Láskajenekonečnáschopnostsvětavšechnoměnit;jsoudoní vetkánylži,nenávist,dokonceivražda;nevyhnutelněvníkvetoujejí protiklady,je skvostnou růží, kteráslaběvoníkrví.
ČÁSTPRVNÍ
JAKJIZTRATIL
N ICK D UNNE
TOHODNE
Kdyžmyslímnasvouženu,myslímvždyckynajejíhlavu. Předevšímnajejítvar.Přinašemúplněprvnímsetkání jsemvlastněnejdřívuvidělzezadujejíhlavuabylonanícosi krásného,natomobrysu.Jakolesklézrnopšenicenebozkamenělina naříčnímdně.Mělato,cobyviktoriáninazvali ušlechtile modelovanouhlavou. Jejílebkubystesidokázalidocelalehcepředstavit.
Poznal bych tujejí hlavu kdekoli.
Ato,cojevní.Inatomyslím:jejímysl.Jejímozek,všechny tyzávity,amyšlenky,kterévnichpendlujíjakorychlé,horečně pospíchajícístonožky.Jetodětinské,alepředstavujusi,žebych jíotevřellebku,anižbychpoškodilmozek,apokusilsechytit apevněpodržetjejímyšlenky. Cosimyslíš,Amy? Otázka,kterou jsemběhemnašehomanželstvíkladlnejčastěji,ikdyžnenahlas, ikdyžnetéosobě,kterábynanimohlaodpovědět.Počítám,že senad každýmmanželstvím jako mraky kupítytootázky: Cosi myslíš?Co cítíš? Kdo jsi? Co jsmesi to provedli? Co budeme dělat?
Otevřeljsemnáhleočipřesněvšest.Žádnémotýlítřepotání víček,žádnéjemnéproloupnutíočídovědomí.Probuzeníbylo mechanické.Strašidelnémrknutí víček loutkybřichomluvce: světječerný–anajednou: Vysíláme! Budíkmipřímodoobličeje
říkal: ješestnulanula, prvnívěc, cojsemtoho dneuviděl.Bylo tonezvyklé.Málokdyjsemseprobudilvtakovouzaokrouhlenouhodinu. Budil jsemserůzně:v8.43, 11.51,9.26. Nebyljsem otrokembudíku.
Vtenpřesnýokamžik,všestnulanula,zdolalosluncehradbu dubůaodhalilosvépravéletníjá,podoburozhněvanéhoboha.
Jehoodleskzaplálnahladiněřekyaletělknašemudomu,dlouhý, oslnivýprstnaměmířilpřestenkézáclonyvložnici.Hrozil mi: Viděli tě.Uvidí tě.
Povalovaljsemsevposteli,vnašínewyorsképostelipřestěhovanédonašehonovéhodomu,kterémupořádříkáme nový dům,ikdyžtubydlímeuždvaroky.Jetopronajatýdůmhned uřekyMississippi,důmvestylupředměstskýchzbohatlíků,bydlení,jakéjsemsipřálužjakoklukvyrůstajícívdoměpostavenémvesvahu,kdebyloněkolikpodlažíakobercesdlouhým vlasem.Takovýdůmjevámokamžitěsympatický:vypadáhonosně, ale jenenáročný, nový,nový,přenovýdům, který bude mojemanželkanesnášet–což se také stalo.
„Nemělabychsezbavitsvéduše,nežtamvejdu?“Jejíprvníslovapopříjezdu.Udělalijsmepředtímtakovýkompromis: Amysipostavilahlavu,žesidůmvmémmalémrodnémměstečku vMissourijen pronajmeme,nebudemehokupovat, protožepevnědoufala,žesetuneupíchnemenadlouho.Alejediné domykpronajmutíbylynatěsnanévtéhleprofláknutéčtvrti připomínajícíměstečkoduchů.Jejíslávaskončiladřív,nežzačala:velkéobytnédomykvůlirecesikleslynaceněapropadly bankám.Šloojakýsikompromis,aleAmytotaknebrala,totedy vžádnémpřípadě.Považovalatozamůjrozmar,kterýjistál velkésebezapření,zahnusnýasobeckýpodrazzméstrany. Odvlekljsemjijakonějakýneandrtáleczavlasydoměsta,kterémusesveřepěbránila,apřinutiljsemjibydletvdomě,pro nějžmělajenpohrdavéúsměšky.Myslím,žesenedámluvit okompromisu,kdyžhozanějpovažujejenjednastrana,ale
našekompromisyvětšinoudopadalytakhle.Jedenznásbyl vždyckynaštvaný.ObvykleAmy.
Nesvádějtuhlekřivdunamě,Amy.Missourijskoukřivdu. Přičítejjiekonomice,smůle,mýmrodičům,tvýmrodičům,internetu,lidem,copoužívajíinternet.Byljsemspisovatelem,kterýpsalotelevizi,ofilmechaoknihách.Vdobě,kdylidéčetlito, cobylonapsanénapapíře,vdobě,kdykaždéhozajímalo,cosi myslím.PřijeljsemdoNewYorkukoncemdevadesátýchlet, vposlednímzáchvěvuslavnééry,cožovšemtenkrátještěnikdo netušil.NewYorkbylpřecpanýspisovateli,opravdovýmispisovateli,protožetenkrátještěexistovalyčasopisy,opravdovéčasopisy, abyly jich tuny.Bylotov době, kdyinternetještě představovalvevydavatelskémsvětěnějakéhoexotickéhomazlíčka, nekaždý sitakdrahézvířátkomohldovolit–hýčkejtesiho,ale takychraňteprosebe,dívejtese,jakposkakujenasvémkrátkémvodítku,jedocelaroztomilý,aleurčitěnásvnocinezardousí.Jensitopředstavte:bylatodoba,kdymohlčerstvýabsolvent univerzitypřijítdoNewYorkua dostalzasvépsanízaplaceno. Vůbecjsmenetušili,ženastupujemenalo ,kteráběhemdeseti letklesne kednu.
Jedenáctletjsemmělpráciapaknajednoušlus,takrychleto šlo.Pocelézemiserušilyčasopisy,podléhalyinfekci,kterou šířilazkrachovaláekonomika.Spisovatelé(méhotypu:mladí začínajícíromanopisci,hloubavímyslitelé,lidé,jejichžmozky nefungujídostrychle,abysesvižněpřeorientovalinablogy, webovéstránkyaFacebook,většinouvpodstatěstaříapaličatí vejtahové)bylivyřízení.Dopadlijsmejakohubkaři–odzvonilo nám.TřitýdnypomémvyhazovudostalapadákaiAmy,tak rychletošlo.(Te cítím,žemiAmynakukujepřesrameno,ušklíbásenadtím,kolikčasujsemvěnovalpopisusvékariéry,své ráněosudu,akomentujetojednouvětou.Řeklabyvám:toje normální. TojecelýNick,řeklaby.Jejíoblíbenávěta: Tojecelý Nick…acokolibynásledovalo,cokolibychbyl celýjá,tobystálo
zahouby.)Cobydvadospělínezaměstnaníjsmestrávilicelé týdnybloumánímjenomtakv ponožkácha pyžamuponašem brooklynskémbytě,odhazovalineotevřenoupoštunastůlana gauč, dopoledne se cpalizmrzlinou a odpoledneprospali.
Pakjednohodnezazvoniltelefon.Volalamojesestra,dvojče. Margosevrátiladomů,potécojivNewYorkurokpředtím propustilizpráce–taholkajevždyckyokrokpředemnou, ikdyžjdeonějakýprůšvih.Margovolalazestaréhodobrého SeverníhoKartágavMissouri,zdomu,kdejsmeobavyrůstali, akdyžjsemnaslouchaljejímuhlasu,viděljsemji jakodesetiletou,skšticítmavýchvlasůavšortkáchskšandami,jaksedína dřevěnélávcezadomem našehodědečkaababičky,zkroucená jak paragrafsi máchánohy vevoděa dívá se, jak jířeka omývá bíláchodidla,ajetaksoustředěná,takklidnáavyrovnanáuž jakodítě.
Mělasrdečnýazpěvavýhlas,ikdyžmisdělovalanepříjemnouzprávu:našenezdolnámatkaumírá.Tátaužbylskorona prkně–jeho(nevraživý)mozek,jeho(bídné)srdce,obojítemné azakalenéklikatěodplouvalodošedévěčnosti.Alevypadaloto, žehomatkapředhoní.Asizašestměsícůnebomožná zarokse takstalo.Gochodilazajejímlékařem,dělalasipečlivépoznámkysvýmlajdáckýmrukopisemapakslzela,kdyžsesnažilarozluštit, cosi to vlastnězapsala. Data a dávkyléků.
„Sakra,nemůžutopřečíst,jetodevítka?Dávátovůbecsmysl?“ řeklaajájipřerušil.Najednoutubylúkol,jakýsicíl,amojesestra mihopodávala jako nastříbrném podnose. Div jsemnevykřikl úlevou.
„Jásevrátím,Go.Nastěhujemesezaszpátkydomů.Nebyla bys na to všechno sama.“
Nevěřilami.Mlčela,slyšeljsemnadruhémkoncidrátujenjejí dech.
„Myslímto vážně,Go.Proč ne?Tadyje to oničem.“ Dlouhývýdech.„Aco Amy?“
Otomjsemnijakzvláš neuvažoval. Prostějsem simyslel,že sbalímsvounewyorskoumanželkusjejíminewyorskýmizájmy asjejínewyorskoupýchouaodvezujiodjejíchnewyorských rodičů–žedámetéhorečnéazběsilébudoucnostinaManhattanuvale–ažejipřesadímdomaléhoměstanařeceMissouri a všechno bude fajn.
Vůbecjsemsineuvědomil,jakýjetopošetilýaoptimistický nápad,ahlavně,že tohlejecelýNick. Nenapadlomě,žetopovede tak akorát kprůšvihu.
„Amytovaditnebude.Amy…“Te jsemmělříct„Amymá mámu hrozně ráda.“AlenemohljsemGoříct,žeAmymánaši mámuhrozněráda,protožeAmyjisotvaznala.Vidělysepárkrát aoběbylyztěchsetkánídostvedle.Amypokaždéještěněkolik dnírozpitvávalajejichhovory–„Acomyslelatím,kdyžříkala…“–jakobymojematkabylanějakápříslušniceprastarého kmeneživícíhosezemědělstvím,přijelaztundryobtíženájačím masemachtěla odAmyzískatněco,co nebylo kmání,směnou za kovové knoflíky.
Amy mojerodinanezajímala, nechtělavědět,kdejsemsenarodil,apřestojsemsiznějakéhodůvodumyslel,žeměnemohlo napadnoutnic lepšího,než abychomse přestěhovali.
Polštářužbylteplýodméhoranníhodechuajázačalmysletna něcojiného.Dnesnebylavhodnáchvíle,abychnadtímpřemýšlelnebotohodokoncelitoval,dnesbylden,kdybylopotřeba něcodělat.Zezdolajsemslyšelzvuky,kterésetuuždlouho neozvaly:Amypřipravovalasnídani.Rámusiladřevěnýmiprkénky (bouchbác!),řinčelaplechovkami azavařovacími sklenicemi(cinkbřink!)ahlučněsepřehrabovalamezikovovýmnádobímapánvemi(bimbam!).Hudbakulinářskéhoorchestru sílila,sdynamickýmrachotemspělakfinále,popodlazesekutálelplechnakoláčazastavilseoze ,tenzvuksepodobal
úderučinelů.Vyrábísenějakáspecialita,nejspíšfrancouzské palačinky,protožetyjsouněčímextraaAmydnesbudechtít připravitněco extra.
Mělijsmepátévýročí svatby.
Zastaviljsemsebosýnahořenaschodechanaslouchal,prstysemibořilydoplyšovéhokoberceodzdikezdi,kterýse Amyzprincipuhnusil,apokoušeljsemsiujasnit,jestlijsem připravensesetkatsesvoumanželkou.Amybylavkuchyni, omémváhánínicnetušila.Pobrukovalasinějakou melancholickouaznámoupísničku.Snažiljsemsepřijítnato,cojetoza písničku–nějakálidová?Ukolébavka?–apakjsemsiuvědomil,žejetomelodiez M.A.S.H. Sebevraždanebolí.Sešeljsem dolů.
Zastaviljsemsevedveříchapozorovalsvouženu.Vlasybarvyžlutéhomáslamělavyčesanédoohonu,jehožkonecsevesele pohupovaljakošvihadlo,roztržitěsicucalaspálenoušpičku prstuapřitomsipobrukovala.Pobrukovalasiprosebe,protožebylanepřekonatelnýpackal,pokudšlootextypísní.PřinašíprvníschůzcezpívalivrádiuzrovnaGenesis: „Zdáse,žemá neviditelnýdotek.“AAmysimístotohobroukala:„Beremu klobouk,oprašujeoblek.“Kdyžjsemsejízeptal,jaksimůžemyslet,žejsoujejíslovaaspoňvzdáleně,neurčitěsprávně, řeklami,žesivždyckymyslela,žetaženazpísnětohomužeopravdumiluje,protožemupřeceoprašujeoblek.Věděl jsemtenkrát,žejimámrád,tudívku,kterámělaprovšechno vysvětlení.
Jeněcoznepokojivéhonatom,kdyžsičlověkvybavíhřejivou vzpomínkuacítíse naprostovychladle.
Amy sepodívalanapalačinku,kteráprskalanapánvi,aslízla siněcozezápěstí.Vypadalavítězně,jakosprávnámanželka. Kdybychjivzaldonáruče,vonělabypojahodáchavanilkovém cukru.
Kdyžmězahlédla,jaktamstojímvešpinavýchtrenýrkách
asrozježenýmivlasy,opřelaseokredencařekla:„Noahoj, krasavče.“
Žluč a děsvemněvzkypěly.Pomysleljsemsi: Dobrá, běž.
Doprácejsemsehroznězpozdil.Udělalijsmesesestroutakovoubláznivouvěc,kdyžjsmeseobanastěhovalizasedomů. Udělalijsmeto,cojsmevždyckyplánovali.Otevřelijsmesibar. VypůjčilijsmesinatoodAmy,osmdesáttisícdolarů,cožproni kdysinebylonic,alevtédoběužskorovšechno,coměla.Přísahaljsem, žejítovrátím, isúroky. Nikdybychnebylztěch,kdo si půjčují odsvé manželky– úplně vidím,jakby se můjtáta při tompomyšleníušklíbl. No,existujírůznétypylidí,jehooblíbené rčení, kdyžněkohoodsuzoval.Druhá půlkazůstalanevyslovená: a typatříš k těm špatným.
Aleveskutečnostitobylopraktickérozhodnutí,chytrýobchodnítah.Amyijájsmepotřebovalizačítnějakounovoukariéru,noatahlemělabýtmoje.Amysitakyčasemněconajde nebone,alekaždopádnězatímtubylaspoňnějakýpříjem,který námumožnilaAmysvýmiposlednímiúsporamivesvěřeneckémfondu.Otakovémbarujsemsnilužjakomalýkluk–místo, kamchodípouzedospělíadělajítamto,codělajíjendospělí.
Možnáprotomitakzáleželonatom,abychombarkoupili,když jsempřišelosvédřívějšíživobytí.Jepřipomínkou,žejsemnakonecpřecejendospělýzralýmuž,užitečnábytost,ikdyžjsem přišelokariéru,kterámitohlevšechnopřinášela.Užtuchybu znovuneudělám:takdysipočetnástádažurnalistůsebudou redukovat–odstřelíjeinternet,recese,americkáveřejnost,která buderadějizíratnatelevizinebohrátvideohryčielektronicky informovatpřátele,že zasechčije! Alenenínadto,kdyžmůžete zatepléhodnezajítdochládkupříjemnéhobarunabourbon.
Svět bude mít vždyckychu naskleničku.
Nášbarstojínarohuajezařízensnahodilýmarozmanitým
vkusem.Nejhezčímkouskemjetumasivníviktoriánskývýčepnípult–zdubovéhodřevasvyřezávanýmihlavamidraků aandělů–vdoběplastovéhošmejdumimořádnězajímavý kus dřevěnéhonábytku.Zbytekzařízeníjepřehlídkoutohonejošuntělejšíhodesignujednotlivýchdesetiletí:linoleumještězdob Eisenhowerasokrajiohnutýmijakopřipálenýtoast,pochybné dřevěnéobloženítypicképrodomácípornovideosedmdesátýchlet,halogenovéstojacílampy,kteréjsemmělvdevadesátýchletechnakolejíchvesvémpokoji.Výslednýefektjezvláštně domácký–vypadátotuútulně,aninejakovbaru,alespíšjako vnějakémzchátralémdomě,kterýjeprosvouošuntělostna prodejzababku.Avesele:parkovištěmámespolečnésmístní kuželkářskoudráhou,akdyžotevřemedveředokořán,pozdraví příchozího veselýrachotkoulí.
PojmenovalijsmebarBar.„Lidisibudoumyslet,žejetoironie a ne nedostatek fantazie,“zdůvodnilato moje sestra.
Ano,myslelijsmesi,žejsmedůvtipníNewyorčané–žeten názevjevtip,kterýnikdojinýtakúplněnepochopí,aspoňne jakomy.Myto metachápeme.Představovalijsmesi,jakseštamgastiškrábou nanose. Proč jste totupojmenovali Bar? Alenaše prvnízákaznice, šedovlasá ženasbifokálnímibrýlemiavrůžovéteplákovce,řekla:„Mněsetennázevlíbí.Jetojakove Snídani uTiffanyho,kdemělaAudreyHepburnovákočkuapojmenovala ji Kočka.“
Pakužjsmesinepřipadalitakmimořádněoriginální,cožbylo dobře.
Zastaviljsemnaparkovišti.Počkaljsem,ažseozveklapot zkuželkářskédráhy– díky,díky,přátelé– ateprvepakjsemvystoupil.Pokochaljsemseokolím,pořádměještěnenudilten neuspořádanývýhled:nízkápoštazežlutýchcihelnaprotější straněulice(te bývalavsobotuzavřená),nenápadnábéžová budovasnějakýmikancelářemi(te užnějakoudobutakyzavřená).Městoneprosperovalo,užne,tedyrozhodněne.No,
nebylonaněmaninicoriginálního,jednozedvoumissourijskýchKartág –tonašesejmenuje Severní Kartágo,cožzní, jako bybylosouměstím,ačkolisenacházístovkykilometrůodtoho druhéhoamenšího:malebnéhoměstečkazpadesátýchletminuléhostoletí,kteréserozrostlonastředněvelkésídlospředměstímiarozvíjelose.Alepřecejenjemístem,kdevyrůstala mojematkaakdevychovalaměaGo,takžemánějakouhistorii. Aspoňtu mou.
Cestou pobetonovémparkovištisprorůstajícítrávoujsemse podívalpřessilniciauviděljsemřeku.Toseminanašemměstě vždyckyhroznělíbilo:nenívystavěnénanějakémbezpečném útesusvýhledemnaMississippi–našeměstoleží na Mississippi. Můžupřejítsilniciasestoupitnabřeh,kterýjepodnínecelý metr,avydatsedoTennessee.Každábudovaveměstěmána zdiznačku,kamaždosáhlavodapřipovodníchroku1961,1975, 1984,1993,2007,2008,2011.A tak dále.
Hladinařekyte nebylavzedmutá,alevodasehnalarychlevpřed,vsilnýchproudechpodobajícíchseprovazům.Podél řekykráčelaskupinkamužů,šlizasebou,pohledupřenýna nohy,ramenanapjatá,mířilivyrovnanýmkrokemnikam.Když jsemjepozoroval,jedennajednouvzhlédl,podívalsenamě, obličejmělve stínu,černýovál.Odvrátiljsemse.
Pocítiljsemokamžité,intenzivnínutkáníjítdovnitř.Nežjsem udělaldvacetkroků,vyrazilyminakrkukrůpějepotu.Slunce bylo pořádrozhněvanýmokemna obloze. Viděli tě.
Sevřelsemižaludekazrychliljsemkrok.Potřebovaljsemse napít.
A MY E LLIOTTOVÁ
8. LEDNA 2005
DENÍKOVÝZÁZNAM
Traala!Kdyžtohlepíšu,usmívámseš astnýmúsměvem adoptovanéhosirotka.Jemitrapněztoho,jakoumámradost,vypadámjakonějakákarikaturapuber ačkyzkomiksu, kterátelefonuje,vlasyvyčesanédoohonuanadhlavoubublinu, kdeje napsáno: Seznámilajsemse s klukem!
Ale opravdu.Tohle jenaprostá,empirická pravda.Seznámila jsemsesklukem,skvělýmúžasnýmborcem,bezvatýpkem. Dovolte,abychtovylíčila,protožejepotřeba,abysetozachovalo propříštígenerace(ne,prosímvás,nejsemtakpraštěná,příští generace,pche!).Alestejně.SiceužneníNovýrok,aleznového rokuuplynulteprve týden.Je zima:brzotma,mrzne.
Carmen,mojecelkemnovákamarádka –taknapůlkamarádka,takovátakamarádka,cojinemůžetejentakodmítnout–mě přemluvila,abychsníšladoBrooklynu najedenzjejích spisovatelskýchvečírků.No,jámámrádaspisovatelskévečírky,mám rádaspisovatele,jsemdítěspisovatelů,jsemspisovatelka.Pořád sihrozněrádačmárámtoslovo–SPISOVATELKA–dovšech formulářů,dotazníků,dokumentů,kdemámvyplnitkolonku povolání.Nodobrá,píšukvizy,nepíšuoUdálostechdne,ale myslím,žejefér,kdyžřeknu,žejsemspisovatelka.Píšusitento deníkproto,abychsezlepšila:vybrousilasvůjstyl,sesbírala podrobnostiapostřehy.Abychnapsalaneuvěřitelnévěciavůbecpředvedla všechnytyspisovatelskénesmysly. (Úsměvadop-
tovanéhosirotka,topřece není špatné,no řekněte.)Ale opravdu, jásipřecejenmyslím,žemětymojekvizyužsamyosoběstaví aspoň na nějaký solidnízáklad.Ne?
Navečírkujsteobklopenaskutečnýmitalentovanýmispisovateli, zaměstnanýmiunejčtenějšíchauznávanýchnovinačasopisů.Vypouzepíšeteosobnostníkvizyprohloupéžensképlátky.Kdyžsevásněkdo zeptá, čímse živíte,tak
a)Upadnetedorozpakůařeknete:„Jájenpíšukvizy,jetopitomápráce!“
b)Jdetedoútoku:„Jsemte spisovatelka,aleuvažujuoněčem náročnějšímaužitečnějším–ačímjstevy?“
c)Jstehrdínasvéúspěchy:„Píšuosobnostníkvizy,využívám svýchvědomostízískanýchpřimagisterskémstudiupsychologie–aještějedenzajímavýfakt:jseminspiracíprooblíbenou sériidětskýchknih, ÚžasnáAmy,určitětoznáte.Tak,amášto, snobe!“
:C,rozhodněC
TenvečírekkaždopádněpořádájedenzCarmeninýchdobrýchpřátel.Píšefilmovérecenzedojakéhosifilmovéhočasopisu apodleCarmenjehroznězajímavýazábavný.Navteřinuse zaleknu,ženáschcedátdohromady:nestojímoto,abymě někdodávalsněkýmdohromady.Potřebuju,abysimědotyčný sámvyhlídl,vyjelpomně,nečekanězaútočiljakonějakýdivoký šakallásky.Jinakjsemmocnesmělá.Vždyckycítím,žesesnažím býtokouzlující,paksiuvědomím,žeseočividněsnažímbýt okouzlující,paksesnažímještěvíc,abychpůsobilaokouzlujícím dojmem,načežsevždyckyzměnímvLizuMinnelliovou:tančímvpunčocháčíchaflitrovýchšatechaškemrám,abysměmi-
Odpově
loval.Pakdojdeknějakýmtrapnýmpokusům,všudesaméruce a spoustazubů.
Alene,zCarmeninanadšenéholíčenípoznávám,žeseten kluk líbí jí. Fajn.
Zdolámetřipatraprošlapanýchschodůaocitnemesevhorku tělaspisovatelskéatmosféře:mnohobrýlísčernýmiobroučkamiabujnýchkšticí,košilvewesternovémstyluapestrobarevnýchroláků,černétříčtvrtečníkabátypoházenénagaučiina zemi,celoujednuoprýskanouze zakrývánějakýněmecký plakátkfilmu Útěk (IhreChancewargleichNull!).FranzFerdinand právězpívají:„Vemměpryč“.
Kolemkaretníhostolkupostáváhloučekmladíků,naněmjsou vyrovnányvšechnyláhvesalkoholem.Mladícisiponěkolika doušcíchneustáledolévají, všichniažmocdobře vědí,jakmálo tohozbudenaostatní.Protlačímsekestolkuanatáhnuruku splastovýmkelímkemjakonějakýpouličnímuzikant,dostanu párledovýchkostekatrochuvodky,nalévámijinějakýhezounek vtričkusnápisemSpace Invaders.
Smrtonosněvyhlížejícíláhevlikéruzezelenéhojablka,kterou hostitelironickyzakoupil,senámbrzostaneosudnou,pokud někdoneskočíprodalšívárku,atosezdánepravděpodobné, protožekaždýsimyslí,žezrovnaonkupovalpitíposledně. Jetolednovývečírek,všichnijsouještěpřecpaníapřeslazení zvánočníchprázdnin,líníazároveňpodráždění.Večírek,kde lidémocpijíavedouduchaplnéslovnípůtky,kouříuotevřenéhookna,ikdyžjehostitelžádal,abychodilikouřitven.Užjsme spolutisíckrátmluvilinatisícipodobnýchvečírcích,užsinemámecoříct,kolektivněsenudíme,alenechcesenámzpátkydo lednovézimy,kosti nás ještěbolí ze schodů vmetru.
Carmensiodvedlkrásnýhostitel–jsouzabranídonáruživého rozhovoruvrohukuchyně,obahrbíramena,obličejeusebe, tvořítvarsrdce.Dobrá.Uvažujuotom,ženěcosním,abychměla codělatanestálatuuprostředmístnostianeusmívalasejako
novýžáčekveškolníjídelně.Aleskorovšechnojeužpryč. Nadněobrovsképlastovémísyležípárposledníchbramborovýchlupínků.Nakonferenčnímstolkusenapodnosezlahůdkářstvínějakéhosupermarketuvršíovadlámrkevasukovitý celer,servírovaný snechutněvyhlížejícímdresinkem, připomínásperma.Podnosjenetknutý,kolemsepovalujírozsypané cigaretyjakonějakýbonus.Impulzivněměnapadne:Cokdyž te skočímz divadelníhobalkonu?Cokdyžolíznubezdomovce,kterývedleměstojívmetru?Cokdyžsetadyposadímna zemasamasnímvšechno,conabízítenpodnos,včetnětěch cigaret?
„Prosímtě,nejeznic,cosenacházívtétooblasti,“říká.Jeto on (bum,bum,BUM!),alejáještěnevím,žetoje on (bum-bumbum).Vím,žejetonějakýmladík,kterýsesemnoudádořeči, nosísvoudomýšlivostmístonějakéhotričkasnápisem,alesluší mulíp.Jetotentýpek,kterýsetváří,žeužpřefiknulspoustu holek,žesemulíbíženy,ažemitonakonecpořádněudělá.Byla bychráda,kdybymitoněkdopořádněudělal!Můjmilostný životsezatímtočíkolemtřítypůmužů:studentůvěhlasných univerzitBřeč anovéligy,kteřísihrajínahrdinyFitzgeraldovýchrománů,uhlazenýchmladíčkůzWallStreet,kteřímají vočích,vušíchaústechvepsanýznakdolaru,aohleduplných chytráků,kteřísiosoběmyslí tolik,ževšechno pakvypadájen jakonějakývtip.Fitzgeral ácimajísklonyprovádětvposteli jakésineúčinnéporno,sespoustou rámusuaakrobacieazanedbatelnýmvýsledkem. Finančnícipředstírajívášeňa pak zvadnou.Achytrolínisipočínají,jakobyvytvářelinějakourockovou skladbuzaloženounamatematice:Tahlerukazadrnkátadyatenhleprstnabízípěknýbasovýrytmus…Mluvímjakonějakácoura,ne?Počkat,spočítám,kolikjsemjich…jedenáct.Tonení špatné.Vždyckyjsemsimyslela,žedvanáctkajesolidníarozumnéčíslo, kterýmse máskončit.
„Vážně,“pokračujeDvanáctka.(Cha!)„Pryčodtohopodnosu.
Jamesmávledničceještětřidalšípotraviny.Můžutinabídnout olivu s hořčicí.Ale jen jednu olivu.“
Alejenjednuolivu. Tavětanenímocvtipná,aleužvsoběmá nějakýskrytýhumor,kterýseprojevínaplnoažnostalgickým opakováním.Pomyslímsi: ZaroksebudemepřizápaduslunceprocházetpoBrooklynskémmostěajedenznászašeptá:„Alejenjednu olivu,“aobaserozesmějeme. (Paksezarazím.Hrozné.Kdybyvěděl,žesiužvduchuříkám zarok, utekl byajábychhoktomu muselapovzbudit.)
Předevšímseusměju,topřiznám,protožejenádherný.Tak rušivýmzpůsobemnádherný,žeodnějnemůžeteodtrhnout oči,žeprostěneodoláte ařeknete:„Tyvíš, žejsi nádherný, že?“
Azasedálpokračujetevrozhovoru.Vsadímse,žehokámoši nesnášejí:vypadájakobohatýdarebákzfilmupropuber áky zosmdesátýchlet–ten,kdonezapadámeziostatní,ten,kdo dostanešlehačkovýmdortemdoksichtu,šlehačkamustečena vyhrnutý límečeka všichnivcukrárněse chechtají.
Alenechovásetak,tone.JmenujeseNick.Tosemihrozně líbí.Dělátoznějsympa ákaanormálníhokluka,cožtakyje. Kdyžsemipředstaví,řeknu:„No,tojesprávnéjméno.“Rozzáří seavychrlí:„Nick,tojechlap,sekterýmmůžešjítnapivo,chlap, kterémunevadí,kdyžse mupobliješvautě. Nick!“
Pokračujesériíhroznýchslovníchhříček.Pochytímtřičtvrtiny jehocitátůzfilmů.Možnádvětřetiny.(Umiňujusi:vypůjčitsi film Tutovka.)Naplnímikalíšek,anižhootomusímpožádat, dokonceněkdevyslídíposledníkapkudobréhopití.Dělásina měnárok,zapíchldoměpraporek: Játubylprvní,onajemoje, moje. Jepříjemnébýtdobytýmúzemímpotéménedávnésérii nervózních,uctivýchpostfeministickýchmužů.Mánádherný úsměv,takovýkočičí.Mohlbysiměsnímotočitkolemprstu. Neptásemě,codělám,cožjefajn,příjemnázměna.(Jsemspisovatelka,užjsemtozmínila?)Mluvísemnousvýmmissourijským přízvukem,připomínávlnynařece.Narodilseavyrůstal
nedalekoHannibalu,kdevdětstvížilMarkTwainamístoho inspirovalo knapsání TomaSawyera. Vyprávími,žejakostředoškolákpracovalnaparníku,večeřea jazzproturisty.A kdyžse směju(rozmazlená,nevychovanáholkazNewYorku,kterási nikdynetroufladotěchvelkýchtěžkopádnýchcentrálníchstátů,těchStátů,KdeŽijeSpoustaDalšíchLidí),informujemě,že starádobráMissoura jekouzelnémísto,nejkrásnějšínasvětě, žádnýstátjejnepředčí.Máuličnickýpohled,dlouhéřasy.Dokážu si představit, jak asi vypadal,kdyžbyl ještěmalýkluk.
Domůjedemespolečnětaxíkem,pouličnílampyvrhajírozmazanéstínyavůzuhání,jakobynásněkdohonil.Jejednavnoci, kdyžnarazímenajedenznewyorskýchmrtvýchbodůdvanáct ulicodméhobytu,takvyklouznemeztaxíkudovenkovního chladu,doskvěléhoCodál?ANickmědoprovázídomů,objímá měkolempasu,obličejemámeztuhlémrazem.Kdyžzahneme zaroh,vidíme,žedomístnípekárnyzrovnapřivezlipráškový cukr,sypouhovelkýmtrychtýřemzesududosklepa,jakoby tobylcement,amynevidímenicnežstínyzávozníkůvbílém, sladkémmraku.MrakserozpínáulicíaNickmětáhneblíž ausmívásetímsvýmúsměvem,beredoprstůpramenmých vlasůajedeponěmažnakonec,pakdvakrátzatahá,jakoby zvonilnazvonek.Řasymápokrytébílýmpráškem,anežseke mněnakloní,otře micukr zertů, aby měmohlochutnat.