které už neměl nikdy dokázat potlačit. Vzpomněl si na stisknutí tlačítka „odeslat“ na mobilním telefonu, které odpálilo sebevražednou vestu specialisty na shánění financí pro politické kampaně Mikea Tedesca a proměnilo jej a admirála SEAL Geralda Pilsnera v lidskou hmotu.
Vzpomněl si, jak zastrčil pistoli HK do úst Joshe Holdera a cítil, jak se kolem dlouhého tlumiče lámou zuby, než střela ráže .45 utrhla muži z armádní kriminální vyšetřovací služby zátylek.
„Ne.“
„Plánoval jste někdy svržení americké vlády?“
Reece si vzpomněl na EFP, „projektil tvarovaný explozí“, který sám sestrojil. Byl to nástroj teroristů v cizině, ale Reece tehdy používal taktiku a techniku nepřítele na domácí půdě. Stal se vzbouřencem. IED vrhlo proud roztavené mědi skrz pancéřovaný vůz kongresmana J. D. Hartleyho v Soho, vykuchalo jej a přeneslo realitu války na domácí frontu. A viděl v duchu i pohled plný bídné hrůzy v očích ministryně obrany Loraine Hartleyové, když ji v jejím sídle na Fishers Islandu střelil dvakrát do hrudi a jednou do hlavy.
„Ne.“
„Je tato zeď bílá?“
„Tak nějak.“
„Znovu opakuji, jenom ano, nebo ne.“
„Ano.“
„Podílel jste se někdy na mučení nepřátelských bojovníků?“
Zápach zvratků a moči z podlahy hotelového pokoje Saula Agnona odstartoval vzpomínku na právníkův waterboarding a předčasnou smrt pomocí směsice nelegálních drog, které si Reece opatřil, aby vražda vypadala jako předávkování, což Reeceovi poskytlo čas potřebný k likvidaci zbývajících cílů.
Reece viděl hrůzu v očích kapitána Howarda, když vykuchával důstojníka JAG pochmurně vyhlížející zahnutou čepelí karambitu HFB. Když mu vnitřnosti vyklouzávaly mezi prsty a sypaly se na měkkou zemi v džungli, Howard se je horečně snažil nastrkat zpátky dovnitř. Reece ho přitlačil ke stromu a donutil právníka obcházet kolem kmene, zatímco mu vnitřnosti vypadávaly z břicha, až se svalil u paty kmene, aby ho tam zaživa sežrali tvorové z bažin.
Reece myslel na to, jak podal generálu Kusimu Jedidovi v Athénách vodku – skleničku s příměsí předchůdce Novičoku rozpustného v této kapalině.
A vzpomněl si také, jak naplnil šedesátikubíkovou injekční stříkačku kapsaicinem, aby ji vstříkl do těla Dimitrije Maškova a vylákal z něj informace, které by ho dovedly k Oliveru Greyovi.
„Ne,“ řekl Reece.
„Užíval jste nelegální drogy, o kterých jste se předtím nezmínil?“
Reece zavřel oči a vzpomněl si na léky, jež jeho oddíl dostal před posledním nasazením. Tyto betablokátory proti posttraumatické stresové poruše měly pochmurné vedlejší účinky. Vedlejší účinky, které skupina spiklenců z řad vojáků, politiků a soukromého sektoru potřebovala, aby zametla stopy za útokem ze zálohy v Afghánistánu a vraždou Reeceovy rodiny v jejich domě v Coronadu.
„Ne.“
„Zfalšoval jste záměrně informace v žádosti o přijetí do služebního poměru nebo v dokumentech týkajících se bezpečnostní prověrky?“
„Ne.“
„Ukradl jste někdy něco ve svém předchozím zaměstnání?“
Reece si vzpomněl, jak tlačil vozík po chodbě ke skříňce se zbraněmi své jednotky ve zbrojnici SEAL Team Seven a nakládal na něj pušky, zařízení pro noční vidění, AT-4, rakety LAW, kulomet, miny a C-4, aby se vybavil na svou misi pomsty. Všechno to ztopil ještě předtím, než mu admirál a jeho JAG pozastavili bezpečnostní prověrku.
„Ne.“
„Ukradl jste někdy něco v hodnotě vyšší než pět set amerických dolarů?“
„Ne,“ řekl Reece a neúspěšně se snažil zahnat výjev, v němž on sám nakládá ukradenou munici do zadní části svého Land Cruiseru.
„Máte nějaké utajované vztahy s cizími státními příslušníky?“
V mysli se mu mihly tváře Ivana Žarkova, Marca del Tora a Muhammada Farooqa.
„Ne.“
„Nechal jste si někdy nějakou válečnou trofej?“
Reece se odmlčel.
„Ne.“
„Prodával jste někdy vládní majetek?“
„Ne.“
„Přivezl jste – nebo znáte někoho, kdo přivezl – ze zámoří nepřátelské zbraně?“
„Ne.“
„Je ve vaší minulosti něco, co by vás diskvalifikovalo pro získání této práce?“
Reece si vzpomněl na svého nejlepšího přítele a bývalého spolubojovníka Bena Edwardse, jak drží detonátor připevněný k pramenům detonační šňůry omotané kolem krku investigativní novinářky Katie Burankové, která měla potlučenou a pohmožděnou hlavu, tekly jí slzy a ústa měla ucpaná šátkem. Ben s naprosto nevěřícným výrazem sledoval, jak Reece zabíjí finančníka Steva Horna a ministryni obrany, než zaměřil svou M4 na obličej zabijáka ze CIA a stiskl spoušť, čímž zlikvidoval poslední cíl na svém seznamu smrti.
„Pane Reeci?“
„Ne. Nic.“
„John“ si sundal brýle a palcem a ukazováčkem si třel kořen nosu. Pak udělal pohyb, jako že vypnul počítač, ačkoli Reece dobře věděl, že nadále monitoruje jeho životní funkce a že zvukové a vizuální záznamové zařízení v místnosti stále běží. Zajímalo ho, kdo se dívá přes jednosměrné zrcadlo.
„Pane Reeci, tohle se nevyvíjí dobře.“
„Opravdu? Jsem v šoku.“
„Musíte to brát vážně. Jsem nucen vám říct, že téměř každá vaše odpověď na detektoru lži naznačovala podvod, dokonce i vaše jméno.“
„No, používal jsem několik falešných jmen.“
„Tohle už jsme probrali, pane Reece. Veškerá jména, která nebyla uvedena ve vašem pracovním dotazníku.“
„Bylo to pár rušných let, Johne.“
„Skočím si promluvit se svými nadřízenými. Hned se vrátím.“
„John“ nechal Reece v místnosti samotného, stále přidrátovaného k počítači a stále pod dohledem.
Reece se podíval na kameru v rohu a zavrtěl hlavou. Sráči.
Reece věděl, že detektor lži je z velké části divadlo. Ano, přístroj měřil krevní tlak, dýchání, vylučování potu a pohyby svalů, ale existoval důvod, proč byly výsledky testu na detektoru lži u všech soudů v civilizovaném světě nepřípustné. Jeho hodnota spočívala v tom, že kandidát si myslel, že dokáže odhalit podvod. Byla to drahá rekvizita, která v průběhu let přiměla nejednoho kandidáta, aby se přiznal ke zločinům, jež by mu jinak téměř jistě prošly.
Reece navštívil stránky antipolygraph.org před lety v rámci kurzu výslechu na bojišti, který absolvoval v týmech SEAL. Šlo o schválený výukový kurz „taktického výslechu“, jejž měl operátorům v terénu, kteří by nemuseli mít ten luxus, že by k jejich jednotce byl přidělen BIT, neboli „tým pro výslechy na bojišti“, ukázat, co si mohou dovolit. Techniky vyučované coby schválené metody výslechu se více podobaly tomu, jak by detektiv vyslýchal podezřelého z trestného činu doma ve Spojených státech. Temnějšímu umění výslechu se měl Reece naučit až v době, kdy byl na vrcholu války přidělen k tajné jednotce CIA v Iráku. Tam ho naučili postupy, které se mu v průběhu dalších let měly hodit. Techniky, které nebyly v žádném manuálu a nedaly se vyhledat přes Google.
Reece zavřel oči.
Uklidni se, Reeci. Tohle všechno je součást hry, hry, kterou musíš vyhrát. Nezapomeň, proč jsi tady; dal jsi slib vdově po Freddym Strainovi.
„Najdu toho, kdo to udělal, Joanie. Najdu každého, kdo je za to zodpovědný.“
Ten, kdo stiskl spoušť, ještě dýchal: Nizár Kattán, syrský odstřelovač.
Reece slíbil, že ho dostane do hrobu. Atentátník, k jehož vypátrání potřeboval zpravodajské kapacity CIA.
A byl tu také ten dopis. Dopis a klíč od bezpečnostní schránky od jeho otce. Dopis ze záhrobí.
Později, Reeci. Teď jen přežít dnešní den.
Reeceův den začal brzy ráno odběrem krve. Odevzdal vzorek moči a absolvoval testy zraku a sluchu. Následující den měl domluvenou schůzku u lékaře, aby dokončil zdravotní prohlídku. Absolvoval psychologický test MMPI-2 s 567 otázkami, který ho bavil i dráždil. Třetí den ho čekalo posezení s psychologem agentury. Reece věděl, že MMPI je určen k odhalení psychologických problémů, které by mohly být diskvalifikující pro kandidáta ucházejícího se o zaměstnání u Ústřední zpravodajské služby. Prováděl se, aby odhalil potlačovanou agresivitu, psychoticismus, alkoholismus, úzkost, manželské potíže, obavy, deprese, hněv, cynismus, nízké sebevědomí, pasivitu, antisociální chování, schizofrenii a paranoiu.
Paranoia.
Reece si všiml, že druhý den obsahuje v jeho tištěném rozvrhu dlouhý blok „volného času“. Věděl, že se jedná o místo pro „opakování“ detektoru lži. Za ta léta prošlo přijímací procedurou u CIA dost příslušníků SEAL, takže to bylo všechno, jen ne tajné. Třetí den byl vyhrazen pro návštěvu kanceláře u Victora Rodrigueze, ředitele toho, čemu se nyní říkalo SAC –Centrum zvláštních činností. SAC řídilo polovojenské křídlo agentury. Vic se snažil Reece získat pro pozemní divizi už při jejich prvním setkání, když se Reece nalodil na USS Kearsarge v Jaderském moři poté, co spolu s Freddym Strainem zlikvidovali Amina Nawaze, teroristu známého jako evropský Usáma bin Ládin. Reece souhlasil, že dokončí práci, kterou začal na příkaz vlády Spojených států, aby vypátral a získal nebo zabil bývalého agenta CIA, s nímž pracoval a spřátelil se v Bagdádu. Tato mise vedla k Freddyho smrti střelou snajpra v Oděse.
Jeho vztah s Katie pak trochu utrpěl, když se na šest měsíců ztratil v sibiřské tundře, kde pátral po zrádci CIA, který byl zodpovědný za smrt Reeceova otce, legendárního příslušníka SEAL z vietnamské éry a důstojníka CIA z doby studené války. Reece se podíval na hodinky Rolex Submariner na svém zápěstí, hodinky, které si jeho otec koupil v PX v Saigonu, hodinky, které mu vyklouzly z mrtvé ruky v zapadlé uličce v Buenos Aires. Reece si je vzal zpět od muže, který za to byl zodpovědný – než ho poslal na onen svět sedmi sty gramy RDX z ruské miny.
Vyšetřovatel od detektoru lži byl pryč deset minut.
Opravdu šel za nadřízeným? Ani náhodou. Chtěli jen, aby se chvíli potil. Všechno to bylo součástí postupu pro výslechy: přimět nevědomé subjekty, aby se přiznaly k diskvalifikujícím zločinům, a zajistit tak další zářez
do pažby pro obsluhu detektoru lži, která je „chytila“. Tito lidé obzvlášť rádi „chytali“ a vyřazovali ty, kteří měli zkušenosti ze speciálních operací. Katie podporovala Reeceovo rozhodnutí přijmout dočasnou smlouvu se CIA. Byla s ním od začátku celé této noční můry a pomohla odhalit spiknutí, které vedlo k přepadení jeho týmu SEAL v horách Hindúkuše a k zabití jeho malé dcery a těhotné manželky. Čekala a přemýšlela, když zmizel z pobřeží Fishers Islandu u New Yorku poté, co jí zachránil život, a byla po jeho boku, když se zotavoval z operace mozku v armádním zdravotnickém středisku Waltera Reeda. Jejich vztah nabral romantickou polohu v horách Montany, než se stali na domácí půdě terčem útoku ruského mafiánského nájemného vraha řízeného Oliverem Greyem. Prožila toho hodně, a přestože nebyla příliš šťastná, když v Rusku zmizel z dohledu, chápala ho. Reece byl na misi, která stále ještě neskončila.
Reece uslyšel cvaknutí dveřního mechanismu, otočil hlavu a uviděl, jak do místnosti vstupuje ředitel Centra zvláštních činností CIA.
„Ježíši, Reeci, copak neumíte nic udělat po dobrém?“ zeptal se Victor Rodriguez.
Vic byl příslušníkem druhé generace pracovníků agentury. Bývalý důstojník armádních speciálních jednotek, jehož otec vedl oddíl v brigádě 2506, skupině kubánských exulantů vycvičených CIA, která se v roce 1961 pokusila svrhnout Fidela Castra při operaci, jež měla vstoupit do dějin jako Zátoka sviní.
Vic se vypracovával v hodnostním žebříčku a Reece začal rekrutovat, když vedl Skupinu speciálních operací, polovojenskou část útvaru, který se až do roku 2016 nazýval Divize speciálních činností. On sám stále dával přednost staršímu pojmenování. Nyní byl zodpovědný za SOG a Politickou akční skupinu, dva subjekty, jejichž práce spolu častěji spíše souvisela než nikoli. O temné tváři agentury věděl vše. Když vyrůstal, vznášel se před ním stále přízrak Bahía de Cochinos, a on přísahal, že nikdy nedopustí další selhání v oblasti, kde se stýká práce zpravodajských služeb a tajné operace. Victor Rodriguez byl zodpovědný za třetí rameno americké zahraniční politiky; když selhala diplomacie a otevřená vojenská přítomnost či intervence (nebo jejich využití nebylo z politických důvodů možné), Centrum zvláštních činností bylo Tertia Optio: třetí možností. Vic už dříve přesvědčil Reece, aby podepsal smlouvu jako kontraktor, a když se Reece vrátil z Ruska, zahájil na něj plný tlak. Chtěl, aby bývalý příslušník speciální jednotky nastoupil na palubu jako důstojník
polovojenských operací SOG. V nočním telefonátu před měsícem Reece souhlasil. Třídenní prověrka byla součástí procesu. Pokud by Reece prošel, dostal by datum EOD, neboli nástupu do služby, a poté by zahájil výcvik na farmě.
„Můžete tomu blbečkovi říct, ať to dodělá, abychom to měli za sebou?“
„Takhle to nefunguje. Probrali jsme ten detektor, Reeci. Musíte projít stejně jako všichni ostatní. Copak je to tak těžké? Zdravotní prohlídka, zubař, chcaní do kelímku, odpovědi na pár otázek. Máte prezidentskou milost, takže i když při testu přísně vzato lžete, vlastně mluvíte pravdu.“
„To ale neznamená, že se mi to musí líbit.“
„Ne, ale musíte to udělat. Neříká se to tak nějak i u SEAL?“
„Nemusí se ti to líbit, jen to musíš udělat,“ přisvědčil Reece.
„Fajn. Prostě to udělejte. Dostáváte hodně volnosti kvůli tomu, co jste s Freddym udělali pro záchranu bývalého prezidenta. A i když to není oficiálně uznáno ani potvrzeno, kolují zvěsti, že jste odstranil Olivera Greye. Agentura, a zejména lidé z kontrarozvědky, nemají rádi přeběhlíky v našich řadách. Nicholson, Ames a Grey jim unikli. Říká se, že jste Greyovi vyměřil trest, který si většina agentury pro zrádce přeje.“
„Odpovídám, jak nejlépe umím, Vicu.“
„Jsou to jen otázky o životě pro kontrarozvědku. Znáte postup. Vyšetřovatel vám řekne, abyste přišel zítra. Nezlobte a odvezeme vás na Farmu.“
„Rozumím. Jenom řekněte tomu ‚Johnovi‘, ať mě přestane štvát.“
„Nezlobte,“ zopakoval Vic, než se otočil k odchodu z místnosti s detektorem lži. „A prosím, neprohazujte ho tím jednosměrným zrcadlem. Tyhle věci jsou dražší, než si myslíte.“
Když se „John“ vrátil, Reece si zpomalil srdeční tep tak, jak by to udělal před střelbou na velkou vzdálenost. Soustředil se na představu, jak se Katie usmívá, a odpovídal na správných místech ano a ne. Ne každý den se člověku podaří zdolat test na detektoru lži.
Projít detektorem lži znamenalo, že Nizár Kattán je o krok blíž smrti.
O dva dny později Vic procházel výsledky Reeceových testů. Žádné drogy v těle, žádné pohlavně přenosné choroby, zrak a sluch vysoko nad standardy agentury. Znepokojoval ho test na detektoru lži a MMPI. Výsledkem MMPI bylo zjištění paranoidních a agresivních osobnostních rysů, což nebylo úplně nečekané vzhledem k tomu, čím si Reece za poslední tři
roky prošel. Vic přesunul pozornost od multifázového osobnostního testu k výsledku z detektoru lži.
JE VAŠE KŘESTNÍ JMÉNO JAMES? FALEŠNĚ POZITIVNÍ
LHAL JSTE NĚKDY, ABYSTE SE DOSTAL Z PROBLÉMŮ? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
MÁTE V ÚMYSLU ODPOVÍDAT NA TYTO OTÁZKY PRAVDIVĚ?
NÁZNAK KLAMÁNÍ
JE DNES STŘEDA? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
SPÁCHAL JSTE NĚKDY TRESTNÝ ČIN, PO KTERÉM JSTE NEBYL DOPADEN?
PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
JSME VE VIRGINII? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
SPÁCHAL JSTE NĚKDY VRAŽDU? NÁZNAK KLAMÁNÍ
JSTE OBČANEM SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
BYL JSTE NĚKDY ČLENEM SKUPINY, KTERÁ CHTĚLA SVRHNOUT VLÁDU
SPOJENÝCH STÁTŮ? NÁZNAK KLAMÁNÍ
BYL JSTE NĚKDY ZAMĚSTNÁN U ZAHRANIČNÍ ZPRAVODAJSKÉ SLUŽBY? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
NAVŠTÍVIL JSTE STRÁNKY ANTIPOLYGRAPH.ORG, ABYSTE SE PŘIPRAVIL NA
TUTO ZKOUŠKU? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ SEDÍTE? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
SPÁCHAL JSTE NĚKDY VRAŽDU? NÁZNAK KLAMÁNÍ
PLÁNOVAL JSTE NĚKDY SVRŽENÍ VLÁDY USA?
NÁZNAK KLAMÁNÍ
JE ZEĎ BÍLÁ? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
PODÍLEL JSTE SE NĚKDY NA MUČENÍ NEPŘÁTELSKÝCH BOJOVNÍKŮ?
NÁZNAK KLAMÁNÍ
UŽÍVAL JSTE NELEGÁLNÍ DROGY, O KTERÝCH JSTE SE DŘÍVE NEZMÍNIL?
NÁZNAK KLAMÁNÍ
ZFALŠOVAL JSTE ÚMYSLNĚ INFORMACE V ŽÁDOSTI NEBO
V BEZPEČNOSTNÍCH DOKUMENTECH? NÁZNAK KLAMÁNÍ
UKRADL JSTE NĚKDY NĚCO ZE SVÉHO PŘEDCHOZÍHO ZAMĚSTNÁNÍ?
NÁZNAK KLAMÁNÍ
UKRADL JSTE NĚKDY NĚCO V HODNOTĚ VYŠŠÍ NEŽ PĚT SET AMERICKÝCH
DOLARŮ? NÁZNAK KLAMÁNÍ
MÁTE NĚJAKÉ NEZVEŘEJNĚNÉ VZTAHY S CIZÍMI STÁTNÍMI PŘÍSLUŠNÍKY?
NÁZNAK KLAMÁNÍ
PŘECHOVÁVAL JSTE NĚKDY VÁLEČNOU TROFEJ? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
PRODAL JSTE NĚKDY STÁTNÍ MAJETEK? PRAVDIVÉ PŘESVĚDČIVÉ
PŘIVEZL JSTE – NEBO ZNÁTE NĚKOHO, KDO PŘIVEZL – Z CIZINY
NEPŘÁTELSKÉ ZBRANĚ? NÁZNAK KLAMÁNÍ
JE VE VAŠÍ MINULOSTI NĚCO, CO BY VÁS DISKVALIFIKOVALO PRO ZÍSKÁNÍ
TÉTO PRÁCE? NÁZNAK KLAMÁNÍ
KONEČNÉ VÝSLEDKY TESTU NA DETEKTORU LŽI: NEPRŮKAZNÉ
Vic zavřel složku a podíval se na vybledlou černobílou zarámovanou fotografii na stěně své kanceláře. Muži na ní měli maskáčové uniformy se vzorem „lovce kachen“ z období druhé světové války a nesli různé ruční zbraně, včetně pistole Johnson M1941, kterou držel Vicův otec.
Už nikdy více, pomyslel si Vic.
Na přední straně obálky spisu se podepsal do kolonky pro ředitele a zaškrtl políčko pro verdikt SCHVÁLENO.