šárka grauová 15
Ortel
abakuk 1:1 18—19
Jak dlouho ještě?
abakuk 1:2—3a 20—21
Rozvrat společnosti
abakuk 1:3b—4 22—23
Čeho se bát
abakuk 1:5 26—27
Agresor
abakuk 1:6—11 28—29
Věčný Bůh
abakuk 1:12a 30—31
Boží soud
abakuk 1:12b 34—35
Copak zvůli agresora nikdo nezastaví?
abakuk 1:13—17 36—37
Potřeba ztišení
abakuk 2:1 38—39
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě
abakuk 2:2—3 42—43
Nadutec a spravedlivý
abakuk 2:4 44—45
O nenasytnosti
abakuk 2:5 46—47
První běda
abakuk 2:6—8 50—51
Druhé běda
Třetí běda
2:12—14
Čtvrté běda
2:15—17
Páté běda
2:19, 18 60—61
Kde je Hospodin?
2:20
O Božím slitování
3:1—2
Bůh – bojovník
3:3—7
Soud nad planetou
3:8—11
Souboj bohů
3:12—15
Co se strachem?
3:16 76—77
Být šťastný v Hospodinu abakuk 3:17—18 78—79
O čem je ta písnička?
Kniha nesoucí nadpis Abakuk je jedním z nejméně známých biblických spisů. Autor, kterému je připsána, je jako biblický prorok neznámý do té míry, že v českém kontextu slovo Abakuk nejčastěji uslyšíme jako jméno pro kocoura – snad že zní trochu jako dětské říkadlo a trochu jako roztomilý „vykuk“.
Zkušený kazatel a rozhlasový redaktor Petr Vaďura se tuto situaci rozhodl změnit – a to nikoli z pouhé touhy po osvětě, ale proto, že v Abakukovi našel partnera k rozhovoru o tom, co ho tíží teď a tady. Prorok se nám totiž v něčem podobá: žil v rozbitém světě, kde silné národy válcovaly slabé, společnost se rozpadala, obyčejná lidská slušnost jako by ztrácela váhu. Abakuk už to nemohl dál mlčky snášet. Tak jako některé jiné postavy hebrejské Bible se i on rozhodl, že si o tom, co mu leží na srdci, promluví přímo s Hospodinem. Odpoví mu? A může se Bůh tváří v tvář nezaslouženému strádání tolika lidí vůbec obhájit? A jak se to obrovské utrpení, které je ve světě přítomné, slučuje s představou Boha, který nalomenou třtinu nezlomí a doutnající knot nezhasí ?
Otázka přítomnosti zla ve světě stvořeném dobrým Bohem trápí filosofy, teology, ale i přemýšlivé lidi prosté víry odedávna. Petr Vaďura na ni po protestantsku hledá odpověď tak, že sleduje starozákonního proroka krok za krokem v jeho historickém zápase: smysl četby Bible nakonec může spočívat i v tom, že se svými otázkami nezůstáváme sami, ale že nás dávné spisy propojují s bezpočtem těch, kteří si takové otázky kladli před námi.
Náš průvodce knihou Abakuk se neskrývá za neosobní učené komentáře, ale dotýká se vlastních obav a nejistot.
Klade si i otázky, které jsou ryze dnešní: můžeme odpovědi, které dávaly smysl na přelomu 7. a 6. století před naším letopočtem, bezvýhradně přijmout i dnes? A jakou závaznost má pro nás to, že prorok něco předkládá jako vidění od Hospodina? Znamená to, že máme své výhrady a pochybnosti rovnou smést se stolu jako svatokrádežné?
Dveře jsou před tebou, milý čtenáři, otevřeny, zbývá jen vejít.
Šárka Grauová
Ortel, který ve vidění přijal prorok Abakuk.
Už dávno se chystám s tebou promluvit, Abakuku. Tvoje texty mě zasáhly, mluvíš mi z duše svou žalobnou písní. Přinášíš témata, která jsou aktuální i dnes, ve 21. století. Netroufám si tvé texty vykládat. Jsou příliš osobní a tajuplné. Budu však nad tvou knihou přemýšlet a pokusím se napříč staletími s tebou vést rozhovor.
Prý jsi psal svou knihu na přelomu 7. a 6. století před naším letopočtem. Jak se v té době žilo, se jen domýšlím. A snad to nevadí, protože nejde o dobu, nýbrž o člověka, jedince, který uprostřed té doby žije. A žít uprostřed žádné doby není jednoduché. Jde tedy spíš o tebe a také o mě.
Kdo jsi ty? Nic o tobě nevím. Vím jen to, že jsi žil uprostřed zmatků. Tvá vlast byla rozvrácená, velmožové se mezi sebou přetahovali o vliv a moc, král si hrál na orientálního vládce, i když jeho království bylo maličké a nestabilní. Likvidace severního Izraelského království a zpupnost Asyřanů, kteří je zničili, byly ještě v živé paměti. Z jihu se do tvé země tlačil Egypt, na východě povstal Babylon. Tyhle mezinárodní poměry i vnitropolitické sváry znám z textů tvých kolegů-proroků, hlavně Jeremiáše. A vůbec ti je nezávidím, protože se v něčem podobají zmatkům, které jsou příznačné i pro dnešní dobu. Asi proto mi připadá tvůj „ortel“ tak aktuální.
Svůj spis jsi označil jako vidění. Touhle větou získává punc pravosti, protože to je vidění od Hospodina. Chtěl bych to trochu zpochybnit, ale budu s tebou o tom debatovat. Budu se tě ptát a zkoumat, kolik toho v tom, co jsi napsal, od Hospodina skutečně je. Mám totiž dojem, jako by sis ani ty sám nebyl jist, že od něj pochází všechno, co předkládáš.
Je vůbec možné, že by svatý text obsahoval něco jiného než Boží slovo? Jsem přesvědčen, že to je nejen možné, ale i nezbytné. Ty jsi přece, Abakuku, nepřijal od Boha nějaký diktát, ale napsal jsi, jak jsi věc viděl. V tom záznamu budou tedy i tvé představy a dojmy, ovlivnilo tě leccos z toho, co jsi slyšel či četl jinde. Proto chci tvůj text číst kriticky; s úctou, ale i se zdravým rozumem a snahou neztratit se ve velkých slovech, jež z tvé knihy dělají báseň.