Úvod
Pyramidy? Pyramidy .......................... 11
1. Nedoceněný div světa
Polední projekt Thora Heyerdahla ................ 15
Návštěva v cestovní kanceláři • Poslední projekt Thora Heyerdahla • Na „zlodějském žebříku“ • Nové poznatky • Odkaz zaniklého národa • Lékařské umění Guančů
• Nad závratnou propastí • Zarámována poli • Sedm stupňů a pět rohů • Nedotčená krajina – do roku 2022 • Kruhové pyramidy v údolí Aridane • Působivá silueta
2. Spánek Šípkové Růženky pod jižní sluncem
Pyramidy ve Středomoří ........................ 31
Překvapení! • Pyramida u Autunu • Kopec pro protiletadlovou obranu • V rozporu s oficiální vědou • Netušený objev • Na svazích Etny • Baruneddu a Pietraperzia • Kde tedy jsou? • Neobvyklé míry • Termoluminiscence
3. „Shlíží na vás čtyřicet století!“
Památky klasické i méně známé .................. 47 Lité bloky • Vlas v betonu • Na hliněných nohou • Labyrint chodeb a dutin • Padělatelé v akci • Před potopou • Stopy vody • V říši Núbijců • Tajuplná Meroe • V zemi Šineár • Nejznámější zikkurat: babylonská věž • Dva až sedm stupňů
4. Zakázané území do roku 1994
Expedice zakázanými zónami Číny ...............
„Letěl jsem okolo hory…“ • 1000 stop nebo 300 metrů • Trocha letecké abecedy • Dobré „connections“ • Existují! • V údolí pyramid • Daleká cesta do Mao Lingu • Jsou snad pyramidy tabu? • Sakkára nechává pozdravovat • Jediná pyramida z kamene • Znesvěceno vandaly • „Citlivé zóny“
5. Pohlceno vlnami moře
67
Co ze „země vycházejícího slunce“ zaniklo .......... 84
Kultura Rudé hory • Hračka pro obry • Ponory, které se vyplatily • „… změněno a zušlechtěno lidmi“ • Kámen úrazu • Čtyři další podmořské zříceniny • Pacifické pyramidy • Nemusíte se bát srovnání • S rysy robota
6. Zapomenutý div Austrálie
„Egyptské spojení“ na pátém kontinentu ........... 98
Nepostavili je Austrálci • Osudová chyba • Nikoli první vlna ničení • Zbožní plenitelé • „Egyptské spojení“ • Platit, prosím • Oko boha Ra • Hieroglyfy v outbacku •
Na Lyre Trig Mountain • Strašidelná setkání zvláštního druhu • Tragický konec jedné expedice • Pohřeb odpovídající společenskému statusu • Pátrání po zmizelé mumii
7. Amerika I: Pyramidy v Novém světě
Astronomické znalosti zvěčněné v kameni .........
116
Lovit v kalných vodách • Vyneseno na povrch • Nade vší pochybnost • Příliš hluboko, než aby mohla být pravá?
• „Místo, kde se člověk stává bohem“ • Tajný tunel pod Sluneční pyramidou • Kosmické dimenze • Plánováno od samého počátku
• Neuvěřitelné shody • High-tech pod Sluneční pyramidou
8. Amerika II: Deštný prales a měsíční krajina
Po stopách pyramid z Mexika do Peru ............ 132
Sedmnáct sekund schopných změnit náš obraz světa • Bůh sestupuje z nebe • Postaveno dvakrát, postaveno pětkrát • Pod pyramidou nápisů • Počet neznámý • „Nové“ zříceniny v deštném pralese • Zamořeno! •
Neznámé technologie? • Pyramidy na Rio Upano • „Měsíční krajina“ u Tucumé
9. Vrcholy Atlantidy?
Neuvěřitelná koncentrace na malém prostoru .......
Kde se rodí naše počasí • Těžký zásah • „Jardim de Maroicos“ • Plížením plazením vpřed • Stavba pyramid a katastrofy • 400 metrů pod mořem • Bylo by to až příliš krásné • Zastávka na Terceiře, která se vyplatila • K pyramidám nevedou
10. Na nebe a ještě dál
147
Cestujeme v kosmických dimenzích .............. 160 Kočka nebo myš • K „udržování ostrosti“ • Molekulární změny • Kompendium prastarého vědění • Elektrárny?
• The Dark Side of the Moon • „Objevena pyramida na Marsu“ • „Opticky nezřetelné“ • Tajemství největší planetky
„Las pirámides marcan el inicio de la civilisación“
„Pyramidy vyznačují zrození civilizace.“
Nápis ve výstavní budově Parque Etnografico v Güimaru (Tenerife)
Úvod Pyramidy? Pyramidy
Milá čtenářko, milý čtenáři, výše uvedenou sentenci najdete nad mapou světa, na níž jsou v Museu Casa Chacona, v ústřední výstavní budově Parque Etnografico de Güimar, zachyceny různé lokality pyramid na celém světě. O tomto etnografickém muzeu ještě podrobně pojednám v následující první kapitole. Momentálně je však zapotřebí jedno zásadní vysvětlení: Co si vlastně konkrétně pod pojmem pyramidy představujeme?
Vyjděme nejprve z matematické definice, která zní:
„Pyramida: Trojrozměrné těleso tvaru jehlanu, jehož základnu (podstavu) tvoří trojúhelník nebo mnohoúhelník. Vrcholy základny jsou spojeny s jedním bodem mimo rovinu základny, označovaným jako S: tento bod se obvykle nazývá vrchol jehlanu.“1 Poslední podmínka je logická: jinak bychom získali plochu, a nikoli trojrozměrný útvar. Tolik matematické základy.
Když uslyšíme pojem „pyramida“, pak nás, v souladu s touto definicí, většinou hned napadnou proslulé pyramidy v Gíze se svou charakteristickou konstrukcí. Od roku 1933 je pyramida egyptského typu zobrazena také na rubové straně americké jednodolarové bankovky. Na úpatí pyramidy je římskými číslicemi vyryt letopočet 1776, rok založení Spojených států amerických. Vrchol pyramidy je oddělen a nadzvednut a vidíme na něm vševidoucí boží oko. Zřetelně vidíme též latinský nápis, který dokládá, že otcové zakladatelé USA patřili k svobodným zednářům: „Annuit Coeptis. Novus Ordo Seclorum.“ Což znamená: „(Bůh) schválil započaté. Nový řád věků.“2
Pojem pyramidy obvykle spojujeme s obrázkem jako tento. Jak v následujících kapitolách ukážu, pyramidy starobylé říše na Nilu nepředstavují standardní typ těchto staveb, které nás stavějí před četné nevyřešené hádanky. Můžeme na ně nicméně nahlížet jako na úžasné místní variace tohoto vskutku světového mysteria –v žádném případě však ne jako na jejich kopírovaný pravzor.
S pyramidami se potkáváme na nejrůznějších místech naší planety, na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Kdyby měl její ledový pancíř jednou přece jen roztát, nedivil bych se, kdyby se tam náhle vynořily pozůstatky pyramid.
Dnes známe pyramidy nejrůznějších tvarů a konstrukcí. Podle toho, zda mají základnu čtvercovou nebo obdélníkovou či mnohoúhelníkovou, nebo dokonce kruhovou. Není nic, co by neexistovalo. Na svých cestách po světě jsem narazil, konkrétně na mexickém poloostrově Yucatan a na kanárském ostrově La Palma, na řadu skutečně kruhových pyramid.
Naproti tomu základna egyptských pyramid je čtvercová, přičemž každá další vrstva kamenných kvádrů je o kousek posunuta směrem dovnitř. To jim propůjčuje jejich typickou, nahoru do špičky se zužující formu.2 Vyloženě pravoúhlý je naproti tomu půdorys dodnes dochované řecké pyramidy, která stojí nedaleko od vesničky Elleniki. Přesně otesané kvádry tam tvoří poměrně hladké hrany s ostrým úhlem stoupání.
Ještě mnohem častěji se setkáme s formou stupňovité pyramidy.
Ta má svislé boční stěny a díky tomu roste do výšky tak, že jsou jedna na druhou posazovány stále menší plošiny. Stupňovité pyramidy představují místně převládající konstrukční formu například v Mexiku a dalších středoamerických zemích, ale také na Kanárských a Azorských ostrovech. Když ani stavby v Gíze, připisované králům Cheopsovi, Chefrenovi a Mykerinovi, nepředstavují standardní formu nesčetných pyramid rozesetých po celém světě, nemělo by nás udivit, že mnohé z nich jsou nahoře zakončeny plošinou. Například pyramidy z Říše středu, které až na pár výjimek nejsou ani vybudovány z kamene. Ale o tom více až později.
Již jsem to stručně naznačil: Pyramidy, které se v bohatství rozličných tvarů ne nepodobny pásu táhnou okolo naší planety,
nás staví před spoustu nevyřešených hádanek. Do naší doby se dochovaly jako otazníky zakleté do kamene, pocházející z hluboké a tajuplné minulosti a vybízející k odvážným spekulacím a myšlenkovým hrám.
Kdo rozmístil tyto – ne vždy – kamenné monumenty v krajině, a za jakým účelem? Jsou to jen náboženské a duchovní aspekty a odrážejí pyramidy „chápání vztahů mezi lidmi, větší říší přírody a ještě větší říší kosmu“?2 Anebo hrají roli i střízlivě technická hlediska, svědčící o neuvěřitelně vyspělém know-how na poli přírodních věd? Stále znovu vyvstává otázka, jaké technologie byly při výstavbě pyramid používány, zda možná nebyly na mnohem vyšší úrovni než naše dnešní technické vymoženosti. Při pokusu postavit dnes kopii Cheopsovy pyramidy bychom se totiž ocitli před nepřekonatelnými problémy nejen logistické povahy – a to ještě necháváme stranou nesmírné náklady, které by s tím byly spojeny.
Máme před sebou velké množství nezodpovězených otázek. K jejich zodpovězení se dostaneme blíže jistě až poté, co se naučíme pohlížet na svou prehistorii poněkud diferencovaněji. Vydejme se nyní na cestu kolem světa – a i za jeho hranice –, na cestu, na jejímž konci by možná mohl být docela nový pohled na historii a počátky civilizace.
1. Nedoceněný div světa
Poslední projekt Thora Heyerdahla
Ohlášenou cestu okolo naší planety bych rád začal na skupině ostrovů, vděčící za svůj vznik nesmírným vulkanickým silám. Ty přitahují každý rok nesčetné zástupy turistů. Mohou se pochlubit poeticky znějícím přízviskem Ostrovy věčného jara – a není to přehnané. Vzhledem ke své poloze v Atlantském oceánu na západ od Afriky tam rtuť teploměru i v zimě klesá jen zřídkakdy pod 15 °C. Naproti tomu v létě vane od moře neustále příjemná bríza. Proto jsou nejvyšší teploty okolo 30 stupňů a více spíše výjimkou. Archipel známý jako Kanárské souostroví je tvořen celkem 13 ostrovy. Sedm z nich je obydlených a tvoří oblíbené turistické cíle: Gran Canaria, Tenerife, Fuerteventura a Lanzarote, plus mnohem méně frekventované ostrovy La Palma, Hierro a Gomera, jež jsou pro cestovatele, kteří dávají přednost odlehlejším trasám, mnohem lákavější.
Přitom lze i u cílů, známých výrazně vyšší návštěvností turistů, objevit leccos nečekaného. To v každém případě platí pro jednu z obou následně uvedených destinací. Na obou těchto Kanárských ostrovech – Tenerife a La Palmě – totiž existuje úctyhodný počet prehistorických pyramid. Ty byly až donedávna skutečným tajným tipem. V prvním případě se to však změnilo. Díky angažovanosti jednoho světově známého badatele, který za svého života budil velkou pozornost svými stejně odvážnými jako senzačními projekty, se ostrov stal předmětem archeologických výzkumů – a zároveň i lokální atrakcí – a pyramidy na Tenerife se dostaly do středu zájmu veřejnosti. O podobných stavbách na sousedním ostrově La Palma se toho ví mnohem méně. Navíc ničivý, několikatýdenní
výbuch vulkánu v roce 2022, jenž za sebou zanechal La Palmu mimořádně zpustošenou, mohl zájem o tamní pyramidy dočasně odsunout do pozadí.
Návštěva v cestovní kanceláři
Moje profesionální curriculum vitae vychází z turistického ruchu.
Deset let jsem vedl velkou turistickou kancelář v hornobavorském městečku Burghausen, přímo na hranici se sousedními Horními Rakousy. Muselo to být někdy v roce 1990/91, kdy mě navštívil jeden Rakušan, který se před několika málo lety vystěhoval na Tenerife a tam – věren heslu „pracuj tam, kde ostatní tráví dovolenou“ – založil školu horské turistiky. Od něho jsem se dozvěděl o existenci řady stupňovitých pyramid – a to přímo uprostřed města Güimaru, které leží ve vnitrozemí jen pár kilometrů od jižního pobřeží.
Zhruba ve stejnou dobu se o tom, že na Kanárských ostrovech mají být záhadné pyramidy, dozvěděl také Nor Thor Heyerdahl (1914–2001), povoláním spisovatel, badatel v oblasti starověku, etnolog a dobrodruh.3 Tento Nor se už za svého života stal skutečnou legendou. Řadou senzačních expedic si vydobyl světové jméno – ale ne vždy přátelství konzervativně smýšlejících archeologů. Na svém voru Kon-Tiki se roku 1947 plavil od pořeží východního Peru k ostrovům Tuamotu ve východní Polynésii. O pár let později, v polovině padesátých let 20. století, se věnoval záhadným sochám moai na Velikonočním ostrově.4 A svými odvážnými cestami přes Atlantik na papyrových člunech Ra I a Ra II se mu v letech 1969–1970 podařilo experimentálně dokázat, že již staří Egypťané byli schopni dosáhnout mořskou cestou americký dvojkontinent.5
S jeho papyrovým člunem Ra II, s nímž se mu podařilo doložit, že Nový svět byl objeven nikoli Vikingy, ale už dávno předtím, budeme mít příležitost se v souvislosti s jím zachráněnými pyramidami na Tenerife ještě setkat.
Dovolte mi na tomto místě krátký exkurz. V jedné z pozdějších kapitol, zabývající se pyramidami v Austrálii, jde také o „egyptské
spojení“ na „Rudém kontinentě“. Na dávnou přítomnost Egypťanů v Austrálii totiž ukazuje řada nálezů a indicií. Byl bych býval rád poznal Thora Heyerdahla osobně, ale osud tomu chtěl jinak. Stopy egyptské expedice do Austrálie jsem totiž na vlastní oči na originálním dějišti spatřil až šest let po Heyerdahlově smrti.6
Jedním jsem si ale jistý: Zpráva o tom, že staří Egypťané dosáhli vzdálené Austrálie již před dobrými 4500 lety, by ho bezpochyby velice potěšila. Vždy mu totiž leželo velice na srdci ukázat, že již prehistorické kultury mezi sebou udržovaly čilé styky a neexistovaly izolovaně od sebe, jak se nás stále ještě snaží přesvědčit klasická věda o starověku. Ale vraťme se zde zpět k pyramidám na Tenerife – a jak se Thor Heyerdahl vůbec dozvěděl o jejich existenci. Několik amatérských badatelů, kteří na ostrově hledali stopy legendárního potopeného kontinentu Atlantidy, objevilo na jihozápadě ostrova nezvykle působící formace pahorků porostlých hustou vegetací. Když se o tom bavili s obyvateli příslušné oblasti, také ti prohlásili, že se už často zamýšleli nad podivnými strukturami.3
Poslední projekt Thora Heyerdahla
V jedněch novinách si norský „disident mezi archeology“ přečetl zprávu o plánované stavbě silnice ve městě Güimar. Tato nově plánovaná komunikace měla vést právě středem zmíněných „pahorků“. Několik fotografií provázejících článek ho doslova elektrizovalo. Připomněly mu velice názorně pyramidy v Mexiku – také ty byly pokryty zeminou a zarostlé vegetací, když se na ně upozornilo.
Heyerdahl neváhal a vydal se na Tenerife, kde zpočátku narážel na masivní odpor. Místní archeologická obec možný význam útvarů jako archeologického komplexu i jeho vysoké stáří kategoricky odmítala. Badatelé v nich spatřovali pouhé hromady kamení, které místní rolníci nasbírali na polích a o kousek dál naskládali na hromadu. „Tvar pyramidy je totiž ten nejjednodušší tvar hromady kamení,“ nechal se přesvědčeně slyšet badatel Antonio Gaspar z univerzity La Laguna.3
To byl přirozeně vyložený nesmysl, jak později ještě explicitně vysvětlím.
Po nesnadném dohadování se Heyerdahlovi nakonec podařilo uzavřít areál pro archeologický výzkum. Navíc se v doslova v poslední sekundě podařilo zabránit původně plánovaným stavebním opatřením napříč komplexem. S pomocí dobrého místního přítele, rejdaře Freda Olsena, nejvýznamnějšího provozovatele trajektů na Kanárských ostrovech, Heyerdahl založil archeologickou nadaci. Měl to být jeho poslední velký projekt. Naštěstí mu bylo ještě dopřáno zažít jeho realizaci.
Z archeologické nadace nakonec vznikl Parque Etnografico de Güimar, který v roce 1998 otevřel brány pro zainteresované návštěvníky. Mně samotnému bylo dopřáno navštívit areál o dobrý rok dříve. Při té příležitosti jsem pořídil řadu na tu dobu jedinečných fotografií.
Na „zlodějském žebříku“
Výše zmíněnému provozovateli školy horské turistiky na Tenerife, který mě počátkem devadesátých let vyhledal na mém pracovišti v cestovní kanceláři, se pochopitelně podařilo vzbudit mou zvědavost. Stavby, které mi tak detailně popsal, však na mě musely ještě pár let počkat. Až do Velikonoc 1997, abych byl přesnější.
Tehdy jsme – moje tehdejší přítelkyně Andrea L. a já – konečně mohli uvidět tyto pozůstatky na vlastní oči. Dopřáli jsme si totiž týden dovolené na tomto oblíbeném dovolenkovém ostrově. S pronajatým vozem jsme celý den křižovali jižní část ostrova Tenerife a ptali se na záhadné stavby snad 999 domácích. Jejich odpověď byla ale vždycky stejná: „No sé!“
Pro ty, kdo nevládnou španělským jazykem, to jednoduše znamená „nevím“. A ze zpětného pohledu není vůbec divu, neboť v tu dobu věděl o existenci pyramid sotvakdo.
Naše vytrvalost se však nakonec přece jen vyplatila. V Güimaru nás přivedla k vytouženému cíli zastávka na natankování. Muž u čerpacího stojanu se vyznal, a tak jsme byli konečně u cíle: jen
necelý kilometr vzdušnou čarou od čerpací stanice. Za vysokou stavební ohradou stálo, dobře ukryto před zvědavými zraky, na tehdy ještě zpustlém, parku podobném pozemku několik stupňovitých pyramid. V tu dobu byl nynější etnografický park krátce před dokončením. Své brány měl otevřít o rok později.
Ohrada překážející pohledu byla brzy překonána. Andrea hned udělala starý dobrý „zlodějský žebřík“: Já jsem si na něj stoupl, a nakonec jsem se ještě vytáhl nad desku ohrady. Fascinovaně jsem si vychutnával výhled, až mi Andrea dala najevo, že jsem na ni příliš těžký. Podařilo se mi udělat ještě pár pěkných snímků, které jsem krátce nato publikoval ve své další knize – Výpravách do neznáma.7
Spokojeni s denním výsledkem jsme se vrátili do hotelu. Na druhý den jsme se bavili pohledem na anglické turisty převážně ženského pohlaví, kteří na pálícím slunci bez větší námahy prodělali metamorfózu pleti od vznešeného alabastru až po zářivou červeň uvařených korýšů. Vlastnost, která je spolehlivě odlišuje od ostatních návštěvníků.
A jak se dál vyvíjela situace s etnografickým parkem u pyramid, co pozoruhodného je tam k vidění dnes? Park byl, jak jsme už zmínili, otevřen v následujícím roce 1998. A existuje dodnes jako symbol vítězství tvrdošíjného úsilí Thora Heyerdahla nad překážkami, které mu kladli do cesty. Celý areál zaujímá celkovou plochu 65 tisíc čtverečních metrů, na které stojí šest zčásti opravdu velkých a působivých stupňovitých pyramid. Na pozemku je i budova muzea, je to již úvodem zmíněné Museo Casa Chacona“. Muzeum je umístěno ve vile postavené kolem roku 1875, zahrnuje expozici s mnoha informacemi, jež je věnována možným kontaktům mezi prehistorickými kulturami.
Nové poznatky
Toto Museo Casa Chacona nadto nabízí rozsáhlou kolekci fotografií z celého světa. V této sbírce se nachází také velká pyramida v Mao Lingu, v blízkém okolí císařského města Si-anu.8, 9 Spolu s předčasně
zesnulým Peterem Krassou jsem byl vůbec první cizinec, jemuž úřady Čínské lidové republiky povolily vstup do tehdy ještě uzavřené zóny pyramid v provincii Šan-si. „Pyramidy vyznačují zrození civilizace.“ Tento poznatek se skví nad uvedenou mapou světa, na níž jsou zakresleny pyramidy ze všech možných zemí. Přesto mi bylo nápadné, že není zastoupena Austrálie, ačkoli se jich několik nachází i v outbacku (vnitrozemská pustina Austrálie, pozn. red.).
Návštěvník muzea může obdivovat ještě i další senzaci. Nad promítacím sálem stojí, chráněna skleněnou stěnou, kopie papyrového člunu Ra II, postavená v měřítku 1 : 1, člunu, na němž Thor Heyerdahl překonal Atlantik a přistál v Americe.
Velkému norskému badateli se podařilo vyvrátit i do omrzení opakované tvrzení místních archeologů, že pyramidy nejsou nic jiného než prosté hromady kamení, které nasbírali a navršili zdejší rolníci. „Čištění pole po kanársku“, dalo by se říci. Avšak na rozdíl od zaoblených teras, které jsou zde opravdu využívány k pěstování zemědělských plodin, jsou pyramidy budovány z hranatých balvanů, které musely být vytesány z lávových proudů. Heyerdahl dále zjistil, že větší rohové kameny byly pečlivě opracovány a že i skalnatý podklad pod základnou každé pyramidy byl srovnán přesně do roviny.
To se také plně kryje s poznatky, o nichž mi při jedné pozdější návštěvě parku, konkrétně v září 2014, vyprávěla pracovnice parku původem z Německa.
Nové výzkumy totiž ukázaly, že mnoho použitých kamenů bylo dopraveno z větší vzdálenosti, konkrétně z okolních hor.10
Na tomto místě se nyní naskýtá otázka, který rolník by byl natolik pošetilý, že by k beztak již mnoha kamenům na svém poli tahal masově další z okolí.11
A pokud jde o nejvyšší plošiny pyramid, zjistilo se ještě něco. Ty jsou totiž zcela rovné a překvapivě pokryty tenkou vrstvou štěrku.3 Kdepak, tady nebyly kameny jen nazdařbůh sesbírány a navršeny na sebe. Přesná konstrukce pyramid prozrazuje rozsáhlé znalosti na poli architektury a geometrie a v neposlední řadě i astronomie.
Byly totiž, jak prokázaly výzkumy posledních let, všechny orientovány podle astronomických hledisek.
Abychom byli upřímní: Mě by spíš nadmíru udivilo, kdyby tomu tak nebylo! Je libo pár příkladů? Schody největší pyramidy jsou uspořádány tak, že v den jarního slunovratu se člověk stojící na horní plošině ocitne přímo proti vycházejícímu slunci. V severní části pyramidy je zase velká zeď v den zimního slunovratu orientována přesně na západ slunce. A u všech šesti pyramid jsou schody vedoucí na nejvyšší plošinu umístěny na západní straně. Kdo kdysi vystoupil na monumenty hned ráno, díval se přímo do vycházejícího slunce.3
Hypotetičtí rolníci, kteří údajně sbírali kamení ze svých polí, se vskutku museli těšit spoustě volného času, když jim ještě zbývalo tolik času, aby se mohli plně věnovat finesám astronomie.
Odkaz zaniklého národa
Kdo však byli skuteční budovatelé pyramid (nejen) na Tenerife?
Thor Heyerdahl absolutně nepochyboval o tom, že dlouho neznámé světové divy jsou odkazem Guančů, praobyvatel Kanárských ostrovů. Původ tohoto národa zůstává i dnes nejasný. Existují nesčetné hypotézy a spekulace – nekonvenční badatelé v nich spatřují potomky obyvatel zaniklé Atlantidy. Většina etnologů však pokládá za logické, že Kanárské ostrovy zhruba mezi roky 3000 a 1000 př. Kr. osídlili lidé ze severní Afriky. Znamenalo by to, že by byli úzce spřízněni s Berbery, kteří dodnes obývají horské oblasti Maroka a Alžírska.
Odkud však doopravdy pocházeli, o tom lze i dnes jen spekulovat. Kam však Guančové odešli, to však víme docela přesně. Když Kanárské ostrovy roku 1479 připadly poté, co se jich vzdalo Portugalsko, kastilské koruně, byl osud původních obyvatel de facto zpečetěn. Španělé je totiž začali eliminovat již koncem 15. století. Těch několik přeživších velké masakry splynulo do konce 16. století s kolonisty.1
Tato skvrna na pověsti Španělska je o to závažnější, že například během vlády diktátora Franciska Franka (1882–1975) bylo výslovně zakázáno se Guanči a jejich tajemným odkazem zabývat
nebo o nich vůbec mluvit.3 To se naštěstí po smrti caudilla, který ještě na smrtelné posteli podepisoval rozsudky smrti, zásadně změnilo.
Při vykopávkách na přelomu století archeologové narazili na jeskyni, která je připisována právě Guančům. Jeskyně zvaná Chacona vede pod jihovýchodním rohem „pyramidy I“ rovnou do země.
Vedle prehistorických koster tam byly učiněny četné další nálezy. Šlo o různé hrnčířské produkty, úlomky obsidiánu, fragmenty nástrojů zhotovených z kostí a organické zbytky. Z toho lze vyvodit, že Guančové obývali Kanárské ostrovy nejpozději od neolitu, tedy od mladší doby kamenné.
Vedle pyramid v Güimaru, za jejichž zachování vděčíme jedině Thoru Heyerdahlovi, zanechal Španěly vyhlazený národ ještě i další odkaz, který přestavuj přinejmenším stejnou senzaci.
Doklady o něm jsou uloženy v jednom muzeu v hlavním městě ostrovů Santa Cruz.
Lékařské umění Guančů
„Muzeum přírody a člověka“ je střízlivá účelová budova, jejíž zevnějšek nedává tušit, jaké poklady uchovává. Najdeme tam nesčetné exponáty ze světa fauny a flóry nejen ze zdejšího regionu, ale také fosilie z dávno minulých epoch dějin Země. V archeologickém oddělení otevřeném roku 1958 je uchovávána největší a nejvýznamnější sbírka zabývající se kulturou Guančů.
Prehistorickému léčebnému umění je věnována celá hala: Los remedios guanches – Lékařství Guančů. To, co je v tomto traktu uloženo, si skutečně zaslouží atribut „senzační“!
Informační texty vypočítávají preparáty rostlinného i zvířecího původu, které původní obyvatelé používali. Guančové museli již záhy disponovat rozsáhlými znalostmi různých forem terapie, a to jak na poli výroby léčiv, tak i komplikovaných lékařských zákroků.
Zainteresovaný návštěvník tam například spatří příklady zdařilých trepanací lebky, jak zní označení pro operativní otevření lebky k lékařským účelům.12 Ty se ostatně od konce starší doby kamenné
úspěšně prováděly po celém světě. Jejich cílem bylo léčit bolesti hlavy, krevní výrony, tumory a řadu dalších nemocí.
Moji pozornost v uvedeném „Muzeu přírody a člověka“ však ještě více upoutala zde zdokumentovaná léčebná metoda, která byla – podle doprovodných textů k exponátům – mezi Guanči
široce rozšířena již před tisíciletími.13 Mám na mysli techniku kauterizace.
Vedle dalších oblastí využití je kauterizace jedna z nejúčinnějších metod utišení krvácení. Tímto pojmem jsou označována opatření, která mají ukončit krvácení působením tepla. Když se totiž ukáže, že vlastní mechanismy těla k zastavení krvácení srážením krve nestačí, přicházejí ke slovu jiné léčebné postupy, jako právě metoda scelování ran pálením, tedy technika kauterizace, jejímž cílem je zraněné cévy uzavřít.
Dnes se v lékařství často používá takzvaný kauter. Tento elektrokoagulační nástroj se přikládá na rozříznutou tkáň nebo poškozenou cévu, kde okamžitě vyvolá srážení krve.14 V naší době se rovněž používá moderní laserová technika.15 Jak působivě dokládají nálezy v „Muzeu přírody a člověka“, Guančové disponovali sice jednoduššími, ale o nic méně účinnými metodami.
Podle doprovodných textů na stěně, na níž návštěvník vidí za sklem řadu lebek, to byla dokonce nejčastěji používaná léčebná metoda při poraněních hlavy. Guančové k tomu používali kamenné nástroje, které nad ohněm rozpálili doruda.13 Kresby na uvedené stěně pak docela drasticky ukazují, jak se rudě žhnoucí prehistorický „kauter“ pomocí dřev velice opatrně přikládá na poranění pacientovy hlavy, aby je scelil. Tady byla jistě třeba pevná ruka. Ale většinou šlo všechno docela dobře, jak působivě dokládají vystavené příklady kauterizace.16
Odkud však know-how takových mistrovských chirurgických zákroků pochází, o tom můžeme jen spekulovat.
Nyní se však od pravděpodobných stavitelů pyramid na Kanárech vrátím zase zpátky k samotným stavbám.
Nad závratnou propastí
Pyramidy v Güimaru a Thorem Heyerdahlem iniciovaný Etnografický park dnes již vstoupily do širšího podvědomí i daleko mimo Kanárské ostrovy. Tyto pyramidy však nejsou na Tenerife jediné. Bylo mi dopřáno vidět i další exempláře. Níže popisuji jeden, který vlastně – přísně vzato – žádnou pyramidou není.
Na severozápadním cípu ostrova leží malá obec Teno Alto, je doslova přilepená ke strmým horám. K vesnici se lze dostat jedině úzkou silnicí plnou serpentin, vedle níž zeje výhružná hlubina několikasetmetrové propasti. Tento krkolomný příjezd je již sám o sobě dostatečným důvodem, že tam sotva zabloudí nějací turisté. Již pouhé pomyšlení, že se případně objeví vozidlo v protisměru, vyvolá potenciálnímu návštěvníkovi nejprve mrazení v zádech, až ho posléze z té hrůzy zalije pot.
Nad vesnicí Teno Alto se tyčí Montana Vallado. Je to hora vzniklá přirozenou cestou, avšak přetvořená lidskou rukou. A to tak mistrovsky, že přesné a rovnoměrně založené terasy vskutku budí dojem stupňovité pyramidy. Něco podobného jsem viděl v rovině Čchin Čchuanu v Číně, ale také na „pátém kontinentě“, v australském outbacku. Také tam byla v neznámé době přirozená hora obložena bezpočtem opracovaných kamenů a změněna na stupňovitou pyramidu. Vskutku tragický příběh s tím spojený odvyprávím v některé další kapitole. Nyní se však vraťme zpátky k „ostrovům věčného jara“.
O „na pyramidu proměněné“ Montaně Vallado, stejně jako o přímo nepřehledném množství pyramid na ostrově v sousedství Tenerife, na La Palmě, jsem se dozvěděl díky jednomu staršímu, silně angažovanému pánovi z Drážďan. Po jistou dobu jsme vedli čilou korespondenci, která mi pak dopomohla k několika cenným „tajným tipům“.17 Jako například k následujícímu areálu pyramid, který se nachází jakoby na „servírovacím talíři“, a přesto je téměř neznámý.
Zarámována poli
K obvyklým turistickým zajímavostem Tenerife patří také městečko Icod de los Vinos situované na severozápadním pobřeží. Jak vyplývá z názvu, pěstuje se v regionu víno. Daleko za hranicemi ostrovů se Icod stal navíc známým svým Drago Milenario. Za tímto názvem se skrývá asi 15 metrů vysoký exemplář dračince dračího (botanicky Dracaena drago) s obvodem kmenu asi 13 metrů. Stáří tohoto „Metuzaléma mezi stromy“ se odhaduje až na 3000 roků. Když začínal růst, vládl Izraeli legendární král Šalomoun, abychom zatím zůstali v biblickém kontextu.
Jen několik místních ví, že v bližším okolí Icodu jsou také pyramidy. Protože stojí na soukromém pozemku, není tak jednoduché se k nim dostat. K jedné z těchto staveb mi však cesta upřena nebyla. Právě naopak: zcela překvapivě jsem se na místě setkal s velkou vstřícností a zájmem.
Jen pár kilometrů na východ od Icodu leží vesnice Santa Barbara. Pozvolna klesající svahy hor jsou zde, v tomto kraji na severním pobřeží, využívány k zemědělství. Vedle vína se tady pěstují různé druhy zeleniny, ale také banány, z nichž se vyrábí na Kanárských ostrovech velmi oblíbený likér. Před několika lety jsem tam byl a v městské turistické kanceláři jsem se vyptával, kde jsou pyramidy, o kterých mi vyprávěl můj zdroj z Drážďan. Paní v kanceláři o nich věděla. Měli jsme jet do Santa Barbary. Tam prý najdeme, co hledáme. Teď bylo třeba, když jsme projížděli malou obcí, mít oči otevřené. Někde tady musela pyramida být, pokud si s námi seňora z „Oficina de turistas“ nedovolila zažertovat.
Předesílám: Poslala nás správně. Už po krátkém hledání jsem stavbu objevil. Zarámována poli a vinicemi tyčila se zřetelně mezi několika domy na svahu, pozvolna klesajícím k severnímu pobřeží (dnes je tam i pekárna s názvem La piramide).
Na první pohled nebylo vidět, jestli k pyramidě vede nějaká cesta, ale naštěstí jsme ji brzy nalezli. Je to vedlejší silnice vedoucí do údolí, z níž ještě odbočuje úzká cesta pro pěší, končící na poli. To sahalo až k pyramidě, a právě se na něm pracovalo. Rolník a jeho žena překvapeně zírali, když jsem se objevil s celou skupinou
