Ediční plán nakladatelství Odeon červenec - prosinec 2016

ODEON | EDIČNÍ PLÁN 2016

červenec — prosinec

Jméno ODEON se v naší zemi stalo známkou vyspělé knižní kultury. Poprvé se objevilo jako název Fromkova knihkupectví a později slavného nakladatelství české umělecké avantgardy, které existovalo v letech 1923–1940. Jeho druhý život začal roku 1966, kdy se Státní nakladatelství krásné literatury a umění přejmenovalo na ODEON. Od roku 1999 patří do společnosti Euromedia. Současný ODEON navazuje na dlouholetou tradici vydávání kvalitních knih a zaměřuje se ponejvíce na moderní překladovou prózu.

Já si vezmu minulost a ty si vezmi budoucnost.

— Affinity Konar

První knížky v obnoveném ODEONU začaly vycházet v září roku 2000 a dnes počet vydaných titulů (včetně nových vydání a e-knih) překročil číslo 650. Knihy vydáváme v edicích Světová knihovna, Knihovna klasiků, Česká řada i mimo edice. Čtenáři, kteří si oblíbili příběhy Terezy Boučkové a Marka Šindelky, si letos přijdou na své, oběma vyjdou nové prózy – zatímco Boučková vypráví o svém soukromí a svých blízkých, Šindelka sáhl po tématu, o němž dnes a denně informují média.

Ve Světové knihovně se sešly pozoruhodné romány debutujících autorek: Sary Baume a Leslie Parry.

Také bych rád upozornil na druhý román americké spisovatelky A. Konar Mischling – je to neobyčejně citlivě napsaný příběh dvojčat, která přežila koncentrační tábor. Sofi Oksanen není nutné představovat, ale měl bych dodat, že její pátý román Norma bude pro čtenáře velkým překvapením.

Pokud máte všechny knihy od Murakamiho, tak vám v knihovně zabírají docela slušné místo. Na podzim k nim může přibýt další svazek, třetí autorova ilustrovaná povídka. Někdy to vypadá, že právě o povídky není valný zájem, ale věřím, že zrovna Hemingwayovy (v novém překladu) i texty od Gabriela Garcíi Márqueze (vydávané česky poprvé) budou čestnými výjimkami.

A jestli se dá vydání nějaké knihy označit za událost, pak to platí u úvodního svazku opusu Můj boj norského spisovatele Karla Ove Knausgårda. To je dílo pro opravdové literární labužníky!

JINDŘICH JŮZL šéfredaktor červenec — prosinec 2016 | ODEON

OBSAH Karl Ove Knausgård Affinity Konar Sofi Oksanen Szilárd Borbély Sara Baume Leslie Parry Julian Barnes G. G. Márquez Haruki Murakami Ernest Hemingway Arthur Koestler Tereza Boučková Marek Šindelka A. S. Puškin A. C. Doyle

4–5 6–7 8–9 10–11 12–13 14–15 16 17 18–19 20 21 22 23 24 25 3

Foto © André Løyning

Karl Ove Knausgård (1968) Norský spisovatel vystudoval literaturu na Univerzitě v Bergenu.

Debutoval roku 1998 knihou Mimo svět a v roce 2005 získal za román Čas pro všechno nominaci na Literární cenu Severské rady. Pak se rozhodl k zásadnímu kroku: ohlásil velký literární projekt. A aby se vážně nedal přehlédnout, nazval jej Můj boj (v originále vyšel v letech 2009 –2011) a v relativně krátkém čase napsal několik tisíc stránek najednou… Kontroverzi vzbudil nejen tématem či rozsahem, ale také názvem, neboť v norštině i dalších jazycích dílo odkazuje k nechvalně proslulému spisku nacistického politika. Dílo vyjde ve více než dvaceti zemích.

KARL OVE KNAUSGÅRD MŮJ BOJ 1: SMRT V RODINĚ Přímočarý, upřímný a poctivý – ale také gigan­ tický, kontroverzní a provokativní: těmito přívlastky (a ještě mnoha dalšími) je označován autobiografický román Můj boj (v originále Min kamp), který se kritika i média nebály prohlásit za literární událost 21. století a který ze svého autora, norského spisovatele Karla Ove Knaus­ gårda, učinil globální hvězdu první velikosti.

A přitom stačilo tak málo: do široka se rozepsat o sobě a o čemkoli, co se děje kolem, kdykoli odbočit z děje, vzpomínat, uvažovat.

Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgårdovým problematickým vztahem k otci – právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazko­ vého opusu, jímž si Knausgård dokázal znepřá­ telit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu výtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis.

Můj boj lze totiž vnímat nejen jako příběh ně­ koho cizího, ale též coby výpověď o nás samých, o našich myšlenkách, ke kterým bychom se často ani nepřiznali, a životech, které jsou často tak nudné… Karl Ove Knausgård si Mým bojem vysloužil přirovnání k novodobému Marcelu Proustovi, a ne náhodou.

Svazek Můj boj 2: Zamilovaný muž vyjde v únoru 2017.

4

ODEON | červenec — prosinec 2016

SRDCE MÁ SNADNÝ ŽIVOT: TLUČE, DOKUD MŮŽE. POTOM SE ZASTAVÍ.

Dříve nebo později, v ten či jiný den, ustane jeho tepající pohyb sám od sebe a krev začne téct k nejníže položenému bodu těla, kde vytvoří malou tůňku, viditelnou zvenku jako tmavé, měkké místo na stále bledší pokožce, zatímco teplota klesá, kon‑ četiny tuhnou a střeva se vyprazdňují. Tyto změny probíhají v prvních hodinách tak pomalu a usku‑ tečňují se s takovou jistotou, že v sobě mají až cosi rituálního, jakoby život kapituloval podle určitých pravidel, podle jakési gentlemen’s agreement, jíž se řídí i představitelé smrti, poněvadž vždycky počkají, dokud život nevyprchá, než zahájí svou invazi do nových končin. Ta je na oplátku neodvolatelná. Obrovské houfy bakterií, které se začínají šířit uvnitř těla, nic nezastaví. Kdyby se o to pokusily jen o několik hodin dřív, setkaly by se s okamžitým odporem, ovšem teď je všude kolem nich klid, takže pronikají vlhkou tmou stále hlouběji. Dobudou Haversovy kanálky, Lieberküh‑ novy krypty, Langerhansovy ostrůvky. Dobudou Bowmanův váček v renes, Stilling­‑Clarkovo jádro ve spinalis, černou substanci v mesencephalon.

A dobudou srdce. Stále ještě je nedotčené, ovšem oloupené o pohyb, jemuž je přizpůsobená celá jeho stavba, je teď tak nějak podivně osiřelé, jako stavba, kterou dělníci museli ve spěchu opustit, dalo by se říct, jako nehybná vozidla, jejichž reflektory žlutě

červenec — prosinec 2016 | ODEON

překlad Klára Winklerová 412 stran srpen 2016

září do lesní tmy, prázdné dřevěné ubikace, kabinky lanovky, jež visí plně naložené jedna za druhou na svahu hory.

V okamžiku, kdy z těla vyprchá život, stane se majetkem smrti.

5

Foto © Gabriela Michanie

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Affinity Konar je mladá bloggerka, která debutovala románem The Illustrated Version of Things. Mezinárodní ohlas vyvoval její druhý román Mischling, který vyšel v USA v nakladatelství Little, Brown a postupně vyjde v sedmnácti zemích.

6

AFFINITY KONAR MISCHLING Jednoho dne jsme vznikly. Moje dvojče Perla a já.

I když, lépe řečeno, Perla byla stvořená a já se od ní odštěpila.

Staša a Perla jsou sestry, dvojčata. Společně s matkou a dědečkem se v transportu dosta­ nou do Osvětimi a dívky, které jsou si fyzicky k nerozeznání podobné, zaujmou nechvalně proslulého doktora Mengeleho, anděla smrti, který si v táboře vybudoval lidské zoo… Ač jsou si sestry tak podobné, mají uplně rozdílné povahy. Perla je tichá a smutná, stále přemýšlí o minulosti. Staša je veselá a myslí hlavně na budoucnost. Mengeleho zrůdné experimenty se dotknou obou, ale přežijí. Jenže těsně před osvobozením tábora se Perla ztratí. Staša pak putuje zdevastovaným Polskem a snaží se ji za každou cenu najít.

Román je napsaný s nezvyklou lyrickou a psychologickou intenzitou, zajímavý je nejen tím, že o tomto tématu existuje téměř výlučně jen literatura faktu, ale hlavně tím, že příběh je vyprávěn očima mladých dívek. Bezpochyby patří k tomu nejsilnějšímu, co jsme v moderní světové literatuře mohli číst.

ODEON | červenec — prosinec 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

KAM JSME SE PODÍVALY, BYLY KOPIE, IDENTICKÉ OTISKY.

Samé holky. Smutné holky, holky batolala, holky z dalekých krajů, holky, které mohly vyrůstat nedaleko od nás. Některé byly tiché, posedávaly na slamnících jako ptáčata a prohlížely si nás.

Procházely jsme kolem jejich bidýlek a já viděla ty vyvolené, vybrané pro určitý druh utrpení, zatímco druhá půlka zůstala nedotčená. Skoro v každé dvojici mělo jedno dvojče pokřivenou páteř, špatnou nohu, pásku přes oko, ránu, jizvu, berlu.

Když jsme se se Stašou usadily na naší palandě, ty pohyblivé se nakupily kolem nás. Škrábaly se přes svoje rozviklané ohrady se slamníky a hodnotily naši podobu. Padaly dotazy po naší totožnosti.

Jsme z Lodže, řekly jsme jim. Nejdřív z domu.

Pak ze sklepení v ghettu. Měli jsme dědečka, matku. Kdysi také otce. A Zayde měl starého kokra, který uměl dělat mrtvého, když jste na něj ukázali prstem, ale dal se snadno přivést zpátky k životu.

Zmínily jsme se o tom, že náš otec byl lékař, který pomáhal druhým natolik, že jedné noci zmizel, nechal nám na starosti nemocné děcko a víckrát se nevrátil? Ano stýskalo se nám po něm tolik, že jsme si ani nedokázaly rozdělit celou tíhu smutku.

Děsily jsme se i dalších věcí: bacilů, špatných konců, maminčina pláče. A pak byly věci, které jsme měly rády: piána, Judy Garlandovou, a když maminka neplakala tolik. Ale kdo jsme vlastně byly, konec‑

červenec — prosinec 2016 | ODEON

překlad Dominika Křesťanová cca 352 stran říjen 2016

konců, doopravdy? K tomu nebylo moc co říct, vyjma faktu, že jedna z nás dobře tancovala a ta druhá se snažila v něčem vyniknout, ale doopravdy jí nešlo dobře nic kromě zvědavosti. Ta druhá jsem byla já.

7

Foto © Toni Härkönen

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Sofi Oksanen (1977) se narodila v rodině finského otce a estonské matky. Vystudovala dramaturgii a literaturu na univerzitách v Jyväskylä a Helsinkách. Debutovala roku 2003 prózou Stalinovy krávy (česky 2012), roku 2005 vydala svůj druhý román Baby Jane (česky 2014). Světového věhlasu dosáhla třetím dílem Očista (česky 2010), za nějž získala řadu literárních ocenění v čele s prestižní cenou Finlandia a Prix Femina pro zahraniční román.

Jejím dosud posledním románem je Čas ztracených holubic z roku 2012, česky 2013. V březnu 2013 obdržela spisovatelka Literární cenu Severské rady , která je označována jako „malá Nobelova cena“. Díla Sofi Oksanen vyšla ve více než čtyřiceti zemích.

SOFI OKSANEN NORMA Hlavní postavou nového románu Sofi Oksanen je mladá žena Norma Ross, která bydlí v helsin­ ské bohémské čtvrti Kallio. Je osamělá, avšak osamělost je částečně dobrovolná. Jediným blízkým člověkem, a také jediným, kdo znal Normino tajemství, byla její matka Anita. Ta spáchala sebevraždu skokem pod metro…

Po pohřbu kontaktuje Normu neznámý muž a přesvědčuje ji, že je i v jejím zájmu si s ním promluvit. Norma odmítá, avšak později muže identifikuje: je to Lambert, exmanžel matčiny nejlepší kamarádky Heleny, toho času chovanky psychiatrické léčebny. Anita krátce před smrtí začala pracovat v kadeřnictví, které patří Lam­ bertovi a o jehož chod se starají jeho a Heleniny děti Marion a Alvar. Právě oni teď sledují každý Normin krok. Něco od ní chtějí, a to tak vehe­ mentně, že ji dokonce začnou vydírat. Norma se snaží v tom všem vyznat. Sama se pouští do „vyšetřování“ matčiny smrti…

Již vyšlo: Očista, Stalinovy krávy, Čas ztracených holubic, Baby Jane

8

ODEON | červenec — prosinec 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

TAXI NEPŘIJÍŽDĚLO. Norma se opírala o hřbitovní plot a dovolila úlevě vplout do bubliny vytvořené benzodiazepiny a sko‑ polaminem. Zvládla pohřeb. Nečetla lži v kondo‑ lencích, neslyšela pokrytectví ve slovech, jež měla být soustrastná. Neomdlela, nepozvracela se ani nezpanikařila, přestože někteří přistoupili až k ní a objali ji. Chovala se jako vzorná dcera a konečně si dokázala sundat sluneční brýle, které jí začaly sklouzávat, jak se jí nos ve slunečních paprscích potil. Jenže právě když brýle strkala do kabelky, přišel jí kondolovat neznámý muž.

Norma si brýle rychle znovu nasadila. Netoužila po společnosti. „Ostatní už šli támhle.“ Ukázala směrem k restauraci, kde se pořádala pohřební hostina, a stáhla si krempu klobouku níž.

Muž neodešel, místo toho napřáhl ruku. Norma se odvrátila, aniž na pozdrav odpověděla, neměla zájem konverzovat s cizími lidmi. Muž to ale nevzdával. Sám chytil Normu za ruku. „Jsem ředitel Max Lambert,“ představil se. „Starý známý vaší matky.“ „Nevzpomínám si, že by o vás někdy mluvila.“ „Vy jste matce říkala o všech svých přátelích?“ zasmál se muž. „Už je to dávno. V mládí jsme si toho s Anitou hodně užili.“ Norma vytrhla svou ruku z jeho. Cítila mužův dotyk na prstech jako razítko, které jí někdo natiskl proti její vůli. Navíc muž o mámě mluvil v mi‑ nulém čase, což znělo jako urážka. Norma se do té fáze ještě nedostala, a muž ani nevypadal jako mámin přítel. Norma a Anita Ross žily uzavřeným

červenec — prosinec 2016 | ODEON

překlad Linda Dejdarová cca 240 stran listopad 2016

životem, jejich sociální kontakty se omezovaly na nutné pracovní vztahy. Obě navzájem znaly své skromné okruhy přátel. Tenhle muž mezi máminy známé nepatřil.

9

Foto © Lenke Szilágyi

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Szilárd Borbély (1964–2014) byl významný maďarský básník, prozaik, esejista a literární historik.

Za své básnické sbírky získal několik literárních ocenění; dvě sbírky vyšly také česky. Nemajetní jsou jeho románovým debutem – necelý rok po vydání knihy autor spáchal sebevraždu. Dílo je považováno za nejdůležitější maďarský román nynějšího desetiletí; postupně vyjde ve třinácti zemích.

10

SZILÁRD BORBÉLY NEMAJETNÍ Mesyjáš už je pryč?

Nemajetní Szilárda Borbélye, fikce s auto­ biografickými prvky, je prózou až nezvykle temnou a krutou, která však přesto ve čtenáři nezanechává pocit marnosti a bezvýchodnosti.

Popisuje malou bezvýznamnou vesničku na severovýchodě Maďarska s její charakteristickou uzavřeností, obyvateli, vzpomínkami a pově­ rami, tak jak to všechno vidí dětské oči. Vypráví nám o všedních dnech chudé venkovské rodiny v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Autor při líčení zvoleného mikro­ prostředí nehodlá ani v nejmenším nic ideali­ zovat; chudoba a bída nejsou nijak přikrášleny a maďarští venkované tvoří uzavřené spole­ čenství, jehož obzor končí těsně za vesnickými humny a nezatěžuje si hlavu nějakou etikou či morálkou. Jejich nemajetnost tedy zdaleka není jen synonymem pro absenci hmotných statků; je ji třeba chápat v nejširším slova smyslu. Romá­ nové postavy jsou bytosti ovládané pouhými instinkty, a proto na jedné straně nebezpečné, na druhé straně bezbranné. Násilí, ať už ver­ bální nebo fyzické, jim neslouží jako prostředek k dosažení nějakých cílů, je přirozenou součástí jejich existence. Nemajetní jsou románem o zou­ falém hledání individuální svobody.

ODEON | červenec — prosinec 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

JDEM A MLČÍME. Je mezi náma jedenatřicet let. Jedenatřicet se nedá dělit. Jedenatřicet se dá dělit jen samo sebou.

A jednou. Taková samota je mezi náma. Nedá se rozkouskovat. Musí se táhnout vcelku. Táta má vždycky mizernou náladu. Když má hodně mi‑ zernou náladu, jde do hospody. My říkáme putyka. Říká se jí také obesraná, protože lidé jsou líní ujít těch pár kroků k hajzlu. Gusta si dal postavit hajzl, protože na okrese mu řekli, že má s tou zasratou hospodou něco dělat. Ale není to nic platné. Putyka je taky na Rampě. Stejně jako obchod, ale my říkáme krám. Krám, co vede Piri. Až budu velký, taky budu chodit do hospody. Všichni chlapi tam chodí. Ale teď jsem ještě malý. Zatím chodíme jen v neděli odpoledne s klukama ke kuželkové dráze.

Ta je hned za putykou. U popelnic. Stavíme chla‑ pům kuželky a poklusem jim nosíme kouli. Jsou dny, že si vyděláme i dva tři forinty. Do hospody máme vstup zakázán. Ženské taky nesmějí do hospody ani páchnout. Tam smějí jenom mužští. Ženské tam posílají syny. „Jdi a přiveď tátu dom,“ říkají.

Chlapi tam chodí každý večer.

Koupí si láhev piva a postaví se s ní na Rampu.

Plivou na zem. Předtím do sebe házejí stopečky.

Kouří cigarety. Chrchlají. Od nikotinu mají žluté zuby. Pár jich jim někdo vyrazil ve rvačce.

Výčepní pult v putyce je pobitý plechem. Na okraji dřezu stojí jedna vedle druhé láhve a z jejich špuntů čouhají zahnuté kovové trubičky. Z láhví nalévá putykář do stopeček. Dá si vedle sebe skle‑ niček, co jich je objednáno, a gloglo, nalévá z láhve

červenec — prosinec 2016 | ODEON

překlad Robert Svoboda cca 256 stran listopad 2016

kořalku. To už se chlapi usmívají.

Změknou. V té chvíli se jim i obli‑ čeje vyjasní. Ztuhlé rysy se uvolní.

Ani vrásky nejsou tak hluboké jako jindy. Rozrytá kůže omládne.

Nemůžou se dočkat svých stopeček.

V ústech se jim sbíhají sliny.

11

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

SARA BAUME JASNO LEPO PODSTÍN ZHYNA

Sara Baume (1984) vystudovala tvůrčí psaní na Trinity College v Dublinu. Její debutový román Jasno lepo podstín zhyna byl roku 2015 nominován na několik literárních cen v čele s Guardian First Book Award a Costa First Novel Award.

12

Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř roč­ ních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na irském pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu při­ lne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti. Když Jednooko napadne cizího psa, oba vyděděnci prchají a vydávají se na epic­ kou cestu napříč Irskem. Atmosféra stupňované hrozby a nebezpečí ve světě jim nepochopitel­ ném stále udržuje napětí a jak Ray postupně svěřuje Jednookovi pochmurná tajemství ze své minulosti, mistrně konstruovaný román spěje k nevyhnutelnému závěru.

Sara Baume upoutala pozornost zejména vý­ jimečnou kvalitou své lyrické prózy. Její elegický příběh o ničivých následcích izolace a hojivé síle soucitu, blízkosti a náklonnosti se právem stal mimořádnou událostí nejen na irském literár­ ním nebi, ale v celém anglicky mluvícím světě.

ODEON | červenec — prosinec 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

NAJDEŠ SI MĚ JEDNOU V ÚTERÝ,

v ten den, kdy jezdím do města.

Jsi přilepený samolepkou na vnitřní straně výlohy bazaru. Obrázek tvé poničené tváře a pod ním výzva, že se hledá hodný, trpěliv ý a soucitný majitel , který nemá jiná zvířata ani děti mladší čtyř let. O místo viditelné z ulice se ten inzerát dělí s ovčím kožichem, tamburínou z kau‑ čukovníku, vycpaným kačerem hvízdákem a kali‑ grafickou soupravou. Kožich je zplihlý a vytahaný, tamburína má píchlou kůži. Kačer trousí piliny, v kaligrafické soupravě bude nejspíš chybět tuš, pera do násadky anebo papír, a skoro určitě návod. Ten bazar má v sobě něco smutného, ale já ho mám rád.

Líbí se mi, že je to taková malinká oáza nedoko‑ nalosti. Vždycky se u něj zastavím, prohlížím si tu výlohu a na chvíli si nepřipadám ani tak hrozný, ani tak divný. Těch inzerátů jsem si ale předtím nikdy nevšiml. Je jich tu několik, na každém pod nejasnou fotografií pár řádek. Všechny dohromady vytvářejí mišmaš úpěnlivých očí a ustaraných čel zachmuřených do chlupatých záhybů, ocásků strnulých v nadějném zavrcení. V nápisech pod nimi slova jako kastrovaný, očkovaný, očipovaný, čistotný. Každý z těch mokrých čenichů ve výloze prý touží najít svůj trvalý domov, navždyc ky.

Jdu si právě koupit celou krabici klasických žárovek, protože už nemůžu snášet mdlé světlo těch úsporných, co vždycky zpočátku váhají, a když se konečně rozhoří, začnou paraziticky bzučet, ale jen tak tichoulince, aby ve mně vzbudily podezření, že mi něco prasklo ve vnitřním uchu nebo snad nějaká

červenec — prosinec 2016 | ODEON

překlad Alice Hyrmanová McElveen cca 256 stran listopad 2016

životně důležitá cévka v čelním laloku. Zastavím se, zkřížím ruce a prohlížím si obrázek draka dštícího oheň na napnuté kůži tamburíny, kačírkovy jasně zluté nožky přibité ke kusu ozdobného cedrového dřeva, jeho křídla zbytečně roztažená k nemožnému vzletu. A zabývám se myšlenkou, jestli v té kaligrafické soupravě chybí návod.

13

Foto © Adam Farabee

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Leslie Parry vystudovala tvůrčí psaní. Publikovala řadu povídek časopisecky.

Chrám divů, který vyvolal značnou čtenářskou i kritickou odezvu, je její románový debut.

14

LESLIE PARRY CHRÁM DIVŮ New York, LP 1895. Chrám divů je název cir­ kusu nebo možná spíš freak show vedené ráznou Friendship Churchovou. Příběh, vyprávěný z několika perspektiv, je neuvěřitelnou exkurzí do života prapodivných existencí – nešťastníků, chodících reklam na to, co všechno je člověk schopen přežít. Očima dcer­‑dvojčat paní Chur­ chové, Odile a Belle, se setkáváme s trpaslíkem, polykačkou skla, s dívkou se čtyřma nohama, s položenou­‑polomužem… Ostatně Belle sama je polykačkou mečů – od svých sedmnácti let s nikým nepromluvila. Ošklivost, jinakost či špinavost jsou zobrazovány jako nedílná součást života.

Autorka jedinečným stylem zachycuje, jak je krása, ošklivost, dokonalost a nedokonalost sku­ tečně v oku toho, kdo se dívá. Postavy rozhodně nejsou žádní svatoušci, každý z nich má něco na triku, přesto s nimi čtenář soucítí. Románu nechybějí dějové zvraty a momenty překvapení, vyprávění kolísá mezi fantaskním a realistickým popisem a připomene tak kukpříkladu Nikdykde Neila Gaimana nebo Vášeň Jeanette Winter­ sonové.

ODEON | červenec — prosinec 2016

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

VĚTŠINU SVÉHO ŽIVOTA SLEDOVALA ODILE PŘEDSTAVENÍ

zpoza opony. S její páteří bylo nemyslitelné, aby v dětství ovládla umění ohýbání těla a polykání mečů. Kvůli nesouměrným plícím toho vůbec moc nenacvičila. (Jediná dovednost, kterou kdy měla dovoleno trénovat – mezi představeními, v uličce za divadlem – bylo vrhání nožů. Doktor soudil, že by jí to mohlo pomoci protáhnout si svaly a ulevit zádům. Takže Mack občas vynesl ven korkovou desku a toulec svých oblíbených nožů a pokoušel se ji učit. Jenže Odile měla příšernou mušku, ne a ne se trefit – vždycky mířila moc doleva a boční stěna divadla byla zanedlouho posetá zářezy a dírami.)

Když loni ortézu konečně jednou pro vždy od‑ ložila – a s nemalou pompézností zahodila do oceánu – dostala přece jen nakonec jednu malou roli: hrála anděla v Bellině čísle nazvaném Troufalá ďáblice. Na visuté hrazdě vysoko nad Chrámem divů – scénou vysypanou pískem a obklopenou ze všech stran hledištěm – tiskla Odile ve zpocených dlaních lano. Srdce jí v napudrované hrudi divoce bušilo. Snášela se ze studených krovů do oslnivého světla, nad hlavou svatozář, na zádech papírová křídla. Dole pod ní tancovala Belle v rudých hedvábných šatech a s růžky ve vlasech, skákala a kroutila se do prapodivných póz. Odiliným úko‑ lem bylo mrštit po ní tři nebeské blesky, které Belle všechny chytila prsty u nohou a v mžiku oka si je až

červenec — prosinec 2016 | ODEON

překlad Eva Dobrovolná cca 356 stran říjen 2016

po samý konec nořila do hrdla. Poté byla Odile pomocí kliky vytažena zpátky do krovů, odkud sledovala zbytek představení mezi zavě‑ šenými pytli s pískem, které se jí houpaly kolem hlavy jako ohromná hodinová závaží.

15

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

JULIAN BARNES FLAUBERTŮV PAPOUŠEK

překlad Miloš Urban 256 stran srpen 2016 Julian Barnes (1946) je významný anglický prozaik a novinář. Jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků. Česky vyšly např. romány Arthur & George (2007), Žádný důvod k obavám (2009) či Vědomí konce (2012; za dílo spisovatel o rok dříve získal Man Bookerovu cenu). V nedávné době vyšla próza Roviny života i starší soubor povídek Stolek s citróny (2015).

Geoffreymu Braithwaitovi, postaršímu vypra­ věči Barnesova slavného románu Flaubertův papoušek (1984, č. 1996), se na sklonku života konečně otevře prostor k tomu, aby se mohl věnovat své dávné zálibě: putování po duchov­ ních i hmotných stopách Gustava Flauberta.

Předmětu svého amatérského zájmu se tento zachovalý šedesátník, profesí lékař, věnuje s pří­ kladnou oddaností a nelituje peněz ani námahy, aby vrhl světlo i na ten nejpodružnější detail, který se francouzského romanopisce týká. Při veškerém svém úsilí však podobně jako třeba strýček Toby ze Sternova Tristrama Shandyho zůstává amatérem z přesvědčení, pro něhož pře­ mýšlet o literatuře mnohdy znamená též odha­ lovat stíny vlastního nitra. Flaubertův papoušek se tak sice na jedné straně blíží literárnímu eseji či koláži kuriozit ze života velikána světového písemnictví, na druhé straně však není pouze knihou o literatuře.

Již vyšlo: Arthur & George, Žádný důvod k obavám, Vědomí konce, Roviny života

16

ODEON | červenec — prosinec 2016

GABRIEL GARCÍA MÁRQUEZ OČI MODRÉHO PSA Povídky ze souboru Oči modrého psa patří k raným Márquezovým dílům. Vznikly v letech 1947 až 1955 a vyšly dokonce až v roce 1974, sedm let po vydání autorova nejslavnějšího ro­ mánu Sto roků samoty. I proto představují trochu jiného Márqueze, neboť náležejí k žánru fantas­ tické prózy a je v nich patrný silný vliv surrea­ lismu. Ve čtrnácti povídkách se čtenáři přesta­ vuje složitý, mnohovrstevnatý svět, v němž sen koexistuje se skutečností, život se smrtí, přítom­ nost s minulostí, šílenství s racionalitou. Stačí nedůležitá událost, nepatrná změna osvětlení nebo drobná odchylka v běžném řádu dne a ve známé, banální každodennosti se otevírá škvíra, kterou do ní vniká „jiný“ svět, temný, nebez­ pečný, zneklidňující. Poznání existence skry­ tých vrstev skutečnosti mrazí, děsí i okouzluje zároveň a nutí postavy (i čtenáře) přehodnotit ustálené vnímání okolního světa. Márquezov­ skou fantastickou poetiku dotvářejí i existen­ ciální témata jako láska, osamělost, odcizení, krize identity, vina a smrtelnost.

překlad Lada Hazaiová cca 144 stran listopad 2016

Gabriel García Márquez (1927–2014) patrně nejvýznamnější latinskoamerický spisovatel španělského jazyka a nositel Nobelovy ceny za literaturu. K jeho nejznámějším dílům patří např.: Sto roků samoty, Láska za časů cholery či Kronika ohlášené smrti. Povídky vycházejí česky poprvé.

Již vyšlo – výběr: Láska za časů cholery, Sto roků samoty, Dvanáct povídek o poutnících, Kronika ohlášené smrti, Všechna špína světa

červenec — prosinec 2016 | ODEON

17

Foto © Petr Kotyk

HARUKI MURAKAMI ÚTOK NA PEKÁRNU

Haruki Murakami (1949) je považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů současnosti. Jeho díla byla přeložena do padesáti jazyků. Je držitelem řady literárních ocenění, například roku 1985 získal Tanizakiho cenu, v roce 2006 mu byla v Praze udělena Cena Franze Kafky, roku 2009 obdržel Jeruzalémskou cenu. V posledních letech bývá zmiňován v souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu.

Třetí ilustrovaný svazek, který svými grafikami doprovodila německá výtvarná umělkyně Kat Menschik, obsahuje dvě povídky. Oba texty spojuje téma, totiž nezvladatelný, krutý hlad.

Měli jsme každopádně hlad jako vlci. A vlastně ne jen tak obyčejný hlad. Spíš to byl pocit, jako když člověk spolkne samotnou prázdnotu vesmírnou.

Dva mladí muži – vyzbrojeni kuchyňskými noži – se vypraví do pekárny, aby tam utišili svou potřebu. Nakonec k násilí nedojde, jen majitel je donutí poslouchat úryvky z Wagnero­ vých oper… Při druhé loupeži žádná obyčejná pekárna není po ruce, a tak muž a žena vezmou útokem provozovnu McDonaldu. S brokovnicí v ruce. Někdo poslouchá žízeň, někdo svůj hlad.

Již vyšlo: Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark, Konec světa & Hard­‑boiled Wonderland, Sputnik, má láska, Po otřesech, O čem mluvím, když mluvím o běhání, 1Q84 Kniha 1 a 2, 1Q84 Kniha 3, Spánek, Kronika ptáčka na klíček, Podivná knihovna, Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování, Muži, kteří nemají ženy, Hon na ovci

18

ODEON | červenec — prosinec 2016

BŮH BYL MRTEV. I Karl Marx. A John Lennon jakbysmet. A my měli každopádně hlad jako vlci, což bylo důvodem, proč jsme zamířili na dráhu zločinu. Nemířil na ni hlad, protože snad měl nás – naopak, to zločin měl hlad, a proto se dával na naši dráhu… No, nic smysluplnějšího vám k tomu už nepovím, zavání to ale celé existencialismem. „Já už jsem ti fakt skrznaskrz zkaženej,“ povídá parťák. Čímž celý problém vyjádřil v několika málo slovech.

Nebylo divu, když uvážíme, že už jsme rovné dva dny nepozřeli nic víc než vodu. Jen jednou jedinkrát jsme se pokusili jíst listí ze slunečnice, ale neměli jsme už nejmenší chuť to zkoušet podruhé.

A tak se stalo, že jsme se vypravili do pekařství, vyzbrojeni kuchyňskými noži. Pekárna stála upro‑ střed nákupní třídy, z jedné strany měla obchod s futony a povlečením a z druhé strany papírnictví.

Majitel podniku byl plešatý chlápek po padesátce a byl to komunista. Šli jsme pomalu nákupní třídou do pekař‑ ství, v rukou nože. Bylo to jako ve filmu V pravé poledne. S každým krokem jsme cítili stále silnější vůni pekoucího se chleba. A čím víc ta vůně sílila, tím horší byly i naše zločinecké sklony. Vzrušovalo nás, že vyloupíme pekárnu, vzrušovalo nás i to,

červenec — prosinec 2016 | ODEON

překlad Tomáš Jurkovič 80 stran listopad 2016

že oloupíme komunistu a vědomí, že to nastane obojí naráz, v nás probouzelo nadšení jak v členech oddílu Hitlerjugend.

19

ERNEST HEMINGWAY POVÍDKY

překlad Jiří Hanuš 488 stran září 2016 Již vyšlo: Rajská zahrada, Mít a nemít, Zelené pahorky africké, Smrt odpoledne, Stařec a moře, Sbohem, armádo!, I slunce vychází, Komu zvoní hrana, Pohyblivý svátek

20

Hemingwayův autorský soubor The Fifth Column and the First Forty­‑Nine Stories vyšel 14. října 1938 v nakladatelství Scribner’s a ob­ sahoval jeho jedinou divadelní hru Pátá kolona a devětačtyřicet povídek. Většina z nich už byla dříve otištěna ve sbírkách Tři povídky a deset básní (Three Stories and Ten Poems, 1923), Za našich časů (In Our Times, 1925), Muži bez žen (Men Without Women, 1927) a Vítěz nebere nic (Winner Take Nothing, 1933).

Tento soubor vyšel nejprve slovensky roku 1961 (49 poviedok), česky poprvé v SNKLU roku 1965 (Povídky). Po něm následují dvě odeonská vydání z let 1974 a 1978. V překladu, na kterém se podíleli Radoslav Nenadál, Luba a Rudolf Pellarovi, Jan Válek a Jiří Valja, vyšel svazek naposledy roku 1998 v nakladatelství Knižní klub. V přítomném odeonském vydání, jež uzavírá Hemingwayovu autorskou řadu de­ seti svazků (2014–2016), povídky nově přeložil Jiří Hanuš.

ODEON | červenec — prosinec 2016

ARTHUR KOESTLER TMA O POLEDNÁCH Politicko­‑filozofický román, jehož děj se rozvíjí na pozadí velkých moskevských procesů z let 1936–1938 s bývalými čelnými představiteli levé i pravé opozice, je knihou o jednom osudu, který syntetizuje životy mnoha lidí. Hlavní postava románu, bývalý lidový komisař N. S. Rubašov, je fiktivní. Není však těžké zjistit v její psychologii, charakterových rysech, politickém smýšlení a teoretickém uvažování reálné rysy některých tragických osobností: N. S. Rubašov má vnější podobu a způsoby Zinověva, kdežto svou mechanistickou filozofií a politickou kon­ cepcí připomíná Bucharina…

I v jiných ohledech Tma o polednách překvapivě koresponduje se skutečností. Týká se to kapi­ tulace a dobrovolných přiznání obžalovaných jak při vyšetřování, tak i v soudní síni, jejich spolupráce s vyšetřovateli, prokurátory a soudci.

Obžaloba i rozsudek se nakonec stávají spo­ lečným dílem představitelů moci a jejich obětí, protože jedni i druzí se řídí stejnou logikou a spojuje je společné přesvědčení o politické a dějinné nutnosti role, kterou hrají. Jsou si vědomi, že dějinná pravda je jiná, sami se však řídí něčím odlišným: představou o politické účelnosti, o oprávněnosti všech prostředků, o nichž se domnívají, že vedou k cíli.

červenec — prosinec 2016 | ODEON

překlad Eva Kondrysová a František Jungwirth 256 stran září 2016 Arthur Koestler (1905–1983) byl maďarsko­‑britský spisovatel, filozof a novinář židovského původu. Ve 30. letech byl členem Komunistické strany Německa a několikrát navštívil Sovětský svaz.

Jeho kritický postoj ke komunistickým praktikám a idejím zesílil za španělské občanské války. Proslul zejména románem Tma o polednách z roku 1941.

21

Foto © Martin Vítek

ČESKÁ ŘADA

Tereza Boučková (1957) debutovala prózou Indiánský běh, za kterou obdržela roku 1990 Cenu Jiřího Ortena. Následovaly krátké prózy Křepelice (1993) a Když milujete muže (1995). Dále publikovala dva soubory fejetonů a je také autorkou scénáře k filmům Smradi (2002) a Zemský ráj to napohled (2009). Roku 2008 vydala román Rok kohouta a roku 2013 soubor Šíleně smutné povídky. cca 256 stran říjen 2016

Již vyšlo: Indiánský běh, Šíleně smutné povídky, Boží a jiná muka, Rok kohouta

22

TEREZA BOUČKOVÁ ŽIVOT JE NÁDHERNÝ Roku 2008 se českým bestsellerem stal román Rok kohouta, který doslova zamával celou společností.

Téma, s nímž spisovatelka přišla, velmi silně rezonovalo nejen v literárních, ale i neliterárních kruzích. Tereza Boučková nepatří k autorům, kteří by „podle harmonogramu“ vydávali jednu knihu ročně. Naštěstí. Charakteru její prózy patrně odpovídá i tvůrčí metoda. Dílo vzniká nesnadno, bolestně. A taky jako by navzdory přání autorky i společenskému trendu klidně a nená­ padně proklouznout životem, neotevřít svou duši, neangažovat se, žít si co nejpohodlněji a pro sebe.

Román Život je nádherný svým způsobem zavr­ šuje volný a předem neplánovaný triptych jednoho příběhu: v Indiánském běhu se vše začíná, v Roku kohouta graduje a Život je nádherný ho uzavírá, končí. Spisovatelka popisuje svůj každodenní život v době od Štědrého dne roku 2010 do 23. prosince roku 2011. Píše o svých nejbližších a jejich a svém zápasu s nemocí maminky, píše o odlidštěné úřed­ nické mašinerii, se kterou se nemíní smířit, píše o svých synech a jejich svobodné cestě životem, citlivě vnímá a reflektuje literaturu, film a divadlo.

Vymezuje se proti některým politickým figurám, komentuje činy okresních politiků stejně jako pre­ zidenta země, naši současnost konfrontuje s časem disentu a tvoří tak jedinečnou kroniku naší doby.

V románu Život je nádherný se jeho postavy vra­ cejí na scénu pokaždé, když přijde jejich čas. I přes peripetie, jimž jsou vystaveny, statečně zvládají – anebo nezvládají – svůj příběh. Svůj život.

ODEON | červenec — prosinec 2016

ČESKÁ ŘADA

Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky.

Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převa­ děčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi – poslednímu blízkému člověku – cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kte­ rém člověk a lidství nemá místo: produkce au­ tomobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu.

Román přímo vychází ze současné uprchlické „krize“, zachycuje ale univerzální situaci odci­ zení, ztráty domova, vykořenění. Na současnou Evropu a její hodnoty pohlíží zvenčí. V rolích protagonistů záměrně stojí „cizinci“, lidé nižší kategorie, uměle vytvoření nepřátelé, do nichž je promítán iracionální strach západu. Bytosti, které je potřeba podrobit totální kontrole nebo eliminovat. Román sleduje redukci člověka na problém, na pracovní sílu, na materiál.

červenec — prosinec 2016 | ODEON

Foto © Alžběta Diringerová

MAREK ŠINDELKA ÚNAVA MATERIÁLU

cca 208 stran prosinec 2016

Marek Šindelka (1984) je básník a prozaik. Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně mu byla roku 2006 udělena Cena Jiřího Ortena. Roku 2008 vydal debutový román Chyba (nominace na Cenu Josefa Škvoreckého 2009), který roku 2011 vyšel také v komiksové podobě. Za soubor povídek Zůstaňte s námi získal roku 2012 ocenění Magnesia Litera za prózu.

O dva roky později publikoval další soubor povídek pod názvem Mapa Anny.

Již vyšlo: Zůstaňte s námi, Mapa Anny

23

KNIHOVNA KLASIKŮ

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN KAPITÁNOVA DCERKA

překlad Pavla Bošková 152 stran srpen 2016

Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) byl ruský básník, prozaik a dramatik. Představitel revolučního romantisku bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury.

24

Myšlenkou napsat Kapitánovu dcerku se Puškin zaobíral už od třicátých let 18. století. Puškina velmi zajímalo téma selských bouří a 31. 1. 1833 si načrtl plán novely týkající se Pugačovova povstání (1773–1774). To v ní byl ještě hlavním hrdinou Švanvič, postava pojmenovaná podle skutečného gardového důstojníka Michaila Alexandroviče Švanviče, který se přidal k Pu­ gačovovi. Teprve třetí varianta plánů se blížila struktuře Kapitánovy dcerky. Na podzim 1834 měl Puškin novelu téměř hotovou; vyšla poprvé časopisecky až roku 1836, několik měsíců před Puškinovou smrtí. Příběh opravdové lásky – milostný vztah šlechtického syna a kapitánovy dcerky, jejíž rodiče se stali oběťmi povstání – činí z tohoto útlého díla oblíbenou a stále vyhledávanou klasiku.

ODEON | červenec — prosinec 2016

KNIHOVNA KLASIKŮ

ARTHUR CONAN DOYLE BASKERVILLSKÝ PES Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zprvu vzpírají logickému chápání, činí z Baskervillského psa nejslavnější Doylův detektivní román. Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem dok­ torem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné krajině vřesovišť. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím mon­ strem skutečně nepolapitelný děsivý pes? Jedno z nejznámějších děl anglicky psané literatury bylo několikrát převedeno na filmové plátno.

překlad Richard Podaný 200 stran září 2016

Sir Arthur Ignatius Conan Doyle (1859–1930) byl britský spisovatel, proslulý především příběhy o Sherlocku Holmesovi, jež zásadně ovlivnily podobu detektivního žánru. Původním povoláním byl lékař. Jako autor byl velmi plodný – jeho tvorba zahrnuje kromě detektivek také historické a fantastické povídky a romány, dramata, poezii a literaturu faktu.

červenec — prosinec 2016 | ODEON

25

KNIHOVNA KLASIKŮ

V EDICI KNIHOVNA KLASIKŮ JIŽ VYŠLO: F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovovi A. P. Čechov: Člověk ve futrálu Ch. Dickens: David Copperfield B. Pasternak: Doktor Živago J. Joyce: Dubliňané I. S. Turgeněv: Jarní vody G. de Maupassant: Miláček D. H. Lawrence: Milenec lady Chatterleyové M. Bulgakov: Mistr a Markétka E. Brontëová: Na Větrné hůrce Ch. de Laclos: Nebezpečné známosti I. A. Gončarov: Oblomov O. Wilde: Obraz Doriana Graye G. Flaubert: Paní Bovaryová R. L. Stevenson: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda É. Zola: Tereza Raquinová F. S. Fitzgerald: Velký Gatsby L. N. Tolstoj: Vojna a mír F. Kafka: Zámek Stendhal: Červený a černý A. de Musset: Zpověď dítěte svého věku V. Hugo: Muž, který se směje S. Zweig: Zmatení citů N. V. Gogol: Mrtvé duše

26

ODEON | červenec — prosinec 2016

ODEON PŘIPRAVUJE SVĚTOVÁ KNIHOVNA Julian Barnes: The Noise of Time Rodrigo Blanco Calderón: The Night Han Kang: Vegetariánka Han Kang: Human Acts Kat Kaufmann: Superposition Kevin Maher: Last Night on Earth Ian McEwan: První láska, poslední pomazání Haruki Murakami: Novelist as a Vocation Dimitri Verhulst: Opozdilec Hanya Yanagihara: A Little Life KNIHOVNA KLASIKŮ Denis Diderot: Jakub Fatalista Johann W. Goethe: Utrpení mladého Werthera Herman Melville: Bílá velryba

ODEON Euromedia Group, k. s.

Nádražní 896/30, 150 00 Praha 5 tel.: 296 536 415 e­‑mail: odeon@euromedia.cz Právo na změny či chyby v sazbě vyhrazeno.