9788028402716

Hrabě Drákula „Pospěš si, Lili!“ zvolal pan Větroplach a zvedl velký kufr do vagonu. „Vlak za chviličku odjíždí!“ Liliana Větroplachová, které všichni říkali Lili, popadla svého pejska Bonsaje do náručí a nastoupila za tatínkem. A hned po ní i její babička Leonora. „Kdyby Regina tak dlouho netelefonovala, nemuseli bysme se tak hnát,“ hubovala.

Liliina maminka Regina, která se právě hrnula do vagonu, se hájila: „Před dovolenou jsem ještě musela vyřídit pár věcí v práci! Vždyť jsme ten vlak stihli, tak co?“ 7

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 7

04.12.2024 10:51

Lili postavila Bonsaje na podlahu a vystrčila hlavu ze dveří. „Ještě nejsme všichni…“ Vyhlížela svého nejlepšího kamaráda Lukáše Petříka, který s nimi měl strávit týden prázdnin u Severního moře. Vtom ho zahlédla – prodíral se mumrajem lidí na nástupišti a snažil se dostat co nejrychleji k vlaku. Ale brzdila ho oranžově pruhovaná kočka, kterou táhl za sebou na vodítku. Kočka, kterou Lili velice dobře znala, se pyšnila vznešeným jménem Šlechtična. Ze všech sil se vzpírala a očividně odmítala udělat byť jen jediný krok. Lili zaslechla v hluku nádraží její pronikavý hlas: „To je vskutku hrůza hrůz!“ hořekovala kočka. „Napřed mě uvrhnete do želez a pak mě vlečete takovým prostředím! Kdo kdy viděl tak neskutečně pobuřující nestydatost!“ Lili jejímu rozhořčenému mňoukání dokonale rozuměla, protože měla zvláštní nadání – uměla mluvit se zvířaty.

Vtom se ozvala píšťalka paní průvodčí. Vlak se co nevidět rozjede!

Lukáš popadl Šlechtičnu a sprintoval k Lili a její rodině. Po schůdkách se vřítil do vagonu těsně předtím, než se dveře vlaku zavřely. „Uf, tak to bylo těsný,“ povzdechl si a otřel si rukávem čelo.

8

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 8

04.12.2024 10:51

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 9

04.12.2024 10:51

„Taková potupa! Jak si můžete dovolit takhle se mnou zacházet!“ rozčilovala se kočka v jeho náruči. „Jak se opovažujete tak hrubě mě zvednout!

Napřed ta pouta a pak ještě tohle! Já jsem vznešená dáma – a vaše chování je přímo donebevolající nehoráznost!“ „Prosím, utište svůj hněv, madam,“ napomenula Lili kočku tichým hlasem. „Vodítko byl můj nápad, ne Lukášův. Myslela jsem, že nechcete cestovat v přepravce – v té si přece vždycky připadáte velice stísněně, ne?“ Lili nedala překvapené kočce čas odpovědět a hned pokračovala: „Rádi bychom vám při našem cestování poskytli naprostou svobodu, ale v tom davu na nástupišti byste se mohla ztratit. Proto jsem si říkala, že vodítko by tento nepříjemný problém mohlo vyřešit. Teď vám ho samozřejmě sundáme.“ Lili, která už uměla dobře napodobit způsob Šlechtičnina vyjadřování, se naklonila ke kočce a odepnula vodítko. Šlechtična se mezitím trochu uklidnila. Její samým rozčílením sklopené uši se opět narovnaly. „Jistě, přepravku vskutku nemusím,“ uznala a povzdechla si. „Na moje citlivé nervy to sice byl velký nápor, ale protože jsem v podstatě velice velkorysá, rozhodla jsem se, že to svému páníčkovi odpustím.“ 10

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 10

04.12.2024 10:51

Tím páníčkem myslela Lukáše, protože Šlechtična bydlela u Petříků. „Nyní se vrátím ke své obvyklé ohnivé veselosti a porozhlédnu se tady,“ dodala a hrdým krokem zamířila do vagonu. „Číčo!“ vyštěkl Bonsaj, který stál vedle Lili. „Počkej přece! Půjdu s tebou a trochu si to kolem očichám!“ Zatáhl za vodítko a Lili mu ho také odepnula.

Současně zvířata požádala: „Napřed půjdeme na místa, která jsme si zarezervovali. Až se v klidu usadíme, bylo by fajn, kdybyste se uvelebili pod sedadla a trošku si zdřímli.“ Šlechtična trhla hlavou. „Já samozřejmě hodlám spát, až se mi zlíbí!“ „Ovšem,“ odpověděla Lili, protože věděla, že kočka se nenechá k ničemu nutit. Lili na ni ale byla připravená. „Mám s sebou klubíčko nádherně jemné vlny – jen pro případ, že byste si nepřála spát. Co kdybych vás vzala na klín, abyste si s ním pohrála?“ Kočka se zarazila. Klubku vlny odolat zkrátka nedokázala. „No… To by snad opravdu šlo…“ „Přitom byste mohla projevit svou ohnivou veselost,“ dodala Lili.

Lukáš, který rozuměl jen tomu, co říkala jeho kamarádka, se v duchu rozchechtal.

11

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 11

04.12.2024 10:51

„Pojďme dovnitř, podíváme se, kde sedíme,“ navrhla maminka. Vytáhla jízdenky a vešla do vagonu.

Rychle našli svá sedadla a sotva se Lili posadila, Šlechtična jí vyskočila na klín. „Kdepak je to klubíčko? Vytáhněte je, kousek rozmotejte a já ho budu chytat, ano? To bude nádhera!“ Lili si ještě ani nestihla sundat bundu. Přesto nejprve vytáhla z batohu klubíčko a nechala kousek příze komíhat ve vzduchu. Kočka po něm lapala a předla rozkoší. „To je senzační! Ještě! Ještě!“ Bonsaj zatím pobíhal po chodbičce. Lili doufala, že neprovede žádnou neplechu. Malý bílý pejsek se se zájmem rozhlížel kolem. Pak se zastavil u staršího pána. „Zdravíčko!“ vyštěkl. „Nechceš mě pohladit? Hlazení pejsků prý v lidech vyvolává pocit štěstí!“ Muž, který mu samozřejmě nerozuměl, tázavě zvedl hlavu. „Takže ne?“ Bonsaj naklonil hlavu ke straně. „Nebo snad přece jen ano? Aspoň trošičku bys mohl! Co ty na to?“ Muž se překvapeně rozhlížel, kde má ta chlupatá koule páníčka nebo paničku. Lili váhavě zvedla ruku a muž vytřeštil oči, když na jejím klíně uviděl 12

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 12

04.12.2024 10:51

kočku. Sametové packy, které se snaží polapit konec příze, nejsou v rychlíku zrovna běžné.

Vtom se v chodbičce za Bonsajem objevil další pes! Lili ztuhla, protože to byl velký černý rotvajler s nezvykle dlouhými vyčnívajícími špičáky, kterými tak trochu připomínal upíra. Vypadal opravdu hrozivě. „Hej, ty tam!“ zavrčel pes na Bonsaje. „Co jsi zač, ty chundelatý mrně! Tohle je můj revír! Jestli tady budou někoho hladit, tak mě!“ Bonsaj sebou trhl. Ale jen nepatrně. „Uklidni se, kámo,“ zaňafal. „Co kdybychom se nehádali? Já jsem v pohodě!“ „Ty seš prťavej,“ vyštěkl rotvajler. „A já velkej!“ Bonsaj pokračoval. „Víš, já jsem domácí mazlíček a ti si potrpí na spoustu hlazení. To určitě chápeš. Pak hned vypadnu!“ „Bonsaji!“ zvolala Lili polohlasem. „Pojď sem!“ Ale pejsek si to už vykračoval k dalšímu cestujícímu a vrtěl ocasem: „Koukni na mě! Jsem roztomilej, ne? Teda statečnej a současně roztomilej!

Počítám, že si nemůžeš pomoct a chceš mě pohladit, že jo?“ Mladý muž, na kterého se laškovně zadíval, ho opravdu začal drbat mezi ušima.

13

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 13

04.12.2024 10:51

To se rotvajlerovi vůbec nelíbilo a hlasitě se rozštěkal: „Už jsem ti přece řekl, že tohle je můj revír!

Na hlazení jsem tady proto jen a jen já!“ Ostatní cestující zvedli hlavy.

Paní Větroplachová natáhla krk do uličky. „Lili!“ zasyčela na dceru. „Zavolej si Bonsaje!“ Lili ještě jednou pejska zavolala, ale rotvajlerovo štěkání její volání přehlušilo. „Seš chundelatej prcek!“ rozčiloval se. „Mrně!

Malej střapatej trpajzlík!“ Vtom Šlechtična seskočila na zem. Kočičí a psí řeč jsou sice úplně rozdílné, takže rotvajlerovi určitě nerozuměla, ale když na Bonsaje někdo tak hlasitě křičí, musí coby neohrožená dáma zasáhnout. „Zmlkněte, vy hrůzostrašný křikloune!“ zasyčela na velkého psa. „Jestli se opovážíte panu Bonsajovi zkřivit třeba jen jediný chloupek, narazíte na ohni­vou bouři mého rozhořčení!“ Rotvajler na kočku zmateně zíral. Pak se znovu rozštěkal: „Pche! To se mi snad jenom zdá! Kočka! V mém vagonu! Teď už toho mám vážně dost!“ Výhružně sklonil hlavu.

Lili se ke zvířatům rozběhla. „Jen klid,“ zašeptala. Nechtěla na ně poutat ještě větší pozornost, protože už tak je pozorovalo několik lidí. Ale 14

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 14

04.12.2024 10:51

nedalo se nic dělat. Musí si s rotvajlerem promluvit před ostatními cestujícími. „Prosím, nerozčiluj se,“ poprosila a klekla si k němu. Černý pes se na ni podrážděně zadíval. „Co jsi zač? Ty jsi další chundelatej mrňous? A proč máš na sobě kalhoty?“ „Já…“ „To je úplně ujetý!“ Lili se musela smát. Když ji zvířata poprvé spatřila, často si myslela, že je jedním z nich, a tenhle rotvajler se nejspíš domníval, že je pes v kalhotách. „Uvažuj trochu, ty moulo!“ ozval se Bonsaj. „Co by tak asi mohla být?“ Rotvajler si změřil Lili od hlavy až k patě. „Nemá jen kalhoty, ale i svetr,“ prohlásil. Pak se zadíval na její tenisky a dodal: „A taky boty! Vypadají fakt chutně…“ Mírně zavrtěl ocasem, ale pak se zarazil. „Ale… kde máš další dvě nohy? Vždyť takhle musíš pořád běhat po zadních! To je pěkně praštěný! Proč to děláš?“ Bonsaj se zasmál psím smíchem. „Ona ale není pes!“ „Já jsem lidské dítě,“ vysvětlovala Lili trpělivě rotvajlerovi.

15

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 15

04.12.2024 10:51

„To snad ne… Fakticky?“ Pes si sedl na zadek. „Ale… vždyť mluvíš psí řečí!“ „Umím mluvit se zvířaty,“ vysvětlovala Lili a cestující, kteří to zaslechli, si začali šuškat. Po chvíli všichni natáhli krk jejím směrem. Dokonce i ti, kteří seděli u okna. Šlechtična postávala lhostejně vedle Bonsaje a olizovala si packu. „Bude vám to trvat ještě dlouho? Klubíčko čeká!“ Lili neodpověděla, protože znovu rozmlouvala s rotvajlerem. „Byla bych ráda, kdybyste se nehádali. Čeká nás totiž ještě několikahodinová cesta…“ „Já jsem jen přispěchala na pomoc panu Bonsajovi,“ odfrkla si Šlechtična. „Navíc jsem to udělala vybraným a zcela neodolatelným způsobem. Na tom není nic špatného!“ „To jistě ne,“ přisvědčila Lili. „Byla byste přesto ochotná uzavřít příměří s tím druhým psem?“ „Samozřejmě,“ odpověděla kočka a zamávala vousky. „Pokud mě a pana Bonsaje ten dlouhozubec nechá na pokoji, jsem dostatečně vychovaná na to, abych nepoužila své legendární bojové schopnosti.“ Což znamenalo, že se bude chovat slušně.

16

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 16

04.12.2024 10:51

„No, já se chtěl jen trošku pomazlit,“ prohodil omluvně Bonsaj. „Tak co, kámo, myslíš, že se tady můžeme oba pohybovat dle libosti a být v pohodě?“ Rotvajler ještě pořád zíral na Lili, jako by byla mimozemšťan. „Jak je to možné? Dvounožec s psím hlasem. A psím obličejem! To je fakt hustý!“ „No jo, Lili je prostě jedinečná! Je zvířecí tlumočnice, kámo,“ vysvětloval Bonsaj rotvajlerovi. „Něco jako člověkopes. Ale když mluví s číčou, je z ní člověkokočka. Když si povídá s rybou, tak je jako člověkoryba. Když mluví s gorilou, vypadá jako člověkogorila. Kromě toho je to má nejlepší kamarádka,“ dodal. „Ty máš taky nějakýho dvounohýho parťáka?“ Také Lili zajímalo, kde je rotvajlerův majitel.

Jako na zavolanou vstoupil do vagonu muž. V ruce držel kelímek s kávou, kterou si nejspíš právě koupil v jídelním voze. „Hrabě Drákulo!“ křikl muž na rotvajlera a odložil kávu na stolek u vedlejšího sedadla. „Už ses zase vyvlékl z vodítka?“ Rychle sáhl pod sedadlo a psa uvázal. Pak si všiml dalšího psa. A kočky.

A Lili. A spousty lidí, které na ně zírají.

17

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 17

04.12.2024 10:51

„Co se to tu děje?“ vyhrkl muž. „Ta holčička umí mluvit se zvířaty,“ pošeptala mu jedna z žen.

Lili si uvědomila, že rudne. Nebyla ráda středem pozornosti, jenže rozhovor s Hrabětem Drákulou musela dokončit, aby se vyhnuli potížím. „Tak ujednáno?“ zeptala se rotvajlera. „Žádné další hádky?“ Hrabě Drákula zavrčel. „Pro mě za mě. Já si stejně chtěl dát šlofíka. To ten mrňous s kočkou mě vyrušili.“ „Aha,“ usmála se Lili chápavě. „Už budeš mít klid. Dobře se vyspi,“ popřála velkému psovi, když zalezl pod páníčkovo sedadlo.

Jakmile Lili vstala, ozval se potlesk. Lidé ve vagonu jí tleskali!

Zrudla jako rak a pospíchala zpátky na své místo – s Bonsajem a Šlechtičnou v patách. Lukáš se na ni zeširoka usmíval. „Dobrá práce!“ prohlásil a ukázal jí palec nahoru.

Její maminka však nadšená zrovna nebyla, protože někteří cestující se dívali i na ni – uvědomili si totiž, že to je známá Regina Větroplachová, která každou neděli večer moderuje v televizi politický diskuzní pořad. „Byla bych radši, kdyby si mě 18

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 18

04.12.2024 10:51

lidi nevšimli tak brzy,“ zamumlala a schovala tvář za časopis.

Lili nebyla o nic méně známá než její maminka.

Už nějakou dobu nebylo tajemstvím, že umí mluvit se zvířaty, a média její schopnost neskutečně uchvátila. Mezitím ji sice novináři přestali ustavičně pronásledovat, ale když lidé „zvířecí tlumočnici“ někde poznali, zajímali se o ni. Ve vlaku mohla jen těžko něco dělat s tím, že ji ostatní cestující pořád po očku pozorují. Snažila se nebrat je na vědomí.

Lukáš, který seděl hned vedle, do ní šťouchl. „Prostě si toho nevšímej,“ poradil jí. „Mysli na ten týden u Severního moře. Určitě to bude super!“ Lili se na něj usmála. „Máš pravdu.“ „Tancuj, klubíčko, tancuj!“ loudila Šlechtična, která Lili znovu vyskočila na klín, zatímco Bonsaj se uvelebil pod sedadlem.

Lili poslušně pohybovala vlněnou přízí a při pohledu z okna se zasnila. Snila o moři, nanucích a o tom, že si na školu celý týden ani nevzpomene. Určitě prožijí báječný týden plný pohody bez jakýchkoli nepředvídatelných komplikací nebo katastrof. Docela určitě.

19

Lili Vetroplaska_13_INDD20.indd 19

04.12.2024 10:51