Úvodem
OBSAH
Hádanky
ÚVODE M
Milí čtenáři, vítám vás na stránkách skutečně mimořádné publikace obsahující bohatou zásobu unikátních logických hříček a hlavolamů. Sbírku jsem nashromáždil v průběhu několika uplynulých let, kdy jsem měl tu čest doprovázet při vyšetřování tak nedostižného a nepřekonatelného mistra detektivního umění, jakým je Sherlock Holmes.
Pokud byste snad nevěděli, jak význačné místo Holmes v naší branži zaujímá, věnujte mi ještě chvilku pozornosti. Milerád vám nastíním jeho roztomilou osobnost, abyste věděli, s kým máte tu čest. Holmesovou nejúčinnější zbraní je jeho intelekt, jímž vysoce převyšuje své okolí. Jeho mozkovna disponuje tak pronikavou inteligencí, že nad tím většině smrtelníků, jakými jsme vy i já, zůstává rozum stát. Proto jeho výkonům povětšinou jen v němém úžasu přihlížíme, ač bychom k potírání zločinu také rádi přispěli svou troškou důvtipu. Holmes ovšem všechno vyřeší úplně sám, a když zná potřebné odpovědi, velmi rád si s námi, běžnými smrtelníky, pohrává způsobem nikoli nepodobným hře kočky s myší. Cílem zřejmě je, aby nikdo nezůstal na pochybách o jeho neoddiskutovatelné mentální převaze. Za tímto účelem používá nejrůznější hádanky, hlavolamy a logické hříčky, které již sám, díky své neukojitelné touze po intelektuálním stimulu, dávno vyřešil.
Tato kniha nabízí ucelenou sbírku více než 130 úkolů, jimiž mě
Holmes notně potrápil v průběhu několika let. Zde je předkládám v písemné podobě a v dobré víře, že poslouží obecnému poučení a rozptýlení.
Úlohy lze rozdělit do několika kategorií. Některé jsou založené na principech matematické povahy, jiné zase vyžadují zapojení logického úsudku a ostražitost při četbě zadání. V několika případech hraje jistou roli současná technologie a další moderní výdobytky naší viktoriánské éry a některé hádanky vyřešíte, jen pokud vládnete schopností abstraktního uvažování, jímž dokážete vysvětlit i zdánlivě nemožné. Mohu vás však ujistit, že ani jedna hádanka nevyžaduje k vyřešení speciální znalosti ani zkušenosti a zcela si vystačíte s důvtipem, jímž nás obdařil Pánbůh, když nás posílal na naši pozemskou pouť.
Holmes má také v oblibě dětské hádanky, takže mi dovolte využít této příležitosti a připravit vás na to, že hned několik úloh v této sbírce obsahuje jazykové hříčky a využívá například víceznačnosti slov.
Kdykoli se zdá, že úloha nemůže mít řešení, vyplatí se hledat nějaký trik a ptát se, zda je v hádance skutečně všechno tak, jak se na první pohled zdá. Dovolil jsem si občas do zadání propašovat malou nápovědu prostřednictvím názvu hádanky, takže pokud nebudete vědět kudy kam, zkuste se zamyslet nad tím, co všechno může název naznačovat. Třeba vás alespoň trošinku popostrčí správným směrem a náhle přijdete na řešení, které vám doposud unikalo.
Pokud by se ukázalo, že některé úlohy či hlavolamy jsou skutečně nad vaše mentální síly, připravil jsem (a musím přiznat, že v přímém rozporu
s Holmesovým doporučením) i správné odpovědi a vysvětlení, jak se
k řešení dobrat. Najdete je na konci knihy – jak jsem koupil, tak prodávám. Věřím, že tato část knihy bude užitečná i dalším spřáteleným kolegům detektivům, neboť ukazuje, jak lze zapeklité nebo i zdánlivě neřešitelné záhady popsané v předchozí části úspěšně rozplést a objasnit.
Příběhy je možné řešit v libovolném pořadí. Popis okolností, za kterých mi byly hádanky zadávány, netvoří souvislý příběh a mají pouze jediný cíl, totiž doložit, jaký génius byl muž, jehož jsem měl tu čest zvát svým přítelem: pan Sherlock Holmes.
Doktor John Watson, 221B Baker Street, Londýn, 1897
PRVNÍ DEDUKC ˇ NÍ ROZCVIC ˇ KA
Jednou jsme se s Holmesem vypravili do města, abychom v souvislosti s jistým případem vyzpovídali skupinku spřátelených děti ulice. Tyto děti jsme při vy
šetřování využívali často a Holmes mě upozornil, že i chlapci, s nimiž se máme setkat, už nám v minulosti pomáhali. Jmenovali se Tom, Mickey a Joe. Ta jména mi zněla povědomě, ale nedokázal jsem k nim přiřadit tváře.
„Se kterým případem nám pomáhali, Holmesi?“ zeptal jsem se s nadějí, že si chlapce lépe vybavím.
„Hned vám to povím, Watsone. Byly to – pokud si správně pamatuji vaše označení – Úvahy v šarlatové, Znamení tří a Záhada mizející skleničky.“
To mi trochu osvěžilo paměť a já se rozvzpomněl na spojitost mezi Znamením tří a jménem Joe. Ale stále jsem si nevybavoval tvář a u zbývajících dvou chlapců jsem nedokázal říct, ke kterému případu který patří.
Když jsme dorazili na místo setkání, uvědomil jsem si, že skutečně všechny tři chlapce znám. Jeden měl pihu na bradě, druhý jizvu pod okem a třetí husté nepoddajné vlasy, které mu trčely do všech stran. Byl jsem si jist, že chlapec s jizvou je Mickey, neboť se mi vybavila historka o tom, jak ke zranění přišel při potyčce se svým bratrem. A v tu chvíli mi také došlo, že o nepoddajné kštici jsem psal v Případu mizející skleničky.
Na základě těchto útržkovitých vzpomínek jsem pak, ke své radosti, byl schopen oslovit všechny chlapce správným jménem a absolvovat i krátkou zdvořilostní konverzaci na téma oněch starých případů.
Dokážete pomocí dedukce přiřadit jména k tvářím a názvům případů, s nimiž nám hoši pomohli?
ZVLÁŠTNÍ C ˇ ÍSLO
Jednou se mě Holmes otázal, „Watsone, jaké je vaše oblíbené číslo?“
Na chvíli jsem se zamyslel a pak jsem odpověděl: „Mám celkem rád trojku. Má v sobě cosi příjemně uklidňujícího.“
Holmes nejprve zavrtěl hlavou a pak prohlásil:
„Kde je váš smysl pro dobrodružství, Watsone? Takové malé číslo, s tím není žádná zábava. Co byste řekl na 4 921 085 763? Já myslím, že to je docela zajímavé číslíčko, ne?“
Zajímavé jistě. Ale dokázali byste říct proč?
RYCHLEJŠÍ VLAK
Jeden můj přítel žije a pracuje ve městě, ale kdykoli může, podnikne výlet do přírody. Každý víkend vyráží z nádraží King’s Cross a v sobotu kolem poledního už sedí ve vlaku směr Leicester nebo Dover, podle toho, který spoj přijede dřív.
Oba vlaky jezdí přesně ve dvacetiminutových intervalech, ale můj přítel zjistil, že přestože v sobotu přichází na nádraží naprosto nahodile, v 90 % případů skončí ve vlaku do Leicesteru.
Vyprávěl jsem o této podivuhodné shodě okolností Holmesovi a ten mi, samozřejmě, okamžitě poskytl vysvětlení.
V čem je jádro pudla?
RUDÉ VDOVY
„Watsone,“ zeptal se mě jednoho dne Holmes, „už jsem vám vyprávěl o Případu červené vdovy?“
„Nikoli,“ odpověděl jsem, „ale rád si jej poslechnu.“
„Tuším, že to bylo v roce 1879, když jsem v detektivní branži teprve začínal. Doslechl jsem se, že jistého hraběte z Buckinghamshireu pronásleduje zvláštní zjevení. Čas od času vídal v rámu dveří ženu ve svítivě rudých šatech – chvíli tam stála a pak se mu před očima rozplynula, jako by ji pohltila bílá zeď v pozadí.“
„Proboha, Holmesi,“ zvolal jsem. „Ten muž musel být pomatený. My oba přece víme nade vší pochybnost, že existence světa duchů odporuje vědeckému poznání.“
„Ujišťuji vás, milý Watsone, že onen muž se těšil pevnému duševnímu zdraví. A že to, co viděl, nemělo s duchy nic společného. Naopak, šlo o jev pevně zakotvený v realitě naší pozemské existence.
Když vám řeknu, že jsem onu ženu zanedlouho našel, že to byla smrtelnice jako vy nebo já a hrabě ji vídal vždycky za jasných slunečných dnů, kdy měla na sobě zelené šaty, dokázal byste přijít na to, který fyzikální jev měl celou záhadu na svědomí?“
NEMOŽNÁ SNÍDANE ˇ
Jednou jsme si s Holmesem dopřávali pravou anglickou snídani v naší oblíbené jídelničce. Právě když jsem chtěl zanořit nůž do pošírovaného vejce Benedikt, zpozoroval jsem, že číšník někomu nese pokrm vyhlížející, světe div se, jako čokoládová zmrzlina.
„Vskutku je s podivem,“ neodpustil jsem si poznamenat, „co jsou lidé schopni pozřít k snídani! Někteří opravdu nemají špetku rozumu.“
„Žaludek se bouří,“ souhlasil Holmes. „Ale napadá mě, že jsou dvě jídla, která si k snídani nemůže dát opravdu nikdo, ani ten nejotrlejší strávník.“
O kterých dvou jídlech mluvil?
„Mám tu pro vás roztomilou matematickou úlo
hu, Watsone,“ oznámil mi jednoho dne Holmes. „Dokázal byste najít způsob, jak dospět k číslům 0 až 20 pomocí čtyř čtyřek a libovolné kombinace matematických operací?“
A aby mě navedl na správnou cestu, hned mi dal příklad „0 = – . Musím přiznat, že nad některými dalšími čísly jsem se hodně zapotil.
Na kolik příkladů byste dokázali přijít vy?
TAJEMNÉ MÍSTO
Vyšetřovali jsme s Holmesem jeden případ v Bedfordshireu. Jednalo se o vloupání na starobylé panství, kde sice pachatel zanechal blátivé otisky, ale hlína z nich neodpovídala žádnému typu půdy poblíž budovy. Vyrazili jsme proto na průzkum okolí a Holmes se co chvíli sklonil, aby promnul v prstech trochu zeminy.
Celá procházka měla zvláštní přízračnou atmosféru. Cestou jsme nepotkali ani živáčka, a dokonce ani když jsme dorazili na silnici, nebyla široko daleko žádná auta.
„Tady je to jako v záhrobí,“ poznamenal jsem.
„Watsone,“ odvětil Holmes, „vy jste poměrně zcestovalý muž, pravda?“
