Ediční plán nakladatelství Odeon leden - červen 2016

ODEON | EDIČNÍ PLÁN 2016

leden — červen

Jméno ODEON se v naší zemi stalo známkou vyspělé knižní kultury. Poprvé se objevilo jako ná‑ zev Fromkova knihkupectví a později slavného nakladatelství české umělecké avantgardy, které existovalo v letech 1923–1940. Jeho druhý život začal roku 1966, kdy se Státní nakladatelství krásné literatury a umění přejmenovalo na ODEON. Od roku 1999 patří do společnosti Eurome‑ dia. Současný ODEON navazuje na dlouholetou tradici vydávání kvalitních knih a zaměřuje se ponejvíce na moderní překladovou prózu.

Kdo z vás si zaslouží věčný život?

Michel Houellebecq

První knížky v obnoveném ODEONU začaly vychá‑ zet v září roku 2000, tedy před více než patnácti lety. Dnes počet vydaných titulů (včetně nových vydání a e­‑knih) přesáhl číslo 600. V řadě případů šlo o vůbec první překlady do češtiny – mám na mysli díla Michaela Cunninghama, Harukiho Murakamiho, Michaela Chabona, Paola Giordana, z autorek nelze vynechat Sofi Oksanen či Dorotu Masłowskou.

V současnosti vydáváme knihy v edicích Světová knihovna, Knihovna klasiků, Česká řada a v autor­ ských edicích. Právě Světovou knihovnu bych nevá‑ hal označit za vlajkovou loď nakladatelství: brzy vyjde 180. svazek, román Goceho Smilevského Návrat slov. ODEON tradičně vydává díla svých zavedených autorů, takže zde nechybí esa jako Murakami nebo John Irving, po několika letech vydáváme i nový – v češtině čtvrtý – román známé francouzské spiso‑ vatelky Delphine de Vigan. Stejně tak ale přinášíme jména u nás zatím neznámá. V aktuálním edičním plánu to je debutující americká prozaička Celeste Ng s fascinujícím románem Vše, co jsme si nikdy neřekli nebo populární čínský autor Liou Čen­‑jün. V oblíbené Knihovně klasiků najdete nové překlady děl klíčo‑ vých autorů: Victora Huga, Stefana Zweiga a Nikolaje Vasiljeviče Gogola.

JINDŘICH JŮZL šéfredaktor

leden — červen 2016 | ODEON

OBSAH Ernest Hemingway John Irving Haruki Murakami Delphine de Vigan Goce Smilevski Liou Čen­‑jün Celeste Ng Michel Houellebecq Michael Chabon Anthony Burgess Victor Hugo Stefan Zweig N. V. Gogol

4–5 6–7 8–9 10–11 12–13 14–15 16–17 18–19 20–21 22 23 24 25

3

Foto © Earl Theisen Archives

Hemingwayova díla vycházela česky už od roku 1931, v 60. a 70. letech minulého století se na překladech podílela řada špič‑ kových překladatelů. ODEON vydá v průběhu tří let deset zásadních spisovatelových děl znovu, některá v nových, moderních překladech.

ERNEST HEMINGWAY Světoznámý americký spisovatel a novinář (1899–1961) se narodil v Illinoisu v USA do ro‑ diny lékaře. Za první světové války bojoval jako dobrovolník na italské frontě. Válečné prožitky i záliba v nebezpečí či „extrémních sportech“ ho vedly k tomu, že psal o lidech v mezních situacích. Je autorem řady románů (Sbohem, ar‑ mádo!), novel (Stařec a moře) a povídek. Mnohá z jeho děl byla zfilmována. Nositel Pulitzerovy ceny (1953) a Nobelovy ceny za literaturu (1954) miloval ruské spisovatele, ženy, lov, whisky a doutníky. Poslední léta svého života strávil na Kubě.

Již vyšlo: Rajská zahrada, Mít a nemít, Zelené pahorky africké, Smrt odpoledne, Stařec a moře, Sbohem, armádo!, I slunce vychází

4

ODEON | leden — červen 2016

KOMU ZVONÍ HRANA Hemingwayův nejobsáhlejší román, vydaný roku 1940, popisuje dramatické okamžiky španělské občanské války. Američan Robert Jordan, v civilu učitel španělštiny, dobrovol‑ ník republikánské armády, je vyslán za frontu s nesnadným úkolem: má vyhodit do vzduchu strategicky významný most. Během několika dnů příprav, kdy se také rozvíjí jeho milostný vztah s dívkou Marií, se ukáže, že jde o akci s dosti nejistým výsledkem.

Spisovatele přitahovalo téma extrémních životních situací, v nichž se jedinec musí spo‑ lehnout sám na sebe. Zároveň líčí krvavé činy, kterých se dopouštěly obě strany konfliktu. překlad Jiří Valja, 520 stran, březen 2016

POHYBLIVÝ SVÁTEK Pohyblivý svátek, v němž autor vzpomíná na bujará léta strávená v Paříži, vyšel až posmrtně roku 1964. Jeho memoárové črty sugestivně zachycují atmosféru města dvacátých let minu‑ lého století a obsahují i portréty řady osobností uměleckého světa, například Francise Scotta Fitzgeralda, Jamese Joyce nebo Ezry Pounda.

Hemingway začal dílo psát roku 1957 a dopsal jej o tři roky později; je to kniha muže, který se v době sílící vnitřní krize ohlíží do let, kdy překypoval životním i spisovatelským elánem. překlad Luba a Rudof Pellarovi, cca 176 stran, červen 2016 leden — červen 2016 | ODEON

5

Foto © Everett Irving

John Irving (1942) Studoval na řadě univerzit a až do 70. let tam také přednášel. První román Svobodu medvědům vydal roku 1968 (č. 1994). Celosvětovou proslulost si získal románem Svět podle Garpa (1978, č. 1987) a zařadil se tak k nejčtenějším americkým prozaikům. Jeho další díla už patřila k zaručeným bestsellerům – Pravidla moštárny, Modlitba za Owena Meanyho, Syn cirkusu – a některá byla také úspěšně zfilmována. Česky v posledních letech vyšly prózy Dokud tě nenajdu (2006), Poslední noc na Klikaté řece (2010) a V jedné osobě (2013).

JOHN IRVING ULICE ZÁHADNÝCH TAJEMSTVÍ Čtrnáctiletý chlapec Juan Diego, který se narodil a vyrůstal na skládce odpadů v mexické Oaxace, má třináctiletou sestru Lupe. Dívka je přesvědčená, že zná svou vlastní i bratrovou budoucnost. Je také čtenářka myšlenek – ví, co si myslí většina lidí… Jako starší muž cestuje Juan na Filipíny, ale cestují s ním i jeho sny a vzpomínky. Jak stárneme, žijeme často ve svých snech a vzpomínkách intenzivněji než v přítomnosti. Ulice Záhadných tajemství je pří‑ běh o tom, co se přihodí Juanovi na Filipínách: kde se minulost srazí s jeho budoucností.

Prolínáním příběhů z minulosti a současnosti vytváří Irving složitý, mnohovrstevnatý román, který pokrývá široký intelektuální, morální a emocionální prostor; výsledkem je však ten nejprostší, nejsmutnější a nejpodivuhodnější příběh člověka, příběh o tom, čeho se nejvíc bojíme: nacházíme lidi, které milujeme, a pak je ztrácíme.

Již vyšlo: Dokud tě nenajdu, Poslední noc na Klikaté řece, V jedné osobě, Hotel New Hampshire, Pravidla moštárny, Imaginární přítelkyně, Rok vdovou, Svět podle Garpa, Svobodu medvědům, Syn cirkusu

6

ODEON | leden — červen 2016

že by čtenářky přitahovalo téma jeho románů: vždy tvrdil, že nejnadšenějšími čtenáři beletrie jsou ženy, nikoli muži. Na vysvětlenou žádnou teorii neměl; prostě si povšiml, že tomu tak je.

Juan Diego nebyl teoretik; hloubání nebyla právě jeho parketa. Dokonce maličko proslul tím, co pro‑ nesl v jednom interview, když ho novinář požádal o vyjádření k jakémusi otřepanému tématu. „Já nespekuluju,“ odpověděl Juan Diego. „Jenom pozoruju; jenom popisuju.“ Novinář – neúmorný mladík – přirozeně naléhal dál. Novináři mají rádi spekulace; v jednom kuse se spisovatelů ptají, jestli není román mrtvý, nebo jestli neumírá.

Pamatujte: Juan Diego první romány, které četl, vytáhl z pekelných plamenů basurera; popálil si ruce, aby knihy zachránil. Není dobré ptát se čtenáře ze skládky, jestli není román mrtvý, nebo jestli neumírá. „Znáte nějaké ženy?“ zeptal se Juan Diego tohoto mladého muže. „Myslím tím ženy, které čtou,“ dodal zvýšeným hlasem. „Měl byste mluvit se ženami – ptát se jich, co čtou!“ (Teď Juan Diego křičel.) „V den, kdy ženy přestanou číst – v ten den román zemře!“ vykřikl čtenář ze skládky.

leden — červen 2016 | ODEON

ilustrační obálka

JUAN DIEGO NEVĚŘIL,

překlad Libuše a Luboš Trávníčkovi cca 592 stran červen 2016

7

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Foto © Petr Kotyk

HARUKI MURAKAMI HON NA OVCI

Haruki Murakami (1949) je považován za jednoho z nejvý‑ znamnějších japonských spisova‑ telů současnosti. Jeho díla byla přeložena do padesáti jazyků. Je držitelem řady literárních ocenění, například roku 1985 získal Tani‑ zakiho cenu, v roce 2006 mu byla v Praze udělena Cena Franze Kafky, roku 2009 obdržel Jeruzalémskou cenu. V posledních letech bývá zmiňován v souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu.

Anonymní vypravěč a hlavní hrdina románu Hon na ovci žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu míjí pod rukama a on toho od něj už ani moc nečeká.

Stačí však, aby jejich firma otiskla v re‑ klamním letáku nevinnou fotografii krajinky s ovcemi a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska, zapletený do složité sítě intrik, bi‑ zarností a temné historie, která ovlivňuje i jeho vlastní dobu. Nečekaně ho vyhledá jistá orga‑ nizace s vazbou na nejvyšší politické kruhy a on pod pohrůžkou násilí putuje nedobrovolně na Hokkaidó, do nejzapadlejších japonských končin, aby tam za každou cenu našel tajemnou ovci s hvězdou na hřbetě…

Již vyšlo: Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark, Konec světa & Hard­‑boiled Wonderland, Sputnik, má láska, Po otřesech, O čem mluvím, když mluvím o běhání, 1Q84 Kniha 1 a 2, 1Q84 Kniha 3, Spánek, Kronika ptáčka na klíček, Podivná knihovna, Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování, Muži, kteří nemají ženy

8

ODEON | leden — červen 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

řekou a vydal se pěšky po staré pobřežní cestě směrem na východ. Ke svému překvapení jsem i tam pořád ještě našel starý vlnolam. Jen málo věcí vypadá tak divně jako pobřežní bariéra bez moře.

V místech, kde jsem dřív častokrát zaparkoval a pak se díval na moře, jsem se zastavil, uvelebil se na vl‑ nolamu a otevřel si pivo. Místo moře se mi teď před očima dodaleka táhla nově navezená země a na ní výškové apartmány. Jejich beztvaré shluky připo‑ mínaly posmutnělé nosníky, na nichž se někdo tak dlouho marně pokoušel vystavět vzdušný zámek, až se na to nakonec vykašlal a nechal je tak. Anebo taky vypadaly jak parta nezletilých dětí, co se už nemůžou dočkat, až se jim tatínek vrátí z práce.

Mezi všemi těmi baráky se jako když našije táhla síť asfaltek a sem tam bylo vidět nějaké to ohromné parkoviště nebo autobusový terminál. Byl tu super‑ market, benzínka, velikánský park i luxusní spole‑ čenské centrum. Všecko zbrusu nové a naprosto cizí.

Země, navezená ze zničených hor, měla typický mrazivý odstín území zabraných moři a v místech, co zatím nestihli rozparcelovat, ji pokrývaly husté záhony plevele přiváté větrem. Zapustil na nové pevnině kořeny překvapivou rychlostí. Rozlézal se všude, jako by se chtěl posmívat všem těm stromům

leden — červen 2016 | ODEON

ilustrační obálka

NECHAL JSEM ŘEKU

překlad Tomáš Jurkovič cca 336 stran duben 2016

a trávníkům uměle nasázeným podél asfaltových cest.

Byl to hodně tristní pohled.

Jenže co jsem k tomu asi tak mohl říct? Začali tady hrát novou hru podle nových pravidel a nikdo jim to nemohl zarazit.

9

Foto © Delphine Jouandeau

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Delphine de Vigan (1966) Vydala svůj první román Dny bez hladu roku 2001 pod pseu­ donymem. O čtyři roky později publikovala pod svým skutečným jménem knihu Pěkní chlapci, roku 2006 prózu s názvem Jednoho prosincového večera, jež jí vynesla první literární ocenění. Světového úspěchu dosáhla s romány Ani později, ani jinde a No a já (č. 2011).

Za dílo Noc nic nezadrží (č. 2012), kterého se ve Francii prodalo půl milionu výtisků, získala čtyři lite‑ rární ceny. Za svůj nejnovější román Podle skutečného příběhu obdržela 3. listopadu 2015 cenu Renaudot.

DELPHINE DE VIGAN PODLE SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU Fakt, že česky vychází již čtvrtý román Del‑ phine de Vigan, znamená, že tato francouzská autorka si u nás našla svoje početné věrné publikum. Vždy si však pro ně připraví nové překvapení: tentokrát je to román Podle skuteč‑ ného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu dvou současných žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však − jak se odhalí později − „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. Nejen hrdinka, ale i čtenář nevědomky vpadne do neúprosného mlýnského kola otázek: kde začínají a končí hranice mezi realitou a fikcí, mezi autorem a postavou, mezi litera‑ turou a čtenářem… A ač se to nezdá, v tomto případě je to soukolí hodně nebezpečné − jde až o život.

Již vyšlo: Ani později, ani jinde No a já Noc nic nezadrží

10

ODEON | leden — červen 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

V TOMHLE OBDOBÍ mi François několikrát navrhl, abych šla bydlet k němu, alespoň na nějaký čas. Dělal si starosti.

Nedal se ničím ošálit. Ani mým chvástáním, ani mou takzvanou rozdělanou prací. Měl za to, že anonymní dopisy mě zasáhly mnohem víc, než jsem byla ochotná připustit. Měl za to, že jsem se nechala dohnat nějakou zrůdou nebo přízrakem, který se vynořil z minulosti.

Vzpomínám si na jiný večer, po návratu z Cour‑ seilles, kdy jsme měli jakousi podivnou debatu, jako

by François kolem mě postřehl nějaké nenormální pletivo, které však nedokázal identifikovat. Už dávno se setmělo a silnice byla volná. V autě se mě vyptával. Ano, dělá si o mě starost. Dokáže pochopit, že potřebuju být sama, že si střežím svoji práci, že s ním o některých věcech nechci mluvit. Ale zacházím až příliš daleko, ohrožuju samu sebe. Od‑ mítám jeho pomoc. Možná bych projednou – alespoň na krátký čas – mohla připustit myšlenku, že se o mě bude někdo starat. Podle něj jsem si kolem sebe zase vystavěla jakýsi ochranný val, aby nikdo, dokonce ani on, neměl přístup k tomu, co se mě dotýkalo anebo na čem mi doopravdy záleželo. Chápe, že ne‑ mám chuť sdílet všechno, ale nemám přece zapotřebí budovat takový obranný systém. Nejsme ve válce.

Není můj nepřítel. Už mě zažil i klidnější.

Pak se jeho oči na okamžik spustily ze silnice a pozorně se na mě zadíval: „Víš, někdy si říkám, jestli tu není někdo, kdo tě ovládá.“ Nevím, proč jsem si toho dne s ním nepromluvila.

Proč jsem se nezmínila o L. a o tom pocitu, že mi

leden — červen 2016 | ODEON

překlad Alexandra Pflimpflová cca 272 stran červen 2016

v její blízkosti mozek svírají spáry nějakého dravce.

Každý, kdo zakusil něčí duševní moc nad sebou, to neviditelné vězení s nepochopitelnými pravi‑ dly, každý, kdo zakusil pocit, že už nemůže myslet skrz sebe, ten ultrazvuk, který slyší jen on sám a který proniká do každé úvahy, každého pocitu, každému vjemu, každý, kdo zažil ten strach, že se zblázní anebo už blázen je, určitě pochopí, proč jsem to muži, který mě miloval, zamlčela.

Bylo příliš pozdě.

11

Foto © Pierre Astier

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Goce Smilevski (1975) se narodil roku ve Skopji, v Makedo‑ nii. Studoval na Karlově univerzitě v Praze, dále na Středoevropské univerzitě v Budapešti a na univer‑ zitě v rodném městě. Po debutovém románu Planeta nezkušenosti (2000) následovala próza Rozhovor se Spinozou (2002). Za svůj třetí román Freudova sestra obdržel roku 2010 Cenu Evropské unie za literaturu; dílo bylo přeloženo do dvaceti jazyků, v ODEONU vyšlo roku 2012.

Román, který se i u nás stal best‑ sellerem, představil autor osobně v Praze.

Již vyšlo: Freudova sestra

12

GOCE SMILEVSKI NÁVRAT SLOV Nejnovější prozaický text úspěšného makedon‑ ského spisovatele Goceho Smilevského Návrat slov není rozsáhlý a nejde o román v klasickém, nýbrž spíše v postmoderním pojetí příběhu.

Próza začíná větou: Na počátku mého života byla slova. Poté mladá šestnáctiletá dívka, která se narodila roku 1099, vypráví příběh o svém životě s matkou v malém pokojíku s krejčov‑ skou dílnou na levém břehu Seiny v Paříži.

Dívka dostala jméno Heloisa údajně proto, aby co nejvíce znělo jako Helios – Slunce. Když jí bylo osm let, její strýc, v jehož domě bydleli, ji odvedl do kláštera v Notre Dame, aby se vzdě‑ lávala v gramatice, rétorice, dialektice, aritme‑ tice, astronomii, hudbě, latině, staro­řečtině a hebrejštině. Tam se s ní sblížil nejmladší učitel katedrální školy Abelard a dosáhl toho, že mu její strýc dovolil, aby se nastěhoval do jeho domu a mohl dívku učit…

A zde začíná tragický milostný osud Abe‑ larda a Heloise, jeden z nejznámějších a nejdra‑ matičtějších příběhů skutečné lásky všech dob.

Smilevského vyprávění je po mnoha stránkách zvláštní, nevšední, nejednou připomíná prózy Umberta Eca. Je proloženo dobře formulova‑ nými dialogy a filozofickými úvahami o životě, svobodě, o smrtelném hříchu, k němuž řadí lhostejnost jako hřích osmý, o vládnutí a moci či rozdělení společnosti.

ODEON | leden — červen 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

KDYŽ MI BYLO ŠESTNÁCT LET,

do kláštera přišel strýc a odvedl si mne zpět do Paříže. Město bylo pro mne neznámé. Dny jsem trávila četbou a vyšíváním a někdy jsem zazpí‑ vala nějaký ten žalm nebo pochvalnou píseň na Bohorodičku. Strýc byl celý život přesvědčen, že cesta k Bohu vede přes pokoru a sebeovládání a měl radost z mého samotářství. Byl znám tím, že byl skromný a mlčenlivý. Všichni, kteří ho znali, byli zmateni z toho, že je na mne hrdý. Říkal mi, že když jsem se vrátila do Paříže, každému vyprávěl, jak je jeho Heloisa rozumná, jak je jeho Heloisa skromná a že pouze jeho Heloisa v celé Paříži zná hebrejsky a starořecky, že málokdo na světě kromě Heloisy přečetl vše, co se zachovalo z díla Platonova a Aristotelova. Byl si vědom, že se mnozí posmívají této jeho hrdosti, v níž byla jistá dětská naivita.

Jiní byli zase z jeho vyprávění nadšeni. Jeho slova o mně se brzy roznesla po městě. Možná proto, že moje osamělost byla zahalena jakousi tajem‑ ností, lidé v ulicích, tavernách a náměstích Paříže začali zpívat o moudré Heloise. Někdy, když jsem doprovázela strýčkovy sluhy na trh, zaslechla jsem některou z těch písní, ovšem nikdy jsem se neza‑ stavovala, abych si ji poslechla do konce, třebaže tam byli mladí lidé, kteří, když mě poznali, šli za mnou a zpívali. Jednou jeden z mladíků, kteří šli za mnou od tržiště až ke strýcovu domu, zpíval o mně, a když skončil, začal zpívat o moudrosti Abelarda, který byl nejmladším profesorem v ka‑ tedrální škole Notre Dame. Už v klášteře v Ar‑ genteuil jsem slyšela o jeho slávě. A ze strýcových

leden — červen 2016 | ODEON

překlad Dagmar Dorovská a Ivan Dorovský cca 176 stran duben 2016

rozhovorů se svými přáteli jsem věděla, že mladí lidé přicházejí z Londýna, Říma a Toleda, jen proto, aby slyšeli jeho přednášky.

Nazývali jej noster Aristoteles – náš Aristoteles. Poznala jsem ho jedné letní noci a zatoužila jsem zůstat s ním navždy.

13

Foto © Čang Wej

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Liou Čen­‑jün (1958) strávil v mládí pět let jako voják v poušti Gobi. Díky své inteligenci složil v roce 1978 maturitu s nejlep‑ ším výsledkem z celé provincie Che­ ‑nan a byl přijat ke studiu literatury na Pekingské univerzitě. Po studiích začal psát. Jeho romány jsou známé svým typickým humorem a neotřelým, trefným zobrazová‑ ním každodennosti, pod rouškou komiky se však odehrávají tragédie obyčejných lidských životů. Je nosi‑ telem několika literárních ocenění a mnohé romány byly také úspěšně zfilmovány. Román Manžela jsem nezabila jej v roce 2012 vynesl na přední místo kontroverzního žebříčku nejbohatších čínských spisovatelů.

14

LIOU ČEN­‑JÜN MANŽELA JSEM NEZABILA Hlavní postavou románu je žena jménem Lotos, vesničanka středního věku, která se bouří proti státnímu aparátu. A taky to v soudním sporu dotáhne až do nejvyšších pater, když jede de‑ monstrovat na náměstí Nebeského klidu zrovna ve chvíli, kdy v Pekingu probíhá plenární zasedání celostátního sjezdu strany. Bouří se ne z nějaké politické uvědomělosti, ale protože přišla o manžela. Sama se s ním rozvedla, neboť podruhé otěhotněla a rodina by při druhém dítěti byla postižena sankcemi, manžel by přišel o práci. Přišla tedy s nápadem, že se rozvedou, a až ona porodí, zase se po nějaké době vezmou.

Nepočítala ale s tím, že si její muž mezitím na‑ jde mladší a nebude se k ní chtít vrátit. Začne se tedy soudit. Případ je zamítán a ona to žene výš a výš, objevuje se celá škála různých soudruhů, kteří se snaží zbavit problému, který před‑ stavuje. V první polovině románu jej dožene až úplně nahoru a vznikne velký skandál, při kterém padne (zcela z jiných než správných dů‑ vodů) několik pomazaných hlav. V druhé části je hrdinka postrachem všech kádrů, uvědomí si svou moc a využívá ji vědomě. Stále se chce domoci zrušení rozvodu, aby dokázala svou pravdu, teď už ji ale nikdo nepodceňuje, naopak ji pravidelně sleduje tajná policie.

Na jedné straně absurdní fraška, na druhé straně depresivní obrázek mašinerie státní moci.

ODEON | leden — červen 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

LOTOS SE POPRVÉ setkala se soudcem Wangem, když mu bylo šesta‑ dvacet. To byl ještě hubený, tváře bledé, kůži na těle měl taky jemnou a běloučkou, byl to vlastně takový běloskvoucí mladíček. Běloskvoucí mladíček se dvěma velkými tmavými kukadly. Lidé s výraz‑ nýma očima mívají husté obočí, ale Wang Kung­­­­­­­­‑tao měl obočí tenké, tenké a řídké, téměř neexistující.

Při pohledu na něj Lotos málem vyprskla smíchy.

Přišla ho ale žádat o pomoc, smích teď rozhodně nebyl na místě. Zvlášť když nebylo vůbec lehké se k němu jen dostat. Soused tvrdil, že pan soudce je určitě doma, ale Lotos bušila na dveře už celou věčnost a uvnitř stále ticho. Přišla s pytlem sezamu a slepicí pod paží. Ruka už jí věčným bušením odumírala, slepice taky dostávala křeč do křídel, jak visela hlavou dolů, a kdákala na celé kolo. Nako‑ nec jim právě to kdákání otevřelo dveře. Soudce Wang otevřel v pracovní košili zaměstnance soudu a v trenýrkách. Lotos si kromě bělostné kůže na hubených nohou všimla ještě čerstvě vylepeného svatebního znaku dvojitého štěstí na stěně za ním.

Bylo půl jedenácté večer. Lotos došlo, proč Wang tak dlouho neotvíral. Ona za ním ale přišla schválně pozdě večer, potřebovala ho doma zastihnout.

Přece nemohla riskovat, že z takové dálky pojede nadarmo. Soudce Wang zívl: „Hledáte někoho?“ „Wang Kung­­‑taa.“ „A kdo jste?“ „Ma Ta­­­‑lien z Ma­­‑ťia­­‑čuangu je váš strýc, že?“ Soudce Wang se poškrábal na hlavě, zamyslel se a pak přikývl.

leden — červen 2016 | ODEON

překlad Zuzana Li cca 256 stran květen 2016

„Ma Ta­­­‑lienova žena pochází z matčiny strany z Cchuej­­‑ťia­­ ‑tienu, to víte?“ Wang přisvědčil. „A víte taky, že mladší sestra Ma Ta­­­‑lienovy ženy se provdala do Chu­­‑ťia­­‑wanu, že?“ Wang se opět podrbal na hlavě a po chvilce zakroutil hlavou. „Jedna ze sestřenic mé tety se provdala za synovce strýce matky Ma Ta­­­‑lienovy švagrové, zkrátka a dobře, jsme příbuzní.“ Wang se zamračil: „A co vlastně chcete?“ „Chci se rozvést.“

15

Foto © Kevin Day

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Celeste Ng je americká prozaička, její rodiče pocházejí z Hong Kongu. Studovala na Harvardu a na University of Michigan. Publikovala řadu povídek časopisecky. Vše, co jsme si nikdy neřekli je její první román; získala za něj několik literárních ocenění v čele s Amazon’s #1 Best Book of 2014.

16

CELESTE NG VŠE, CO JSME SI NIKDY NEŘEKLI Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí… Příběh, odehrávající se převážně v 70. letech minulého století ve Spojených státech, začíná tragickou smrtí šestnáctileté Lydie. Zbylá čtyřčlenná rodina se snaží přijít na to, proč a jak dívka, která neuměla plavat, skončila uprostřed jezera.

Všichni se se smutkem vyrovnávají po svém a zároveň vědí, že je na čase zásadně změnit některé postoje a přehodnotit dosavadní způsob života a uvažování.

Každá z dvanácti kapitol knihy se soustředí na jinou dobu: po pohřbu, těsně před smrtí, v době mládí rodičů, v čase, kdy se od nich na nějakou dobu odloučil jeden z nich. Autorka, jako kdyby loupala plátky cibule, postupně odkrývá rodinná tajemství a traumata, která si jednotliví členové s sebou nesou životem. Vy‑ právění ve třetí osobě občas proložené vnitřním hlasem hrdinů čtenáře první větou pohltí a až do konce nepustí.

Vše, co jsme si nikdy neřekli je brilantní studií nejniternějších lidských pocitů a pohnutek, která řeší otázky jak zapadnout, jak najít smysl života, jak realizovat životní sny, jak se vyrovnat s odlišností, jak naplnit očekávání ostatních, jak být sám sebou, jak přežít neúspěch, jak najít své místo ve společnosti. Autorka se dotýká témat, se kterými se většina čtenářů dokáže identifi‑ kovat. Kniha tak nutí k zamyšlení nad vlastním životem, vlastní minulostí. Ne vždy je takové zamyšlení příjemné…

ODEON | leden — červen 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

POLICIE JIM SDĚLÍ, že bez varování odchází z domova spousta nác‑ tiletých. Mnohdy se prý taková děvčata zlobí na rodiče a ti o tom nemají ani tušení. Nath sleduje, jak obcházejí sestřin pokoj. Očekává daktyloskopický prášek a štětečky, čenichající psy, zvětšovací skla.

Policisté se však jen dívají: na plakáty připíchnuté napínáčky nad psacím stolem, boty na podlaze, pootevřený školní batoh. Pak ten mladší položí dlaň na oblý růžový uzávěr Lydiina parfému, jako by hladil dětskou hlavičku.

Většina případů pohřešovaných dívek, řekne jim starší policista, se vysvětlí do čtyřiadvaceti hodin.

Samy se vrátí domů. „Co to znamená?“ opáčí Nath. „Většina? Co to znamená?“ Policista na něj zamžourá přes horní okraj bifo‑ kálních brýlí. „V naprosté většině případů,“ odpoví. „V osmdesáti procentech?“ naléhá Nath. „V deva‑ desáti? Pětadevadesáti?“ „Nathane,“ ozve se James. „To stačí. Nech pana Fiska v klidu pracovat.“ Mladší policista si poznamená do zápisníku podrobnosti: Lydia Elizabeth Leeová, šestnáct, na‑ posledy viděna v pondělí 2. května, květované šaty s vázačkou, rodiče James a Marilyn Leeovi. Nato se policista Fiske na Jamese pozorně zadívá, z paměti se mu vynoří vzpomínka. „Vždyť vaše žena se taky jednou pohřešovala, ne?“ řekne. „Pamatuju si ten případ. V šestašedesá‑ tém, viďte?“ Jamesovi se po zátylku rozlije teplo, jako by mu zpoza uší stékal pot. Náhle je rád, že Marylin

leden — červen 2016 | ODEON

překlad Jana Kunová 272 stran březen 2016

čeká dole u telefonu. „To byl omyl,“ odpoví strnule. „Nedorozumění mezi manželkou a mnou. Rodinná záležitost.“ „Chápu.“ Starší policista vy‑ táhne vlastní zápisník a něco si po‑ znamená, a James poklepe klouby o roh Lydiina psacího stolu. „Ještě něco?“

17

Foto © Denis Rouvre

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Michel Houellebecq (1958) Francouzský spisovatel, nositel Goncourtovy ceny, se narodil na ostrově Réunion. Roku 1994 na sebe upozornil románem Rozšíření bitevního pole, který byl přeložen do řady jazyků (č. 2004). Druhý román, Elementární částice (1998, č. 2007), ho rázem vynesl na francouzské literární nebe a získal za něj roku 2002 ocenění IMPAC Dublin. Ještě větší čtenářský ohlas vyvolala následující Platforma (2001, č. 2008). Česky dále vyšly prózy Možnost ostrova (2007), Mapa a území (2011) a Podvolení (2015).

Již vyšlo: Rozšíření bitevního pole Mapa a území Podvolení

MICHEL HOUELLEBECQ MOŽNOST OSTROVA Ve svém románu s poněkud záhadným názvem Možnost ostrova se autor vypořádá s celým lidským pokolením – dílo se odehrává ve stadiu vrcholného úpadku světa, těsně před zánikem západní civilizace na Zemi a po něm. V kari‑ katuře „současnosti“ se odehrává tragikomický příběh Daniela1, cynického zbohatlíka, který je ponořen do svého vnitřního světa a kterého ze všeho nejvíc zajímá úspěch u žen a pochybná kariéra. Smrtelnou ránu mu zasadí jeho mi‑ lenka, o čtvrt století mladší Esther, pro kterou je sex pouze potřebou a která Daniela1 brzy nahradí daleko mladšími muži.

V „budoucnosti“ se setkáváme se sektou Elohimitů, kteří věří v reinkarnaci a hlásají dokonalou hygienu jak fyzickou, tak duševní.

Jejich teze jsou dovedeny do absurdního konce v podobě faktické realizace plánů sekty. Ma‑ rie23, Esther31 a Daniel25, žijící tisíciletí po smrti Daniela1, jsou klonovaní neolidé. Spo‑ lečně s nimi se ve světě po globálních katastro‑ fách vyskytují primitivní pralidé se zvířecími instinkty. Daniel25 se vydává na svou poslední cestu se psem Foxem, jehož první verzi už ovšem vlastnil jeho předchůdce, aby našel onen vytoužený ostrov.

Román Podvolení získal 2. místo v anketě Kniha roku Lidových novin.

18

ODEON | leden — červen 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

ROZHOVOR PROBĚHL V MÉ LÓŽI,

po představení, které si zaslouží přídomek trium‑ fální. Isabelle byla tehdy šéfredaktorkou Lolity, předtím dlouho pracovala v časopise 20 Ans. Zpo‑ čátku jsem pro ten rozhovor nijak nehořel; prolis‑ toval jsem si magazín, přece jenom mě zaskočila ta přemíra vulgárních pitomostí, které tiskoviny pro mladé dívky zahlcují: trička velikosti na deset let, přetěsné bílé kraťasy, hlavně aby bylo vidět tanga, bez Chupa­­‑Chups se takřka nelze obejít… vskutku nechybělo nic. „Jistě, mají ale překvapivou pozici na trhu…“ tlačil na mě tiskový mluvčí. „A navíc, už jen to, že přijela sama šéfredaktorka, myslím, že to je znamení…“ Někteří lidé, zdá se, v lásku na první pohled nevěří; i když tomu výrazu nehodláme přiznat jeho doslovný význam, je jasné, že vzájemná přitažli‑ vost se ve všech případech spouští velmi rychle; od prvních minut svého setkání s Isabelle jsem věděl, že spolu budeme mít románek a že bude pěkně dlouhý; věděl jsem, že i ona si toho je vědoma.

Po několika zahřívacích otázkách o trémě a mých metodách přípravy na představení atd. se odmlčela.

Znovu jsem listoval jejich časopisem. „Tak úplně Lolity to zase nejsou…“ poznamenal jsem po chvíli. „Je jim šestnáct, sedmnáct.“ „Ano,“ přisvědčila. „Nabokov se o pět let zmýlil.

Většině mužů se nelíbí dívenky před pubertou, ale ty, co ji mají čerstvě za sebou. Stejně nebyl nijak moc dobrý spisovatel.“

leden — červen 2016 | ODEON

překlad Jovanka Šotolová 344 stran březen 2016

I já jsem toho přízemního a pře‑ pjatého pseudopoetu, nešikovného imitátora Joyce vždycky nesnášel, ten ubohý šílený Ir neměl ani tolik štěstí, aby dokázal občas překonat přespříliš nahromaděné těžkosti.

Nabokovův styl mi odjakživa při‑ pomínal nepodařené listové těsto.

19

Foto © michaelchabon.com

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Michael Chabon (1963) absolvoval anglickou literaturu a kurzy tvůrčího psaní. Debutoval roku 1988, ale jeho „velký román“, původně nazvaný Zlatý věk, spatřil světlo světa až roku 2000 – za Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye získal Pulitzerovu cenu. Česky mj. vyšly romány Židovský policejní klub (2008) či Telegraph Avenue (2014).

Již vyšlo: Konečné řešení Židovský policejní klub Telegraph Avenue

20

MICHAEL CHABON ÚŽASNÁ DOBRODRUŽSTVÍ KAVALIERA A CLAYE V anglosaské literární tradici není mnoho knih, které by tematicky souvisely s Českoslo‑ venskem. Chabonův příběh se začíná odvíjet v New Yorku na podzim roku 1939, nicméně část děje se odehrává v kulisách předválečné Prahy. Samuel Klayman (později se přejmenuje na Sammyho Claye) je sedmnáctiletý židovský chlapec z Brooklynu, zatímco jeho bratranec, o něco starší Josef Kavalier, uprchl z Čech před Hitlerem. Na své pouti za americkou svobo‑ dou Josef postupně cestuje přes Litvu, Rusko a Japonsko. Jeden čte sci­‑fi a má rád komiksy i brakovou literaturu, druhý se zase věnuje ma‑ gii a zbožňuje Harry Houdiniho. Utvoří spolu tým, v němž Sammy píše texty a Josef kreslí, vytvoří nového komiksového hrdinu jménem Eskapista, a se svým nápadem uspějí v naklada‑ telství. Josef, který si v Americe nechává říkat Joe, vkládá do postavy Eskapisty svou nenávist k nacistům.

Strhující román, ve kterém autor otevírá řadu velkých témat: jedním z nich je židovství, otázka útěku a exilu, či homosexualita.

ODEON | leden — červen 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

BERNARD KORNBLUM

úkol bez váhání přijal. Přestože byl jako většina iluzionistů nevěřící a uctíval pouze nejvyššího mága Přírodu, byl zároveň svědomitý Žid. Co bylo možná podstatnější, v penzi nebyl spokojený a nudil se, v době, kdy přišla tato nabídka, dokonce zvažoval návrat na jeviště. Ačkoli žil poměrně nuzně, odmítl velkorysou odměnu a vymínil si dvě podmínky: že nikomu nesvěří, jak to chce provést, a že si své pomocníky vybere sám. Celý trik zůstane zastřen čarovným závojem, který odkryje až poté, co se vše vydaří.

Tato podmínka se spolku zalíbila, nejen proto, že měla své kouzlo ale i opodstatnění. Čím méně podrobností budou znát, tím snazší pro ně bude popřít jakoukoli vědomost o Golemově zmizení, kdyby vše vyšlo najevo.

Kornblum opustil kamenosochařství a vydal se do svého bytu, který byl v nedaleké Maiselově ulici.

Cestou už v duchu spřádal nitky pevné a elegantní osnovy svého plánu. V devadesátých letech devate‑ náctého století se ve Varšavě krátkou dobu protlou‑ kal jako zloděj; vykrádal byty v nejvyšších patrech domů a myšlenka na to, že nepozorován uloupí Golema z místa jeho současného odpočinku, v něm probudila hříšné vzpomínky na plynovou svítilnu a ukradené šperky. Když však vstoupil do průchodu domu, kde bydlel, jeho plány nabraly rázem jiný směr. Ze dveří vystrčila hlavu domovnice a ozná‑ mila mu, že v bytě na něj čeká nějaký mladík. Je to prý fešák, zdvořilý a dobře oblečený. Za normál‑ ních okolností by ho samozřejmě nechala čekat na

leden — červen 2016 | ODEON

překlad David Záleský a Markéta Záleská 608 stran květen 2016

schodech, ale měla za to, že v něm poznala bývalého studenta Herr profesora.

Lidé, žijící dobrodružným živo‑ tem, si často vypěstují pesimistický náhled na svět, kdy raději počítají s tou nejhorší možností. Leckdy tak bývají pokládáni za jasnozřivé.

Kornblum okamžitě věděl, že ne‑ očekávaný host nemůže být nikdo jiný než Josef Kavalier a sevřely se mu útroby. Už před několika měsíci se rozkřiklo, že chlapec se chystá odejít z akademie a emigro‑ vat do Ameriky; muselo se stát něco nepředvídaného.

21

ilustrační obálka

ANTHONY BURGESS MECHANICKÝ POMERANČ

překlad Ladislav Šenkyřík cca 224 stran duben 2016

Anthony Burgess (1917–1993) Obdivuhodně plodný britský autor stihl napsat zhruba třicet románů, ale také asi patnáct titulů literatury faktu, dvě knihy pro děti, dvoudíl‑ nou autobiografii, román ve verších, několik televizních scénářů a bez‑ počet kritických článků. Mechanický pomeranč byl časopisem Time vybrán mezi sto nejlepších anglicky psaných děl z období 1923–2005. České vydání vychází z nové ang‑ lické edice z roku 2013 obsahující např. předmluvu Martina Amise.

22

Přestože Anthony Burgess patřil k autorům mimořádně tvořivým, jeho nejznámějším dílem, jímž vstoupil nejen do dějin literatury, ale i populární kultury, navždy zůstane román Mechanický pomeranč. Když roku 1971 převedl tuto svéráznou futuristickou vizi moderní společnosti na stříbrné plátno Stanley Kub‑ rick, setkal se film s tak ostrou kritikou, že jej režisér z britské distribuce raději stáhl. Přemíra násilných scén však není v Burgessově díle prvkem samoúčelným, lacině provokativním – tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně strhující jako originální.

Mechanický pomeranč totiž naprosto po‑ rušuje obvyklou literární strukturu a stavbu.

Hlavní hrdina knihy, vůdce mladých londýn‑ ských násilníků Alex, tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním a znásilňováním bezbranných obětí a – paradoxně – poslechem Beethovenovy hudby… Pak je však zatčen a donucen podstoupit „terapeutický“ experi‑ ment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti. Kromě zcela ojedinělého vedení příběhu fascinuje román svým jazykem.

Burgessovi teenagerovští hrdinové hovoří zcela specifickou řečí, ozvláštněnou výrazy z cizích jazyků. V pravém slova smyslu se tak četba stává napínavým dobrodružstvím, jazykovým koncer‑ tem i brilantní studií násilí a zla v člověku.

ODEON | leden — červen 2016

KNIHOVNA KLASIKŮ

VICTOR HUGO MUŽ, KTERÝ SE SMĚJE Dnešní čtenář by měl čas od času sáhnout po výjimečných dílech klasiků, i když už nemusí plnit povinnou školní četbu. Už jen pro srov‑ nání, jak se psala literatura dřív a jak se píše dnes, už jen pro poznání doby. A proč číst právě Muže, který se směje? Je to velký roman‑ tický a také dobrodružný román, plný emocí a napětí do poslední stránky. Kočovný herec Gwynplaine se stigmatem znetvořené tváře, který netuší svůj aristokratický původ a bohat‑ ství, slepá kráska Dea, moudrý stařec Ursus, to jsou postavy, s nimiž budete dýchat, prožívat zvraty mezi štěstím a největší úzkostí. Navíc je dílo úžasnou freskou doby, líčící svět potulných komediantů, námořníků i vznešené společ‑ nosti, tak barvitou, jako jsou obrazy Hieronyma Bosche. Strhující dílo, které si zaslouží, aby bylo čtenářům představeno v novém, skvělém překladu.

leden — červen 2016 | ODEON

překlad Jiří Našinec 744 stran únor 2016

Victor Hugo (1802–1885) francouzský básník, prozaik, drama‑ tik a esejista, vrcholný představitel romantismu. K nesmrtelným dílům patří například Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci, Dělníci moře, Devadesát tři či právě Muž, který se směje, převedený na filmové plátno roku 1928 a nově pak 2012 s Gérardem Depardieuem.

23

KNIHOVNA KLASIKŮ

STEFAN ZWEIG ZMATENÍ CITŮ

překlad Jana Zoubková cca 336 stran duben 2016 Stefan Zweig (1881–1942) rakouský prozaik, esejista, básník a překladatel. Známé jsou jeho ži‑ votopisné romány či psychologický román Netrpělivost srdce, přímo pověstný byl svými novelami. Jeho předlohami se mnohokrát inspi‑ rovali filmaři, naposledy ve filmu Grandhotel Budapešť.

24

Mistr psychologické prózy, rakouský židov‑ ský autor narozený ve Vídni roku 1881, patřil v době mezi válkami po celém světě k nejvíce překládaným německy píšícím spisovatelům.

Přítel Romaina Rollanda, Josepha Rotha a dalších, autor rovněž proslulých životopisných románů, esejista a překladatel Verlaina a Bau‑ delaira. Přesvědčený pacifista, který trval na jasném oddělení úlohy spisovatele od aktivního politického angažmá, žil od roku 1934 v exilu v Evropě, později v zámoří a v roce 1942 umírá vlastní rukou v brazilském Petrópolisu.

Tématem Zweigových novel je náhle propuk‑ nuvší vášeň, která zcela převrátí život prota‑ gonistů. Předpokládá se vliv prací Sigmunda Freuda, které Zweig dobře znal. V našem výboru pěti novel – publikovaných poprvé, s výjimkou poslední novely, ve dvacátých letech 20. století – propadají nezvladatelné vášni ve třech z nich muži, ve dvou ženy, jsou posedlí dramaticky končící závislostí na druhém, ale i stejném pohlaví. Jen Šachová novela, psaná už za války v emigraci, nemá sexuální, nýbrž poli‑ tický podtext, avšak vášeň, posedlost a zhoubný konec nechybí ani v ní.

ODEON | leden — červen 2016

KNIHOVNA KLASIKŮ

N. V. GOGOL MRTVÉ DUŠE Příběh drobného podvodníčka Čičikova, který navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke ge­ niál­ně prostoduché finanční spekulaci s pro‑ dejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, nelítostně zachycuje tehdejší realitu carského Ruska, kritizuje všechny složky ruské společen‑ ské i ekonomické struktury. Zdrcující kritice jsou podrobeni zejména statkáři pro jejich lži, rozmařilost, neuvěřitelné skrblictví i neschop‑ nost jakéhokoliv činu. Kniha, která zůstala nedokončená, je i přesto v postavě Čičikova jako karikatura banální vychytralosti dokla‑ dem autorova mistrovského satirického umění a ostrého pohledu na dobovou společnost. Po svém vydání (1842) měla kniha velký úspěch a kritiky byl přijata s nadšením, byla však také označována za zlovolný výmysl a fikci. O tom, že je téma dodnes živé a nadále aktuální, svědčí řada divadelních adaptací.

leden — červen 2016 | ODEON

překlad Milan Dvořák cca 512 stran červen 2016

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) ruský prozaik a dramatik ukrajin‑ ského původu, významný představi‑ tel ruskému romantismu se silnými prvky kritického realismu. K jeho nejslavnějším dílům patří bezesporu satirická komedie Revizor a dvou‑ dílný, nedokončený román Mrtvé duše.

25

KNIHOVNA KLASIKŮ

V EDICI KNIHOVNA KLASIKŮ JIŽ VYŠLO: F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovovi A. P. Čechov: Člověk ve futrálu Ch. Dickens: David Copperfield B. Pasternak: Doktor Živago J. Joyce: Dubliňané I. S. Turgeněv: Jarní vody G. de Maupassant: Miláček D. H. Lawrence: Milenec lady Chatterleyové M. Bulgakov: Mistr a Markétka E. Brontëová: Na Větrné hůrce Ch. de Laclos: Nebezpečné známosti I. A. Gončarov: Oblomov O. Wilde: Obraz Doriana Graye G. Flaubert: Paní Bovaryová R. L. Stevenson: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda É. Zola: Tereza Raquinová F. S. Fitzgerald: Velký Gatsby L. N. Tolstoj: Vojna a mír F. Kafka: Zámek Stendhal: Červený a černý A. de Musset: Zpověď dítěte svého věku

26

ODEON | leden — červen 2016

ODEON PŘIPRAVUJE Gabriel García Márquez: Oči modrého psa Ernest Hemingway: Povídky SVĚTOVÁ KNIHOVNA Sara Baume: Spill Simmer Falter Wither Szilárd Borbély: Nemajetní Kat Kaufmann: Superposition Affinity Konar: Mischling Kevin Maher: Last Night on Earth Ian McEwan: První láska, poslední pomazání Sofi Oksanen: Norma Leslie Parry: Church of Marvels Hanya Yanagihara: A Little Life KNIHOVNA KLASIKŮ A. C. Doyle: Pes baskervillský Herman Melville: Bílá velryba A. S. Puškin: Kapitánská dcerka

ODEON Euromedia Group, k. s.

Nádražní 896/30, 150 00 Praha 5 tel.: 296 536 415 e­‑mail: odeon@euromedia.cz Právo na změny či chyby v sazbě vyhrazeno.