Dýchal mělce, hlaVu SkloNěNou Na holé hruDi. byl nahý. ruce připoutané umělohmotnými rychloupínacími páskami k postranním opěrkám kovové židle, přišroub ované do země uprostřed malé čtvercové místnosti. Nohy měl v kotnících připevněné stejným způsobem k předním nohám židle. Seděl nehybně, omámený a zbavený všech smyslů.
muž ve stínu u dveří zkontroloval, že je zamčeno, zhasl stropní osvětlení a zapnul reflektor v rohu místnosti. Namířil kužel světla na nahého muže a vytrhl jej z temnoty. Paprsky se zabodly do jeho těla a odhalily každý bolák na kůži, strup p o vpichu jehly, tetování mickey mouse na levém rameni i starou jizvu po operaci slepého střeva.
„budíček!“ zakřičel těsně u ucha spoutaného. bezvýsledně.
muž byl stále pod vlivem omamné látky. zkontroloval mu tep na krku a uklidnil se, když si ověřil, že je stále naživu. od počátku se obával, zda dobře odhadl dávkování.
Přešel ke stolu, přiraženému ke stěně obložené molitanem a materiálem pohlcujícím zvuk. Sáhl po malé průhledné lahvičce a vrátil se do středu místnosti. otevřel ji a úzké hrdlo přiložil muži pod nos.
Vězeň vdechl štiplavé aroma, prudce zvedl hlavu a rozkašlal se. Vytřeštil oči a rychlým mrkáním se p okusil zaostřit zrak. čpavek se mu zapíchl do mozku jako ostrá jehla a probral ho z letargie.
Věznitel ustoupil do stínu a s úsměvem se kochal pachtěním bezmocného vězně.
„co to…“ vykoktal sedící muž, když zjistil, že se nemůže pohnout. rázně zalomcoval rukama, ale docílil jen toho, že se mu plastové stahovací pásky bolestivě zaryly do kůže. Pohnul nohama a zaúpěl. zaostřil na své ruce a nevěřícně zamrkal. Nebyl si jistý, jestli ho nešálí zrak. Šlehnul si a tohle se mu zdá? bolest těsných pout mu napovídala, že o sen rozho dně nejde. Sjel p ohledem ke svým nohám a s hrůzou si uvědomil, že je nahý.
S vytřeštěnýma očima se pokusil rozhlédnout kolem sebe, ale oslňující světlo mu mimo bočních stěn, obložených černým materiálem, nedovolilo spatřit vůbec nic. zrak mu padl na stůl po levé straně, nechápavě se zamračil. Na dřevěné desce leželo vyrovnané ruční i elektrické nářadí, nad kahanem hořícího plamene se tyčil konec asi metrové kovové tyčky. zlověstně žhnul oranžovorudým žárem.
z vězňových úst uniklo zasténání plné úzkosti a strachu. „haló! Pomoc!“ zakřičel. Strach mu svíral hrdlo, takže se výkřiky změnily v pištivá zavřeštění. Nadechl se a zařval znovu. a znovu.
„zkus to hlasitěji, mirku,“ ozval se mu vedle pravého ucha tichý hlas.
leknutím zakřičel a otočil se po směru zvuku. Jeho modré oči se střetly s věznitelovým pohledem. cukl prudce hlavou dozadu.
měl pocit, jako kdyby se díval do bezedné propasti. V zamračené tváři neznámého muže spatřil jen temnotu a chlad, které ho zmrazily na místě.
Pokusil se vykřiknout, ale slova mu uvízla v hrdle.
Věznitel se postavil před něj a mlčky zkoumal jeho tvář. S uspokojením sledoval strach, který se mu v ní zrcadlil. kochal se mirkovou bezmocností a nevědomostí. Tyhle pocity
moc dobře znal a byl rád, že se mu je ve spoutaném muži podařilo vyvolat.
Jenže to byl pouze první krok.
Strach a bezmoc byly jen začátkem, který brzy vystřídá fyzické utrpení a bolest. hodně bolesti…
Kapitol a 2
Poručík brauN Se NakláNěl NaD PalubNí DeSku v místě spolujezdce a snažil se zrakem zachytit jakoukoliv nerovnost, o níž by nízký podvozek policejního transportéru mohl zavadit. ludva Fiala za volantem si s tím starosti nedělal. Spokojeně seděl opřený na sedadle řidiče, v jedné ruce p evně svíral volant a druhou podle potřeby řadil. Výmoly a nerovnosti, na které si ze zadních sedaček ustavičně stěžovala nová vyšetřovatelka výjezdové skupiny ilona mašková, nebral v potaz. cílevědomě směřoval vozidlo kolem oplo cených p ozemků k okraji zahrádkářské kolonie Na labuťce, aby tam těsně nad železniční tratí zabočil na postranní pěšinu, vedoucí do nitra lesa směrem k prosecké bobové dráze. zahradní domky ve tmě nebyly skoro vidět. Několik lamp veřejného osvětlení, tyčících se na větších křižovatkách uliček mezi jednotlivými parcelami, vytrhávalo ze tmy jen stavby na nejbližších zahrádkách. Ve většině chatek se nedalo dlouhodobě bydlet, ale eda z dřívějších návštěv této oblasti věděl, že zde někteří zahrádkáři občas o teplých víkendech přespávají. Dnes však za okny nespatřil ani slabé světýlko, na žádné zahrádce neplápolal oheň táboráku, a ačkoliv v noci už nebyla zima, nikdo v zahrádkářské kolonii nepřespával. První červnový den zřejmě ještě nebyl pro pěstitele ovoce a zeleniny tím pravým, aby se zde zdržovali.
Než ludva dojel k odbočce nad železniční tratí, eda po-
hlédl doprava a pokoušel se v nezřetelných tmavých obrysech zahlédnout jednu z krajních zahrádek. Vybavila se mu okamžitě, jakmile mu operační popsal, kde se nachází místo činu. Naposledy byl v této zahrádkářské kolonii před třemi lety, když si tady sériový vrah, médii přezdívaný Vymítač drog, vyřizoval své soukromé účty. Tehdy zapálil chatku sloužící drogovému p o dsvětí jako varna p ervitinu a nechal v ní zaživa uhořet hlavního „chemika“.
Detektiv se při té vzp omínce otřásl. Pohled na spálené mrtvoly mu poslední rok u výjezdovky nedělal dvakrát dobře. bylo hrozné dívat se, jak žár a plameny připravily tělo o lidskou podobu. Jenže to byla jen vizuální stránka, ze které se slabším povahám zvedal žaludek. čichový vjem z upálených lidí byl oproti na pohled odpornějším shnilým mrtvolám záludnější, protože místo hniloby a rozkladu okolí provoněla lákavá a příjemná vůně pečeného masa. upálená těla tak útočila na lidské smysly dvěma naprosto protichůdnými vjemy, které mozek horko těžko eliminoval.
„Říkal operační, co to je za mrtvolu?“ zeptala se ze zadních sedadel ilona.
eda se otočil a zavrtěl hlavou. ilona mašková před půl rokem vystřídala na pozici vyšetřovatelky v jeho skupině Dianu černou, které se po vyřešení předchozího případu konečně poštěstilo přestoupit k mordpartě. Na novou kolegyni si docela rychle zvykl. byla podobně stará jako on, menší postavy, trochu při těle, ale jako většina silnějších žen, které jsou s vlastím tělem spokojeny, šířila kolem sebe auru pohody, a nikdy ji nezastihl naštvanou nebo rozčílenou. byla šťastně vdaná, žila pro rodinu a hlavně pro děti. Práce u kriminálky ji bavila a sebesložitějším případem si nenechala kazit náladu. Její znalosti a vědomosti byly díky odslouženým letům v uniformě a dlouholeté praxi vyšetřovatelky více než dostačující.
„Neříkal vůbec nic?“ podivila se.
„Jen, že jde o mrtvého chlapa, který leží kousek od pěší cesty mezi bobovou dráhou a zahrádkářskou kolonií. Údajně je úplně nahý. Našel ho nějaký pejskař, který se nebál tou neosvětlenou cestou procházet v deset v noci.“
„Naháč? To jako fakt? Proboha, vždyť je venku zima jako v morně!“ zhrozila se a instinktivně si přitáhla k tělu pletený svetr.
„možná opilý bezdomovec,“ pokrčil rameny. „V téhle oblasti si jich hodně udělalo provizorní přístřeší mezi stromy p o dél trati. odtamtud seběhnou dolů a jsou na balab ence a Palmovce. mají tady klid, protože sem málokdo zavítá.“
„Takže umrznul?“
„o tom pochybuji, v létě je zima jenom tobě,“ ušklíbl se ludva a nechápavě nad její věčnou zimomřivostí zavrtěl hlavou.
„Necháme se překvapit, za chvíli to zjistíš,“ do dal eda a ukázal dopředu, kde se v dálce mezi stromy objevila rozsvícená světla policejního vozidla. Řidič je zahlédl a pro jistotu rozblikal majáky. modro-červené světlo ozářilo okolní stromy a navo dilo atmosféru jako z vědeckofantastického filmu, v němž na lesní mýtině přistálo mimozemské plavidlo.
„ahoj, doufám, že máš pro nás pořádné informace? operační nám řekl jen, že tady leží nahý mrtvý muž, nic víc. Proč mu, sakra, nedáváte popis aktuální situace? Nebo chcete, aby to pro nás bylo překvapení?“ spustil detektiv na uniformovaného policistu, který jim vyšel v ústrety, když zastavili a vystoupili z transportéru výjezdovky.
„Já nevím. Ne…“ zakoktal praporčík. V bledém obličeji se mu objevily obavy z možných problémů. „Já na vás jen čekám, nebyl jsem tady první a s operačním nemluvil…“
„To je fuk,“ mávla rukou ilona, aby předešla zbytečné debatě. Tázavě na mladíka pohlédla. „Tak se vymáčkni. Jak to vypadá?“
„No, je nahý…“ odtušil a při vzpomínce na mrtvého muže ještě více zbledl. mlčky ukázal směrem do temného lesa, kde v dálce mezi stromy a keři problikávalo několik světelných paprsků ručních baterek ostatních policistů.
„a?“ popohnala ho k odpovědi vyšetřovatelka. S edou po boku se vydala v policistových stopách.
„Je zabalený v igelitu a strašně znetvořený,“ odpověděl neochotně praporčík a otřásl se.
„Jako shnilý?“
„Ne, uvidíte sami,“ řekl a natáhl krok, aby se vyhnul dalším dotazům.
ilona pohlédla na edu s nechápavým výrazem a nevyřčenou otázkou, co to jako mělo být. Detektiv jen pokrčil rameny a přidal do kroku.
„kdo ho našel?“
„Nějaký pejskař, sedí u nás v autě, kdybyste s ním chtěli mluvit,“ odpověděl mladík a bez dalšího vysvětlování mlčky došel k trojici uniformovaných kolegů, kteří stáli na malém plácku s ušlapanou vysokou trávou mezi několika rozložitými smrky. Pohledy a světla baterek měli upřené na objekt ležící na zemi v jejich středu.
eda pohlédl na rozříznutý igelit a překvapeně zamručel. upálená ani několik dní hnijící mrtvola ho tentokrát sice nečekala, ale to, co spatřil, se jim svojí odporností vyrovnalo. zhluboka si povzdechl, promnul si obličej a na chvíli zavřel oči. Věděl, že ten obraz se mu hluboce vryje do paměti a bude se mu po několik nejbližších nocí zjevovat za víčky, kdykoliv si půjde lehnout. Téhle hrůzy se mu rozhodně nepodaří zbavit, až se o to bude po skončení služby pokoušet během své obvyklé meditace při ranním plavání.
V duchu děkoval bohu, že jeho žádost o přestup zpátky na o ddělení pátrání byla schválena, takže mu zbývalo vydržet pár měsíců, než z výjezdovky odejde. Jeho pohár trpělivosti,
duševní odolnosti a snesitelnosti podobných výjevů se nebezpečně blížil svému okraji. Nehodlal riskovat, že by se po letech vyšetřování takových hnusů a špíny, s jakými se u výjezdovky setkával, psychicky zhroutil. Všeho mo c ško dí a on toho měl dost. za posledních osm let služby u policie viděl víc lidského zla než za předchozích dvaadvacet let v uniformě a na kriminálce. bylo na čase se vrátit zpátky do normálního života a eda se na tu změnu těšil jako malý kluk.
„No ty vole,“ vydechla ilona do sevřené pěsti, jíž si překryla ústa, když spatřila mrtvolu asi třicetiletého hubeného muže.
S rukama těsně p o dél těla a nohama překříženýma v kotnících ležel na igelitu, do kterého byl původně jako v obřím kokonu zabalen a přelepen izolepou. Drobné ostrůvky čisté kůže, které neměl pokryté zaschlou krví obklopující jeho zranění, se v záři baterek leskly mrtvolnou bledostí. Na levém rameni se na detektivy vesele smála vytetovaná postavička mickey mouse. Ta jediná bez úhony přečkala vrahovo řádění.
Že se nejednalo o úmrtí bez cizího zavinění v důsledku nemoci nebo úrazu, bylo zřejmé na první pohled. eda nechápal,
že se policisté z hlídkové služby o takové drobnosti zapomněli op eračnímu důstojníkovi zmínit. Sem už dávno sp olu s výjezdovkou měli mířit detektivové z mordparty.
„Jdu volat kolouškovi, ať nám někoho pošle,“ pronesl. ilona přikývla a poslala dva z policistů za technikem, aby mu pomohli s přenosnými světly. V téhle tmě nešlo místo činu ani tělo ohledávat. Než se s ludvou vrátili, stačila si přes operačního důstojníka vyžádat koronera.
„Panebože, tak jakou pro mě máš zase jobovku?“ přivítal edu na druhém konci linky vedoucí prvního oddělení, známého spíše pod názvem mordparta. honza koloušek mu velel čtvrtým rokem, ale s edou braunem se znali skoro celou p olicejní kariéru. V devadesátých letech sp olu začínali na místním oddělení, ale pak se jejich cesty rozdělily a každý se
vydal na jiné oddělení kriminálky. zatímco eda si prošel pátracím oddělením a zakotvil na výjezdovce, honza měl větší ambice. z řadového kriminalisty na oddělení vyšetřujícím násilnou trestnou činnost povýšil na vedoucího a po letech se probojoval až do čela prestižní mordparty.
„Nahý chlap, zabalený v igelitu a předtím brutálně mučený,“ odpověděl detektiv výjezdovky, načež si užíval konsternovaného ticha, které po jeho výroku nastalo.
„a sakra, to tady už dlouho nebylo,“ pronesl po chvíli koloušek. „ohledejte zatím místo činu a já vám pošlu brázdu s černou, ať na tom začnou makat.“
„Super,“ odpověděl eda s neskrývanou radostí. byl rád, že na případu bude pracovat jeho bývalá kolegyně společně s radimem brázdou. čtyřicetiletého detektiva už od prvního společného případu p ovažoval za jednoho z nejzkušenějších a nejschopnějších členů mordparty. Diana se mu stala dobrou nástupkyní za otu kubáta, který byl při vyšetřování případu v klánovickém Vidrholci zmrzačen a musel ze zdravotních důvodů opustit řady policie.
Kapitol a 3
moDrá okTáVka zaSTaVila za transportérem výjezdovky a obohatila svojí přítomností policejní vozový park o čtvrté vozidlo. Úzká pěšina mezi lesním porostem se pomalu, ale jistě začínala podobat odbočkám do lesů, jež houbaři zpravidla proměňují v odstavná parkoviště.
mladá, asi třicetiletá blondýnka v upnutých modrých džínách, bílém tričku a černé kožené bundě vyskočila nedočkavě ze sedadla řidiče a prudce zabouchla dveře. z kapsy vytáhla odznak kriminální policie na kožené šňůrce a zavěsila si ho kolem krku. Dlouhé blonďaté vlasy si sepnula gumičkou do ohonu a nedočkavě pohlédla do lesa. Počkala, až se ze sedadla spolujezdce vysouká její o deset let starší parťák radim brázda, a s cvaknutím dálkového ovladače uzamkla vozidlo.
„kam tak ženeš? myslíš, že ti něco uteče?“ zavolal detektiv, když se Diana bez rozmyslu vrhla do temnoty mezi stromy. Jako loď k majáku si to namířila k osvětlenému místu asi třicet metrů hluboko v lese. místo činu ji lákalo jako vosu bonbon, ale přece jen se u prvního stromu zastavila a otočila.
S p okrčeným ob očím nesouhlasně sledovala, jak se k ní svojí typickou kulhavou chůzí blíží radim. mohla mu říkat stokrát, aby si s tou nohou došel k lékaři a konečně se zbavil nejen kulhavosti, ale hlavně bolesti, která ho sužovala při každém kroku. Jenže on si nedal říct, vždy mu do toho přišel nějaký další případ, který musel vyřešit. už mu to radši ani ne-
připomínala, protože poslední dobou od něj slyšela jen, že to nic není, že pořád dopadl líp než jeho bývalý parťák ota kubát. V tom měl sice pravdu, ale Diana neviděla žádný smysl v tom, proč by měl trpět. Domýšlela se, že se radim trestá za to, co se jeho kamarádovi stalo, ale raději tu domněnku nikdy nevytahovala na světlo. Netoužila si pěkný vztah pokazit svojí dotěrností.
„Řekla bych ti, že si máš zajít k lékaři, ale je to zbytečný,“ pronesla, když ji parťák došel.
„To máš pravdu,“ ušklíbl se, naklonil se k ní a zlehka ji políbil na tvář. „Doufám, že tady nebudeme dlouho, rád bych dokončil to, co jsme doma rozehráli…“
„Dej pokoj,“ zasmála se zvonivým smíchem a trkla ho rukou do ramene. Ta myšlenka jí nebyla ani trochu proti srsti, ale vzápětí si s hrůzou uvědomila, že se zčistajasna víc těší na nový případ než na přerušené intimnosti.
radim Dianu pleskl přes zadek a pomalu vykročil za ní. Viděl v jejích očích ten zápal, tu loveckou touhu, jakou dřív také zažíval, ale která se s poraněním nohy trochu upozadila. Tušil však, že po Dianině boku a s její energií brzy naskočí zpátky na vlnu.
Detektivové z mordparty se zastavili za páskou ohraničující místo činu. mezi několika stromy na plácku o průměru asi tří metrů stála starší vyšetřovatelka s edou braunem po boku, nad mrtvolou se skláněl technik ludva Fiala. Policisté v uniformách se ztráceli v temnotě mezi stromy a jen drobná světla kontrolek vysílaček – a v jednom případě žhnoucí cigareta – je vytrhávaly ze tmy. bedlivě sledovali počínání výjezdové skupiny a hlídali, aby se z lesa nečekaně nevypotácel nějaký opilý bezdomovec.
Technik v bílé kombinéze opatrně vstal z místa vedle boku mrtvého muže a podal edovi dva úzké listy papíru. „líp to nešlo.“
„Po dle mě jsou dobrý,“ o dp ověděl detektiv, když si prohlédl sadu odebraných otisků z obou rukou. ludva měl vždy tendenci se podceňovat, přitom ze všech techniků výjezdovky na místech činu zajistil nejvíc stop, díky nimž se podařilo odhalit desítky pachatelů.
„Vezmu ještě DNa , ať máme všechno,“ dodal. ležícímu muži otevřel ztuhlá ústa s popraskanými zakrvácenými rty a strčil do nich vatovou tyčinku. udiveně pozvedl obočí, když zjistil, že dutina ústní je plná zasychající krve a mimo zadních stoliček chybí většina zubů. „Sice to udělají na pitevně, ale než by to z patologie poslali ke zkoumání, může si mordparta zařídit předběžné výsledky z kriminalistického ústavu.“ eda přikývl.
„už by mohl přijet koroner,“ poznamenala vyšetřovatelka, která si na papíře v rozložených deskách dokreslila náčrtek místa činu a zapsala podstatné informace pro sepsání protokolu.
„To by mohl,“ odtušil eda. V naději, že se jim ho podaří vyvolat, se zahleděl do tmy ve směru zaparkovaných policejních aut. ludva měl zajištěné stopy z mrtvého těla i igelitového obalu s lepenkou a nafotil jak místo činu, tak zdevastovanou mrtvolu. Detektiv mu asistoval pořizováním videozáznamu, který ilona profesionálně namluvila.
„Proč se neozvete, že jste tady?“ zvolal detektiv zvesela, když si ve tmě mezi stromy všiml povědomých postav Diany černé a radima brázdy. Dvojice tiše přihlížela, aniž vstoupila do prostoru osvětleného přenosnými reflektory.
„chtěli jsme vidět profíky při práci,“ přivítal se radim s vedoucím výjezdovky p o dáním ruky. Diana byla přátelštější. objala edu, jako kdyby se léta neviděli, a na tvář mu vtiskla polibek.
„co sis pro nás přichystal?“ zeptala se, ačkoliv její pohled jako magnet přitahovala mrtvola nahého muže.
„mrtvola asi třicetiletého muže. Podle četných vpichů na rukách a v tříslech bych ho tipoval na narkomana, ale bůhví. Nic u sebe neměl, byl nahý zabalený v igelitu. ludva vzal otisky a DNa , zajistíme ten igelit a samozřejmě izolepu. udělali jsme výškrab zpod nehtů, ale nevypadalo to, že by se bránil,“ rekapituloval situaci vedoucí výjezdovky. „čekáme na koronera, aby se na něj podíval, ale pochybuji, že nám řekne něco podstatného. Před smrtí byl dost brutálně mučen, což sami vidíte.“
„Že by si s ním někdo vyřizoval účty?“ napadlo Dianu.
„Nebo chtěl informace,“ přihodil hypotézu radim.
„To už budete muset zjistit vy, “ ušklíbl se eda.
„Taky, že zjistíme,“ usmála se kriminalistka a oči jí zářily vzrušením z nadcházejícího lovu na pachatele brutální vraždy.
Kapitol a 4
rozPraVu krimiNaliSTů PŘeruŠilo přibližující se brumlání motoru. Svorně se ohlédli a sledovali, jak mezi stromy problikává maják koronerova vozidla.
„konečně,“ utrousila ilona mašková, která už ztrácela trpělivost. Svoji práci měla hotovou a čekala jen na informace od lékaře p o ohledání těla, čímž bude mít veškeré p o dklady z místa činu pro následnou administrativu po kupě.
Po pár vteřinách nedočkavého ticha, narušovaného jen šustivými kroky a praskáním větviček, se zvedla policejní páska ohraničující místo činu a jako hlavní herecká hvězda vystoupila ze tmy na osvětlené jeviště asi třicetiletá zrzavá žena v lékařské uniformě koronera.
„omlouvám se, ale dneska to v Praze umírá jako dlouho ne. V sedm jsem vyrazila ze základny a ještě jsem se nezastavila. Spěchám k vám přes celé město až z Podolí, kde nějaký rybář chytil pořádného plaváčka,“ uvedla se adéla Svačinová.
„Nic se neděje,“ odpověděl lékařce s podáním ruky eda braun. byl rád, že přijela zrovna ona, a ne některý ze starších koronerů. Ti už do práce nebyli tak zapálení a nechtěli ohledání těl ani komentovat na kameru. Doktorka Svačinová však byla z podobného těsta jako Diana černá. Práce ji bavila, ke každé mrtvole přistupovala, jako kdyby se svět točil jenom kolem ní, a věnovala jí veškerý svůj um. Její komentáře a popisy byly výstižné a odhady času úmrtí a příčiny většinou přesné.
