KAPITOLA 1
ORLAITH
19 LET POTÉ
Ostrýhrotjehlyzískávávplamenusvíčkyčervenýodstín ažhne,jakobymělvlastnítep.Stahujiruku,abysekovna vzduchuochladil.
Zatracenámalájehla.
Nežvychladne,sedámsisezkříženýmanohamanapelestposteleapřejíždímpohledemmístnost–kloužuočima pozakřivenýchobsidiánovýchstěnách,vnichžjsoukaždýchpármetrůproraženaklenutáokna.Obrazyaobrázky mezinimijsoupřipevněnydomácísměsílepidlakekameni, abymudodalytrochubarvy.
Mírnězakřivenýobloukstěnyjevlastnějedinápoddajná věcvcelémprostoru,ajáseprostěnehodlámránobudit svýhledemnaholéstěnybezjedinébarevnéskvrny.Takovýchvěcívidímdostpřisvýchkaždodenníchprocházkách pohradě.
Všechennábytek,kterýtumám,bylvyrobenpřesněna míru–kvelkémuválcivnitřníhoschodištěsepřimykázakřivenýprádelník,postelsnebesysobloukovězahnutým čelemiskříňkasumyvadlem.
Podélceléčtvrtinyobvoduvnějšízdisetáhneúzkýstůl, najehoždesceležíhromádkysušenýchkvětin,párhmoždířůspaličkami,mnohomaličkýchsklenicsrozličnými drobnostmi...akameny.Spoustačernýchkamenůrůzných
tvarůavelikostí;mnohojichječástečněneboúplněpokrytobarvami.
Nedokážujentakbezpovšimnutíprojítkolemhezkého kamene.Vdevítipřípadechzdesetisijeuložímdováčku, vynášímnahorudosvémístnostivevěžiasklánímsenad nimiseštětcemvruce.Dozdi,obklopujícívnitřníschodiště,jeještěvestavěnoohništěadřevěnédveře–pokud člověknepočításdramatickýmskokempřeszábradlíbalustrádynabalkoně,jetojedinýzpůsob,jaksedostatdovnitřneboven.
Předněkolikaletyjsemdveřenabarvilanačernoanásledujícíchdevětměsícůjsemnaněmštětcemvytvářelabohatásouhvězdí,odrážejícíkrásunočníoblohy.Jetamdokonceipůlměsíc,zahalenýstínem.
Takhlesealespoňmámnačdívat,kdyžjezataženáoblohaplnátemnýchmraků.
Přitisknusihrotjehlykpokožcenaprostředníčkulevé ruky,dokudneucítímostrébodnutíanapokožceneuvidím kapkujasněčervenékrve.
Koutkyrtůsemizkřivívúsměvu.
Pohlednavlastníkrevbyminemělposkytovattakový pocituspokojení.Alejetotak.Tahlekrev–acelkovětenhle drobnýskuteksebepoškozování–neexistujekvůlimně.
Takrevjepro něho.
ProRhordyna.
Položímjehlunakameninovýtalířeknadescenočního stolkuaponořímšpičkuprstudovody,sahajícídopoloviny křišťálovéhopoháru.Tekutinasezbarvídorůžovaazískává odstínzdravéhokvětunavrcholujara.
Povzdechnusianapadnemě,jestlisemutabarvabude líbit.Nebudepřílišrůžová,nebopříliščervená?Nikdysinestěžujeanikdyotomneřeknejedinéslovo,avtomspočívá celýproblém.
Vtom,ženevím.
Zamíchámpohybemzápěstíobsahempoháru,přejdu kedveřím,kleknusiaocitámsetvářívtvářmenšímuuzavřenémuotvoru,vyhloubenémudosilnéhodřevasmasivnímiletokruhy,posetémuručněmalovanýmihvězdami.
Obětnice.
Takhletěmtodvířkůmříkalakuchařka,kdyžjsembyla ještěmocmalánato,abychpřinášelavlastníoběť.Nikdy jsemtojménonezapomněla.
Podletěchtomalýchdvířekměřímvlastníživot–nejdřív jsemsemuselanatahovat,abychnaněvůbecdosáhla,pak jsemknimpřistupovalazpříma,anakonecjsemsemusela začítsklánět,abychjeotevřela.
Rozkládásezanimiprázdnádutina,sotvavětšínežsamotnýpohár.Stěnymápokrytérýhamiajsouvydlabané nahrubo,jakobyjedoméhosvětapřivedlyvztekléúdery kladiva.
Stavímsvouoběťnaplošinu,kterásetamnachází.
Jakovždyckytomuhloupémupoháruzávidím,žeho (pravděpodobně)sevřejehoruka,zvednesijejkertůmaobsahvypije.
Získátaktupozornost,kteroubychsinadevšechnopřálazískatprosebe,takžesiuždávnovysloužilmounekonečnounenávist.
ZavírámdvířkaObětnice,sedámsinapodlahu,posunu seponíkestěně,objímámsirukamakolena,prohlížímsi dvojicidveříapřemýšlím,jakneuvěřitelněseodsebeliší.
Jednyčastonechávámzavřenéapoužívámjejakobariéru,kteroučasodčasustavímmezisebeazbyteksvěta.
Apřejisi,abychtymenšímohlanechatotevřenécelounoc, abychsemohlapodívatRhordynovidoočí,ažsipřijdevyzvednoutmouoběť.
Kdysijsemtozkusila...zhrubapředrokem.
Sedělajsempřesněnatomhlemístěještěchvílipopůlnoci,dokudjsemdokázalaudržetotevřenéoči.Přišel,až kdyžjsemjezesvéstranyzavřela.
Právěvtomokamžikumidochází,žemámobrovský problém.
Ozvěnatěžkýchkroků,kteráseozýváprostoremvěže, semísísrytmemméhorozbušenéhosrdce.
Zavírámočiapočítámkroky,představujisi,jakstoupá potočitémschodišti,kterésevinekolemcentrálníhopilíře věže,dosahujestočtyřicátéhoosméhoschoduazpomaluje; každýtrochuuberenatempu,neždorazínahorníodpočívadlo.
Představujisi,jakstojínadruhéstranědveří,vytahuje zkapsyklíčasvážněsevřenýmirtyjejstrkádozámku.Představujisi,jakmuvočíchvyskočíjiskraradosti,kdyžotevře dvířkaanajdezanimikřišťálovýpohársmouláskyplnou obětinou.
Rádasitakovoumalouleždopřávám;vtétovymyšlené realitěměpotřebujestejnějakojápotřebujijeho.Jetoněco, comipomáházkrotitpocit,kterýsemiprobouzívhrudi.
Dvířkasesdutýmzvukemzavírají,jápřiskočímkedveřím,přikládámknimuchoaposlouchámrytmusjehokroků,kdyžsestupujeposchodechdolů.
AžseránopodívámdoObětnice,budetampohárstát prázdný,alezároveňplnýotázek,ježmězaplaví,kdykolijej zotvoruvyjmu.
Kčemutopotřebuje?Nacomutoje?Opravdusemulíbí ta...věc,kterouspolumáme?
Mněsetotižlíbí.
Těšímsenaniaztrácímenergii,kdyžjepovšem.Příliš častoseoddávámpředstavám,kdyhosleduji,jakměpije zkřišťálovéhopoháruapohledynašichočíseaninaokamžikneoddělí.
Vtěchtopředstaváchpřitomnejsmeodděleni,jakobychomsezaněcostyděli.
Zvedámzpostelehřebenamířímkolemnočníhostolku kedvojitýmdveřímnabalkon.Kdyžvystoupímdosvěžího večerníhovzduchu,pustímsedoúnavnéprácesrozčesávánímsvýchdlouhýchzacuchanýchzlatohnědýchvlasů.
Častopředstírám,žechodímsledovatsoumrak,alepokaždésedychtivěpostavímnašpičkyapodívámsedolůpřes balustrádu,abychpohledempátralapojakékolistopěpohybunapozemcíchkolemhradu.Hřebenjejenužitečná pomůcka,díkynížzaměstnámruce.
Ikdyžbydlímvevěžitakvysoké,žejiobčasobklopují mraky,pokaždésemisevřesrdce,kdyžpozoruji,jakRhordynprojdevelkoubránouhraduadlouhými,odhodlanými krokyodcházípřespoleklesu,obklopujícímupozemky.
Nikdyseneohlédne.Nikdysenaměnepodívá.
Prostěkráčípodélhraniceavždyckyhonakonecmým očímskryjetmavozelenášmouhašalvěje,mechuakřovisek, kterásesvýjimkoujihutáhnenavšechnystranykamažoko dohlédne.
Pokaždéjetostejnájednotvárnárutina,odkterésenedokážuodtrhnout.
Sluncemizízaobzorem,poslednístopajehozářezmizí.
Zalemsukněmězataházávanchladnéhoslanéhovětru, kterýmivyvoláhusíkůžiarozdrkotázuby.
Rozdělímsivlasynatřipramenyazačnusplétatcop.
Vechvíli,kdyjejmámhotový,seužposlednístopysvětla dávnorozplynulyvinkoustovétemnotěokolníkrajinyajá skoronecítímprochladléšpičkyprstů.
Nevrátilse.
Nohymámskaždýmkrokempokaždétěžšíatěžší.
Potlačímzívnutí,natáhnuseknočnímustolkuaprojeduprstymezihrdlymnohalahviček,uzavřenýchzátkami.
Jednuzvednuanaklonímji,zamračímsenahladinuřídké, indigovězbarvenétekutiny,kteráseuvnitřpohne... Přísahám,žetamtohobylovíc.
Rozmrzelevrátímlahvičkuzpátkynatác,zněhožjsem jizvedla,sfouknusvíčkuavlezudopostele.
Chvíliležím,nervózněsiokusujispodníret,pakzakleju,přitáhnusitlustoupřikrývkukekrkuaobrátímseobličejemksevernímoknům.
Oblohazanimijejakosametováduchna,posetáhvězdami,kterénaměpoprvévtomtotýdnuzasepomrkávají. Změsíceselinenašedlázáře,vléváseoknydovnitřasvítí přímonařadylahviček,kterémistojívdosahu.
Díkytomujejasněvidět,ževšechnykromě jediné jsou prázdné.
Sevřučelistiatělemmiproběhnezachvění–tohlenevyvolalchladčasnéhojara,alebouře,kterásemivespalujících vlnáchhonítělem.
Vůbecpoprvézacelé měsíce jsemsišlalehnoutstřízlivá.
Očimajívytřeštěné,hledíbezjedinéhomrknutíajejich ústazejídoširokaotevřená,jakobysejimrozpadalatěla, přestožepřesrtyproudívzduch.Všemscházejíkusytěl,aty kusy,kteréještězůstávají,jsoupřílišnehybné.
Přílištiché.
Zůstávajíjenmonstra.
Něcomischází.Něcodůležitého.Cítímtovhrudi;jeto jakoprázdnota,kteráměnaprvnípohledtíží.
Všísilousvírámvíčka,abychnevidělaplameny,svět,kterýsehroutí,aabychsepokusiladátvěcidohromady.
Ostrýzvuk,kterýsepodobáškrábánínehtůnakamenné tabuli,mimálemroztrhnehlavu.Slyšímjejznovuazase asvírajísemiznějvnitřnosti.
Mámhrdlorozdrásanéodkřiku.
Znosumitečekrevazaťatýmipěstmisebušímdouší, divsinerozbijulebku.
Okolnízkázapostupněmizíarozplývásevostrémvětru, ažstojímnaútesuaupírámpohleddošerépropasti.Rozprostírásekolemměhlubokéticho,mámzněhoalestejnou hrůzujakozostréhoječení,kterémětrhalonakusy.Znosu užmikrevneteče...
Řinesemiznosuproudem.
Zapotácímsenanerovnémokrajipropasti–
Kymácímsejakohadrovápanenkaavhrdleměštípe každýnádech,kdyžstěžkoukovovoupříchutínajazyku otevírámoči.Cítím,jakmiramenasvírajísilnépaže,aleani tynedokážízastavittřes.
Jenpokožka,pokrytálepkavýmpotem,bránímýmkostem,abysevhrůzerozsypalypoceléposteli.
Rozcuchanéhnízdokaštanověhnědýchvlasůnapůlzakrývádivokéapovědoméhnědéočí,kterésevmihotavém světlesvíčkylesknou.Bazeminěcoříkáartysemupohybují vestejnémrytmujakoohryzek,alepřesřevvhlavěneslyším anislovo.
Uvědomujisi,žemuzarývámnehtydoholýchramen, odtrhnuruce,zakryjusiobličejazaječím.Tenzvuksevelmi rychleproměnívevzlyknutíanakonecvchraptivésténání, zatímcoonopakujestálestejnáslova.
Jsivpořádku.Jsivpořádku.Jsivpořádku.
Nejsem.
Připadámi,žesemůjmozekproměnilvkoulirozžhavenésyčícílávy,kterábrzyvybuchne.
Nedokážutomuuniknout.
Držímsipěstinaspáncíchaconejpevnějisevřuvíčka, abychseodřízlaodsvěta,kterýsedivocekymácí...
Vzduchemserozlijesírovýpach;bleskověotevírámoči.
Kaspun.
Spootevřenýmirtysepředklánímanetoužímponičem jiném,nežabymichladivátekutinaspláchlavnitřnosti.
Bazesemračí,beremězabraduazaklánímihlavu.Na jazykucítímněkolikkapekapolknu. Žaludeksemiobracínaruby.
Natuhlechuťsinedokážuzvyknout–ibezohleduna to,kolikrátužjsemtenhleodpornýjedpolkla.Přestopo němkaždounocsahám,jakobyšloojedinouvěc,kterámě dokážeukotvitnatomtosvětě.
Hrdlemsemirozlévápocitznecitlivění,kterýmiochlazujerozžhavenýmozekazastavujevířícímyšlenky.Zasténámaotevírámústaipřesto,žeužmiBazenesvíráprsty bradu.
„Orlaith...“
Vytrhnumulahvičkuzrukyanalijusinajazykještě doušek.Dožaludkumisevřenýmhrdlemsjíždídalšívlna odpornéholektvaru,trhnusebouanedokážunevnímatBazůvledovýhlas.
Spřimhouřenýmaočimamilahvičkuskaspunemvytrhne.
„Co?“zachraptímasvezusezpátkydopostele.Převalímsenabokaschoulímsedoklubíčka,dokudneustoupí poslednízbytkytlaku.
„Samavíšco,“odsekneapaksipřičichnekhrdlulahvičky.Tvářsemuzkřivíodporemaodfrknesitak,žesemálempobaveněusměju.„Cojsitamuvšechpekelnamíchala? Dřívtotakhlenesmrdělo.“
Odhrnusizpocenévlasyzobličejeaodpočítávámna prstech:„Zázvorku,šišlák,dráždivecapsinkovku–tatomu přidávásírovýpach.“
Zakláníhlavuazavírározslzenéoči.„Nerostenáhodou psinkovkanakoňskémtrusu?“
Naneštěstíano.
„Pomáhámiprotibolestihlavy,“cedímpřesdrkotající zubyačechrámsipolštář,abychdonějmohlazabořithlavu tak,jaktomámráda.
„Radějinechcivědětnicdalšího,“zabručíapřitáhnemi silnoupřikrývkukolemramen.„Mysleljsem,žeužsestěch nočníchmůrzbavila?Vtakovémstavutěnepamatujinejmíňměsíc.“
Zavrtímhlavou.
Právějsemzjistila,jakdosebenacpatdostatečnémnožstvísvinstva,abychdokázalazamaskovatvlastníbolest;takéjaknamíchatdokaspunuvšechno,codokážunajít,abych zvýraznilajehoúčinek;avypíttohovšehopředspanímceloulahvičkumístomaléhodoušku,kdyžsečlověkprobudí rozbitý.
NežebychtohlevšechnochtělaBazemuvyprávět.
Kaspunsenemáužívatjakopreventivníprostředek,ale kdyžsičlověknevšímákocoviny,funguje.
Bazerozhodněvrážízátkudohrdlalahvičkyaprudce jistavínamístonastolku.Špičkamiprstůsestáledotýká korkuananěkolikokamžikůserozhostínaprostéticho,rušenéjendrkotánímmýchzubů.Propocenánočníkošilemě mrazínatěle,zekteréhobleskověmizíhorečka.
„Chcešotommluvit?“ „Ne.“
Ovšemjistáčástméhojábymurádapověděla,žemi pomalu,alejistědocházejízásoby.NebojaksebojímnevyhnutelnéhohovorusRhordynem;budumumusetříct,že potřebujidovéztvíckaspunu,nacožmiodpoví,žemipřed čtyřmiměsícidalzásobunadobrétřiroky,apakserozhostí trapnéticho.
Bazesiodkašleapromnesiočikloubyprstů,abysezbavilospalosti.
„Nodobře...takžekdyžteďvím,ženeumíráš,můžupomaluvy–“
Rukamibleskověvystřelíapopadnehozapředloktítak rychle,žesemukrátkéobočízdvihnedodokonalýchoblouků.Mlčkysedíváméprstynavlastníruce.
„Zůstaň,“zaprosímslabě,zvedáužaslýpohledadíváse midotváře.
„Laith...“
„Nejsemtakpaličatá,abychneumělaprosit.“Schválně otevírámočidokořánasnažímsevyužítfaktu,žeměještě pořádnejspíšvnímájakodítěanejakoženu,kterábynemělapotřebovatpomocsezaháněnímnočníchmůr. „Prosím.“
Podletoho,jaksedívánamoupostel,sebojí,žeho spolknezaživa.
Paksemunatvářiobjevírozhodnývýraz;stěžkýmpovzdechemudělápárpomalýchkrokůkotevřenémuohništi. Černékalhotynaspanímuvisízestehen,kdyžsepřikrade kezdrojiteplajakopanter.
KdyžseBazepohybuje,působíjakorychlávoda,aplatí toivechvíli,kdyrozfoukávápohasléuhlíky.Připadámi,že mujehotěloposkytujeneuvěřitelnépohodlí...
Takébychsetakchtělaněkdycítit.
Oheňsesezahučenímprobouzíkživotu.Bazenaloží dřevoavrátísenadruhoustranupostele.Vylezekemně, podložísizádaněkolikapolštáři,opřeseohorníčelolůžka avytahujezkapsystříbrnoulahvičku.
„Cojeto?“
„Whiskey.Domácí.“Odšroubujezátku.„Máchuťjako koňskéchcanky.“
Určitětonemůžebýthoršínežsvinstvo,kteréjsemdo sebenalila.
„Můžuz-zkusit?“
Zvedáobočí,chvilkusiměprohlížíapakposuneruku slahvičkoukemně.„Jenomdoušek–ajenproto,žetěto zahřeje.“
Posadímseavezmusiodněholahvičku.„Tolikpodmínek.Myslíšsi,žemitobudechutnatazačnusipálit vlastní?“
Podlepohledu,kterýmivěnuje,nejspíšnejsemdaleko odpravdy.
Obracímočivsloup,pořádněsizavdámajakmiletekutinupolknu,začnusedusit.
„Tojeodporné,“vyrazímzesebe,zatímcosichladnátekutinapropalujecestuhrdlemaždožaludku,kdezačíná vířitapřidávánavázemýmužtakhletěžkýmvíčkům.Vrátímmulahvičkuaznovusilehám.Utěšujeměpohledna jehorozpačitývýrazahranatétělo.„Alefungujeto.“
Povzdechnesiapoložímirukukolemramen.„Zatohle přijduokoule.“
„Nedělejztohodrama,“procedímmezizubyanasaju jehovůni–kvetoucírulíksdřevěnýmpodtónem.
„Nedělámztohožádnédrama.“Zhlubokasizavdázlahvičky,akdyžpolkne,zasyčímumezizaťatýmizubyvzduch. „Tanithnatebenicneřekne.“
Ušklíbneseadívásedotančícíchplamenů,kteréosvětlujímůjpokoj.„Popravděřečenopochybuji,žetvojekomornávůbecránodokáževyjítpotěchschodech.Nepotom všem,cojsemjíudělal.“
Strhnutímsezvednuazamračeněmupřejedupohledemholáramena,rozcuchanévlasyalínýúsměv... Zvedáobočí.
Rysytvářesemisevřoustejnějakovnitřnosti.
„Úplnějasnějsemtiříkala,žesezaTanithanineotočíš!“ Zabodnumuostrýnehetdohrudi.„Jemladáachcevěci, kteréjínemůžešdát!“
„Jestaršínežtyajájítohodávámvážnědost,děkuji pěknězaoptání.“
Otohlejsemsikoledovala.
„CobysiotoběpomyslelaHalena,kdybyvěděla,žeběhášzamoukomornou?“
Pokrčíjednímramenem.
„Tatambylataky.“
Nasuchootevírámústa,pakjezasezavřuaznovuotevřu...
Uchechtnese,ažsemunapravétvářiuděládolíček,ajá sipomyslím,žebychhonejradějishodilazbalkonu.
„Vyzkoušelijsmetuvěc,ukterépotřebuješma–“
Zakrývámmuústadlaní.„Přestaň okamžitě mluvit,“zabručím,znovusilehámastrkámhlavudopolštáře.
Přitáhnemipřikrývkutěsnějikbraděazvedneknížku CikánkaaKrálnoci, kterouteďmámpoloženounanočním stolku.
„Tvoješkoda.“
„Tosedáříctijinak.“
Poslouchám,jaklistujestránkami.
„No,chtěljsemtipřečístpohádkunadobrounoc,ale některévěci,kterésetupíšou,měvyvádějízmíry.“
„Jeto milostnýromán. Něcotakovéhonedokážešpochopit.“
„Kdybychsemělrozhodnout,jaknaložímsesvýmposlednímdechem,věnovalbychjejtomu,abychtěještějednounaposledypolíbil...“ Odfrknesiaotočínadalšístránku. „Neradtikazímradost,aletakhležádnýchlapnemluví.“
„Onsnítakhlemluví.“Vytrhnumusvazekzruky,sklapnutímjejzavřuastrčímsijejpodpolštář.„Onajevtomhle jiná,protožejejeholáska.“
Bazemuzachrčívhrdleaznovusizavdázesvélahvičky.Tentokrátsidopřejevětšídoušek.
„Taknížkajejedovatá,“prohlásí,kdyžseotřese.„Hodí seledataknapodpal.“
„Tonemůžuudělat.MámjipůjčenouodTanith.“
Tišezaklejeapolknedalšídoušek.Potlačujiúsměvasledujipřitom,jakpostěnáchpokojetančítemnétvaryavyhýbajísesvětluplamenůzohniště.
Okamžikyseprotahujíanapínajíjakopruhúzkosti,kterýmisvíráhruď.
„Baze?“ „Hmmm...“ „Zůstanešdorána?“
Zatímcočekámnaodpověď,zatajímdechasnažímse nevnímatvýrazvjehovelkých,zamyšlenýchočích.Pokoušímseodolatvábenítétopropastiaticha,kteréjakobyke mněnatahovaloruce.
„Jasně,“zabručí,naklonísepřeseměasfoukneplamen svíčky.„Namýchkoulíchpřecevůbecnezáleží.“