Jak začíná den pilota stíhačky
Většina lidí, když ráno vstane, se oblékne, vyčistí si zuby a jde se nasnídat.
Stíhací pilot ne.
Teda zuby si vyčistit jde, dokonce se i oblékne, ale s tou snídaní je to už složitější. Když jde ten den létat, tak nemůže jen tak sníst, co se mu zlíbí, nebo si dokonce říct, že nebude snídat vůbec. Létání s tak výkonným strojem, jako je nadzvuková stíhačka, je sice spousta zábavy, ale stojí taky hodně energie. Po takové hodince letu plného manévrování, ovládání všeho možného v letadle, neustálého rozhlížení se okolo sebe, přemýšlení o taktice a mluvení po rádiu se pilot docela unaví. A aby se neunavil příliš, musí se pořádně najíst. Na každém letišti je proto speciální jídelna pro piloty, kde se podávají snídaně, oběd a večeře přizpůsobené potřebám stíhacího letce a létání ve velkých výškách. Jídelníček dokonce kontroluje i lékař a musí ho schválit také šéf celé letecké základny. A právě sem, do této zvláštní jídelny, míří pilot hned po příjezdu na letiště.
Posilněn vydatnou snídaní a samozřejmě vybaven svačinkou ve formě banánu nebo jiného ovoce, pokračuje na letku. Letka je pro pilota takový druhý domov. Je to něco jako hokejový tým, který společně trénuje a utkává se se soupeři. Jen místo bruslí a hokejek mají stíhačky a leteckou výstroj. Má svůj název, znak a často i slavnou historii. Sídlo letky připomíná trochu kancelářskou budovu a trochu zázemí právě sportovního týmu. Jsou tu kanceláře, společná šatna s výstrojí, místnosti pro brífinky (o tom si řekneme za chvíli), místnosti pro plánování cvičných i bojových letů a také pro to, čemu se říká debrífink – to je něco jako elektronická tužka v hokeji. Na počítačích si tam můžete kdykoliv přehrát celý let a ukázat si, co jste udělali dobře, a co špatně.
Většinou totiž létá víc pilotů najednou a cvičí se různé situace, které mohou při skutečném boji nastat. Trénuje se tak třeba vzdušný boj dva proti jednomu – po přistání si pak během debrífinku rozeberete taktiku a řeknete si, co jste mohli udělat lépe a na co se zaměřit příště. Stejně jako ve sportu se piloti totiž chtějí pořád zlepšovat a v létání být co nejlepší.
Ale zpátky k rannímu rituálu. Po příchodu na letku se pilot převlékne do letecké kombinézy. To je takový jednodílný oděv, trochu podobný dupačkám, které nosí malé děti. Takže vás jistě nepřekvapí, že taková kombinéza je velice pohodlná a jednoduše se oblékne. Kromě toho je ale také nehořlavá, což se může hodit, pokud by se v kokpitu stíhačky něco vznítilo. Ale hlavně – má na sobě spoustu suchých zipů, na které se dají nalepit různé nášivky a taky se podle ní dají piloti docela spolehlivě poznat.
Řádně nasnídán a převlečen do slušivé kombinézy odchází pilot do jedné velké místnosti, ve které každé ráno probíhá brífink.
To je taková velmi důležitá porada před zahájením každého letového dne. Sejdou se tam všichni piloti letky, aby se seznámili se vším, co je daný den pro létání důležité. Brífink začíná předpovědí počasí, poté se pokračuje informací o vzdušném prostoru a ostatních letištích – to proto, kdyby z nějakého důvodu nemohli přistát na letišti vlastním. Mohlo by se zdát, že vzdušný prostor je obrovský, že oproti němu jsou letadla tak malá, že je nemožné, aby v něm vznikla nějaká dopravní zácpa nebo že by se do něj letadla nemohla vejít. Opak je pravdou. Vzdušný prostor nad každou zemí sdílí letadla dopravní, sportovní, soukromá i vojenská. Samotná letecká doprava je dnes tak rozšířená, že síť letových tras zabírá značnou část vzdušného prostoru většiny států. Aby piloti mohli létat a cvičit bezpečně, mají mimo letové cesty vyčleněno několik prostorů, do kterých během jejich létání nikdo jiný nesmí. To je nesmírně důležité, aby se s nikým cizím nesrazili a mohli se soustředit na to, co si chtějí procvičit. Brífink je pak zakončen informací o navigačních prostředcích na vlastním letišti, o předpokládaném výskytu ptáků v okolí (pokud se někde vyskytují velká hejna, je lepší se jim vyhnout) a o plánovaných letových aktivitách na daný den. Poté se piloti rozdělí mezi jednotlivé naplánované lety. Většinou se létá ve dvou nebo třech větších vlnách, ve kterých vždy startuje větší množství letadel – právě proto, aby mohli piloti létat a trénovat společně. A pak se jde už každý z nich připravovat na svůj konkrétní let…
Pilot a jeho výstroj
Než pilot vyrazí k letadlu, musí se nejprve správně obléct. Samozřejmě proto, aby mu to co nejvíc slušelo, ale hlavně z toho důvodu, aby měl na sobě veškeré vybavení nutné k úspěšnému a bezpečnému zvládnutí letu.
Když jdete letět malým sportovním letadlem, stačí vám pohodlné oblečení, ve kterém vám nebude ani horko, ani zima, pohodlné boty, ideálně i sluneční brýle – a můžete směle vyrazit. Pro let se stíhačkou toho ale potřebujete mnohem víc. Když se jde stíhací pilot obléknout na let, začíná pochopitelně speciálním spodním prádlem. To plní dvě funkce. Kromě toho, že je pohodlné, má za úkol zahřát. A to hlavně v případě, že by došlo na nejhorší a pilot musel letoun opustit pomocí vystřelovací sedačky a přistát na padáku někde v přírodě, třeba v zimě v horách. Může totiž trvat i několik hodin, než se k němu dostane pomoc. Proto je nutné, aby byl dostatečně oblečen, konkrétně tedy
do slušivého termoprádla. Druhou funkcí, kterou tyto podvlékací kalhoty a tričko plní, je jejich nehořlavost. Kdyby totiž došlo v kabině stíhačky k požáru, třeba i na zemi, je nutné, aby měl pilot dostatek času letoun opustit a jeho oblečení ho alespoň na chvíli ochránilo. To samé zajišťuje i letecká kombinéza, která se obléká hned po spodním prádle.
Následují letecké boty. Ty jsou většinou kožené, černé nebo hnědé barvy a mají gumovou podrážku. Zrovna podrážka je docela důležitá. Je konstruovaná tak, aby se na ni při cestě k letadlu nenalepilo příliš mnoho nečistot – aby pak smetí během letu nelétalo po celé kabině. Navíc je podrážka tzv. antistatická, tedy vyrobená z materiálu, který zabraňuje kumulování nabitých částic a předchází statickým výbojům elektřiny. To je přesně to, co se děje, když si třeba dlouhé vlasy několikrát přejedete hřebenem a ony vám pak trochu stojí na hlavě – díky elektricky nabitým částicím. Boty jsou nad kotníky – to je opět pro případ, že by pilot skončil na padáku. Při dopadu na zem je důležité, aby měl člověk zpevněný kotník a nezranil se.
Další na řadu přichází samotná letecká výstroj. Dělí se na dvě části – to, co si pilot dává na hlavu, a pak na zbytek.
Začneme nejdřív tím zbytkem. Od pasu dolů si pilot oblékne tzv. anti-g přetlakové kalhoty, které slouží k tomu, aby se při ostřejších manévrech člověku nehromadila krev v dolních partiích, tedy zejména v nohách. Kalhoty jsou totiž nafukovací a dají se spojit s letadlem. Při nárůstu přetížení, tzv. G, se automaticky začnou nafukovat a stlačovat břicho a nohy. Zabraňují tak nežádoucímu přesunu krve a pomáhají předejít mdlobám při náročných manévrech. Kromě toho mají kalhoty i několik kapes. Tam se dávají různé drobné předměty, které by pilot mohl během letu potřebovat, ale hlavně se dají využít pro uschování různého vybavení – opět pro případ nouzového přistání na padáku. Najdete v nich například lékárničku.
Další součástí výstroje je vesta. Ta v sobě zase skrývá řadu záchranného vybavení, třeba vysílačku, a speciální límec, který se sám nafoukne, pokud pilot dopadne do vody – třeba na mořskou hladinu. Nyní už se dostáváme k tomu, co pilot nosí na hlavě. Konkrétně tedy k přilbě a kyslíkové masce.
Letecká přilba slouží nejen k ochraně hlavy, ale také ke komunikaci. Obsahuje totiž sluchátka, která jsou spojena s komunikačním systémem letadla a pilot tak díky nim slyší vše, co si ostatní piloti nebo letoví dispečeři povídají po rádiu. Některé přilby jsou ale ještě lepší. Mají totiž to, čemu se říká „přilbový zaměřovač“. Na průhledný ochranný štítek helmy, který normálně chrání oči stíhacího letce, se promítají různé údaje důležité pro samotný let, například rychlost, výška, poloha ostatních letadel ve vzduchu… Nebo se pomocí takové přilby dají zaměřovat rakety i různé senzory, které stíhačka nese.
K helmě je připevněna kyslíková maska. Ta je dobrá ke dvěma věcem. Zaprvé skrz ni pilot dýchá kyslíkovou směs, která mu umožňuje létat i ve větších výškách, aniž by trpěl nedostatkem kyslíku. Ten totiž v okolním vzduchu ve vysoké výšce nemá dostatečný tlak – je tedy nutné dýchat speciální směs
s větším množstvím kyslíku, než se nachází dole na zemi. Jinak by hrozilo, že by pilot měl kyslíku málo a mohl by omdlít. Druhá užitečná věc v kyslíkové masce je mikrofon. Stejně jako sluchátka v přilbě je napojen na komunikační systém letadla a umožňuje pilotovi povídat si s ostatními letci či s letovými dispečery.
Jako téměř poslední úkon si pilot připevní na kalhoty nákoleník – to je něco jako malý pořadač s různými papíry a poznámkami, které bude během letu potřebovat. Je to vlastně takový malý tahák… A úplně na konec přicházejí na řadu rukavice. Ty jsou nejen nehořlavé, ale slouží i k tomu, aby se pilotovi dobře držel knipl a zbytečně se neporanil o různé ostré hrany v kabině nebo při nastupovaní do letadla. Tak, a teď už je pilot oblečen a vybaven vším potřebným a může vesele vyrazit k letadlu…
