Ediční plán nakladatelství Odeon červenec - prosinec 2017

ODEON | EDIČNÍ PLÁN 2017

červenec — prosinec

Jméno ODEON se v naší zemi stalo známkou vyspělé knižní kultury. Poprvé se objevilo jako název Fromkova knihkupectví a později slavného nakladatelství české umělecké avantgardy, které existovalo v letech 1923–1940. Jeho druhý život začal roku 1966, kdy se Státní nakladatelství krásné literatury a umění přejmenovalo na ODEON. Od roku 1999 patří do společnosti Euromedia. Současný ODEON navazuje na dlouholetou tradici vydávání kvalitních knih a zaměřuje se ponejvíce na moderní překladovou prózu.

Photo © Ryan Jorgensen/Arcangel

Největším božím darem pro zvířata je to, že nemají možnost volby.

— Chuck Palahniuk

Na první pohled by se mohlo zdát, že ediční plán druhé půlky roku je výhradně mužskou záležitostí. Naštěstí tomu tak není! Dvě známé spisovatelky, Celeste Ng a Monika Zgustová, doprovázejí jedenáct autorů.

To mužské družstvo sice není fotbalové, ale jsou to jména první kategorie – Karl Ove Knausgård, Michael Chabon, Ian McEwan nebo Haruki Murakami. K nim nesporně patří další prozaici, kteří se česky představují poprvé: Paul Beatty, jenž za svého Zaprodance získal Man Bookerovu cenu, a Paolo Cognetti, jehož román Osm hor se stal loňským celosvětovým bestsellerem a vychází ve třiatřiceti zemích.

Letos oslavíme jedno hezké výročí, ve Světové knihovně vyjde svazek s číslem 200. Řada se za tu dobu dvakrát graficky proměnila, ale literární kvalita zůstala stejná. Je to edice, na kterou se můžete spolehnout!

JINDŘICH JŮZL šéfredaktor

www.odeon-knihy.cz https://www.facebook.com/NakladatelstviOdeon/ červenec — prosinec 2017 | ODEON

OBSAH Karl Ove Knausgård Paolo Cognetti Paul Beatty Michael Chabon Ian McEwan Celeste Ng Liou Čen-jün Jonas T. Bengtsson Rodrigo B. Calderón Haruki Murakami Monika Zgustová N. V. Gogol Romain Rolland

4–5 6–7 8–9 10–11 12–13 14–15 16–17 18–19 20–21 22 23 24 25

3

Foto ©©André Photo AndréLøyning Løyning

Karl Ove Knausgård (1968) Norský spisovatel vystudoval literaturu na Univerzitě v Bergenu.

Debutoval roku 1998 knihou Mimo svět a v roce 2005 získal za román Čas pro všechno nominaci na Literární cenu Severské rady. Pak se rozhodl k zásadnímu kroku: ohlásil velký literární projekt. A aby se vážně nedal přehlédnout, nazval jej Můj boj (v originále vyšel v letech 2009–2011) a v relativně krátkém čase napsal několik tisíc stránek najednou…

Kontroverzi vzbudil nejen tématem či rozsahem, ale také názvem, neboť v norštině i dalších jazycích dílo odkazuje k nechvalně proslulému spisku nacistického politika. Dílo vyjde ve více než dvaceti zemích.

KARL OVE KNAUSGÅRD MŮJ BOJ 3: OSTROV CHLAPECTVÍ Čtyřčlenná rodina Knausgårdových – matka, otec a dva synové – se stěhuje do nového domu na jihonorském pobřeží. Je začátek sedmde­ sátých let a budoucnost se zdá otevřená všem možnostem. Důkladně a do detailů, někdy pro něj i značně bolestných, líčí Karl Ove Knaus­ gård svět dětství, svět silných a jedinečných zážitků, svět, kde dospělí a jejich potomci ve­ dou paralelní životy, které se nikdy neprotnou.

Ostrov chlapectví, třetí a patrně nejprous­ tovštější díl série Můj boj, přináší autorovy barvité vzpomínky na dobu jeho formujícího se sebepoznání, protkané úvahami o mno­ hovrstevné podstatě mizejícího času, paměti a existence.

Již vyšlo: Můj boj 1: Smrt v rodině Můj boj 2: Zamilovaný muž

Svazek Můj boj 4: Tanec v temnotách vyjde v létě 2018.

4

ODEON | červenec — prosinec 2017

JÁ SI Z TÉHLE DOBY POCHOPITELNĚ NIC NEPAMATUJU.

Je naprosto nemožné ztotožnit se s tím miminem, které moji rodiče fotografovali, ano, tak obtížné, že působí až bláznivě nazývat ho slovem „já“, jak například leží na přebalovacím pultu, s neob­ vykle červenou pokožkou, roztaženýma ručičkama a nožičkama, s obličejem zkřiveným křikem, na jehož příčinu už si nikdo nevzpomene; nebo na zemi na kožešině, v bílém pyžámku, obličejík stále zarudlý, a sotva mžourá velkýma tmavýma očima. Je to totéž stvoření jako to, co teď sedí tady v Malmö a píše tenhle text? A bude toto stvoření, které sedí v Malmö a píše tenhle text, ve svých čty­ řiceti letech, jednoho pošmourného zářijového dne, v místnosti naplněné hlukem pouličního provozu a kvílením podzimního větru v zastaralé ventilaci, totéž jako onen šedivý shrbený stařec, jenž se bude za dalších čtyřicet let možná třást a slintat v do­ mově důchodců kdesi ve švédských lesích? Nemluvě o těle, které bude jednou ležet natažené na stole v márnici? Pořád mu budou říkat „Karl Ove“.

A není to vlastně neuvěřitelné, že všechno tohle je označeno jediným prostým jménem? Zárodek v břiše, mimino na přebalovacím pultu, čtyřicátník u počítače, stařec v křesle, mrtvola na stole? Nebylo by přirozenější operovat s různými jmény, jelikož se jejich identita a chápání sebe sama do značné míry liší? Že by se zárodek jmenoval například Jens Ove, mimino Nils Ove, chlapec mezi pěti a deseti Per Ove, mezi deseti a dvanácti Geir Ove,

červenec — prosinec 2017 | ODEON

překlad Klára Dvořáková Winklerová cca 400 stran listopad 2017

třinácti a sedmnácti Kurt Ove, sedmnácti a třiadvaceti John Ove, mezi třiadvaceti a dvaatřiceti Tor Ove, dvaatřiceti a šestačtyřiceti Karl Ove – a tak dále a tak dále?

Pak by první jméno představovalo jedinečnost daného věku, pro­ střední jméno kontinuitu a pří­ jmení příslušnost k rodině.

5

Photo Roberta © Roberta Roberto Roberto

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Paolo Cognetti (1978) je italský prozaik, dosud publikoval čtyři romány v nakladatelství minimum fax. Román Osm hor vyšel italsky roku 2016 v nakladatelství Einaudi. Stal se světovým best­ sellerem, práva se dosud prodala do 33 zemí.

6

PAOLO COGNETTI OSM HOR „Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou.“ Pro protagonisty románu Osm hor platí tohle tvrzení beze zbytku: v horách se do sebe zami­ lovali rodiče Pietra, jednoho ze dvou hlavních mužských hrdinů, v horách se Pietro seznámí s Brunem, svým nejlepším kamarádem. Výšlapy do hor se stanou výchovnou metodou Pietrova otce, samotářského chemika střádajícího v šedi Milána svůj vztek na celý svět i svůj stesk po horských vrcholech. Také Pietrův i Brunův dospělý život bude pevně svázán s horami, a to nejen s italským masivem Monte Rosa, ale i Himálajemi.

V posledním románu Paola Cognettiho, který se během několika měsíců od svého vydání stačil stát literární událostí, totiž hory nepředstavují jen drsnou přírodu a nadmoř­ skou výšku kladenou do kontrastu k civilizaci, nížině, městu, ale stávají se stylem a smyslem života, životní filozofií, vášní, volbou. Pietro, který je zároveň vypravěčem příběhu, nahlíží události více než čtyřiceti let svého života, zejména pak pevná ač křehká citová pouta, sa­ motu i přátelství, prizmatem horských vrcholů, strmých srázů, hlubokých roklí a nepřístupných soutěsek. A třebaže si je vědom skutečnosti, že „tomu, kdo zůstal doma, nelze předat to, co člověk zakouší tam nahoře“, chce se o svůj vztah k horám podělit, vyprávět o nich, přenést tam čtenáře.

ODEON | červenec — prosinec 2017

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

VEČER, KDYŽ SE SKLIDILO ZE STOLU,

táta rozložil na stole topografickou mapu a pus­ til se do studování trasy na další den. Vedle sebe měl šedou ročenku Italského alpského klubu a půl skleničky grap­py, ze které si občas usrkl. Máma si užívala svého dílu svobody, seděla v křesle nebo na posteli ponořená do četby nějakého románu: na hodinku či na dvě nám v něm zmizela a vypadalo to, jako kdyby byla někde jinde. Já jsem si většinou vylezl tátovi na klín, abych se podíval, co dělá.

Připadal mi veselý a upovídaný, úplný opak toho táty z města, na kterého jsem byl zvyklý. Byl rád, že mi může ukázat mapy a naučit mě v nich číst.

Tohle je bystřina, ukazoval mi, tohle je jezírko, a tohle je zase shluk horských chat. Tady můžeš podle barvy rozlišit les, horskou lučinu, kamenné moře, ledovec. Tyhle zahnuté čáry ukazují kótu: čím jsou hustší, tím je hora strmější, až tam, kam se už ani nedá vylézt; tady, kde jsou řidší, je svah pozvolnější a vedou tam stezky, vidíš? Tyhle body označené nadmořskou výškou, to jsou vrcholy.

A tam máme namířeno. Dolů slézáme jen tehdy, když se dostaneme na místo, odkud už stoupání nevede. Rozumíš tomu?

Ne, nemohl jsem tomu rozumět. Musel jsem ho vidět, ten svět, který ho činil tak šťastným. Po le­ tech, když jsme tam začali chodit spolu, táta tvrdil, že si naprosto přesně pamatuje, jak se projevily mé sklony. Jednou ráno se chystal odejít, máma ještě spala, zavazoval si právě pohorky a najednou jsem

červenec — prosinec 2017 | ODEON

překlad Alice Flemrová cca 232 stran říjen 2017

se před ním objevil oblečený a při­ chystaný vyrazit společně s ním.

Musel jsem se obléct v posteli.

V tom přítmí jsem ho vyděsil, jako by mi bylo víc než šest sedm let: v jeho vyprávění už jsem byl tím, kým se pak stanu, byla to předtucha dospělého syna, přízrak z budouc­ nosti.

Nechceš se ještě trochu prospat? zeptal se mě potichu, aby nevzbu­ dil mámu.

Já chci jít s tebou, odpověděl jsem, anebo on to aspoň tak tvrdil: ale možná to byla jen věta, kterou se mu líbilo si pamatovat.

7

Photo by Wikimedia Commons

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Paul Beatty (1962) je americký spisovatel, autor tří románů a dvou sbírek poezie. Román Zaprodanec se ocitl na seznamu deseti nejlepších knih roku podle The New York Times. Spisovatel za něj roku 2015 získal National Book Critics Circle Award a v roce následujícím prestižní Man Bookerovu cenu. Dílo vyjde ve více než dvaceti zemích.

8

PAUL BEATTY ZAPRODANEC Satirická tradice v americké černošské litera­ tuře je dlouhá snad stejně jako otroctví samo.

V románu Zaprodanec si nemilosrdného humoru směřujícího do řad bělochů i černochů užijeme do sytosti. Hned na prvních stránkách sedí hlavní hrdina v zasedací síni Nejvyššího soudu USA, který projednává rozsudek, jenž nad ním vynesla americká justice: vězení za pokus o obnovení otroctví a zavedení rasové segregace v jedné škole v sousedství. Hlavní hrdina ro­ mánu je černošský mladík, který se živí pěsto­ váním melounů a marihuany (přičemž to druhé jde na odbyt mnohem líp než to první). Zároveň si doma vydržuje osobního otroka Hominyho, který svůj úděl bere jako poslání. Leitmotivem románu je protagonistův vztah s dávno zemře­ lým otcem (zastřelen policií), podivuhodným psychologem, který se snaží demonstrovat odlišnosti černošské komunity oproti té bílé po­ mocí empirického výzkumu, při němž používá vlastního syna. Ten se tak dočká výprasku od spoluobčanů, když na ulici působí jako figurant, kterého chce otec okrást, aby vzbudil v souvěr­ cích patřičnou sounáležitost, a ti mu tak přišli na pomoc… Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči, respektive kdyby nešlo o 60. léta 20. století, kdy probíhala závěrečná fáze boje menšin za občanská práva v USA.

ODEON | červenec — prosinec 2017

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

NĚCO TAKOVÉHO ČERNOCHOVI TĚŽKO UVĚŘÍTE,

ale já opravdu nikdy nic neukradl. Nikdy jsem nepodváděl při kartách ani na daních. Nikdy jsem neproklouzl do kina bez lístku a pokaždé jsem v dragstoru vrátil přeplatek pokladní, které byly úplně lhostejné metody merkantilismu i očekávané zvýšení minimální mzdy. Nikdy jsem se nevloupal do cizího domu. Nikdy jsem s pistolí v ruce nepře­ padl obchod s lihovinami. Nikdy jsem nenastoupil do nacpaného autobusu či vozu metra, nesedl jsem si na sedadlo pro seniory, nevytáhl jsem svůj obří penis a nemasturboval jsem se zvrhlým, ale záro­ veň sklíčeným výrazem ve tváři až do konečného uspokojení. Ale přesto jsem tady, v rozlehlé síni Nejvyššího soudu Spojených států amerických, auto mám protizákonně a poněkud ironicky zaparko­ vané na Constitution Avenue, spoutané ruce mám zkřížené za zády, práva mlčet jsem se už dávno vzdal a rozloučil se s ním, sedím tady na mocně polstrované židli, která ovšem obdobně jako tahle země není zas tak pohodlná, jak vypadá.

Předvolali mě sem úředně vyhlížející obálkou s velkým červeným nápisem DŮLEŽITÉ!, připo­ mínajícím nějakou loterii, a od chvíle, co jsem přijel do tohohle města, mě neustále škrtí límeček. „Vážený pane,“ stálo v dopise. „Blahopřejeme vám k možné výhře! Váš případ byl vybrán ze stovek jiných odvolacích řízení, aby se mu dostalo slyšení před Nejvyšším soudem Spojených států amerických. Jaká to úžasná čest!

červenec — prosinec 2017 | ODEON

překlad Jiří Hanuš 360 stran září 2017

Velice Vám doporučujeme, abyste se dostavil nejméně dvě hodiny před začátkem slyšení stanove­ ného na 10:00 dopoledne, dne 19. března Léta Páně…“ Dopis končil instrukcemi, jak se k budově Nejvyššího soudu dostat z letiště, z nádraží, z dálnice I−95, a sadou kuponů na různé atrakce, do restaurací, penzionů a podobně. Žádný podpis. Pouze…

S upřímným pozdravem Lid Spojených států amerických

9

Photo©©michaelchabon.com michaelchabon.com Foto

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Michael Chabon (1963) je jedním z nejuznávanějších amerických spisovatelů současnosti.

Debutoval roku 1989, světový věhlas si získal románem Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, za nějž získal roku 2001 Pulitzerovu cenu.

Dále triumfoval románem Židovský policejní klub, který je ověnčen hned pěti literárními cenami.

Již vyšlo: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, Konečné řešení, Židovský policejní klub, Telegraph Avenue.

10

MICHAEL CHABON MĚSÍČNÍ SVIT Michael Chabon, ctitel kultury 30. let 20. sto­ letí, pojmenoval svůj nový román podle ne­ smrtelné swingové skladby, kterou hrály a hrají mnohé proslulé bigbandy. Na druhou stranu, kniha je uvedena citátem Wernhera von Brauna, německého konstruktéra superzbraní V−2, který přešel na americkou stranu a posléze se stal duchovním otcem amerického vesmírného programu.

Podobně jako von Braun je i protagonista románu pravým člověkem moderního věku, mužem neuvěřitelného osudu a mnoha tváří.

Chabonův vypravěč jej nazývá prostě „můj dědeček“ a tato postava se skutečně zakládá na autorových vzpomínkách na umírajícího praro­ diče. Pod vlivem tišících látek se dědeček pustil do fantaskního vyprávění o svém životě. Trvalo to týden, ale obsáhl v něm celé století včetně soukromých dějin firmy Chabon Scientific, která v katalogu nabízela modely nejrůznějších věcí a inzerovala v nejrespektovanějších periodi­ kách té doby. Měsíční svit je nicméně fikce, au­ tor nechává svou představivost zabrousit hodně daleko, ostatně sám k tomu poznamenává: Když jsem chystal tyto memoáry, držel jsem se faktů, ovšem až na případy, kdy fakty odmítaly odpovídat mým vzpomínkám…

Román, který dokázal obsáhnout celé století v jediném životě a celý život v jediném týdnu, se čte jedním dechem.

ODEON | červenec — prosinec 2017

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

SHODOU OKOLNOSTÍ NEDÁVNO

můj dědeček stejně jako všichni ostatní lovci v jed­ notce dostal podrobný seznam tisíců předních nacis­ tických „profesorů”. Měl krycí jméno Černá listina a prý ho vytvořili podle německého originálu, který našel jeden polský opravář na univerzitě v Bonnu mezi papíry zpola spláchnutými do záchoda, když Němci z města ve zmatku ustupovali. Dědeček měl rozkazy vyhledávat vědce, techniky a inženýry, jejichž jména figurují na Černé listině, a zajmout je dřív, než to udělají Rusové. Nejvýš stálo na Černé listině jméno fyzika, který se prý jako hlavní tvůrčí mysl skrývá za programem raket V−2, z nichž jedna tehdy večer v Londýně málem zabila dědečka a Aughenbaugha. Podle neúplných rozvědných infor­ mací, které o něm Spojenci měli, byl tenhle raketový kouzelník podsaditý a světlovlasý.

Dědeček nikdy po ničem netoužil víc než po tom, aby právě on přivedl tohohle Wernhera von Brauna.

I když vlastně v téhle fázi – jak mi řekl – nejvíc ze všeho toužil spatřit jednu z von Braunových raket.

V té době byla ona touha jedinou jistotou, kterou vů­ bec měl, když tedy nepočítáme silnou intuici hovořící o tom, že někdo z ruských lovců, kteří míří z Polska na západ za rychle se pohybující sovětskou armádou, rozhodně nebude sedět na zemi a bulet, že má šíp v noze.

Dědečkovi něco hvízdlo kolem levého ucha a kousek za ním jako by třískla do kusu dřeva palice.

Další zásah dostal květník, ve kterém bylo jen bláto

červenec — prosinec 2017 | ODEON

překlad Richard Podaný cca 496 stran listopad 2017

a popel. Přišel čas otestovat tu hypo­ tézu o lučištníkových schopnostech.

Zatím má úspěšnost jedna ze tří. Čtvrtý šíp se drnčivě snesl moc nízko a s hvízdnutím a třísknutím se odrazil na dlažbě ulice asi pět metrů před mým dědečkem. Klouzal dál, narazil na nějakou nerovnost v dlažbě a odskočil. Vektor byl nárazem pozměněn a šíp vyletěl v úhlu osmdesáti stupňů k ulici.

Zajímavě se motal vzduchem k dě­ dečkovi, převracel se přes osu a mířil mírně vlevo od něj. Jak se tak v letu točil, on po něm sáhl a povedlo se mu ho chytit.

11

Photo Joostvan vanden denBroek Broek Foto ©©Joost

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Ian McEwan (1948) patří k nemnoha světovým autorům, jejichž prozaická díla jsou kompletně přeložena do češtiny.

V posledních letech vyšly romány Sobota (2006), Solar (2011), Mlsoun (2013) a Myslete na děti! (2015) i novela Na Chesilské pláži (2007).

Spisovatel získal několik významných literárních ocenění, např. prestižní Man Bookerovu cenu, Prix Fémina (za zahraniční román) či Jeruzalémskou cenu. Řada jeho děl byla zfilmována.

IAN McEWAN SKOŘÁPKA Trudy podvádí Johna, svého manžela. Bydlí stále v domě, v němž John kdysi vyrůstal a kde mladí manželé strávili první měsíce svého svazku. Vila je zchátralá, ale v lepší londýnské čtvrti má i tak nedozírnou hodnotu. Snílek a básník John zde však už nebydlí. Trudy se místo něj schází s jeho bratrem, naprosto banál­ ním Claudem, a spolu vymyslí jednoduchý plán, jak se Johna zbavit. Jejich intriky však sleduje nečekaný svědek: zvídavý, chytrý a všetečný devítiměsíční obyvatel Trudina lůna.

Klasický příběh o jedné vraždě a chystaném podvodu z pera jednoho z nejoceňovanějších světových autorů je vyprávěný z perspektivy, která není zrovna běžná. Takříkajíc vzhůru nohama.

Již vyšlo: Sobota, Na Chesilské pláži, Pokání, Černí psi, Nevinný, Solar, Amsterdam, Dítě v pravý čas, Mlsoun, Betonová zahrada, Myslete na děti!, První láska, poslední pomazání

12

ODEON | červenec — prosinec 2017

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Možná jste to nikdy nezakusili, nebo jste už zapo­ mněli, jak chutná dobré burgundské (její nejoblíbe­ nější) nebo dobré sancerrské (také její nejoblíbenější) stočené přes zdravou placentu. Ještě dřív než víno – dnes večer to bude sancerrské z vinice Jeana-Maxe Rogera – se zvukem vytahované zátky skutečně do­ razí, cítím je na tváři jako jemné pohlazení letního vánku. Vím, že alkohol mi sníží inteligenci. Všem snižuje inteligenci. Jenže radostný kradmý doušek pinotu noir nebo sauvignonu s angreštovým dozvu­ kem mě nutí v mém skrytém moři obracet se a pře­ valovat, odrážet se od stěn svého zámku, pružného zámku, který je mým domovem. Nebo aspoň tomu tak bývalo, dokud jsem tu měl víc místa. Teď svou radost přijímám rozvážně a při druhé skleničce mé úvahy rozkvétají s onou bezuzdností, jíž se říká poezie. Mé myšlenky se odvíjejí v dobře odměřených pětistopých verších, s rétorickými pauzami i v se­ vřených slokách v půvabných variacích. Nikdy si ale nedá třetí, a to mi vadí. „Musím myslet na dítě,“ slyším, jak říká, když zakrývá sklenku mravokárnou dlaní. V tu chvíli mě napadá, že sáhnu po své mazlavé šňůře, jak by

červenec — prosinec 2017 | ODEON

ilustrační obálka

RÁD SI DÁM SE SVOU MATKOU SKLENIČKU.

překlad Ladislav Šenkyřík cca 208 stran říjen 2017

to člověk mohl udělat se sameto­ vou stuhou ve venkovské usedlosti s dobrým personálem, a prudce zatáhnu, aby mě obsloužili. Hohó!

Ještě jednu rundu tady pro nás, kamarádi!

13

Photo KevinDay Day Foto ©©Kevin

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Celeste Ng je americká prozaička, její rodiče pocházejí z Hongkongu. Studovala na Harvardu a na University of Michigan. Publikovala řadu povídek časopisecky. Debutovala románem Vše, co jsme si nikdy neřekli (2014, č. 2016), za který získala několik literárních ocenění. Její druhá knihy vyjde v pětadvaceti zemích.

Již vyšlo: Vše, co jsme si nikdy neřekli

14

CELESTE NG OHNÍČKY VŠUDE KOLEM V Shaker Heights, poklidném předměstí Clevelandu, dbají lidé na to, aby měli všechno přesně podle šablony – stejné trávníky, stejné domy, a také aby žili stejné životy. Elena Richardsonová ztělesňuje tuhle idylku úspěšné americké středostavovské rodinky devadesátých let naprosto dokonale. Richardsonovi, kteří mají čtyři děti, pronajmou byt nekonformní chudé fotografce Mie s dospívající dcerou. Tyhle dvě rodiny se postupně pořád víc prolínají, ale od začátku víme, že se jejich odlišné světy střetnou a povede to ke katastrofě… Autorka zvolila podobný styl vyprávění jako ve své prvotině, začne od konce: hned v první kapitole je scéna, kde hoří dům Richardsonových, a tušíme, že ho patrně zapálila jejich nejmladší dcera. Zároveň ze spousty detailů zvolna buduje psychologické portréty všech zúčastněných a teprve později se dostává k tomu, co bude ústředním konfliktem obou rodin. „Skutečným“ tématem knihy je ma­ teřství a dilemata, v nichž se ženy jako matky mohou ocitnout. Spisovatelka se v čase vrací do 80. let, aby nám odvyprávěla příběh Mii, která svou dceru původně nosila pro bezdětný pár, ale nakonec se rozhodla jinak a utekla s ní. Morální otázky ponechává Celeste Ng nezodpovězené; buduje důmyslný románový příběh jako filmový obraz, v němž každá drobnost má smysl a účel.

ODEON | červenec — prosinec 2017

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

TOHO LÉTA O TOM V SHAKER HEIGHTS

mluvil každý: jak Isabelle, poslednímu dítěti Ri­ chardsonových, už definitivně přeskočilo a zapálila dům. Celé jaro se všechny klepy točily kolem malé Mirabelle McCulloughové – neboli, podle toho, na čí straně jste stáli, May Ling Chow – a nyní se konečně objevila nová senzace, kterou bylo možno rozebírat. Oné květnové soboty krátce po poledni zaslechli zákazníci místního supermarketu za svými nákupními vozíky, jak s kvílením sirén oží­ vají hasičské vozy a ženou se k rybníčku. Ve čtvrt na jednu už se čtyři seřadily v nahodilém červeném zástupu na Parkland Drive, kde stálo v plamenech všech šest ložnic domu Richardsonových, a všichni na kilometr daleko viděli dým stoupající nad stromy jako hustý černý bouřkový mrak. Lidé později říkali, že náznaky tam byly už od počátku: že Izzy byla maličko bláznivá, že na Richardsonovic rodině bylo vždycky něco divného, že hned jak ty houkačky dopoledne zaslechli, věděli, že se stalo něco hrozného. To už byla Izzy samozřejmě dávno ta tam, nezbyl nikdo, kdo by se jí zastal, a lidé si mohli říkat – a taky říkali –, co se jim zachtělo.

V okamžiku, kdy hasičské vozy přijely, a ještě hodnou chvíli poté však nikdo nevěděl, co se děje.

Sousedé se shlukli tak blízko provizorní zábrany – policejního auta zaparkovaného napříč ulicí pár set metrů opodál –, jak to jen šlo, a sledovali, jak hasiči odvíjejí hadice se zachmuřeným výrazem mužů, kteří poznají, když je nějaká snaha marná.

Na kachním rybníčku naproti přes ulici husy dál strkaly hlavy pod vodu, spásaly vodní rostlinstvo

červenec — prosinec 2017 | ODEON

překlad Jana Kunová cca 416 stran listopad 2016

a rozruchu kolem si vůbec nevší­ maly. Paní Richardsonová stála na trávníku pod stromy a křečovitě si přidržovala výstřih bledě modrého županu, aby se nerozevřel. Přes­ tože už bylo po poledni, ještě spala, když se rozezvučely detektory kouře.

15

Photo ČangWej Wej Foto ©©Čang

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Liou Čen-jün (1958) figuruje na předním místě v kontroverzním seznamu nejbohatších čínských spisovatelů, čtenáři je velmi oblíben a jeho knih se prodají miliony. Dočkal se překladů do řady jazyků, v poslední době uspěl v USA. Jeho romány jsou známé svým typickým humorem a neotřelým, trefným zobrazováním každodennosti, pod rouškou komiky se však odehrávají tragédie obyčejných lidských životů. Spisovatel navštívil v březnu 2017 Prahu, aby zde podpořil vydání svého románu.

LIOU ČEN-JÜN KUCHAŘ, CHMATÁK A REALITNÍ MAGNÁT Kuchař se jmenuje Liou Jüe-ťin. Přijde o svou ledvinku. Pustí se do hledání, a jak hledá, najde cizí kabelku. Ta však ukrývá tajemství nebezpečné pro pár vysoce postavených. Začíná hon na kuchaře Liou Jüe-ťina. Tady už jde do tuhého. Když se ovečka nevědomky ocitne upro­ střed vlčí smečky, bývá z toho pořádná mela.

Román s přitažlivým názvem Kuchař, chmaták a realitní magnát je podobná fraška jako Man­ žela jsem nezabila, autorova první česky vydaná kniha. Je ale pestřejší, hutnější a možná i hu­ mornější. Nesoustředí se jen na jednu postavu, ale na několik aktérů najednou – na jedné straně to jsou zlodějíčci či námezdní dělníci, na straně druhé třeba generální ředitel nebo stavbyvedoucí. A zatímco předcházející román se odehrával na venkově, nyní se přesouváme do velkoměsta, na stavbu, ale i do přeplněných městských čtvrtí. Spisovatel se netají kritikou čínského systému, otevírá témata jako vydírání, podplácení, zkorumpovanost policie a úloha mafiánských skupin.

Již vyšlo: Manžela jsem nezabila

16

ODEON | červenec — prosinec 2017

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

V posteli se Černá maska přesvědčil, že Tuan-tuan je skutečně třiadvacet. S rukama i pusou to uměla.

Zpočátku ji usměrňoval, ale když do ní vstoupil, převzala otěže Tuan-tuan. Zprvu se do ní bál bušit, že je tak drobná, ale po chvíli ho ta křehulinka sama rozpohybovala. Černá maska si pomyslel, že člověka podle vzhledu soudit nelze, stejně jako vodu v moři naběračkou nezměříš. Původně nijak zvlášť vzrušený Jang Č‘ se dostával do varu, přestal myslet na jiné věci, Tuan-tuan ho rozparádila. Když byl v nejlepším, ozvala se rána jako z děla. Někdo rozkopl dveře. Světlo se rozsvítilo a dovnitř se nahr­ nuli tři chlapi jak hora. Hlasitě supěli a táhl z nich alkohol. Černá maska se vyděsil, krve by se v něm nedořezal. Nejdřív se lekl, že to je policie, ale tihle drsní týpci na policajty nevypadali. Když se vzpa­ matoval z prvního úleku, natáhl se po šatech, ale těch už se i s ledvinkou zmocnil jeden z pořízků. Druhý se nerozpakoval a ubalil Jangovi pořádnou facku: „Ty zkurvenej hajzle, já ti dám znásilňovat mi ženu!“ Nahý Jang Č‘ si nestihl zakrýt obličej, oběma rukama si zakrýval přirození. „To je omyl, brácho.“ Podíval se po Tuan-tuan. Ta se najednou změnila k nepoznání, skryla si hlavu do dlaní a rozbrečela se. „Zrovna jsem dělala večeři, když vrazil dovnitř s nožem a donutil mě.“ A ukázala na parapet, kde ležela břitva. Třetí vazoun břitvu popadl a namířil na Janga. „Vyřídíme si to mezi sebou nebo voláme benga?“

červenec — prosinec 2017 | ODEON

ilustrační obálka

VE TMĚ SE ZAČALI SVLÉKAT.

překlad Zuzana Li cca 360 stran září 2017

Černé masce se v tu chvíli rozsví­ tilo. Narazil na loupežnou bandu a Tuan-tuan byla jejich volavka.

Na chvíli polevil v ostražitosti a sedl jim na lep. Pomyslel si, že člověka opravdu podle vzhledu sou­ dit nelze, stejně jako vodu v moři naběračkou nezměříš. Ten s jeho šaty v rukou mu začal prohledávat kapsy, vytáhl mobil, z peněženky peníze a platební kartu. Pak si začal prohlížet ledvinku: pásek byl utržený a svázaný na uzel. Otevřel ji a začal vytahovat štosy bankovek.

17

Photo RobinSkjoldborg Skjoldborg Foto ©©Robin

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Jonas T. Bengtsson (1976) je dánský prozaik. Debutoval roku 2005, proslavil se druhým románem Submarino (2007), který byl také úspěšně zfilmován Thomasem Vinterbergem. Je držitelem literární ceny Pera Olova Enquista. Českým čtenářům se poprvé představil románem Pohádka (2013).

JONAS T. BENGTSSON DÍVKA JMÉNEM SUS Jonas T. Bengtsson přichází s novým románem, ve kterém nám představuje dalšího hrdinu, jenž by se jen stěží vešel do škatulky „obyčejný Dán“.

Přesto nepochybujte, že by se takový příběh nemohl odehrát i u nás…

Sus je devatenáct let, ale vypadá na dvanáct.

Většinu života strávila v drsném prostředí kodaňského ghetta těch nejchudších. Její bratr leží v kómatu v nemocnici. Otec, pro Sus jen brutální opilecké monstrum, sedí ve vězení za vraždu její feťácké matky. Sus drží při životě je­ diná touha – touha po pomstě. Každý okamžik je naplněn přípravou na velký den. Den, kdy otce propustí z vězení. Sbírka nožů, železná tyč pod bundou, tvrdý fyzický trénink… Kam až je Sus schopná zajít, aby se pomstila svému otci?

Již vyšlo: Pohádka

18

ODEON | červenec — prosinec 2017

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

SUS SPÍ NEKLIDNĚ a zase se zamotala do prostěradla. Málem se v něm přerazí, když se hrabe z postele. Natáhne si tepláky.

Někdo znovu zvoní u dveří. Na chodbě zakopne o kozačky. Zasraný kozačky.

Rozrazí dveře. Venku stojí dva policajti, jeden mladý a jeden starý. Ten starý se jmenuje Ivertssen, je to už dlouho, co ho viděla. „Je můj bratr mrtvý?“ zeptá se. „Ne… ne, pokud víme,“ řekne mladý policajt. „Nejsme tu kvůli Petrovi,“ řekne Ivertssen. „Jen máme pár otázek.“ „Něco, na co musím odpovídat?“ „Znáš pravidla hry,“ řekne Ivertssen. „Nemusím vám říct ani hovno, ale vy mě klidně můžete vzít na stanici a zapomenout na mě a budu sedět šest hodin ve výslechový místnosti a jen zírat, až mě z toho bude bolet prdel.“ Ivertssen se usměje: „Jo, jak jsem říkal, znáš pravidla hry.“ „Opravdu jsme si přišli jenom promluvit,“ řekne mladý policajt. Vypadá to, že si myslel, že to bude probíhat úplně jinak. Sus je ho skoro líto, ale jen skoro. Už ho viděla dřív, dole na parkovišti, jak se tam ochomýtá jako nějaký pasák dětí. Pokud se moc nemýlí, to on převzal Ivertssenovu práci. „Jen si chcete popovídat?“ „Ano,“ mladý policajt jí podá ruku, Sus ji ale nestiskne. On zase ruku stáhne, ale nepřestane se usmívat. „Jmenuju se Robert.“ „Tak mluv, Roberte.“ „Možná bysme mohli na chvíli dovnitř?“

červenec — prosinec 2017 | ODEON

překlad Jana Ovská cca 192 stran prosinec 2017

Ivertssen se na ni jen dívá, ne­ musí nic říkat, ona přece pravidla zná. Klidně by jim mohla zakázat překročit práh, ale pokud chtějí dovnitř, stejně se tam dostanou.

Jediné, co potřebují, je důvodné podezření. A určitě něco najdou, pokud přehrabou byt. V téhle čtvrti se vždycky něco najde.

19

Photo © Luisa Fontiveros

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

Rodrigo Blanco Calderón (1981) je mladý venezuelský spisovatel.

Hovoří se o něm jako o jednom z nejtalentovanějších prozaiků poslední doby. Jeho debutový román Kniha noci vychází v několika zemích, ve Francii v prestižním nakladatelství Gallimard.

RODRIGO BLANCO CALDERÓN KNIHA NOCI Caracas 2010: společnost je paralyzována reži­ mem Huga Cháveze, chybí potraviny, jsou pře­ rušovány dodávky elektřiny. Dva přátelé – psy­ chiatr a spisovatel – se scházejí v asijském bistru a debatují o literatuře, hudbě a aktuálních vraž­ dách venezuelských žen. Spisovatel má v hlavě velký „gotický“ román nazvaný The Night podle kultovní skladby skupiny Morphine. V histo­ rické odbočce se v díle vypravíme do Paříže a krátce do Prahy a Varšavy. Autor představuje desítky osudů drobných hrdinů, které míchá s reálnými postavami ze světa hudby, literatury a politiky. Závěr díla je apokalyptický: i múza našich přátel Margarita je s vlastní matkou bru­ tálně zavražděna. Přátelé se rozcházejí. Caracas se propadá do nekonečné tmy.

Knihu noci lze číst jako politický thriller, ale především je to společenská freska s množstvím postřehů, kulturních odkazů a detektivních až hororových zápletek. Vyprávění někdy tepe v rytmu psychedelického rocku a jindy poklidně plyne jako vážná hudba.

Autor píše obdivuhodným stylem. Promyšleně buduje vypravěčské napětí. Ve svém románu vytvořil barvitý obraz rozporuplné Venezuely, v níž spolu svádí bitvu říše světla a temnot.

— Arturo García Ramos

20

ODEON | červenec — prosinec 2017

SVĚTOVÁ KNIHOVNA

MÁM RÁD SYMETRIE A NESNÁŠÍM MOTORKY. Vlastně mě fascinují, asi mi i trochu nahánějí hrůzu. Myslím ty symetrie. A motorky taky. Však já vím, jak to myslím. A protože to vím, nemusím nic sáhodlouze vysvětlovat ani to nikomu vyprávět.

Vám to říkám jen kvůli Matíasovi. Přesvědčilo mě, když mi řekl, že jste psychiatr, tedy lékař, a ne žádný psycholog nebo psychoanalytik nebo podvod­ ník. Chci tím říct, že určitě předepisujete léky, a já jsem příznivcem předepisování a konzumace léků.

Tak například deprese. Říká se, že je to nemoc naší doby. Ale bez ohledu na to, co k depresi vede, jde o biochemický proces. Hladina serotoninu poklesne a antidepresiva ji zase zvednou. Proto vždycky ří­ kám, že co se týče zdraví, nejdřív léky, a pak teprve slova. A pokud to jde úplně beze slov, tím líp. Jsem totiž přesvědčený, že veškeré zlo na světě pochází právě od nich. Od slov.

Proto jsem přišel. Abyste mi napsal anxiolytika nebo prostě cokoliv, co mi pomůže zbavit se těch ná­ hlých záchvatů úzkosti. Nebo aspoň něco, co by mi posloužilo jako hradba, časový interval, ve kterém bych měl chvíli volné ruce, než to přijde. Takže až poznám, že se motorka blíží, můžu být na srážku připravený. Anebo se rozběhnout rychleji a utéct tomu strašnému řevu motorové pily, co mě dohání.

Viděl jste filmy ze série Pátek třináctého? Vzpome­ nete si na Jasona? No, tak přesně takhle se cítím, když se ke mně nějaká blíží. V posledních týdnech ji dokonce ani nemusím skutečně slyšet. Stačí, když

červenec — prosinec 2017 | ODEON

překlad Vít Kazmar cca 368 stran listopad 2017

si rachot motoru představím, jako bych slyšel pilu, která mě pro­ následuje, aby mi uřízla hlavu; a katastrofa je na světě.

Upozorňuju, pane doktore, že ten Pátek třináctého jsem dal jen jako příklad. Žádné trauma z toho nemám. Jason a Freddy Krueger se mnou nikdy ani nehnuli. V Cara­ casu by to Jason nikdy nedotáhl dál než na zahradníka a Freddy tak možná na emaře s dlouhýma neh­ tama. Freddy a Jason jsou hotová neviňátka v porovnání s tímhle smrtícím hejnem motorek, které se našeho města zmocnilo.

21

Foto ©©Petr Photo PetrKotyk Kotyk

Haruki Murakami (1949) je považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů současnosti. Jeho díla byla přeložena do padesáti jazyků. Je držitelem řady literárních ocenění, například roku 1985 získal Tanizakiho cenu, v roce 2006 mu byla v Praze udělena Cena Franze Kafky, roku 2009 obdržel Jeruzalémskou cenu. V posledních letech bývá zmiňován v souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu.

V nakladatelství Odeon vycházejí jeho knihy již od roku 2002. překlad Tomáš Jurkovič 80 stran, říjen 2017

22

HARUKI MURAKAMI BIRTHDAY GIRL Na světě je čtvrtá ilustrovaná povídka, opět s hvězdným obsazením: Haruki Murakami a Kat Menschik. Tajemný příběh mladé dívky, který se odehraje na den přesně na její dvacáté naro­ zeniny. Ten den musela zaskočit za kamarádku v restauraci. A náhoda tomu chtěla, že zrovna ten večer to byla ona, kdo má dovézt majiteli podniku jeho večeři do šestého patra. Postarší noblesní muž, kterého vidí poprvé a naposledy v životě, působí dobráckým, ale i záhadným dojmem – nabídne jí, že jí splní jakékoli přání.

Přání, které nebude možné vzít nikdy zpět…

Již vyšlo: Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark, Konec světa & Hard­‑boiled Wonderland, Sputnik, má láska, Po otřesech, O čem mluvím, když mluvím o běhání, 1Q84 Kniha 1 a 2, 1Q84 Kniha 3, Spánek, Kronika ptáčka na klíček, Podivná knihovna, Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování, Muži, kteří nemají ženy, Hon na ovci, Útok na pekárnu, Spisovatel jako povolání

ODEON | červenec — prosinec 2017

ČESKÁ ŘADA

MONIKA ZGUSTOVÁ REVOLVER V KABELCE – ŽIVOTY VLADIMIRA NABOKOVA Jméno Vladimira Nabokova znají všichni, i ti, kteří normálně nečtou. Je jasné, že to bude hlavně díky Lolitě a také díky filmovým adapta­ cím. Jenže Nabokov, to není jen Lolita; jsou tu i další legendární prózy jako Pnin, Lužinova obrana, Ada aneb Žár. A pak povídky, třeba Oblak, jezero, věž. Vladimira Nabokova zkrátka považujeme za klasika moderní literatury, jeho díla tvoří kánon – a také kult.

Monika Zgustová se pokouší o zdánlivě ne­ možné. Přiblížit čtenářům jeho osobnost spiso­ vatelskou – velkolepou, náročnou, hrdou, ale také lidskou: váhající, pochybující, klamající. V novele Revolver v kabelce se pohybujeme po obou bře­ zích, sledujeme Nabokova v Cannes roku 1937, kdy váhal mezi dvěma ženami, sledujeme ho ve švýcarském Montreux o čtyřicet let později, v roce jeho smrti. Ve dvou životních etapách po­ zorujeme jeho manželku Véru, která Vladimira přežila o čtrnáct let, a také jejich syna. Obojí se autorce podařilo s lehkostí, grácií a suverenitou – a rovněž s úctou vůči Nabokovově dílu. V nepo­ slední řadě přináší nezvyklou interpretaci týkající se tajemství Lolity – rozluštění, proč a z jakého popudu příběh doopravdy vznikl.

červenec — prosinec 2017 | ODEON

136 stran říjen 2017 Monika Zgustová je spisovatelka, překladatelka a publicistka. V posledních letech se profiluje jako prozaička – v Odeonu jí od roku 2000 vyšlo již šest děl včetně životopisu Bohumila Hrabala. Publikuje španělsky a katalánsky, deník El País ji řadí k nejvýznamnějším španělským autorům současnosti. Její díla byla přeložena do řady světových jazyků.

Již vyšlo: Grave cantabile, Peppermint frappé, V rajské zahradě trpkých plodů, Tichá žena, Zimní zahrada, Růže od Stalina

23

KNIHOVNA KLASIKŮ

ROMAIN ROLLAND PETR A LUCIE

překlad Alexandra Pflimpflová 104 stran září 2017

Romain Rolland (1866–1944) byl francouzský prozaik, dramatik, esejista a literární kritik. V roce 1915 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Byl vegetarián, zajímal se o indickou filozofii. Nejznámější díla jsou: Dobrý člověk ještě žije, Jan Kryštof a novela Petr a Lucie.

24

Celé jedno století uplynulo od událostí první světové války, které tvoří pozadí nejznámějšího díla Romaina Rollanda, nositele Nobelovy ceny za literaturu, novely Petr a Lucie. V mistrně vykreslené atmosféře města, přírody, světla a tmy, válečného rachotu i ticha sní svůj křehký sen o lásce nesmířlivý, trochu zhýčkaný mladík, procházející nelehkým obdobím dospívání, a ži­ vota znalejší dívka, která však umí bezmezně milovat. Spíš než jako literární postavy působí jako skuteční lidé, s nimiž dýcháte i přicházíte o dech − a nejen proto, že jejich příběh se stejně tak může odehrát i dnes.

Nesmrtelné dílo, povinná četba pro všechny čerstvě zamilované vychází po pětaosmdesáti letech v novém českém překladu.

ODEON | červenec — prosinec 2017

KNIHOVNA KLASIKŮ

NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL BLÁZNOVY ZÁPISKY Výbor ze čtenářsky oblíbených Gogolových povídek, které patří k tomu nejlepšímu z kla­ sické ruské literatury. Příběhy Gogolových hrdinů jsou vesměs satirou na tupost a hamiž­ nost carských úředníků a na dlouhý a zdánlivě marný boj s hmotnou nouzí. Nechybí jim ale nikdy laskavá, byť melancholická atmosféra sta­ rých ruských časů. Soubor zve do světa, v němž se můžete pokochat prchavou krásou nového pláště nebohého úředníčka Akakije Akakijeviče Škrpalkina, pousmát se nad nesmiřitelným soubojem bývalých přátel Ivana Nikiforoviče a Ivana Pererepenka či se zatajeným dechem sledovat tragický pád talentovaného malíře Čartkova. Titulní Bláznovy zápisky jsou dení­ kem úředníčka Popriščina, jenž se pomátne na rozumu a uchází se o přízeň ředitelovy dcery, přičemž se vydává za španělského krále…

červenec — prosinec 2017 | ODEON

překlad Libor Dvořák 304 stran říjen 2017

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu. V jeho díle doznívá romantismus, zároveň je považován za zakladatele kritického realismu v ruské literatuře. K nejznámějším dílům patří satirická komedie Revizor, román Mrtvé duše a právě povídková tvorba.

25

KNIHOVNA KLASIKŮ

V EDICI KNIHOVNA KLASIKŮ JIŽ VYŠLO: F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovovi A. P. Čechov: Člověk ve futrálu Ch. Dickens: David Copperfield B. Pasternak: Doktor Živago J. Joyce: Dubliňané I. S. Turgeněv: Jarní vody G. de Maupassant: Miláček D. H. Lawrence: Milenec lady Chatterleyové M. Bulgakov: Mistr a Markétka E. Brontëová: Na Větrné hůrce Ch. de Laclos: Nebezpečné známosti I. A. Gončarov: Oblomov O. Wilde: Obraz Doriana Graye G. Flaubert: Paní Bovaryová R. L. Stevenson: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda É. Zola: Tereza Raquinová F. S. Fitzgerald: Velký Gatsby L. N. Tolstoj: Vojna a mír F. Kafka: Zámek Stendhal: Červený a černý A. de Musset: Zpověď dítěte svého věku V. Hugo: Muž, který se směje S. Zweig: Zmatení citů N. V. Gogol: Mrtvé duše A. S. Puškin: Kapitánova dcerka A. C. Doyle: Baskervillský pes J. W. Goethe: Utrpení mladého Werthera

26

ODEON | červenec — prosinec 2017

ODEON PŘIPRAVUJE Gabriel García Márquez: De viaje por Europa del Este SVĚTOVÁ KNIHOVNA Julian Barnes: Before She Met Me Sara Baume: A Line Made by Walking Han Kang: Human Acts Alicia Kopf: Germà de gel Kevin Maher: Last Night on Earth Haruki Murakami: Killing Commendatore Katie Kitamura: A Separation Eka Kurniawan: Beauty Is a Wound Elena Lappin: What Language

Do I Dream In? Thomas Melle: Die Welt im Rücken Jeroen Olyslaegers: Wil Teddy Wayne: Loner KNIHOVNA KLASIKŮ Denis Diderot: Jakub Fatalista Francis Scott Fitzgerald: Poslední magnát Herman Melville: Bílá velryba L. N. Tolstoj: Kreutzerova sonáta

ODEON Euromedia Group, a. s.

Nádražní 896/30, 150 00 Praha 5 tel.: 296 536 415 e­‑mail: odeon@euromedia.cz www.odeon-knihy.cz https://www.facebook.com/NakladatelstviOdeon/ Právo na změny či chyby v sazbě vyhrazeno.