I love Module CZ

Děkujeme všem příznivcům modulární architektury, kteří v ní vidí budoucnost.

Kolektiv autorů:

MgA. Jiří Kout

Ing. Martin Hart

Ing. arch. Jaroslav Sládeček

Bc. Kateřina Frejlachová Matěj Beránek

I Module

Historie vzniku a současné tendence modulární architektury

I (LOVE) Module

Za přispění firmy KOMA MODULAR s. r. o., ve spolupráci s art Echo s. r. o.,

Počet stran 152, 3. vydání

Kolektiv autorů: MgA. Jiří Kout, Ing. Martin Hart, Matěj Beránek Ing. arch. Jaroslav Sládeček, Bc. Kateřina Frejlachová

Korektura: EUFRAT Group, s. r. o. (Mgr. Tomáš Hausner) Grafická úprava, sazba: Alexandr Hudeček Odpovědný redaktor: MgA. Jiří Kout Kontakt: www.artecho.cz

Fotografie na obalu: Julius Filip, Vývojové inovační centrum modularity, Vizovice Žádná část této publikace nesmí být kopírována nebo rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

© 2023 KOMA MODULAR s. r. o. Všechna práva vyhrazena.

Vytištěno: První dobrá, s. r. o. adresa: Hajní 1354,198 00 Praha 9 – Kyje

Designová prodejna v německém Lüneburgu

© Jiří Hroník

Designová prodejna realizovaná firmou KOMA MODULAR s. r. o.

Úvod

Milí čtenáři, kniha, kterou právě držíte, má zejména za cíl jednoduše potěšit. Potěšit jak milovníky modulární architektury a výstavby, tak čtenáře modularitou zatím nedotčené, kteří ji rádi poznají a zamilují si ji. „I Love Module“ vychází ve spolupráci s katedrou architektury ČVUT v Praze. Její vznik umožnila firma KOMA MODULAR, jež jako jedna z prvních začala v České republice vyrábět obytné kontejnery a stala se za dobu své existence lídrem v oblasti modulární výstavby, přičemž se po celou dobu své činnosti věnovala popularizování modulární architektury. První vydání knihy „I love Module“ vyšlo v roce 2012 u příležitosti 20. výročí vzniku této firmy.

Věříme, že se nám v ní podaří odhalit důvody vzniku modulární výstavby a jejího neustálého rozšiřování, které postupem času přerostlo ve fenomén zvaný „modulární architektura“. Odhalíme vám tužby a potřeby lidí, kteří chtějí v kontejneru bydlet, pracovat nebo se učit. Ukážeme vám materiálovou bohatost modulárních staveb, vyvolávající dojem budoucnosti, stejně jako navozující pocit patiny protřelé světem. Představíme ale také stavby, o nichž nebudete ani tušit, že jsou z modulů, tak jako na první pohled mnohdy nevíte, je-li dům z cihel, betonu či ze dřeva. Seznámíme vás s unikátními vlastnostmi modulární výstavby, která je mnohdy nejen krásná, ojedinělá, vzrušující a nečekaná, ale také jednoduše praktická a výhodná. Dotkneme se milníků, jež pro modulární výstavbu znamenaly výrazné změny. Provedeme vás atraktivním světem modulární architektury od jejích počátků až po současnost.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, přejeme vám příjemné a inspirativní čtení. Buďte vítáni v době modulární!

Kolektiv autorů

„Nebojujte proti silám, využijte je.“ (R. Buckminster Fuller)

Historie

Je pravdou, že pokud někomu v České nebo Slovenské republice v dnešní době řeknete, že bydlíte v kontejneru, asi se na vás podívá s obavami. V USA, Německu, Británii, Japonsku nebo v Holandsku budou lidé toužící po originalitě, modernosti, zážitku a překvapení přesně vědět, oč jde. Proč tomu tak je? A jak to vlastně vzniklo?

Modulární architektura je založena na třech základních principech, které vycházejí z potřeb lidí – prefabrikace, mobilita a variabilita. Chceme-li tedy odhalit skutečné zárodky a podhoubí vzniku modulární architektury, musíme se vydat po stopách těchto historických potřeb.

Studentské ubytování na modulárním hausbótu

Realizace Pegu Projects & Engineering z roku 2004 ve městě Zwolle, Nizozemí

Loděnice v Cape Ann

První dohledaný příklad prefabrikované stavby je z roku 1624, kdy Britové přivezli do amerického města Cape Ann ve státě Massachusetts dřevěnou panelovou stavbu, kam umístili svou flotilu rybářských lodí. Byla vyrobena prefabrikací, dovezena ve složeném stavu a na místě postavena. Během svého života byla opakovaně demontována a přepravována na jiná místa v závislosti na tom, kam se tato flotila přemisťovala. Ač loděnice pochopitelně ještě nevznikala stavebním procesem prostorové modulace, přesto ji díky jejím vlastnostem prefabrikace a mobility můžeme bez nadsázky považovat za zárodek modulární výstavby. Tento raný příklad představuje první dvě z mnoha jedinečných schopností modulárních staveb – snadnou demontovatelnost a rychlou přemístitelnost. V okamžiku, kdy se objevila potřeba něčeho trvalejšího a odolnějšího, než byl pouhý stan, přišla na svět geniální myšlenka prefabrikované modulární stavby.

Hausbót

Na počátku 20. století nacházíme v zámoří další příklad prefabrikované stavby. Byla to stavba určená pro dočasné bydlení, která navíc disponuje jinou typickou vlastností pozdějších modulárních staveb – vlastní mobilitou. V této vlastnosti jsou v podstatě následovníkem oné mobilní loděnice ze 17.století, ovšem s tím rozdílem, že budova není vyráběna s úmyslem rozebíratelnosti, ale za účelem přemísťování vcelku. Jsou to dodnes využívané zpočátku dřevěné plovoucí domy zvané hausbóty. Z původně anglického názvu „house-boat“ by se dalo usuzovat, že se jedná zejména o plovoucí domy určené pro bydlení, přesto sloužily i k drobnému podnikání – prodeji.

V současné době jsou hausbóty určeny především k dlouhodobému zakotvení, kdy se příliš nepočítá s častým přemísťováním. Nicméně tyto plovoucí domy často disponují i vlastním pohonem a lze s nimi procestovat celou řadu vodních cest. Hausbóty s vlastním pohonem jsou v současnosti velmi oblíbené v podstatě po celém světě. Z evropských zemí jsou to především Německo, Nizozemí, Francie či Velká Británie, kde dnes nacházíme i veliké plovoucí modulární stavby. Jsou to hausbóty bez vlastního pohonu, které jsou určeny jak k ubytování, tak k dalším účelům, jako například galerie, obchody či administrativa.

Maringotky

Na území dnešní České republiky byly na přelomu 19. a 20. století na rozdíl od hausbótů hojně využívány jiné mobilní domy určené k bydlení. Byly to slavné maringotky, jejichž název, který nahradil původní pojmenování „vostavák“, se u nás rozšířil především díky spisovateli Eduardu Bassovi a jeho knihám o životě v cirkusovém prostředí. Tyto dřevěné prefabrikované domy na podvozcích můžeme chápat jako zárodek prefabrikovaných mobilních staveb na území tehdejšího Rakouska-Uherska.

House-boats

Fotografie z roku 1922 zachycuje plovoucí domy v Los Angeles. Hausbóty většinou nemají vlastní pohon a v případě potřeby změny lokality musejí být přesunuty vlečnou lodí. Právě v Kalifornii se majitelé hausbótů chtěli vyhnout placení daně z pozemku. Vláda však zavedla tzv. stínovou daň, kdy se poplatek vymezuje i velikostí stínu, který v tomto případě vrhá obytná loď na dno.

Maringotka

Maringotky byly typickým symbolem kočujících skupin, které místo stabilního domova upřednostňovaly nespoutaný život plný neustálých změn na cestě za obživou. Takový životní styl je na jednu stranu svobodný, na druhé straně plný nejistoty a vyžaduje jistou dávku odvahy.

Rozmach maringotek byl započat zejména v období před 1. světovou válkou v době, kdy nebyl veliký problém procestovat téměř celou Evropu. Maringotky již v 80. letech 19. století nahradily původní dvoukoláky, na kterých si dříve potulní artisté vozili své živobytí. Jejich výhody relativně komfortního mobilního bydlení v době možnosti kočovného způsobu života hojně využívali kromě cirkusů také Romové, jejichž kočovný způsob života byl ale již za Rakouska-Uherska postupně potírán. Definitivně nárok na svůj kočovný způsob života ztratili Romové díky totalitním režimům v komunistické Evropě (kterým předcházelo vyvražďování Romů za 2. světové války) a romské maringotky v jejich původním využití postupně vymizely.

Maringotky byly v Československu oblíbené téměř celé 20. století, ač u úspěšných cirkusů byly postupně po vzoru Američanů nahrazeny karavany, které se poprvé objevily v USA bezprostředně po 2. světové válce. Jejich dominantní vlastnost – mobilita však zaručila oblíbenost maringotek po zbytek 20. století. Maringotky byly hojně využívány jako mobilní zázemí.

Kit Homes

Prvním zástupcem prefabrikovaných domů, určených k trvalému bydlení bez předpokladu častého přemísťování byly katalogové komponentní

dřevěné domy americké firmy Sears Roebuck & Co., založené roku 1908. Jednalo se o tzv. „kit homes“ (domov v krabici), jejichž jednotlivé

části byly vyrobeny v továrně a majitel si dům podle manuálu sestavil na místě sám. Návod obsahoval 75 stran a dům byl sestavován z více než třiceti tisíců dílů. Je zajímavé, že tímto způsobem na počátku 20. století firma Sears Roebuck & Co. nabídla lidem možnost koupit si relativně levně dům, který si může každý poměrně snadno postavit a získat tak skvělý pocit vlastního bydlení, zhotoveného vlastníma rukama. Jistě vás napadne, jestli současná známá švédská firma prodávající složený nábytek nacházela inspiraci právě u americké kolegyně z počátku 20. století.

Dom-Ino

V Evropě můžeme jako zárodek variabilních a prefabrikovaných staveb, jež měly mít trvalý charakter, volně chápat projekt „Dom-Ino“ (z lat. Domus a Innovatio). Byl to návrh jednoho z největších architektů 20. století – Le Corbusiera (původním jménem Charles-Édouard Jeanneret). Le Corbusier byl původně švýcarský samouk, který nestudoval žádnou architektonickou školu a architekturu poznával především cestováním po Evropě v letech 1907–1914. V té době navrhl zcela prostou skeletovou konstrukci, kterou by si obyvatelé mohli podle libosti sami dokončit stavbou nenosných zdí a příček. V historii modulární architektury je tento projekt zapsán zejména díky vlastnostem prefabrikace nosné konstrukce a variabilitě při tvorbě vnitřního prostoru. Zajímavým pojítkem „Dom-Ino“ s historickými předchůdci i současnou modulární výstavbou je rozměr humanitarity, neboť projekt „Dom-Ino“ byl určen pro území Flander postižená v průběhu 1. světové války.

Sears Kit House –model 115, 1908–1914 Katalogový dům od americké firmy Sears. Nákres z katalogu, podle kterého si zákazník vybíral a rozhodoval, který typ je pro něj nejvhodnější s ohledem na jeho potřeby a finanční možnosti.

Sears Kit House Katalogový dům od americké firmy Sears. Postaven roku 1925 v Greensburgu ve státě Pennsylvánie. Najdeme jej v ulici Grant Street 133 a jde o typickou ukázku domu typu Kit house (domov v krabici), které jsou v USA oblíbeny dodnes.

„Jedinou mou školou je neustálé pozorování přírody a věcí kolem nás.“ (Le Corbusier)

kiosk Slinge

© Scagliola Brakkee

realizace Bijvoet

architectuur & stadsontwerp

Již staří Egypťané prvně používali primitivní jeřáby ke stavbě pyramid. Ale také ve starověkém Řecku a Římě už byly pomocí jeřábových mechanismů zdvihány velmi těžké kamenné bloky pro stavbu pevností a chrámů.

VÝŠKA NENÍ PŘEKÁŽKOU

Díky kladkostroji, renesančnímu vynálezu složené kladky, přestala být pro jěřáb překážkou výška. Přelomovým bodem se pak stal vynález parního stroje z roku 1765, kdy jeřáby přestaly být poháněny lidskou nebo zvířecí silou. To předznamenalo výstavbu velmi vysokých a náročných staveb. V roce 1949 patentoval němec Hans Liebherr první mobilní věžový jeřáb.

JEŘÁBOVÝ BOOM

V 70. letech vzniká současný stavební jeřáb umožnující přenášet najednou výrobky a stavebniny o váze až 100 tun. Tím byl započat modulární boom, neboť mohly být přenášeny větší moduly, čas montáže se dramaticky snížil a limitujícím zůstal pouze rozměr pro dopravu.

„Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu – skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší.“

Baťovský Zlín

Slavný český podnikatel Tomáš Baťa a jeho dvorní architekt František Lydie Gahura právem patří mezi pionýry české modulární architektury, neboť byli prvními průkopníky, kteří se pro zefektivnění výstavby rozhodli k zavedení modulového systému stavění, čímž předběhli svou dobu. Poprvé použili modulový systém roku 1928 při stavbě tzv. Masarykových škol. Šlo o pevně daný rozměr mezisloupových polí 6,15 m x 6,15 m, který se stal základním stavebním prvkem veškerých baťovských staveb u nás a později i v zahraničí, kam firma expandovala. Přechod z ruční výroby na strojovou se totiž projevil i potřebou urychlení výstavby nových továrních budov a standardizovaný modulový systém umožnil rychlejší výstavbu i funkční flexibilitu. Výhoda modulové výstavby byla již tehdy využívána i při tvorbě příček, a to jak plných, tak prosklených.

Tímto způsobem byl architektem Vladimírem Karfíkem vyprojektován i slavný správní objekt č. 21, zvaný Baťův mrakodrap – se svou výškou 77 metrů byl tehdy druhou nejvyšší budovou v Evropě, obsahující mimo jiné slavnou Baťovu pracovnu umístěnou ve výtahu o rozměrech 6 x 6 metrů. Stavební standardizace a typizace se dále promítla i do obytných staveb, ale ty už nebyly stavěny formou výškových budov, nýbrž ve formě kolonií dvojdomků a čtyřdomků podle Baťovy vize inspirova-

Baťův mrakodrap

Budova č. 21 v areálu zlínských továren, založených jedním z největších českých manažerů Tomášem Baťou. Číslování domů převzal Baťa po americkém vzoru – dvojka udává, v kolikáté řadě od východu dům stojí, zatímco druhá číslice udává jeho pozici ve směru od jihu k severu.

Byla to tehdy nejvyšší stavba v zemi a druhá nejvyšší v Evropě. Každé patro mělo nezávislou klimatizaci a v posledním podlaží byla květinová zahrada s fontánou. Budova byla rekonstruována roku 2004.

(Tomáš Baťa)

né anglickou teorií zahradních měst. Velké urbanistické plány a další plánovaný rozvoj města Zlína ukončila 2. světová válka a následně znárodnění podniku roku 1945. Přesto zůstává tento vzácný urbanistický celek jedinečným klenotem, který byl roku 1990 prohlášen městskou památkovou zónou.

Dymaxion

Jedním z nejslavnějších projektů, který byl prvním skutečným zlomovým bodem v období snahy stavebnictví vyrovnat se s věkem strojní výroby, která se od té doby stala charakteristickou vlastností modulárních staveb, byl dům „Dymaxion Deployment Unit“ (DDU) systémového inženýra a architekta Richarda Buckminstera Fullera. Právě pro snahu aplikovat do stavebnictví sériovou výrobu jsou tyto domy uváděny jako zásadní předchůdci prefabrikovaných modulů, ač DDU nejsou tak docela modulární, neboť vyžadují značnou část práce na staveništi a nejsou libovolně variabilní. Přesto válcovité přístřešky z oceli a vlnitého plechu, vytvořené v roce 1940 v USA, skýtaly dočasné útočiště při

Dymaxion House

Historická fotografie jednoho z mnoha typů domu Dymaxion, v tomto případě vyrobeného oku 1941 v Kansas City bratry Butlerovými podle návrhu Buckminstera Fullera s využitím části obilného sila.

„Je-li originál mrzutý, reprodukce se stává ještě mrzutější; je-li originál vysoce vhodný pro svůj navržený účel, reprodukce se stávají ještě ladnějšími v potvrzování této vhodnosti.“ (Buckminster Fuller).

evakuaci, fungovaly jako mobilní kasárna nebo jako kryty v případě bombardování. Zajímavostí těchto domů, kde na palandách našlo ubytování 24 osob, je však také to, že ač se jednalo o čistě praktickou potřebu lidí, která reagovala na tehdejší společenskou situaci válečné doby, zaznamenáváme také již zde snahu o estetickou hodnotu.

Dočasnost stavby, možnost jednoduchého přemístění spolu s přiznanou kovovostí materiálu přirozeně evokují „příbuzenský vztah“ se současnými obytnými kontejnery. Umocňuje to také Fullerovo tvrzení, že se snažil vytvořit domy s maximální účinností na kilogram použitého materiálu. To jednoznačně potvrzuje, že jde o zárodky modulární architektury. Jinými slovy můžeme slova Buckminstera Fullera interpretovat tak, že jeho cílem bylo najít takový materiál, který by svou funkčností a kvalitou nabídl rovnocenné vlastnosti jako jiný, leč dražší. Fuller tak na Dymaxionech již na počátku 40. let 20. století přiznal kovovost, přirozenost materiálu, jeho pohledovost a syrovou opravdovost.

Wichita House

Neskrývanou přirozenost materiálu nacházíme také u dalších prefabrikovaných domů, které v USA vznikají po Dymaxionech, a to bezprostředně po skončení 2. světové války. Průkopník tovární výroby

Wichita House

Postupným vývojem od prvního osmiúhelníkového návrhu domu

Dymaxion z roku 1929 se Buckminsteru Fullerovi podařilo rozvinout tuto jeho ideu prefabrikovaného hliníkového domu až po typ zvaný Wichita podle města v americkém státě Kansas, kde měl být sériově vyráběn v místní továrně na letadla. Po vytvoření prvního prototypu však majitel továrny od tohoto záměru upustil s odůvodněním, že zákazníci nejsou na takový „strojový“ typ domu připraveni, a že by tudíž nenašel odbyt.

domů Fuller je pro svou odbornost v oblasti lehkých demontovatelných staveb najat, aby vytvořil slavný a úchvatný Wichita House, jenž vážil pouhé 4 tuny. Bylo to umožněno ovládnutím technologií zpracování lehkých kovů a slitin z masové výroby válečných letadel, jež se staly cenově velmi výhodnými. Fuller svůj pro mnohé futuristický dům Wichita plánoval vyrábět na výrobních linkách válečných bombardérů v továrně v Beech Aircraft Factory ve Wichitě v Kansasu. Avšak i přes mnohem komfortnější vnitřní prostor a výsledný atraktivní design domu Wichita byla jeho výroba v roce 1947 zastavena s vysvětlením, že replikovatelné domy typu Wichita či Dymaxion jsou utopickou představou.

Fullerovi se tak nepodařilo reálně zavést do výroby reprodukovatelné sériově vyráběné domy, a nenaplnil tak vlastní vizi vyrábět 60 000 jednotek za rok. Přesto je prototyp „Wichita“ nejdůležitější prefabrikovanou konstrukcí domu z 20. století a jistě je největší promarněnou příležitostí v letech poválečné obnovy domů.

Karavany

Okamžitou potřebu využití po válce nevytížených továren i přiznanost „kovovosti“ zaznamenáváme také u pojízdných domů, dnes již legendárních trajlerů – amerických karavanů Manor od firmy Spartan Aircraft, které vznikají paralelně s Wichita House (jejich výroba byla započata

Karavan

Karavan vyrobený firmou Airstream. Aerodynamický tvar a nízká hmotnost hliníkového pláště jsou zárukou nízké spotřeby paliva při jejich přepravě.

S oftware

Projekční ateliér © archiv Saab AB

Zavedení výpočetní techniky změnilo snad každý obor lidské činnosti, na který si vzpomeneme. Stejně tak změnilo nasazení počítačů i výrobu modulárních systémů.

PRVNÍ VLAŠTOVKA SPUSTILA POČÍTAČOVÉ JARO

První masově dostupné počítače ukázaly potenciál, který si v samotném počátku dokázal představit jen málokdo. Zlomem v architektuře bylo umožnění projektování v počítači místo na kreslicím prkně. V průběhu 90. let 20. století počítače prostřednictvím e-mailu a webových stránek

postupně významně pronikly také do komunikace.

3D

Nejzlomovějším softwarovým okamžikem pro vývoj výroby modulů je používání programů, které dovolují od začátku pracovat ve 3D a tím zdokonalit a urychlit tvorbu výrobní dokumentace. Tyto programy již komunikují s výrobními stroji (u prefabrikace modulů např. s CNC stroji – computer numerical controlled) a tím dochází k zefektivnění a zpřesnění výrobního procesu.

„Měl jsem zabudovanou lednici, skládací kuchyňský

stolek ve stěně a koupelnu! Rodina i přátelé mě chodili navštěvovat, aby ty vymoženosti viděli na vlastní oči.

Bylo to jako bydlet v kosmické lodi.“

(Neil Kinnock, obyvatel domku AIROH a budoucí lídr Labouristické strany Velké Británie)

roku 1946) a svou mobilitou volně navazují na hausbóty a maringotky. Tyto mobilní rodinné domy na podvozku, jež se na poválečném trhu přijatelného cenově dostupného bydlení poměrně jednoduše etablovaly, jsou oblíbené dodnes.

V době svého vzniku využily stejných výhod i potřeb poválečných továren jako Fullerovy projekty. Karavany se již znatelně blíží současně chápané modulárnosti – jsou to sériově vyráběné obytné prefabrikáty na kolech, které byly přece jen v poválečné Americe výrazně méně futuristické než Wichita House, a tedy společností lépe přijaté.

AIROH

Kolébkou evropské modulární architekury se bezprostředně po 2. světové válce stává Velká Británie, která měla stejné potřeby jako její váleční spojenci z USA. I ve Velké Británii museli řešit problém s využitím výrobních válečných továrních linek, stejně jako zajistit ubytování navrátivších se vojáků. Těm britská vláda slíbila vlastní domy, a tak v továrnách na letadla a automobily vznikaly různé prefabrikované pokusy. Nejúspěšnějším a již plně modulárním byl dům AIROH. Do roku 1948 jich na lince, která dříve produkovala bombardéry, vzniklo 54 tisíc kusů. Nicméně opravdovým důvodem úspěchu Airohů byla okamžitá potřeba, nutnost mít ihned „střechu nad hlavou“. Přesto se většina těch, kdo v AIROH domech bydleli, hodlala při nejbližší příležitosti přestěhovat do konvenčního domu. Nicméně jejich tvar i vzhled přímo odkazuje na současné obytné kontejnery a jsou skutečným evropským prvopočátkem modulární architektury, jak ji chápeme dnes.

Mobile home

Jako jistá variace ke karavanům a hausbótům se v USA objevují na počátku 50. let 20. století dřevěné tzv. mobilní domy – „Mobile homes“. Ty jsou v určité míře vyráběny dodnes a nejen v USA, ale po celém světě. Tyto domy byly zprvu žádané především lidmi, jejichž styl života vyžadoval mobilitu. V průběhu 50. let se pak stávaly levnější variantou vlastního bydlení, využívanou lidmi, kteří si klasický dům nemohli dovolit. Jejich základními přednostmi jsou zejména mobilita a možnost „postavit“ si dům bez stavebního povolení. Mobilní domy totiž nejsou trvalé stavby, jsou osazeny na podvozku a tím je umožněn jejich relativně snadný převoz. Zatímco karavany jsou většinou určeny jen pro dočasné nebo prázdninové bydlení, mobilní domy jsou větší, honosněji

zařízené a obvykle se převezou pouze jednou na určené místo, kde již zůstávají natrvalo. Zachovávají si možnost snadného přemístění, pokud si to majitel či okolnosti vyžádají. Jejich podvozek bývá po zafixování kryt plechovým obkladem. Nevýhodou je, že při vcházení či vycházení je nutno vždy překonávat schůdky o výškovém rozdílu podvozku.

AIROH House

AIROH (Aircraft Industries Research Organisation on Housing) vznikl v roce 1946 v rámci krizového programu obnovy bydlení ve válkou postižené Velké Británii. Tyto sériově vyráběné domy obsahovaly dvě ložnice, obývací pokoj, předsíň, kuchyň s tekoucí studenou a teplou vodou, která byla vybavena lednicí a plynovým či elektrickým vařičem, dále byla v domě koupelna s vyhřívaným věšákem na ručníky.

Mobile home

Sériově vyráběné mobilní domy čekají jen na své majitele, kteří si je mohou ihned koupit a nechat přivézt na svůj pozemek.

„Náš nový dům stál asi 83 000 dolarů. Vzpomínám na to deštivé odpoledne, kdy nám jej přivezli. Nechali jsme si jej vytvořit na míru. Zvolili jsme větší izolaci a ochranný kryt, aby byl co nejlépe chráněn při převozu. Dostali jsme ještě navíc rezervní balení obkladaček a dva kbelíky s vnitřní a vnější barvou. Máme svůj dům rádi a přátelé nám často říkají, že vůbec nevypadá, že by byl vyrobený v továrně.“

(majitelka domu Liberty House z Kalifornie)

Na přelomu 60. a 70. let se vyráběly stále širší a delší varianty, což mělo vliv na jejich mobilitu. Dnes se takto vyrobené domy většinou stávají trvalými. V některých státech se pak rozlišuje při placení daní –pokud dům zůstane na kolech, je brán jako osobní majetek, pokud se kola odmontují, daní se jako nemovitost. Přesto, že jsou mobilní domy určeny k trvalému bydlení, nejsou stavěny podle stavebních norem, ale podle norem, jež se spíše blíží těm, podle kterých jsou zhotovovány přívěsy a obytné vozy. Zejména v USA jsou také často využívány k rekreačním účelům. Ve Velké Británii tyto statické karavany najdeme například na farmách, kde v nich bydlí sběrači ovoce, ale nacházejí se také v rekreačních oblastech. V Izraeli byly již ve 21. století montované domy použity pro obyvatele osad v pásmu Gazy. Osady byly izraelskou vládou zrušeny jako ústupek palestinské samosprávě i mezinárodnímu společenství a jejich obyvatelé se ocitli bez střechy nad hlavou. Tyto dočasné stavby tak poskytly lidem bez domova opět potřebné a okamžité ubytování.

Modulární domy Liberty Homes

Liberty Homes, jeden z nejstarších výrobců modulárních domů, který existuje do dnešních dnů, vznikl v USA již roku 1941. Dodnes se specializuje na prefabrikované domy, zabývá se návrhem, výrobou a prodejem dřevěných modulárních domů po celých Spojených státech amerických. Je tedy zřejmé, že se v historii modulární architektury jeho výrobky objevují jako skutečně první stavby z modulů.

Stalo se tak v roce 1958 a dům již splňoval všechny potřebné podmínky pro to, aby se mohl pyšnit přívlastkem modulární. Za prvé byl osazen na předem připravené základy. Bylo tedy jasné, že je zde stavěn za účelem trvalého bydlení. Byl postaven podle stavebních norem. Byl vyroben prefabrikací a na místo dovezen. Možností složit k sobě libovolný počet modulů splnil i vysokou variabilitu, přičemž nijak razantně nezvyšoval dobu výstavby. A přese vše zmíněné neztratil nic ani na své mobilitě, neboť tak lehce, jak byl sestaven, mohl být i rozebrán a přemístěn na jiné místo. A právě proto můžeme rok 1958 chápat jako skutečný rok zrodu modulární architektury.

Modulární domy s dřevěnou konstrukcí jsou nadále oblíbené zejména na severoamerickém kontinentu. Přestože jsou prefabrikované, nabízí možnost výběru z mnoha půdorysných variant (např. 2–5 ložnic nebo další volitelné prostory jako zimní zahrada, dílna, veranda) a dokonce

i z variant harmonicky barevně laděných stěn, koberců a interiérových dekorací. Liberty Home je v mnohém velice podobný mobilním domům, ale na rozdíl od nich nemá trvale připevněný podvozek.

Přepravní kontejner

Historie ISO kontejnerů se začala psát roku 1956, kdy americký řidič kamionu Malcolm McLean vymyslel způsob, jak ušetřit mnoho lidské práce při překládce zboží z nákladních aut na lodě. Idea tkvěla v tom, že se naloží najednou celý návěs. Tím se ušetřil zbytečný krok v přepravním řetězci a zároveň se zvýšila bezpečnost přepravy – jednak již nedochází k poškozování zboží při manipulaci se zásilkami a zároveň je skryto před zraky nenechavců, a tím méně svádí ke krádežím. McLean si tedy nechal patentovat svůj vynález kovového přepravního kontejneru s vyztuženými hranami, které umožňovaly jak přenášení zatížení při překládce pomocí jeřábů, tak i následné stohování kontejnerů do několika vrstev na sebe. Kontejner má výborné vlastnosti statické odolnosti, takže není divu, že postupem doby začal být využíván i ve stavebním průmyslu. Je sice pravdou, že různé prameny uvádějí, že ocelový kontejner byl již používán v Korejské válce v letech 1950–1953, nicméně

McLean je díky patentu prvním prokazatelným vynálezcem takového přepravního kontejneru, jaký v dnešní době známe.

ISO kontejnery

Odolnost a stabilita patří mezi zásadní důvody, proč je přepravní kontejner využíván i v architektuře. V zásadě nenáročné úpravy – zateplení a osazení otvorů – vytvoří z přepravního kontejneru fungující modulární jednotku. Především v Evropě jsou prefabrikované moduly produkovány již jako stavební jednotka, vyráběná na základě téměř totožného systému ocelového rámu – vyztužených hran a výplně.

L ogistika

Bayside Marina Hotel © Yasutaka Yoshimura Architects

Logistika je již od středověku souborem činností, jejichž úkolem je zajistit, aby bylo správné zboží v daném čase, v určeném množství, ve správné kvalitě a za odpovídajících nákladů na konkrétním místě.

DNEŠNÍ GROS LOGISTIKY

Just in time (právě včas), jinak řečeno dodávky materiálu a součástek se uskuteční přesně v okamžiku, kdy je jich ve výrobě zapotřebí. I hotové moduly budou dopraveny na místo právě v okamžiku, kdy je třeba je na daném místě smontovat. Po silnici, železnici, po vodě, vzduchem či kombinovanou dopravou.

INTRALOGISTIKA

Výroba modulů je efektivní tehdy, je-li efektivní vnitřní logistika. Sklady materiálu bývají rozděleny dle povahy komodit na studený sklad (pro materiály, které nedegradují vlivem změny okolní teploty), temperovaný sklad (pro materiály vyžadující

konstantní teplotu okolí před zpracováním) a sklad hotových výrobků – jednotlivých modulů před expedicí.

„Byli jsme objekty pop-artu, módní a sexuální revoluce, nemluvě o vydavatelském boomu. To vše se najednou otevřelo. Avšak nejpřevratnější objevy se uskutečnily ještě v 50. letech (…) Následující dekáda to vše pouze zpopularizovala. Londýn se zase ocitl na výsluní světové architektury.

(Peter Cook)

Pro modulární architekturu je jeho zrod zcela jistě zlomovým okamžikem, neboť v současnosti jsou zejména v Evropě moduly vyráběny s podobným systémem vyztužených hran. Proto je rok 1956 zlomem ve vývoji modulární architektury, neboť je zřejmé, že bez tohoto přepravního kontejneru by současná evropská modulární architektura nebyla tím, čím je.

Archigram

Zajímavým milníkem pro rozvoj modularity a prefabrikovaných staveb z nových materiálů byl vznik skupiny Archigram v Londýně v roce 1960. Její snahou bylo vypracovat koncept nové architektury na základě vědeckých poznatků a technických vymožeností. Archigram tak hledal způsob, jak sloučit tehdejší potřeby lidí s technickým vývojem. Původní členská základna (tvořená Warrenem Chalkem, Ronem Herronem, Dennisem Cromptonem, Peterem Cookem, Davidem Greenem a Michaelem Webbem) již od počátku vytvářela silně technicistní projekty připomínající velké stroje – rafinerie. Vizionářské projevy této skupiny byly ovlivněny jak architektem L. I. Kahnem, tak průmyslovou výrobou, literaturou science-fiction, rozvojem kosmonautiky. Jejich grafický projev byl zcela zřetelně ovlivněn komiksovou kulturou.

Členové Archigramu se zabývali nejen jednotlivými stavbami, ale dělali návrhy futuristických urbanistických řešení, jehož nejznámějším zástupcem bylo Plug-in City nebo tzv. „zásuvkové město“. Autorem jednoho „zásuvkového města“ je slavný Peter Cook, který prezentoval vizi montovaného a kyberneticky řízeného prostorového města Plug-in City v roce 1964 (o dva roky později, než podobný koncept představil Japonec Arata Isozaki). Město složené z kovových modulů budov a komunikací se postupně rozrůstá jako souvislý pás po krajině, jako dálnice. Obytné buňky jsou pomocí trvalých jeřábů zasouvány a přesouvány v rámci nosných konstrukcí. Architektura se tak stává spotřebním zbožím, které se neustále samo obnovuje (stejně jako se mění auta) – obnovuje se metabolicky jako živý organismus.

Fantasticky laděné práce skupiny Archigram měly velký vliv na další vývoj architektury a její technicistní pojetí přímo odkazuje na modulární architekturu.

Habitat 67

Habitat 67 je vzorovým sídlištěm vybudovaným podél St. Lawrence River v Montrealu v Kanadě, složeným z 354 prefabrikovaných jednotek – jednotlivých železobetonových modulů, který byl dominantou výstavy EXPO 67. Jeho autorem je izraelsko-kanadsko-americký architekt Moshe Safdie, pro nějž Habitat znamenal start hvězdné kariéry. Safdie se narodil v roce 1938 v Haifě na území dnešního Izraele, nicméně v patnácti letech se s rodinou přestěhoval do Kanady, do města Montreal. Pro toto město pak navrhl Habitat – mimořádný sídlištní komplex zahrnující 158 bytových jednotek o velikostech 1 + 1 až 4 + 1 s mnoha malými terasami a zahrádkami.

Habitat 67 byl navržen jako prototyp modulárního systému, který měl zefektivnit proces výstavby, a tím v konečném důsledku snížit náklady.

Důmyslně naskládané moduly ukazují variabilitu a hravost modulární

architektury, avšak díky použitému materiálu nedosahují takové rychlosti výstavby a finančních úspor jako moduly dnešního typu. A právě z toho důvodu se prototyp masově neuplatnil. Přesto je tento projekt zlomovým okamžikem v historii modulární architektury, neboť nabídl do té doby pouze vizionářsky řešené komunitní bydlení.

Habitat 67

Tento komplex bytů, navržený u příležitosti světové výstavy v kanadském Montrealu izraelským architektem Moshe Safdiem, se stal ikonou města a jedním ze symbolů snahy architektů o podporu sociální integrace.

Wimbledon House

Už rané práce Richarda Rogerse v sobě nesly revoluční myšlenky. Dům Wimbledon byl původně navržen pro rodiče architekta v 60. letech minulého století. Do roku 2013 v něm sídlila architektova rodina. V roce 2015 byl dům darován Harvardově univerzitě, aby sloužil k výzkumu a výuce architektury. V letech 2015-2017 byla tato unikátní a památkově chráněná stavba citlivě zrekonstruována.

Další velkou postavou v historii modulární architektury je Richard Rogers. Světoznámý britský architekt, narozený ve Florencii (1933), odkud v roce 1939 společně s rodiči emigroval do Velké Británie, navrhl se svým týmem (Su Rogers, John Young a Laurie Abbot) již v roce 1968 průlomový modulární projekt – prefabrikovaný dům „Zip-Up“. Ten je stále součástí výstavy prefabrikovaných domů v Muzeu moderního umění v New Yorku a jeho design je i po více než 40 letech lákavý a současný. Rogers v myšlence prefabrikace a strukturální jednoduchosti pokračoval s cílem navrhnout a postavit dům pro své rodiče ve Wimbledonu. To se nakonec podařilo a vznikl tak donedávna obývaný rodinný dům „Wimbledon House“, jehož koncepce přímo ovlivňuje ty nejlepší modulární stavby současnosti.

Unimo buňky

V původním Československu pak můžeme sledovat návaznost na modularitu v podobě nepříliš hezkých, nicméně v té době praktických

Unimo buňek, které byly například použity jako zázemí pro dělníky při stavbě metra v Praze v 70. letech 20. století a svým tvarem již zřetelně evokují současné obytné moduly. Nicméně špatné izolační vlastnosti,

Zip-up a Wimbledon House

ale také hojně využívané zdraví škodlivé materiály (azbest) a v konečném důsledku inovace v modulární výrobě, které do porevolučního

Československa přišly ze západní Evropy, zapříčinily přechod z Unimo buněk k obytným kontejnerům. Přesto zde jednoznačně sledujeme potřebu využívat dočasné ubytování, která je dodnes pro modulární výstavbu jedním ze základních charakteristických rysů.

Betonové prefabrikáty Zlín

V 70. letech 20. století v Československu zaznamenáváme ale také

další pokusy o prefabrikaci výstavby. V dnešním Zlíně se o výstavbu pomocí modulů pokoušely Pozemní stavby Gottwaldov, které vyráběly moduly z betonové skořepiny. Dá se říci, že tak volně navazovaly na projekt Habitat, nicméně v konkurenci panelové výstavby (formou, jakou dodnes vidíme na mnoha sídlištích v českých i slovenských městech) betonové moduly, jež byly cenově náročnější, neměly nárok na uplatnění. Jejich vývoj byl po výstavbě několika málo drobných staveb velmi rychle zastaven.

Nakagin Capsule Tower

Dodnes futuristicky vyhlížející a ve své době neuvěřitelně vizionářské dílo, jež rozvířilo zažité konvence v oblasti obytných staveb, se zrodilo přímo v metropoli Japonska – Tokiu. Bylo to roku 1972, v době divokého rozvoje techniky, designu a módy, kdy snad každý toužil po novinkách a nechával se unášet neúnavným proudem nadšení a bezbřehé invence. Na světových výstavách byly předváděny stavby a produkty nebývalých tvarů a barevností, a i díky tomu našla úrodnou půdu velice odvážná myšlenka vytvořit dům z tzv. kapsulí – jednotek, jež budou unifikované a jako kuličky hroznového vína napojené na jeden stonek, který je bude vyživovat, dodávat jim energii a vodu. Tak vznikla rezidenční a administrativní budova Nakagin Capsule Tower od architekta Kisho Kurokawy, jež se nesmazatelně zapsala do dějin architektury a ukázala novou cestu. Byla to vůbec první realizace využívající onoho systému kapslí.

Architekt Kurokawa byl součástí celého hnutí, které v Japonsku vzniklo roku 1960 pod názvem Metabolismus. Jeho členy byli i další významní japonští architekti jako Kenzo Tange či Arata Isozaki. V 70. letech pak vytvořili řadu unikátních staveb, jako byl například pavilon na Světové výstavě v Ósace roku 1970 nebo budova SONY v Ósace z roku 1976.

„Architektura je divadelním jevištěm, kde hlavními herci jsou lidé. Celé umění navrhování tkví jen ve schopnosti režírovat dialog mezi těmito lidmi a prostorem, jenž je obklopuje.“

(Kisho Kurokawa)

H ra

Container City © MVRDV

Vzpomínáte na vzrušující okamžiky, které skýtala vám či vašim dětem stavebnice LEGO nebo její obdoby? Jedna kostička – jeden prvek – jeden modul – jeden dům, dvě kostičky, tři kostičky, prostor... modulární architektura.

PROSTOROVÁ KOMBINACE

Prostorových kombinací a možností, které lze z modulárních jednotek vytvořit, je bezpočet. Jediným pravidlem hry je systém. Poskládejte si doma kvádry a krychle, různě veliké, různě barevné. Zvolte dřevěnou, zděnou nebo třeba hliníkovou fasádu. Určete, kde budou okna malá, kde po celé délce zdi, poskládejte si moduly různě přes sebe... To je vaše architektura – vaše hra.

PROMĚNA

Snadná demontovatelnost umožňuje neustálý vývoj. Modulární stavby nikdy nejsou definitivní a jednoznačné, jsou to stavby, jež se mění v čase a přizpůsobují se aktuálním potřebám. Modulární dům žije.

Vzácný příklad kapsulové

architektury vznikl roku

1972 v Tokiu podle

návrhu architekta Kisho Kurokawy, který je součástí japonského hnutí Metabolismus.

Arata Isozaki, žák Kenza Tange, je mimo jiné autorem utopické vize „prostorového města“ z roku 1962. Zde by byly na vysokých pilířích připevněny vodorovné nosníky, do kterých by se zasouvaly jednotlivé obytné moduly. Ty by se v průběhu času daly snadno vyměňovat pomocí vrtulníků za nové, vylepšené. Tato struktura nad městem by postupně nahradila původní zástavbu.

Nakagin Capsule Tower

Závěrem historie

Zde se uzavírá náš příběh zrození a rozvoje světové modulární architektury. To však neznamená, že tím historie končí. Naopak, vše teprve začíná. Jak jsme mohli po celou dobu sledovat, hnací silou vzniku modulární architektury byla vždy touha po něčem novém, lepším, pohodlnějším a dostupnějším. Modulární architektura byla od počátku symbolem touhy po moderním životě, po svobodě, po naplnění potřeby okamžitého bydlení, po větší efektivitě stavebního procesu a usnadnění dopravy „stavebního materiálu“ na místo stavby.

Rozvoj modulární architektury je nekonečným během za lepšími životními podmínkami, dostupnými co nejširšímu spektru zájemců, kteří nemají strach z neznáma, jsou zvídaví a mají touhu poznávat neustále se vyvíjející druh architektury s přívlastkem „modulární“.

I (LOVE) MODULE

„Úspěšná společnost se mění dříve, než musí.“ (Jonas Ridderstrale)

Historie porevolučního vývoje modulární architektury v Česku

V historii modulární architektury se její prvopočátky nacházely i na území bývalé československé federace. Ať se jednalo o historické i novodobé maringotky, Unimo buňky či betonové prefabrikáty ze Zlína. Nicméně reálný nástup modulárních staveb byl umožněn až po 17. listopadu 1989.

Slušovice

Prvním zásadním milníkem v rozvoji současné modulární výstavby v České republice byla sametová revoluce v roce 1989 a bezprostředně po ní rozpad Agrokombinátu Slušovice v roce 1990. Družstvo Slušovice bylo fenoménem doby, který v čase totalitního režimu dokázal prakticky nemožné – být vysoce prosperující a rozvíjející se firmou. Tehdejší řízení a pravidla firmy připomínaly ty nejvyspělejší „kapitalistické“ firmy či jiný československý fenomén jménem Baťa.

Ve Slušovicích záleželo na kvalitě pracovníků i jejich pracovním nasazení. Každý mohl ze dne na den povýšit, stejně jako mohl být přeřazen na nižší pozici, a lidé si o práci s nadšením povídali v hospodě, což byly na dobu komunistického totalitního režimu věci nevídané. A právě toto ojedinělé pracovní prostředí umožnilo, že se i v době před revolucí z řad lidí za železnou oponou rekrutovali manažeři, kteří po revoluci dokázali své schopnosti uplatnit již s nabytými zkušenostmi a po rozpadu JZD Slušovice navázat na podnikání této firmy.

Ve Zlínsk ém kraji vznikla celá řada nových podnikatelských subjektů a v bývalých slušovických areálech se časem začaly vyrábět obytné kontejnery podle západoevropských vzorů. Díky rozpadu Slušovic tak dodnes ve Zlínském kraji funguje celá řada úspěšných firem. Mezi vůbec nejinovativnější firmy Zlínského kraje patří i KOMA MODULAR s. r. o., která se postupem času stala českým lídrem ve výrobě modulů. KOMA jako první začala vyrábět kontejnery z pozinkovaného plechu, vyvinula nízkoenergetický komfortní modul, uvedla na trh atypický CITY modul lichoběžníkového tvaru určený primárně k oživení veřejného prostoru, či realizovala v českém kontextu dosud nejvýznamnější projekt v podobě českého pavilonu pro světovou výstavu EXPO 2015 v Milánu. Tento pavilon získal respekt, vyjádřený mimo jiné oceněním bronzovou medailí za architekturu a technologické řešení, zejména právě díky modulární technologii, ekologické a efektivní výstavbě i architektonickému řešení, jež bylo dílem brněnského studia Chybik+Kristof Architects & Urban Designers.

Mobimont

K nově nastupující generaci manažerů ze Slušovic patřil i Stanislav Martinec, současný majitel a ředitel společnosti KOMA MODULAR, který byl do jedné ze slušovických firem ve Vizovicích přeložen ještě

tehdejším vedením Agrokombinátu na pozici ředitele. V té době se ve Vizovicích vyráběly maringotky a ředitel Martinec byl pověřen řízením části družstva, která byla považována za velmi problematickou. Výroba byla zastavena, nové maringotky, které nešly na odbyt, byly rozseté různě po areálu, ale s těmito skutečnostmi si nikdo příliš hlavu nelámal. Martinec, zvyklý ze Slušovic na jistou efektivitu práce, byl nucen většinu zaměstnanců propustit.

V několika prvních polistopadových měsících došlo k dramatickému vývoji situace ve Slušovicích. Nakonec bylo zřejmé, že rozpadu Agrokombinátu není možné zabránit. Pravděpodobně to bylo důsledkem okolností, že Agrokombinát Slušovice byl chápán jako výkladní skříň totalitního režimu. Jakkoli na Slušovice existují různé pohledy, je v historickém kontextu celkem pochopitelné, že v tehdejší společenské atmosféře k rozpadu Slušovic dojít zřejmě muselo.

Na nastolenou situaci musel reagovat i tehdejší ředitel ve Vizovicích.

Stanislav Martinec dal tedy dohromady skupinu několika desítek lidí a založil s nimi novou firmu Mobimont. Ta opustila výrobu maringotek, které již nedokázaly navázat na zašlou slávu, a začala vyrábět obytné moduly Mobires. Ani to však situaci dlouhodobě nestabilizovalo. Nejasná skupina restituentů, kteří vznesli nároky na pozemky, na nichž se

Dobový propagační materiál Mobimont

Dobový propagační materiál firmy Mobimont a jejího modulárního rekreačního systému Mobires.

Výrobní haly

KOMA MODULAR

Dvojice fotografií zachycuje vývoj výrobního závodu ve Vizovicích –demontáž původní haly a výstavba haly nové.

nacházel výrobní areál, desítky zainteresovaných lidí, kteří nerozuměli chodu „kapitalistické“ firmy, vedení bez jasných pravomocí… to vše předurčilo rozpad Mobimontu během několika málo měsíců. Přesto je zřejmé, že právě Mobimont jako první zasel na území dnešní České republiky sémě budoucí modularity.

ACRO

Nástupnickou firmou Mobimontu se stala na začátku roku 1991 společnost ACRO, která okamžitě přešla z výroby mobiresů na standardní obytné kontejnery – v západní Evropě již etablované produkty. ACRO mělo mnohem jasnější strukturu než jeho předchůdce Mobimont. Spolumajiteli se stali Stanislav Martinec, jenž přešel z Mobimontu, a německý podnikatel, který díky svým kontaktům v západní Evropě pomohl zavést výrobu již známých standardních obytných kontejnerů. Nicméně rozdílné názory obou společníků na rozvoj společnosti, strategie prodeje výrobků a rozdílné cíle k uplatnění se na trhu způsobily brzký zánik i této společnosti, jež reálně fungovala podobně dlouhou dobu jako Mobimont.

KOMA

Ve Vizovicích však výroba obytných kontejnerů pod vedením ředitele Martince pokračovala i po zániku firmy ACRO. Za necelý rok po vzniku zmíněné firmy, tedy v roce 1992, založil Stanislav Martinec společně s Martinem Hartem novou společnost KOMA. Tato firma úspěšně navázala na výrobu obytných kontejnerů a díky změně v postojích k prodeji svých výrobků se plně etablovala zejména na evropském trhu. KOMA zavedla inovace ve výrobě a začala budovat stabilní firmu,

která se stala dominantním hráčem na poli modulární výstavby v České republice.

Mezi její postupně dosahované milníky patří zavedení výroby kontejnerů, jejichž nosná kostra je ze žárově pozinkovaného plechu, první pronájem obytných kontejnerů (již v roce 1995), výroba skladatelných kontejnerů, vývoj speciálních modulů, jako jsou luxusní veřejné toalety nebo protivýbuchový kontejner s odolností 8 psi, spuštění architektonické soutěže „Modulární architektura“, vývoj a výroba nízkoenergetického komfortního modulu, prosazení výstavby modulárních školek v České republice, nebo nakoupení špičkových CNC strojů na vysekávání a ohýbání plechů s významnou podporou Evropské unie. Postupné inovace vedly až k realizaci českého pavilonu EXPO 2015, získání ocenění „Firma roku 2015“, výstavbě hotelů v Paříži, realizaci modulárních nemocnic, vývoji designových modulů určených pro odpočinek nebo dodávce modulárních letišť do Senegalu.

V současné době je jediným vlastníkem firmy Stanislav Martinec, který nadále zastává pozici generálního ředitele, přičemž spolupráce původních majitelů trvá do dnešní doby – Martin Hart zastává ve firmě KOMA pozici ředitele vývoje a inovací.

Moderní výrobní hala KOMA MODULAR Špičkově vybavená výrobna modulů firmy KOMA MODULAR.

„Kdo hledá pravdu, najde krásu. Kdo hledá krásu, najde marnivost.“ (Moshe Safdie, autor Habitat 67)

Realizace

Modulární architektura patří mezi žhavá témata současnosti, neboť především její ekologická a zároveň i ekonomická stránka vzbuzuje čím dál větší zájem ze strany odborníků i veřejnosti. Svou originální a kontroverzní estetikou je inspirací pro mnohé architekty, od mladých průkopníků až po světově proslulé renomované ateliéry. Vydejte se nyní s námi na prohlídku několika nejzdařilejších a nejinspirativnějších příkladů.

Environmentalita

„Udržitelnost je stále důležitější. V tomto ohledu je zajímavé zmínit udržitelné stavění a vztah mezi stavbou a lokálními zdroji a materiály. S ohledem na okolí se pak stane, že místní materiály určují vzhled stavby.“ (Juri Troy)

Pokud se v poslední době mluví o trendech ve stavebnictví, dominují těmto diskuzím jasně témata šetrných budov, trvale udržitelné architektury, či chcete-li, environmentálního stavění. Co je to ale trvale udržitelná architektura? Pokud se někdo domnívá, že synonymem šetrné budovy je dostatečná tloušťka izolace, je na omylu. Šetrná budova je taková, která šetrnost chápe ve všech svých aspektech. Výrobou počínaje přes celý její životní cyklus až po zánik.

Je pochopitelné, že velmi záleží na použitých materiálech, které výsledná stavba obsahuje. V současné době je konečně i v české společnosti posilována touha po ekologickém způsobu života, nicméně někdy se stává, že poněkud bez rozmyslu. Například pokud někdo touží v České republice po krásné dřevostavbě z prvotřídního

kanadského dřeva a je naplněn pocitem, že jeho dům bude environmentální, neboť je přece zejména ze dřeva, bohužel se plete.

Uhlíková stopa, kterou zanechal přesun dřeva z Kanady do České republiky, rozhodně nebude zanedbatelná. Je tedy nutno vidět stavbu aspirující na přídomek environmentální v komplexním světle. Může být v tomto světle environmentální stavba modulární?

Modulární architektura má předpoklady naplnit smysl environmentálnosti zejména díky své prefabrikaci, která zajišťuje efektivní nakládání s použitými materiály a vytváření přesných řešení. V České republice je modulární výstavba postavena na koncepci kovové konstrukce, která je ve srovnání se dřevem pro environmentalitu poněkud nevhodná. Je zřejmé, že dřevo, jež pochází z obnovitelného lesa, je jako stavební materiál jistě ekologičtější než těžba neobnovitelné

rudy. A to i přesto, že kov je recyklovatelný a recyklace hraje v modulární architektuře důležitou roli. Přesto jsou dřevěné domy ze své podstaty environmentálnější než domy, jejichž základní stavební materiál pochází z neobnovitelných nerostů. Zde je však nutné vzít na zřetel širší pohled, ono komplexní světlo. Z čeho stavět, když se kvalitní dřevo v dostupné vzdálenosti nenachází? Jak se vypořádat s nutností „šetřit místem“ a postavit efektivní několikapatrovou budovu?

Kovová modulární konstrukce sice nikdy nedosáhne oné „dřevěné obnovitelnosti“, ale navazuje na regionální nerostné bohatství. Oproti dřevěným modulům ze Severní

Ameriky lze díky nosnosti modulů s kovovým rámem postavit budovu s několika podlažími. Prefabrikace modulů umožňuje vysokou efektivitu a minimální množství odpadového materiálu, který se následně třídí a recykluje. Pokud se efektivními a ekologickými postupy řídí nejen výrobci modulů, ale i jejich dodavatelé, stává se celý proces prefabrikace modulární stavby v podstatě environmentálním. V neposlední řadě je třeba mít na zřeteli co možná nejmenší přesuny materiálů, aby doprava stavebního materiálu do výrobní haly kontejnerů a výsledné moduly nezanechávaly díky dopravě výraznou uhlíkovou stopu.

Ekologické modulární architektuře také hraje do karet neustálý technický vývoj, který umožňuje moduly koncipovat jako plně samostatné, osazené solárními kolektory či panely, vytápěné tepelným čerpadlem apod. Modulární architektura svou variabilností, lehkou rozebíratelností, možností recyklace, vynikajícími tepelně-technickými vlastnostmi sedvičových stěn apod. nabízí celou řadu ekologických řešení.

Manifesto House

James

& Mau + Infiniski

© Antonio Corcuera

Infiniski Manifesto House

Autor: James & Mau

Lokalita: Curacaví, Chile

Rok: 2009

Infiniski Manifesto House má oproti klasickým zděným stavbám obrovskou výhodu – materiál na jeho stavbu je k dispozici prakticky zadarmo a je plně recyklovaný. Základem konstrukce jsou čtyři přepravní kontejnery. Exteriérová část domu je postavena z dřevěných palet. Stěny, podlahy a část fasády jsou vytvořeny z recyklovatelného materiálu, který je vyráběn podobným způsobem, jakým vzniká papír. Jedná se o speciální umělé dřevo, které na první pohled připomíná klasické papírové krabice od ovoce, na rozdíl od nich ale vyniká unikátními fyzikálními vlastnostmi.

Zázemí golfového klubu Pegas Lozorno

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Lozorno, Slovensko

Rok: 2011

Pro zázemí golfového klubu byly použity tři nízkoenergetické moduly vývojové řady M3, které spojují výhody modulárních staveb s výhodami nízkoenergetických staveb. Vytápění budov z nízkoenergetických modulů M3 může být řešeno pomocí tepelných čerpadel, čímž se dociluje dalších nižších provozních nákladů. Vnitřní příčky u nízkoenergetických modulů M3 pro pronájem jsou provedeny tak, že lze rychle měnit vnitřní uspořádání prostoru. Na řadu M3 je možné použít naprosto libovolný obkladový materiál, který se připevní k nosné konstrukci přes dřevěný rošt. Zde v Lozornu byl na vnější plášť použit dřevěný obklad Thermowood z pařené borovice.

Zázemí golfového klubu Pegas Lozorno KOMA MODULAR s. r. o. © Alexandr Hudeček

Modulární, digitálně řízený

rodinný dům

Autor: Aitor Iturralde & Carles Cabratosa

Lokalita: Castellón, Španělsko

Rok: 2014

El refugio inteligente Aitor Iturralde & Carles Cabratosa © Meritxell Arjalaguer

Dřevěný modulární systém umožnil v případě rodinného domu ve Španělsku stoprocentní digitalizaci celého procesu výroby i konečného užívání dispozic. Na základě tohoto postupu mohla kancelář NOEM navrhnout bioklimatický inteligentní dům šitý přesně na míru klientům. Data komponentů byla v procesu výroby digitálně zasílána ihned k řezacím strojům, které zajistily maximální přesnost. Díky tomuto postupu došlo k výrazné úspoře času a tím i financí; vše přitom bylo pod kontrolou architektů i klientů. Výsledkem je nadčaso-

vý design inteligentního domu, který kromě jiného dokáže regulovat množství slunečního světla v interiéru na základě předpovědi počasí a v případě individuálních potřeb lze celý dům obsluhovat prostřednictvím smartphonu.

Designové moduly Fashion Line RELAX

Autor: KOMA MODULAR s. r. o. a Adéla Bačová

Lokalita: kdekoliv ve světě

Rok: 2020

Na podzim roku 2020 byl na Designbloku v Praze představen designový modul řady Fashion Line. Vyvinula jej firma KOMA ve spolupráci s designérkou Adélou Bačovou. Fashion Line je modulární stavebnice pro 21. století, lego pro dospělé, které je kompletně prefabrikováno. Dílcový systém umožňuje uživateli nakonfigurovat si moduly dle vlastních představ a vytvořit si tak moderní a designové zázemí. Díky sofistikovanému designu dílů nelze zvolit špatnou konfiguraci, která by narušila výsledný vzhled. Fashion Line obdržela ocenění v prestižní soutěži Red Dot Design Award.

Designové moduly Fashion Line RELAX KOMA MODULAR s. r. o © Julius Filip

Modularita

Co je to vlastně modul? A co je tedy modulární architektura? Modul je výraz pro určitou pevně danou míru, jejíž poctivé dodržování nám při několikanásobném opakování zaručuje výslednou pravidelnost, řád a jistotu, že jednotlivé části vytvoří funkční celek. Za jeden z prvních modulárních systémů můžeme považovat cihlu, sériově vyráběnou stavební jednotku. Pod pojmem „modulární architektura“ se však skrývá ještě něco navíc. Jsou to stavby vytvořené z prefabrikovaných modulárních prvků, podobných cihlám, zásadní rozdíl je však v tom, že tyto moduly již samy o sobě prostory obsahují, a tím umožňují mnohem rychlejší proces výstavby.

Modularita však s sebou přináší i jasně daná pravidla, jako jsou například rozměry modulů. Ty vznikají sériovou prefabrikací, která je založena na opakování, a proto nemohou

být velikosti modulů libovolné. Existuje určité předem dané množství variant. Modul musí být zároveň lehce přenosný – musí být tedy velký jen tak, aby ho bylo možné masově převážet a aby byl na místě lehce umístitelný. Na tato pravidla je nutné přistoupit a hrát podle nich. Zdá se vám to nudné? Modulární architektura je hrou s pravidly. A nejsou daná pravidla na hře právě tím, co ji dělá zajímavou?

Nyní mohou velice snadno vznikat modulární stavby, jež jsou tvořeny jednou či více jednotkami. Při využití více modulů se nabízí velké množství variant. Celek pak může velmi dobře reagovat na své okolní prostředí a může se v průběhu svého života přizpůsobovat konkrétním potřebám. Modularita a skladebnost tak umožňují variabilně rozšiřovat a omezovat stavby dle aktuálních po-

„Modulární architektura dělá z uživatele tvůrce, který ovlivňuje rozmanitost produktů nabízených firmou na trhu. V důsledku umožňuje příchod modularity přesunout kompetenci určení funkce a podoby produktu z výrobce na zákazníka.“ (Ron Sanchez)

žadavků a potřeb, realizovat domy rostoucí v čase, dle budoucích potřeb jejich uživatelů. K tomu lze navíc moduly vybavit různorodými vlastnostmi, lze do nich aplikovat i kinetické mechanismy, které mohou u staveb vytvářet přidanou hodnotu. Omezenost a na první pohled nudnost je tedy vyvážena onou širokou variabilitou a flexibilitou, kterou prefabrikované moduly nabízejí.

Taková úroveň modularity je záležitost nedávná a umožňuje navrhovat prefabrikované budovy, přizpůsobené každému přání zákazníka. To je jeden z hlavních úspěchů modulární prefabrikace, že umožňuje plnit nejrůznější představy a zároveň být přesná a rychlá díky využití modularity a efektivity moderní strojní výroby. Příkladem využití modularity může být projekt stavby pro typickou mladou rodinu s momentálně omezený-

mi finančními prostředky. Rodina se rozrůstá v čase, tedy její nároky na užitnou plochu jsou v počátku nejnižší. Projekt modulární stavby v sobě zahrnuje možnost budoucího plošného rozšíření stavby. Užitná plocha se tak může později snadno zvětšovat úměrně potřebám rozrůstající se rodiny.

Hlavním přínosem modularity jsou úspory nejen při výrobě, ale i následně v případě poruch během užívání, kdy díky modulovému systému není nutno zasahovat do struktury celé stavby. Prostě se jen vymění onen problémový modul.

Modularita je prostor, ve kterém se lze pohybovat pouze podle určitých pravidel. Ta ovšem skýtají nečekané zážitky a vzrušení. Modularita je ve skutečnosti hra, kterou může hrát každý.

Container House – dům z přepravních kontejnerů

Autor: Ross Stevens

Lokalita: Wellington, Nový Zéland

Rok: 2008

Dům z přepravních kontejnerů Ross Stevens © Petra Alsbach-Stevens

Jeden z nejunikátnějších modulárních domů se tyčí jako kontejnerová stěna na úpatí prudkého svahu. Umně využívá prostoru mezi kontejnery a svažitým terénem k rozšíření intimních obytných prostor i do exteriéru. Hlavní fasáda, členěná modulárními ISO rozměry použitých kontejnerů, naopak působí velmi nekompromisním, pevným, avšak atraktivním dojmem. Díky přiznaným recyklovaným materiálům a prvkům vzniká jak v interiéru, tak v exteriéru příjemné napětí mezi starým a novým, které domu propůjčuje osobitost a neformální příjemný vzhled s industriálním nádechem.

Bayside Marina Hotel

Autor: Yasutaka Yoshimura Architects

Lokalita: Yokohama, Japonsko

Rok: 2009

Na břehu moře u Yokohamy vznikl minimalistický modulární hotel. Japonsko patří k zemím, které musejí většinu stavebního materiálu dovážet. Zdejší stavební trh má však na rozdíl od okolních zemí mnohem vyšší ceny z důvodu drahé pracovní síly. Jedním ze způsobů, jak tuto skutečnost eliminovat, je dovoz nejen materiálů, ale přímo hoto-

vých staveb. Bayside Marina Hotel využívá rozměrů přepravních kontejnerů, které jsou standardně uzpůsobeny dopravě na velké vzdálenosti. Při dodržení rozměrů kontejneru je doprava jednotlivých částí hotelu velice levná. Jednotlivé moduly jsou vyrobeny v továrně v Thajsku, odtud pak lodí převezeny do Japonska a na místě složeny.

Bayside Marina Hotel

Yasutaka Yoshimura Architects

© Yasutaka Yoshimura Architects

Nízkoenergetická firemní školka v Otrokovicích

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Otrokovice, Česká republika

Rok: 2013

První nízkoenergetická modulární školka stojí v moravských Otrokovicích a díky použití velkoprostorových modulů její stavba zabrala necelé tři měsíce. Investorem stavby je firma

Lapp Kabel, která pro své zaměstnance a zaměstnankyně s dětmi postavila už desítky podobných objektů v několika státech. Školku navrhla architektonická kancelář S-projekt

plus a. s. Zlín, interiér vychází z řešení Vladimíry Bukvicové. Školka poskytuje ve svých třech třídách místo celkem pro 42 předškoláků a po technické stránce je vybavena kromě klimatizace také slunečními kolektory, podlahovým topením a venkovními roletami a markýzami. Materiálově pragmatickou stavbu doprovázejí pestrobarevné doplňky.

Škola Otrokovice KOMA MODULAR s. r. o. © Marek Malůšek

Jídelna pro zamětnance Chybik+Kristof Associated Architects / KOMA MODULAR s. r. o. © Marek Malůšek

Modulární jídelna pro zaměstnance firmy KOMA

Autor: Chybik+Kristof Associated Architects

/ KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Vizovice, Česká republika

Rok: 2013

Mezinárodní architektonická kancelář

Chybik+Kristof Associated Architects navrhla pro výrobce modulárních staveb KOMA

MODULAR multifunkční zaměstnaneckou

jídelnu. Dvoupatrová stavba zhotovená

celkem z devatenácti modulů se nachází

přímo v areálu společnosti v moravských

Vizovicích a kromě svého hlavního účelu

je využívána také k pořádání kulturních a společenských akcí. Hlavní vyvýšený objekt jídelny je po svém obvodu kompletně prosklen velkoformátovými výkladci a plynule na něj navazuje venkovní terasa. Fasáda budovy pracuje především s neutrálními tóny šedé a černé, zatímco vnitřní dispozice oživují pestré barvy.

Modulární přístavba 4* hotelu v Paříži KOMA MODULAR s. r. o. © Alexandr Hudeček

Modulární přístavba 4* hotelu v Paříži

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Paříž, Francie

Rok: 2019

Přístavba 4* hotelu LE RELAIS DE LA MALMAISON v Paříži prokázala další využitelnost modulární výstavby v praxi. Čtyřpodlažní modulární přístavba hotelu obsahuje 28 plně klimatizovaných pokojů, každý se sociálním zařízením a balkónem. Hotel je umístěn v parku. Proto se zadavatel, firma Serie

Flex, rozhodl pro šetrnou výstavbu pomocí modulů, která nezatěžuje okolí stavebním ruchem jako standardní výstavba.

Administrativní budova firmy KOMA RENT v Praze KOMA MODULAR s. r. o. © Julius Filip, Alexandr Hudeček

Administrativní budova firmy

KOMA RENT v Praze

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Praha, Česká republika

Rok: 2021

Designové sídlo společnosti KOMA RENT

vznikalo ve spolupráci s designérkou Adélou Bačovou. Ve dvou podlažích budovy s bezbariérovým přístupem se nachází kanceláře, včetně konferenční a zasedací místnosti i chill-out prostoru pro odpočinek. K relaxaci

také slouží menší terasa v horním patře, kam se dá dostat po vnitřním schodišti o šířce jednoho modulu.

V interiérech budovy převládají plochy industriálního dekoru – betonu a kovu – doplněné o obklad z masivního dřeva. Dřevo dodává prostoru hřejivost a útulnost. Vzdušnost interiéru podporují prosklené vnitřní příčky. Dobrým světelným podmínkám

vnitřních prostor napomáhají velká okna se sníženým parapetem. Fasádu tvoří zvlněný děrovaný plech. Odkaz na industriální architekturu je tak patrný uvnitř i vně domu.

Žijeme ve století, kdy se pohyb lidí, věcí a informací stává přirozenou součástí naší doby. Přepravujeme zboží na nepředstavitelné vzdálenosti, hladce prolétáváme časovými pásmy, abychom se během několika hodin objevili na druhé polovině zeměkoule, a za pár vteřin jsme z pohodlí domova schopni zjistit co, kdy, kde, proč a jak. Proč to děláme? Je to naší povahou? Jsme v jádru stále nomádi a objevitelé toužící po poznání, nebo naopak začínáme být líní pohybovat se, a tak si vše dopravujeme přímo pod nos?

Lidé odedávna putují po světě, hledají co nejpříznivější prostředí k životu, hledají ideální domov, místo, kde se uživí, založí rodinu… Lidská potřeba mít zázemí je neochvějná, je nutností pro spokojený život. Lidé hledají trvalé útočiště, a když ho naleznou, přizpůsobí se mu. Může to být v horách, u moře, na poušti, ve městě, na vesnici. V jistém okamžiku se člověk musí rozhodnout. Musí říci: „TADY budu žít, TADY budu pracovat, TADY si postavím dům, TADY se mi narodí potomek, TADY chci zemřít.“

Umíme si ale představit, že by se naše statické TADY, mnohdy pevně srostlé s povrchem zemským, od země odlepilo a bylo schopné následovat náš pohyb? Naši touhu po pohybu? Naši potřebu vzrušení z objevování nového? Dokážeme si představit, že by TADY mohlo být TAM? Bez ztráty domova? Bez ztráty administrativní budovy, bez ztráty nemocnice, bez ztráty onoho TADY? A TAM si vytvořit TADY a TADY mít TAM? Ale třeba jen na chvíli, protože TADY i TAM je naše TADY?

a ztrácí potřebu být spjatý s místem? Dokážeme si připustit, že naše existenční touha mít někde své TADY, jež je pevně spojeno se zemí, nás v podstatě omezuje a činí nás vnitřně nešťastnými? Zvládli bychom a chtěli bychom vůbec přenášet svůj domov s sebou? Na krátké či dlouhé vzdálenosti? Nebo snad patří tyto ideje již minulosti a trendy naopak velí k návratu ke kořenům, které jsou pevně vrostlé do povrchu zemského?

Ať tak či onak, nemůžeme pominout fakt, že pohyb a jakási příznačná dočasnost, která jej doprovází, jsou přirozené a člověka obohacují. Je pravdou, že stěhovat se, nikoli za novým domovem, ale se svým domovem „na zádech“, zní stále jako hudba budoucnosti. Přesto nás mobilita provází i v mnohem běžnějších situacích.

Jsme dnes schopni a ochotni přijmout myšlenku, že člověk je ve své podstatě kočovník

Sezónní akce, festivaly, veletrhy, sportovní akce, dočasná ubytování, dočasné kanceláře, které potřebují zázemí a uzpůsobují je lokálním podmínkám, musejí rychle reagovat na různé požadavky spjaté s konkrétním druhem akce, s konkrétní potřebou i místem. Není žádoucí, aby po každém festivalu či výstavě ve městě navždy zůstaly stopy ve formě veřejných záchodků, šaten, pokladen, prodejen a kanceláří, dlících bez života na místech vytržených z kontextu města. Modulární obchody, pavilony, toalety nebo kanceláře s tolik ceněnou schopností adaptace již po světě putují a s největší pravděpodobností také dále putovat budou. Mobilní dočasné stavby oživují veřejný prostor, aniž by jejich podoba a umístění byly definitivní. Mobilní moduly nepodléhají času, větru ani dešti a nevycházejí z módy. Mobilita, pohyb, přesun výrobků a jejich opětovné využití jsou efektivní formou recyklace a udržitelnosti.

Mobilita

„Informační věk povzbuzuje naši chuť k objevování neznámého. Stojíme na prahu zvědavosti a pohybu. … Jsme připraveni na více než jen sdílení informací na velké vzdálenosti, jsme připraveni tyto informace fyzicky aktualizovat.“ (Jennifer Siegal)

© Karin Lernbeiss

Hypercubus

Autor: Studio WG3

Lokalita: Rakousko, kdekoliv na světě

Rok: 2012

Projekt Hypercubus se pokouší o novou interpretaci pojmu hotel. Jako logický

důsledek inovačního konceptu vznikl návrh

vyznačující se jasným architektonickým výrazem, rafinovanou funkčností a inteligentní konstrukcí. Název Hypercubus je odvozen z geometrického tvaru, zároveň je pojmenováním mobilního hotelového pokoje koncipovaného pro dvě osoby. Vybavenost mobilních apartmánů poskytuje nezávislost na vnějších

zdrojích, čímž je umožněno jeho dočasné umístění jako samostatné jednotky, ale také skládání do větších sestav. Tyto vlastnosti a jednoduchý transport jsou předpokladem pro sezónní nebo dlouhodobé využití v různých lokalitách. Hypercubus zapadá svým konceptem do tematiky „minimal housing“.

KOMA MODULAR s.

VIP záchodky

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: kdekoliv na světě

Rok: 2011

KOMA MODULAR ve spolupráci s evropským expertem v oblasti sanitárních mobilních systémů, firmou TOI TOI & DIXI a ADCO, vyvinula a vyrobila dva prototypy exkluzivních sanitárních kontejnerů pro muže a pro ženy s atraktivní atypickou kazetovou fasádou. Tyto záchodky jsou

vybaveny vysoce kvalitními zařizovacími předměty, speciálním osvětlením, audiotechnikou i videotechnikou. Vstupuje se do nich prosklenými automatickými dveřmi. Oznámení o tom, zda je kabinka obsazená nebo volná, je řešeno použitím pruhu diod v barvě zelené nebo červené.

VIP záchodky

r. o. © TOI TOI & DIXI a ADCO

Dům APH 80 Atelier ÁBAON © Juan Baraja

Dům APH 80

Autor: ÁBATON

Lokalita: Španělsko

Rok: 2014

V projektu mobilního domova španělského ateliéru Ábaton se projevuje několik zásadních architektonických témat, která se architekti po celém světě snaží dlouhodobě řešit. V první řadě jde o návrh smontovatelné a transportovatelné jednotky, kterou lze umístit prakticky kamkoli. Její proporce vznikly na základě dlouhodobé studie ateliéru. Jedná se o tři oddělené prostory o výměře 27 m2 (9x3), sedlová střecha pak dosahuje výšky 3,5 m. Kuchyně s obývacím pokojem, koupelna a ložnice pro dvě osoby ve výsledku tvoří harmonicky pojatý interiér i při svých skromných rozměrech. Rozměrné skleněné tabule otevírají vnitřek do okolí a díky masivní dřevěné konstrukci může být prakticky celá jednotka recyklována.

MINIMOD

Autor: MAPA Architects

Lokalita: Maquiné, Brazílie

Rok: 2013

Projekt MINIMOD jihoamerické kanceláře

MAPA Architects představuje prefabrikovaný modul o celkové výměře 27 m2, který využívá veškerého komfortu tovární výroby.

Klientovi na míru lze objekt zhotovit do šesti týdnů, poté jej stačí naložit na nákladní

automobil a odvézt na klientův pozemek.

Díky ocelové rámové konstrukci modulu si klient také může vybrat vlastní skladbu materiálů pro interiér či povrch fasád. Jednotka

tak může sloužit bydlení i komerčnímu využití – projekt je navíc velmi šetrný ke svému okolí, neboť nevyžaduje žádné větší zásahy do terénu. Jednotlivé moduly lze rovněž vzájemně propojovat do větších celků. Předpokládaná cena by se měla

pohybovat okolo 1000 USD za m2.

MINIMOD MAPA Architects

© Leonardo Finotti

Desginblok 2016

KOMA MODULAR s. r. o. © Alexandr Hudeček

Výstavní pavilony na DESIGNBLOK & FASHION WEEK v Praze

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Praha, Česká republika

Rok: 2016

Designové moduly CITY vyrobené

společností KOMA MODULAR sloužily na holešovickém výstavišti v Praze jako

výstavní a vyhlídkové pavilony v rámci přehlídky DESIGNBLOK & FASHION

WEEK. Snadno manipulovatelné a konstrukčně jednoduché objekty využívala společnost k prezentaci modulární

architektury. Moduly založené na licho-

běžníkovém půdorysu, které navrhla

architektonická kancelář Chybik+Kristof Associated Architects, lze kombinovat a vzájemně propojovat, přičemž boční části mohou být kompletně prosklené.

Podobné modulární jednotky jsou stále častěji využívány k jednorázovým akcím pořádaným v centrech měst.

Recyklace

Recyklace, tedy myšlenka znovuvyužití již jednou vyrobeného, je přirozeným vyústěním přemýšlení o našem prostředí a o tom, jak pozastavit plýtvání zdroji. Úspory, které recyklace přináší, jsou zřejmé už jen při představě, že jednou vyrobený produkt neztrácí svoji hodnotu, je znovu použit v novém kontextu, a naše prostředí tak není zatěžováno novým odpadem. Během recyklování se může změnit způsob využití výrobků, a nezřídka i jejich struktura, tvar a barva. Recyklované může být sexy a žádoucí.

Jak souvisí myšlenka recyklace s modulární výstavbou? Chceme a můžeme vůbec bydlet či pracovat v odpadu, v použitém ISO kontejneru, který plaval po moři, létal vzduchem, byl převážen po železnici a na nákladních autech brázdil dálnice? V současné kontejnerové architektuře, jež je ve světě poměrně oblíbená, nacházíme souhlasnou odpověď. A nejde o žádné „ošuntělé“ stavby, nýbrž právě o opak.

V útrobách ISO kontejneru je možné převážet jakékoliv zboží. Jejich doba životnosti, tedy doba, po kterou kontejner slouží svému primárnímu účelu, je překvapivě velmi krátká, ač má dispozice trvalosti. Nezřídka kontejnery absolvují pouze jednosměrnou cestu, neboť se finančně nevyplatí poslat je prázdné zpět. Je nabíledni, že nerecyklované kontejnery se mění ve stále narůstající odpad.

Jenže tyto „nepotřebné“ kontejnery se svými standardizovanými a unifikovanými rozměry, které odpovídají minimálním požadavkům na obyvatelný prostor a navíc umožňují snadnou manipulaci a skládání do prostorových celků, mohou být sekundárně využívány v architektuře a stavebnictví. Vytvořit si z repasovaných přepravních kontejnerů obydlí, restauraci či kancelář, které si v sobě nesou přívlastek odpadu, patiny protřelé světem, to je v jistému smyslu i symbolem kontroverze a revolty. V myslích většinové západní společnosti je bohužel velice silně zakořeněn systém bezhlavého spotřebního života, který se projevuje neustálou konzumací nového a produkcí nekonečného množství odpadů. Takže snaha o znovuvyužití onoho odpadu je jakousi plavbou proti proudu většiny.

Smyslem kontejnerové architektury není přímo konkurovat stávajícím technologiím výstavby, nýbrž nabízet alternativu, která může přinést řadu výhod. Jednou z nejvýznamnějších je ekonomická stránka. Zejména v dnešní situaci, kdy je poptávka po nízkorozpočtových stavbách aktuální. Stavby z kontejnerů navíc vynikají nenapodobitelnou neformální industriální krásou. Po relativně nenáročných úpravách splňují kontejnery standardy modulární buňky a nabízejí široké využití, co se funkční náplně týče. Pak už nic nebrání tomu, aby architekti popustili uzdu své fantazii a nastartovali proces nekonečného kontejnerového recyklačního dobrodružství.

„Modulární architektura je pro většinu architektů atraktivní … ale mnoho pokusů zklame z důvodů vysoké výrobní ceny, nebo protože je projekt předesignován a neodpovídá vkusu většiny. Jediná část modulární architektury, která tyto překážky hravě překonává, je kontejnerová architektura, mimo jiné z toho důvodu, že kontejnery nebyly designovány pro tento účel a mohou být prostě vyjmuty z přepravního řetězce v případě, že jsou potřebné pro stavební účely.“ (Jure Kotnik)

Domestique

Zigloo

© Nik West

Zigloo Domestique

Autor: Keith Dewey

Lokalita: Fernwood Village, Kanada Rok: 2006

Zigloo Domestique je rodinný dům se dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami a obývacím prostorem. Využívá osm přepravních kontejnerů seskládaných do tří nadzemních podlaží. Základní ideou projektu je recyklace a úspornost. Exteriér domu přiznává a zdůrazňuje industriální syrovost kontejnerů pomocí blyštivého nátěru. Schválně jsou ponechány i původní nápisy a označení jednotlivých kontejnerů. Dům má oproti standardnímu kanadskému rodinnému domku čtvrtinovou spotřebu dřeva.

„Když lidi vidí tenhle dům, neřeknou ‚No tohle… Co to má být?‘ Řeknou: ‚Aha, to je dům; a docela zajímavý.‘

Vážně, nepřeháním. Ale postavit takový dům vyžaduje poněkud více kreativity a odhodlání.“ (Keith Dewey)

Wijn of Water

Autor: Bijvoet architectuur & stadsontwerp

Lokalita: Rotterdam, Nizozemí

Rok: 2005

Restauraci Wijn of Water (Víno nebo voda) s rozlehlou terasou tvoří sestava devíti námořních kontejnerů dlouhých 40 stop (12 metrů). Budova byla navržena s ohledem na svůj dočasný charakter i omezený rozpočet. Všechny technické instalace jsou efektně umístěny z venkovní strany. Po vstupu se restaurace otevírá terasou směrem ke kanálu na řece Máze. V horním patře jsou kanceláře a místnost pro technické instalace. Je umně využito kontrastu mezi nedalekou vysokou částí města a volným pohledem směrem na řeku.

Stojící kontejner vytváří orientační bod a tvar přízemí do L kryje před východními větry.

Wijn of Water

Bijvoet architectuur & stadsontwerp © Maarten Laupman

voor doeken tegen zon anthracietgrijs RAL 7016

Container Guest House

Autor: Poteet Architects

Lokalita: San Antonio, Texas, USA

Rok: 2010

Guesthouse

Poteet Architects

© Chris Coopers

Udržitelnost tohoto domku pro hosty netkví pouze v recyklaci přepravního kontejneru. Zelená střecha je oddělena od horní části kontejneru a zajišťuje stín a proudění vzduchu, které snižují příjem tepla. Interiér je izolován pěnovou izolací a obložen bambusovou překližkou na stěnách i podlaze. Použitá voda ze dřezu a sprchy je využita pro

zalévání střechy. Navíc dům vyniká použitím dalších inovativních materiálů. Kontejner

„pluje“ na základech z recyklovaných telefonních stožárů. Terasa je tvořena ze vzduchotechnických vycpávek, umístěných do ocelového rámu, a držáky venkovních svítidel jsou z čepelí diskových pluhů, v jižním Texasu běžně používaných a dostupných.

STACK I Arcgency © Rasmus Hjortshøj

STACK I

Autor: Arcgency

Lokalita: Kodaň, Dánsko

Rok: 2015

V roce 2015 došlo k rozsáhlé transformaci severního přístavu v Kodani, kde tamní továrny ztratily svou původní funkci. The Unionkul Project představil dočasnou modulární administrativní budovu, kterou lze díky její konstrukci z lodních kontejnerů později přemístit na jiné místo. Zároveň jde o určitý experiment v oblasti prefabrikované architektury, která nabízí funkčnost i vysokou flexibilitu při vynaložení nízkých finančních nákladů. Kontejnery jsou vyskládány do úrovně tří podlaží a ve svých dispozicích nabízejí prostory pro kanceláře, zasedací místnosti i sklady. Izolační sendvičové panely jsou namontovány přímo do rámů, přiznané technické rozvody umožňují snadnou opravu. Celý objekt je opatřen šedivým nátěrem podporujícím industriální charakter prostředí.

Autopůjčovna SIXT Speedlease, CZ

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Praha, Česká republika

Rok: 2014

Minimalistický objekt složený ze dvou prefabrikovaných modulů se nachází v bezprostřední blízkosti dopravně exponovaného uzlu

Praha – Hlavní nádraží. Slouží jak potřebám půjčovny automobilů Speed lease – SIXT, tak zároveň i jako zázemí ostrahy přilehlého parkoviště. K řešení objektu z předem vyrobených modulů se přistoupilo především

kvůli snadné manipulovatelnosti a rychlosti instalace. Pod stavbou se navíc nachází hala vlakového nádraží, a tak zde jinou než modulární stavbu prakticky nebylo možné realizovat. Plech vnějšího opláštění v neutrální antracitové barvě odkazuje k industriálnímu kontejnerovému původu modulů, interiér definuje výrazný nátěr v zářivé oranžové.

Autopůjčovna SIXT Speedlease KOMA MODULAR s. r. o. © Alexandr Hudeček

Variabilita

„Dejte klientovi rámy kontejnerů, poraďte mu a nechte ho, ať si je vyplní podle svého gusta (prostor, materiály, barvy...) tak, že se s tou budovou bude moci ztotožnit. Tomu říkám architektura.“ (Han Slawik)

Dnešní doba podporuje ve vyspělém světě individualitu. Téměř každý má potřebu odlišovat se. U jedinců to je naprosto běžnou součástí života. Lidé se odlišují oblečením, parfémem, tetováním, účesem, piercingem, sportem, lenošením, filmem, četbou, divadlem nebo výchovou dětí či zdravým životním stylem. Každý je jedinečný a každý chce jedinečným být. Svoboda a relativní bohatství lidem umožňuje být pestrými, individuálními, svými. A z těchto potřeb vychází i touha bydlet, pracovat či podnikat v jedinečném prostředí, v originální budově, která přesně splní individuální potřeby každého z nás.

Originalita, jedinečnost, výjimečnost, osobitost, design, nekonformnost, funkčnost, praktičnost, dostupnost, přemístitelnost, trvalost… To je zlomek vlastností, které lidé u budov hledají pro svůj profesní i osobní život. Je tedy vůbec možné, aby mohly být

zmíněné vlastnosti naplněny jedním replikovatelným systémem? Je možné, aby nějaký jednotný stavební systém nabídl všechny uvedené vlastnosti, ke kterým lze přidat navíc nároky na velikou rychlost výstavby, potřebu nezatížit okolí stavby hlukem a špínou a nutnost cenově dostupného řešení? Nejedná se zde o protimluv – replikovatelný systém a zároveň jedinečnost řešení?

Modulární architektura je zásadně vyráběna prefabrikací, jejímž základem je replikovatelná jednoduchá konstrukce. Potud lze chápat jistou omezenost – konstrukce je přece vždy stejná… V Evropě je rozšířená konstrukce kovová, v Severní Americe naopak dřevěná. Tím, že je prefabrikovaná, je zřejmé, že továrna vyprodukuje buď to, nebo ono. Přesto ale variabilita začíná právě u této konstrukce, už jen proto, že nabízí různé velikosti kvádrů či krychlí. Jistě by další vývoj v této oblasti

mohl nabídnout i jiné geometrické tvary, nicméně původ obytných kontejnerů v ISO rozměrech odkazuje na kořeny přepravních kontejnerů – na jejich jasný a praktický ortogonální tvar. Tato hranatost je však dalšími úpravami a následným stavebním procesem mnohdy narušována a získává tím napětí vyplývající z „porušování pravidel.“

Tedy již sama modularita je dostatečně variabilní. Nicméně pravá invence a požitek z jedinečnosti každé stavby přichází při volbě fasády a skládání modulů. Tím, že jsou zdi řešeny sendvičově, je možné zvolit prakticky jakoukoli fasádu. Není ani problém s její aplikací, neboť vše je opět většinou řešeno v továrně. Samotné skládaní modulů pak nabízí dostatečně širokou škálu možností, které jsou omezeny pouze nosností a technickými vlastnostmi. Díky tomu, že v Evropě používáme kovové konstrukce, tedy

konstrukce velmi pevné, je možné vytvářet nečekaně variabilní a originální tvary domů.

Variabilita je pilířem modulární architektury. Pokud si odmyslíme variabilitu ve volbě fasády a skladby modulů, a tím výsledného vzhledu budovy, nacházíme další důležité momenty různorodosti v tom, že stavba z modulů je velmi lehce přemístitelná a rozebíratelná, přičemž není vůbec ohrožena její trvalost. Moduly lze převážet jak v hotovém stavu, tak složené, kdy jsou na místě smontovány. Modulární stavby mohou být převáženy různými způsoby, mohou být nízkoenergetické, dočasné, trvalé, stavěné na etapy. Mohou být takové, jaké chcete, aby byly. Prostě vaše, individuální!

Redondo Beach House DeMaria Design Assoc.

Redondo Beach House

Autor: DeMaria Design Associates

Lokalita: Redondo Beach, Kalifornie, USA

Rok: 2007

Originální rodinné sídlo, umístěné mezi plážovými vilami přímo na kalifornském pobřeží, je vytvořeno pomocí osmi recyklovaných kontejnerů, které se liší co do délky. Spolu s technologiemi a prvky leteckého průmyslu a tradičními, běžně dostupnými materiály, které zde byly použity, vytváří kontejnery „hybridní“ dům, který je environmentálně uvědomělý a navíc za rozumnou cenu.

Majitelé rezidence si vybavili interiér dle svého gusta, a dům tak dostál své variabilní podstatě. Nechybí například lezecká

stěna. Redondo Beach House ve své době předznamenal výrobu tzv. Logical Homes, tedy sériově vyráběných kontejnerových

obydlí, prodávaných coby produkt připravený k osazení na pozemek.

Chalet du Chemin Brochu

Autor: Pierre Morency Architects

Lokalita: Quebec, Kanada

Rok: 2007

Víkendová chata se nachází přímo v lese. Ze spleti javorů a kanadských jedlovců se vynořuje výrazná kompozice kvádrů účelně se vznášející nad

terénem, který je po velkou část roku zahalen sněhem. Základní ideou architektů bylo respektovat místo, co nejméně narušit terén a vzrostlé stromy, a tak ke stavbě chaty využili tři prefabrikované 40 stop dlouhé černé boxy – recyklované námořní kontejnery. Na doplňkové konstrukce a interiéry použili lokální materiál, totiž dřevo z již zmíněného všudypřítomného jedlovce. Dynamika stavby vychází z jednoduchého principu natočení horního kontejneru tak, že se spodním nesvírá pravý úhel.

Chalet du Chemin Brochu Pierre Morency Architects © Normand Rajotte

Restaurace McDonald’s

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Bratislava, Slovensko

Rok: 2011

Nadnárodní fastfoodová organizace

McDonald’s dlouhodobě využívá modulární výstavbu pro svoje restaurace po celém světě, především z důvodu rychlosti a ekonomiky výstavby. Také vedení McDonald‘s pro Česko a Slovensko se rozhodlo realizovat z těchto důvodů McDrive restauraci u obchodního centra Avion v Bratislavě pomocí prefabrikovaných modulů. Moduly jsou

v tomto případě výhodné nejen kvůli výše zmíněným skutečnostem, ale také proto, že umožňují snadnou demontáž a rychlou změnu vzhledu v případě, že chce firma oživit či kompletně změnit vizuální identitu. Stejně jako hamburger, je i restaurace McDonald’s spotřebním produktem, jehož náplň lze měnit v závislosti na trendech a poptávce zákazníků.

CITY moduly jako showroom luxusních aut KOMA MODULAR s. r. o. © Alexandr Hudeček

CITY moduly jako showroom luxusních aut

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Karlovy Vary, Česká republika

Rok: 2016

Na návrhu modulárního showroomu

BMW Lounge spolupracovaly dva významné subjekty na poli architektury

a designu v rámci celé České republiky: studio Olgoj Chorchoj a architektonická kancelář CMC Architects.

Dvoupatrový variabilní objekt prezentoval automobily a motocykly značky

BMW v rámci Mezinárodního filmového

festivalu v Karlových Varech, přičemž celý koncept showroomu byl zaměřen na budoucnost. Z architektonického hlediska využívá objekt pouze tři hlavní materiály: černě natřený kov jako hlavní nosnou konstrukci, velkorozměrné skleněné tabule pro oddělení vnitřních dispozic, a světlé dřevěné desky na podlahách.

Modulární letiště v Senegalu

Autor: BORCI

Lokalita: Saint-Louis, Senegal

Rok: 2022

Společnost KOMA MODULAR společně s firmou Transcon Electronic Systems dokončila výstavbu letiště v městě Saint-Louis na severu Senegalu. Jednalo se o první z pěti letišť, která bude firma v průběhu následujících let modernizovat. Současně jde o první modulární letiště na africkém kontinentu. Letištní terminál, hangár a zázemí pro zajištění chodu letiště jsou složeny z prefabrikovaných modulů, které byly vyrobeny ve výrobní hale ve Vizovicích. Po náročné přepravě na vzdálenost více než 4500 km byly pak během několika měsíců na místě smontovány. Realizace pomocí modulů byla časově i ekonomicky výhodnější.

Modulární letiště v Senegalu BORCI © KOMA MODULAR s.r.o.

Apartmány v 5* resortu na ostrově Krk KOMA MODULAR s. r. o. © VSG

Apartmány v 5* resortu na ostrově Krk

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Krk, Chorvatsko

Rok: 2016

Pětihvězdičkový resort z 25 velkoformátových modulů vyrostl během 30 dní v chorvatském letovisku Klimno na ostrově Krk. Dvanáct apartmánů poskytuje klientům prostor pro ničím nerušenou rekreaci. Modulární budovy jsou opatřeny omítkovou fasádou a sekundární sedlovou střechou. Aby výstavba apartmánů nezatěžovala

okolí hlukem a prachem, probíhalo 90 % výroby ve výrobní hale. Resort byl pak na místě vybudován za pouhý měsíc.

Modulární pekařství u obchodních center

Autor: KOMA MODULAR s.r.o.

Lokalita: Německo

Rok: 2015 - 2022

Progresivní investoři využívají výhod modulárních budov především pro rychlou návratnost svých investic a rychlost realizací. Dalším benefitem je snadné přemístění modulárních budov a možnost budování provozoven i na pronajatých pozemcích.

Výhod modulárních provozoven využívá také řetězec pekáren Backhaus Kutzer GmbH v Německu, který svá modulární pekařství umísťuje na parkoviště k nákupním střediskům. Prostor s designovým interiérem se pak stává místem k setkávání a odpočinku nad kávou a čerstvým pečivem. V okénku drive-in pak můžou zákazníci nakoupit zboží přímo z automobilu.

Modulární pekařství u obchodních center KOMA MODULAR s.r.o. © Alexandr Hudeček

Humanitarita

Modulární architekturu vždy formovaly potřeby lidí, které ve většině případů vycházely z jejich tíživé situace. Efektivita, rychlost, ekonomická úspornost, mobilita, dočasnost, relativní komfort. Těchto vlastností využívala nová obydlí po 2. světové válce, kdy bylo třeba reagovat na nedostatek financí, potřebu ubytovat válečné veterány či reagovat na populační změny. Dnes jsou zmíněné vlastnosti spjaty především s provizorními přístřešky, které pomáhají řešit situaci při katastrofách a stavech nouze. Specializovaným odvětvím architektury se postupně stává stavební činnost v rámci humanitární pomoci.

Skoro se až příčí nazývat tuto činnost a její výsledek architekturou. Slovem, jež navzdory svému významu stále zní poněkud vznešeně a nabubřele. Přesto, nebo spíš právě proto,

slovo architektura v tomto spojení zdůrazňujme. Humanitární architektura. Je to vůbec možné? Lze považovat zpravidla dočasné stavby využívané z nouze za architekturu?

Význam architektury vždy tkvěl především v tvorbě lidského životního prostředí. Architektura od počátku vytvářela lidský prostor, byla filozofií, kulturní hodnotou, chloubou, ale také jednoduše potřebou. Byla mnohdy „jen“ funkční. Význam slova architektura tedy nesmí být chápán jako pozlátko, povrchní design a dekor nebo drahý výmysl několika vyvolených. Architektura vždy byla a je potřebou lidstva. A potřeby se mění podle aktuální situace.

Co svět světem stojí, je lidstvo sužováno katastrofami, válkami a neštěstími. Dnes a denně slyšíme o katastrofách, o ozbro-

jených konfliktech, o lidech bez přístřeší, o uprchlících. Humanitární architektura je oblastí humanitární pomoci, která mimo jiné řeší potřebu dočasného ubytování, ale také vybudování prozatímních obydlí, nemocnic, škol, skladů apod. Stejně jako v případě dalších složek humanitární pomoci, tak i u těchto staveb je alfou a omegou především rychlost, lidské odhodlání, špičková logistika a adekvátní technika. Mezi další žádoucí aspekty pochopitelně patří mobilita, adaptabilita, nízká pořizovací cena a vysoká statická odolnost při relativní nízké hmotnosti, případně recyklovatelnost těchto staveb.

Právě pro tyto výše zmíněné vlastnosti nacházejí moduly a lehké rozebíratelné

konstrukce své čestné místo na poli humanitární architektury. A to ať už se pod slovy humanitární pomoc ukrývá rychlá záchrana

na místě postiženém ničivou událostí (kdo rychle dává, dvakrát dává) nebo se jedná o koncepční dlouhodobou strukturovanou výpomoc v rozvojových oblastech.

Potenciál využití modulů v dlouhodobých programech tkví zejména v tom, že jasná konstrukce a jednoduchá montáž již hotových modulů na místě nevyžaduje vysoce kvalifikované dělníky. Naopak umožňuje zapojení místních lidí do projektu, stmeluje komunitu a strukturovanou spoluprací vytváří hodnoty vyšší než pouze materiální.

Modulární systém skvěle naplňuje ono možná zprvu zvláštně znějící spojení –humanitární architektura.

„Ve světě sítí se informace o katastrofách šíří okamžitě. Tím větší je naše odpovědnost za rychlé poskytnutí pomoci. Více než 30 milionů nevyužitých standardizovaných přepravních kontejnerů je výrazný zdroj, připravený k odeslání téměř kamkoli po vodě i po souši.” (Ingenhoven Architekten)

Unit 1 Ingenhoven Architekten © vizualizace Ingenhoven Architekten

Container 1 Unit

Autor: Ingenhoven Architekten

Lokalita: kdekoliv na světě

Rok: projekt 2011

Návrh počítá s využitím více než 30 milionů nevyužitých standardizovaných přepravních kontejnerů. Kontejnerový koncept Unit 1 splňuje dvě funkce najednou. Jednak

jako klasické přepravní kontejnery dopraví na místo určení humanitární pomoc. Unit 1

kontejnery jsou ovšem také schopné po přistání zajistit okamžité přístřeší. Kontejnery

jsou vybaveny recyklovatelnými komponenty pro vytvoření dočasných obydlí, nemocnic, škol a jednotek pro výrobu elektřiny a čištění vody. Samostatné jednotky se kladou k sobě a vytvářejí podpůrné základny, polní nemocnice a provizorní obytné celky.

L’Aquila

KOMA MODULAR s. r. o. © archiv firmy

Provizorní základní škola

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: L’Aquila, Itálie

Rok: 2009

V září roku 2009 dodala KOMA MODULAR školu s dvaadvaceti třídami do italského města L´Aquila, postiženého zničujícím zemětřesením. Škola byla vyrobena, dovezena do Itálie a smontována během neuvěřitelných sedmi týdnů. První kontakt se zákazníkem proběhl na konci července a 21. září, tedy v den začátku italského školního roku, škola

úspěšně přívítala své žáky. Projekt prozatímních vzdělávacích prostor byl financován z italských státních prostředků, byl tedy kladen důraz na splnění všech protipožárních a hygienických požadavků, prokázání způsobilosti pro výrobu, včetně všech materiálových certifikátů.

Školka, kde přečkáte zemětřesení / Japonsko

Autor: HIBINOSEKKEI, Youji no Shiro

Lokalita: Saitama, Japonsko

Rok: 2016

V Japonsku jsou zemětřesení na denním pořádku, a tak se tamní architekti musejí při navrhování vypořádávat s přísnými normami. Při výstavbě nové školky na japonském ostrově Honšú se architekti rozhodli zavrhnout zavedené principy a namísto nich použít námořní kontejnery. Spojení lehkých modulů a odolných stavebních konstrukcí totiž zvyšuje celkovou odolnost stavby proti zemětřesení. Využitím kontejnerů chtěli architekti z kanceláře HIBINOSEKKEI poukázat ještě na jiný důležitý faktor: trvale udržitelné stavění. Recyklace materiálu a redukce celkové doby výstavby totiž výrazně snížily ekologickou stopu projektu.

Samotná budova školky se tak stává pro děti názorným příkladem při vysvětlování tématu životního prostředí.

Školka, kde přečkáte zemětřesení HIBINOSEKKEI

© Studio Bauhaus, Ryuji Inoue

Sociální byty

KOMA MODULAR s. r. o. ©

Sociální byty, Hamburk

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Hamburk, Německo

Rok: 2012

Jiří Hroník

Efektivní výstavba sociálního bydlení nabývá v dnešní době stále více na důležitosti. K řešení projektů určených k trvalému či střednědobému obývání/bydlení se stále častěji využívá vlastností modulárních systémů, a to především pro jejich finanční výhodnost a časovou úsporu. Obytné kontejnery byly díky své variabilitě a rychlosti realizace využity také v projektu jedenácti domů zajišťujících bydlení sociálně slabým

občanů a imigrantům v Hamburgu. Devět z objektů funguje jako „rodinné domy“.

Každý z nich rodinám poskytuje celkem čtyři dvou- až třípokojové byty, vlastní hygienické zázemí a kuchyni. Ve zbylých dvou domech se kromě tří bytů nachází také prádelna a společenská místnost. Na objekty složené z obytných kontejnerů byly dodatečně přistavěny sedlové střechy. Celková výstavba trvala pouhé dva týdny.

Karvinské

Třípodlažní přístavba

Karvinské hornické nemocnice

Autor: petit atelier

Lokalita: Karviná, Česká republika

Rok: 2020

Třípodlažní přístavba

hornické nemocnice petit atelier © Julius Filip

Po zkušenostech s nemocničními budovami v zahraničí realizovala KOMA MODULAR první modulární nemocnici v České republice. Investor zvolil modulární výstavbu zejména kvůli její rychlosti. Třípatrová přístavba Karvinské hornické nemocnice byla postavena během několika měsíců. V únoru roku 2020 byla vypracována studie, následovaly přípravné práce a vyřizování povolení. V srpnu odstartovala výroba prvních modulů, poté přišla na řadu montáž.

Od 5. ledna 2021 pak pacienti začali využívat ambulanci v přízemí budovy. První patro dočasně sloužilo pro pacienty s covidem, ale nyní plní původní záměr a je využito pro následnou péči o pacienty. V druhém patře je ortopedické oddělení s 18 standardními lůžky a 4 lůžky jednotky intenzivní péče. Součástí dodávky byl výtah, teplovodní topení a vzduchotechnika.

Solidární hotel na Seině Moon Architectures © Moon Architectures

Solidární hotel na Seině

Autor: Moon Architectures

Lokalita: Paříž, Francie

Rok: 2018

Ilustrací toho, jak mohou modulární stavby pomáhat lidem v tísni, je projekt mezinárodní humanitární organizace Association Aurore. Ta se rozhodla postavit v centru Paříže u řeky Seiny modulární bytovou budovu pro lidi bez domova. Kromě důstojného bydlení zde klienti organizace získají podporu, která jim má pomoci s návratem do plnohodnotného života.

Čtyřpodlažní modulární budova, kterou navrhla architektonická kancelář MOON Architectures, je tvořená velkoprostorovými

jedenáctimetrovými moduly firmy KOMA

MODULAR. Moduly prošly náročným procesem certifikace, jež je ve Francii pro stavby trvalého charakteru vyžadována. Atraktivní

vzhled dodala budově designová fasáda.

Výroba trvala pouze dva měsíce, následně došlo k rychlému smontování na místě.

Ikona

Modulární architektura má nepochybný vnitřní náboj a futuristický potenciál. Jeho první známky můžeme sledovat již na japonské stavbě Nakagin Capsule Tower (1972), která se stala ikonou nového pohledu v oblasti bydlení a je dodnes uznávána jako zásadní mezník v dějinách architektury.

Nepřehlédnutelnou vlastností modulárních staveb je jejich technicistní charakter. Tato skutečnost bývá dodnes většinou maskována, neboť tradiční pojetí domu vyžaduje, aby technické vybavení staveb a jejich konstrukce byly skryty ve stěnách, podlahách a pod fasádními systémy. Za průlom v tomto pojetí architektury můžeme považovat kontroverzní realizaci budovy Centre George Pompidou v Paříži (1977) italsko–britského dua architektů Renza Piana a Richarda Rogerse. Byl to vzácný případ reprezentativní veřejné budovy (galerie umění), která úmyslně vystavuje na odiv svou technickou stránku – ocelové části nosné konstrukce, potrubí rozvádějící média, konstrukce schodišť a výtahů – prvky, které bývaly do té doby vždy skrývány a kapotovány.

To, že tento potenciál má i modulární architektura, odhalil nejzřetelněji ateliér MVRDV. Nejprve se tak stalo prostřednictvím holandského pavilonu na Světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru, kde se autorům návrhu podařilo vytvořit stavbu, ve které technika a příroda nestojí proti sobě, nýbrž se vzájemně doplňují. Na vrcholu stavby pak jako symbol trvalé udržitelnosti umístili vedle větrných elektráren i kontejner. Další stav-

bou, tentokrát již celou vytvořenou z modulů, bylo Centrum pro rakovinu v Amsterdamu, realizované roku 2006. Zde se již naplno projevila estetika přiznaného modulárního systému kontejnerového charakteru.

Důkazem, že prvky modulární architektury přitahují pozornost a lákají i k další tvorbě jsou díla umělců, jako jsou Michael Johansson, Luc Deleu či Stefan Sous. Ti ve své práci používají kontejnery k tvorbě soch a objektů, které mají aktuální ekologický i společenský

podtext a snaží se upozornit na nevyhnutelné změny, které současný životní styl přináší.

Krása modulárních staveb se u nejnovějších

realizací čím dál více projevuje v možnosti vysoce precizní prefabrikace a s tím spojené možnosti vytvořit skutečný dům-stroj, jak o tom snil již Le Corbusier. Modulární stavby mají schopnost vytvářet rozličné kombinace rozmístění jednotlivých modulů, často s použitím působivého momentu konzolovitě vysunutých horních podlaží. Vnitřní vybavení se může díky prefabrikaci stát přímo designovým klenotem a podobně je na tom i fasáda, která umožňuje téměř libovolné pojednání od obrazových motivů až po celoskleněný jednolitý plášť. Vrcholem jsou pak modulární domy vybavené kinetickými mechanickými prvky, jako je otočná koupelna, která se rázem promění v ložnici, nebo dokonce dům, který se pouhým stisknutím vypínače dokáže složit do jediného kompaktního modulu. Pokrok jde stále kupředu a záleží jen na fantazii budoucích generací, kam až se vývoj modulární architektury dostane.

„Domy z ISO kontejnerů architektům a projektantům nabízejí příležitost zamyslet se nad specifickou architekturou, vlastnostmi, atmosférou… využitím modularity, konfigurovatelnosti a variability ve své podstatě vysoce racionálních a funkčních staveb.“ (Petr Šikola)

Centrum pro léčbu rakoviny (CCA – Cancer Centre Amsterdam)

Autor: MVRDV

Lokalita: Amsterdam, Nizozemí

Rok: 2006

Centrum pro léčbu rakoviny je součástí nemocnice Antonyho van Leeuwenhoeka v Amsterdamu. Vzhledem k dlouhodobému záměru přestavět a zvětšit dosavadní již nevyhovující prostory bylo nejprve rozhodnuto o výstavbě dočasného provizorního zázemí institutu. Lokalita pro jeho stavbu nebyla vybrána náhodou. Atypické umístění takovéto stavby na úzký pozemek hned vedle frekventované dálnice A 19 si vyžádalo seskládání kontejnerů do výrazného vertikálního útvaru, který v kombinaci s jasnými barvami zviditelňuje jak existenci samotného výzkumného institutu, tak existenci rakoviny, tedy závažného onemocnění jako takového.

Centrum pro léčbu rakoviny Amsterdam (CCA)

MVRDV

© Rob `t Hart

Designový showroom v Dolním Sasku

Autor: KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Lüneburg, Německo

Rok: 2012

Nedaleko města Lüneburg vznikla nová prodejna designového nábytku a interiérového vybavení firmy COMMA. Prodejní sortiment sestává z futuristických designových výrobků, které pro svou prezentaci vyžadují jiný prostor, než je tradiční zděná stavba. Firma KOMA MODULAR proto vytvořila řešení složené z jedenácti modulových kontejnerů, které jsou ve své konstrukční nahotě aktuální výpovědí o současném trendu touhy po co největší pravdivosti. Stavbu vtipně akcentují červené podpůrné nosníky ve tvaru písmene H, které vynášejí přesahující moduly druhého podlaží. Tento prvek je zčásti funkční záležitostí, zčásti designovým výstřelkem, který si klade za cíl upoutat pozornost neverbálními prostředky a zarámovat stavbu uměleckým prvkem novodobého charakteru.

Designová prodejna v německém Lüneburgu KOMA MODULAR s. r. o. © Jiří Hroník

ConHouse 2+

Autor: Jure Kotnik

Lokalita: Trebnje, Slovinsko

Rok: 2008

ConHouse 2+ je dvoupodlažní bytová

minijednotka, složená ze dvou kontejnerů k sobě vzájemně kolmých. Ukazuje, že minimální počet kontejnerů spojených inovativním způsobem může nabídnout svěží a přitom funkční architektonická

řešení. Horní kontejner vytváří nad vchodem přečnívající střechu, zároveň slouží jako přístřešek nad zadní terasou. Strop dolního

kontejneru je také terasou prvního patra. Ikonická fasáda s růžovými puntíky předvádí, jak je škála možností finálního pojednání exteriéru široká. Výběr je totiž stejně jednoduchý jako rozhodnout se, jaký si pořídit kryt mobilního telefonu.

ConHouse 2+

Jure Kotnik

© Vid Brezočnik

Český pavilon EXPO 2015 v Miláně

Autor: Chybik+Kristof Associated Architects / KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Milán, Itálie

Rok: 2015

Český pavilon EXPO 2015

Chybik+Kristof Associated Architects / KOMA MODULAR s. r. o.

© foto Lukáš Pelelch

Soutěž na návrh českého národního pavilonu pro přehlídku EXPO 2015 v Miláně, která se pořádala roku 2013, vyhrála brněnská kancelář Chybik+Kristof Associated Architects. Architekti navrhli elegantní budovu skládající se z jednotlivých modulů. Modulární systém umožnil po skončení výstavy demontáž celé budovy a její převoz zpět do sídla české společnosti KOMA, která pavilon realizovala. Bílý plášť budovy kon-

trastuje s nosnou konstrukcí sytě červené barvy v parteru, kterému vládne veřejný bazén s výraznou plastikou. Interiér vznikal ve spolupráci s předními českými designéry a nabízel výstavní prostory a restauraci. Střecha byla pojata jako veřejně přístupná zahrada s výhledem na celý areál. Pavilon získal bronz za nejlepší architekturu v rámci celé výstavy.

Český pavilon z výstavy EXPO 2015 přemístěn do Vizovic

Autor: Chybik+Kristof Associated Architects / KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Vizovice, Česká republika

Rok: 2018

Český pavilon z výstavy EXPO 2015 v Miláně byl po ukončení výstavy přemístěn do Vizovic. Zde nyní plní funkci polyfunkční administrativní budovy. Na přebudování galerijních prostor na administrativní budovu se podílelo architektonicko-designerské studio Olgoj Chorchoj.

V interiérech se střídají materiály, jako je železo, sklo či dřevo. Vnitřní prostor

je otevřený až po střechu. Atriem se od prvního podlaží vzhůru vine umělecká instalace Barbory Šlapetové, která tvoří

výrazný kontrast s industriálním prostředím. Na střeše se nachází posezení a bylinková zahrada s výhledem na areál firmy, přírodu i na Vizovice.

Český pavilon z výstavy EXPO 2015 přemístěn do Vizovic Chybik+Kristof Associated Architects / KOMA MODULAR s. r. o. © Julius Filip

Dům České televize na Filmovém festivalu v Karlových Varech

Autor: KOMA MODULAR s. r. o. / Adéla Bačová

Lokalita: MFF Karlovy Vary, Česká republika

Rok: 2017

Mladá česká designérka Adéla Bačová navrhla modulární objekt pro zázemí a propagaci České televize na 52. ročníku Filmového festivalu v Karlových Varech. Jednotlivé moduly otevřeného domu jsou uloženy na montované ocelové konstrukci. Zvýšení horní části pomocí této konstrukce vyvolává dojem, že dům levituje nad okolím. Z vizuálního hlediska dochází také k barevnému kontrastu mezi sytě červenou ocelovou konstrukcí a zářivě bílými moduly s lichoběžníkovým půdorysem. Celá plocha střechy slouží jako venkovní terasa s výhledem do ulic města. Uprostřed objektu se nachází studio České televize, sloužící výrobě i vysílání denních reportáží; v přízemí je kavárna s cukrárnou a technické zázemí.

Dům České televize na Filmovém festivalu v Karlových Varech KOMA MODULAR s. r. o. © Alexandr Hudeček

Casa Oruga

Autor: Sebastian Irarrazaval Delpiano

Lokalita: Santiago de Chile, Chile

Rok: 2012

Projekt rodinného domu Casa Oruga na úpatí And tvoří čtveřice rovnoběžných linií sestavených z recyklovaných lodních kontejnerů. Jejich umístění vychází především ze sklonu pozemku v horském svahu, ze kterého se otevírá výhled na město Santiago de Chile. Pro dispozice domu bylo použito celkem dvanáct klasických kontejnerů, přičemž jeden z nich má otevřenou střechu a slouží jako bazén a terasa. V místě

kontaktu s terénem došlo k zalomení kontejnerových řad směrem vzhůru, čímž na jejich koncích vznikly šikmé světlíky. Díky vzájemným odstupům kontejnerů je umožněno lepší větrání i osvětlení objektů ze dvou stran. Výhledy z vnitřních dispozic umožňují hlavně okna na celou výšku modulů, exteriér domu pak tvoří rezavý plech, který se vizuálně doplňuje s narudlými kopci okolí.

Casa Oruga Sebastian Irarrazaval Delpiano © Sergio Pirrone

Vývojové a inovační centrum modularity

Autor: Chybik+Kristof Associated Architects / KOMA MODULAR s. r. o.

Lokalita: Vizovice, Česká republika

Rok: 2021

Žádný pravý úhel, zelená střecha v úrovni přilehlé komunikace: Budova VICM v areálu firmy KOMA MODULAR boří zažité stereotypy o modulární výstavbě. Díky spolupráci s architektonickým duem Michal Krištof a Ondřej Chybík se podařilo vybudovat unikátní prostor s plochou 170 m2 tvořený z 13 konstrukčních celků.

Nový systém z atypických modulů spočívá v kombinaci prostorových a plošných modulů. Na základech jsou uloženy podlahové plošné moduly, na ně prostorové moduly lichoběžníkového půdorysu, které obsahují veškeré vybavení a zázemí (toalety, technická místnost, sklady, kuchyňka, multimediální místnost, vzorkovna apod.). Ty fungují jako sloupy, které vynášejí moduly střech. Hlavní prostor není vyskládán z modulů, ale tvoří jej prázdno mezi nimi.

„Tím, kdo přežije, není ani ten nejsilnější, ani nejinteligentnější jedinec, nýbrž ten nejpřizpůsobivější.“ (Charles Darwin)

Slovo závěrem

Věříme, že se nám v této knize podařilo odkrýt a ozřejmit zásadní skutečnosti z historie modulární architektury. Její relativně krátká, ale bohatá minulost je pro dnešní tvorbu důležitým zdrojem inspirace. Ať už to jsou nepřehlédnutelné počiny Buckminstera Fullera, fenomén Tomáše Bati nebo japonský Metabolismus, všechny tyto jednotlivé prvky společně skládají mozaiku, která jako pevný základ utvrzuje stabilní pozici modularity na jevišti celosvětových architektonických snah.

Doufáme, že vybrané realizace ve vás vzbudily zájem a přesvědčení, že budoucí potenciál staveb tohoto druhu se rozvíjí čím dál větší měrou a nabízí nečekané možnosti využití. Dnes si ještě nedokážeme představit, jaké proměny vnímání estetiky staveb lidstvo čekají v příštích desetiletích. Jisté však je, že současné snahy napovídají směřování k ryzosti obyčejného materiálu, nutnosti přijetí trvale udržitelného postoje jako standardu a k co nejefektivnějšímu stavění a celkové racionalitě produkce.

Vyznání

„Člověk, který pracuje, nepotřebuje nikomu působit problémy.“ „Příležitosti se násobí, jsou-li uchopovány, a mizejí, jsou-li promeškávány.“

„Život je jen dlouhý řetězec příležitostí.“

Příležitost být u toho, tvořit něco nového, dávat dohromady lidi pro společnou věc, dokazovat sám sobě a mnohdy i jiným nedůvěřivým lidem, že vše, co ve firmě děláme, má smysl, mne vždy hnala vpřed a nutila chápat se stále nových a nových příležitostí a výzev.

Nebylo těch třicet let vždy lehkých, ale i v těch těžkých chvílích, kdy jsme bojovali o každou zakázku, mě nikdy neopouštěla ta fantastická představa, ta jedinečnost vymýšlení a vyrábění stavby v podmínkách linkové výroby – stavby, která není stavbou v tradičním slova smyslu, ale vlastně dílcovou stavebnicí.

Vytrvalými inovacemi, posedlostí čistotou a kvalitou, sny o promyšlené výrobní lince – tím vším se postupně ve firmě vytvořila kultura: stav, kdy inovace působí jako potrava pro člověka. Já jen mohu konstatovat, že lidé, kteří denně navrhují a vytváří nové a nové kreace modulárních staveb a architektury, jsou ti praví nadšenci, kteří obohacují náš život.

Modulární výstavba je pro mě osobně prostředkem, který mi umožňuje naplňovat mé životní poslání – pomáhat vytvářenými výrobky a každodenní prací lidem na celém světě. Problém zajištění rychlého bydlení a nutných sanitárních podmínek se stává stále aktuálnějším. Nám ve firmě se to již mnohokrát potvrdilo. Bylo to u dodávek modulárních objektů pro uprchlíky v Německu během války v bývalé Jugoslávii, nebo třeba při budování zázemí pro české stavbaře v Turkmenistánu.

Nové myšlenky v modulární výstavbě, dodávky CITY modulů, budování modulárních továren kdekoliv na světě, nebo třeba levné dílcové domy se mohou stát tím, co obor modulární architektury posune v budoucnu kupředu. I tato kniha posouvá náš obor kupředu a já bych chtěl poděkovat všem, kdo se na jejím vzniku podíleli.

„Máme před sebou ještě mnoho práce.“

Stanislav Martinec, majitel a Managing Director firmy KOMA

Doslov

Když jsme před lety zahájili činnost v oblasti modulární výstavby, pouze jsme tušili možnosti tohoto způsobu stavění. Z počátku jsme hlavně dodávali dočasné budovy z obytných kontejnerů do Německa jako ubytovny pro azylanty nebo zařízení staveniště pro stavební firmy. Od počátku působení naší společnosti jsme firmou orientovanou hlavně na export. Zkušenosti zahraničních firem, které před námi měly třicetiletý náskok, nám ukázaly směr a možnosti modulární výstavby. V každém oboru se vyvíjejí nové metody, které jsou stále rychlejší, kvalitnější a cenově výhodnější. A přesně taková je i modulární výstavba ve stavebním oboru. Modulární výstavba nás proto uchvátila a začali jsme tuto metodu stavění propagovat i v České a Slovenské republice. Pořádáme konference o modulární architektuře a každým rokem vyhlašujeme architektonické soutěže s touto tématikou.

V české kotlině jsme se však od počátku prosazování modulární výstavby setkávali s předsudky. Pro konzervativní českou společnost, která má negativní zkušenosti z výstavby panelových domů, bylo velmi problematické si představit, že se kvalitní domy mohou stavět i jinak než z cihel. Zpřísňující se normy v oblasti požadavků na tepelné vlastnosti obálky budovy však prokázaly, že splnit tyto normy dokážou pouze sendvičové konstrukce, pokud nechceme mít cihelné zdi tlusté na metry. Modulární výstavba prochází stejným scénářem přijetí veřejností jako dřevostavby. Podobně jako modulární stavby, také dřevostavby využívají vlastností sendvičových suchých konstrukcí.

Modulární stavby mají navíc přidanou hodnotu ve strojírenské výrobě celých modulů a v možnosti demontáže a opětovné montáže budovy na novém místě. Medvědí službu modulární výstavbě v České republice ale dělají různé kontejnerové firmy, které pouze vyrábějí nebo pronajímají obytné kontejnery pro zařízení staveniště, ale nazývají tyto sestavy obytných kontejnerů také modulární výstavbou. Zákazník si pak pod tímto pojmem představuje nevzhledné sestavy kontejnerů a je nutně zmatený.

Průkopníci modulární architektury jsou často přirovnáváni k jazzmanům. Jazz se líbí také úzce vyhraněné skupině hudebníků, ale když mu propadnou, propadnou mu na celý život. A taková je i modulární výstavba– jedněmi zavrhovaná a druhými obdivovaná a oslavovaná.

Potěšitelné je, že nikoho nenechá chladným, a že v lidech vyvolává emoce. A co víc si můžeme přát!. Jak všichni víme, právě pozitivní emoce jsou hnací silou všech nákupů; proto si přejme, aby převládaly jen kladné pocity, a my vám můžeme slíbit, že budeme dělat všechno pro to, aby modulární stavby vyvolávaly právě a výhradně jen ty „správné“ emoce.

Martin Hart, autor, ředitel vývoje a inovací

MgA. Jiří Kout autor, editor

Jiří Kout vystudoval herectví na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU

v Praze. Od roku 2009 působí v achitektonickém časopise EARCH.CZ, kde od konce roku 2009 do konce roku 2011 působil na pozici šéfredaktora. Nyní zde zastává pozici ředitele. Během svého působení v EARCH.

CZ byl hlavním organizátorem odborných architektonických konferencí a festivalů (Křižovatky architektury 2009 v Praze, Modulárna architektúra v meste 21. storočia v Bratislavě 2010, ARCH FOR PEOPLE v Praze 2011). Vedle působení v EARCH.CZ se nadále věnuje herectví a filmové scénáristice.

Martin Hart vystudoval VUT FAST Brno, obor konstrukce a dopravní stavby se specializací na geotechniku. V roce 1991 absolvoval postgraduální studium na London Business School. Po studiích krátce působil jako odborný asistent na katedře geotechniky VUT FAST Brno. V roce 1992 založil společně se Stanislavem Martincem společnost KOMA MODULAR s. r. o., jež vyrábí obytné kontejnery a v České republice popularizuje modulární architekturu. V této společnosti působí dodnes na pozici ředitele marketingu. V současnosti nadále přednáší na různých odborných akcích se zaměřením na modulární architekturu a modulární výstavbu.

Ing. arch. Jaroslav Sládeček autor

Jaroslav Sládeček vystudoval roku 2007 Fakultu architektury ČVUT v Praze. V průběhu studia absolvoval půlroční studium na College of Architecture, Planning and Design na Kansas State University v USA. V letech 2007–2011 působil v několika českých i zahraničních ateliérech (Holandsko, Japonsko). V současné době studuje doktorský studijní program v oboru teorie architektury na FA ČVUT v Praze a zároveň působí jako šéfredaktor webového portálu EARCH.CZ.

Ing. Martin Hart autor, editor

Kateřina Frejlachová je studentkou posledního ročníku Fakulty architektury ČVUT

v Praze. Na jaře 2012 absolvovala čtyřměsíční studijní stáž na Graduate School of Architecture, Hosei University

v Tokiu (Japonsku). V současné době se věnuje tvorbě diplomového projektu a redakční práci pro EARCH.CZ.

Matěj Beránek se dlouhodobě věnuje teorii architektury a urbanismu. Bakalářské studium na Fakultě humanitních studií UK v Praze zakončil prací na téma územního plánování, v současnosti pokračuje na téže fakultě v magisterském studiu elektronické kultury

a sémiotiky. Absolvoval také studijní pobyt na Technische Universität v Drážďanech.

O architektuře píše pro řadu médií, v současnosti působí jako redaktor převážně v časopisech EARCH.CZ

a Dům a zahrada. Spolupracuje také s architektonickými kancelářemi na mediálních a komunikačních strategiích

a spoluorganizuje celorepublikovou architektonicko-urbanistickou soutěž pro studenty SUPERSTUDIO.

Bc. Kateřina Frejlachová autorka

Matěj Beránek autor

Použitá literatura

Elektronické zdroje

Houseboat - Wikipedia, the free encyclopedia, vyhledáno 10. 8. 2012.

URL: http://en.wikipedia.org/wiki/Houseboat

ZAŠLÉ ČASY ŽIVOTA V MARINGOTKÁCH - Národní muzeum, vyhledáno 10. 8. 2012.

URL: http://www.nm.cz/Historicke-muzeum/Vystavy-HM/ZASLE-CASY-ZIVOTA-V-MARINGOTKACH.html

Baťův mrakodrap - Wikipedie, vyhledáno 20. 8. 2012.

URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Baťův_mrakodrap

František Lydie Gahura | Architektura Zlína, vyhledáno 20. 8. 2012.

URL: http://architekturazlin.cz/frantisek-lydie-gahura

Wichita House by R. Buckminster Fuller (1944-1946) at Housing.com, vyhledáno 10. 8. 2012.

URL: http://www.housing.com/categories/homes/history-prefabricated-home/wichita-house-r-buckminster-fuller-1944-1946.html

Airstream, Inc, vyhledáno 13. 8. 2012.

URL: http://www.airstream.com

Stanley History Online - Ferry Lane Prefabs, vyhledáno 25. 8. 2012.

URL: http://www.stanleyhistoryonline.com/Ferry-Lane-Prefabs.html

Mobile home - Wikipedia, the free encyclopedia, vyhledáno 10. 8. 2012.

URL: http://en.wikipedia.org/wiki/Mobile_home

Liberty Homes Manufactured Home Builder History, vyhledáno 10. 8. 2012. z URL: http://www.mobilehome.net/manufacturer_history/liberty_homes.htm

Habitat 67 - Wikipedia, the free encyclopedia, vyhledáno 15. 8. 2012.

URL: http://en.wikipedia.org/wiki/Habitat_67

Richard Rogers + Architects, vyhledáno 15. 8. 2012.

URL: http://www.centrepompidou.fr/education/ressources/ENS-Rogers-EN/ENS-Rogers-EN.html

shigeru ban: earthquake relief shipping container houses, vyhledáno 10. 8. 2012.

URL: http://www.designboom.com/weblog/cat/9/view/15995/shigeru-ban-earthquake-relief-shipping-container-houses.html

Tištěné zdroje

SLAWIK, Han. Container Atlas: A Practical Guide to Container Architecture, Die Gestalten Verlag, 2010.

KOTNIK, Jure (Editor). Container Architecture, Links Books, 2008.

ECHAVARRIA, Pilar M. Portable Architecture and unpredictable surroundings. Links Books, 2009.

BROTO, Carles. Compact houses. Links Books, 2005.

ŠIKOLA, Petr. Domy z lodních kontejnerů – disertační práce k získání akademického titulu Ph.D. ČVUT Praha, 2011.

Další související literatura

SMITH, Ryan E. Prefab Architecture: A Guide to Modular Design and Construction, Wiley, 2010.

SIEGAL, J.; KRONENBURG, R.; CORDESCU, A. Mobile: The Art of Portable Architecture, Princeton Architectural Press, 2002

GIANINO, Andrew. The Modular Home, Storey Publishing, 2005.

SAWYERS, Paul. Expanded Discussion: of the Method for Converting Shipping Containers into a Habitable Steel Building, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2011.

KAUFMANN, Michelle; REMICK, Cathy. Prefab Green, Gibbs Smith, 2009.

Seznam ilustrací

titulní strana Vývojové inovační centrum modularity, Vizovice KOMA MODULAR s. r. o. © Julius Filip

2 one2one STUDIO WG3

© STUDIO WG3

6 Designová prodejna v německém Lüneburgu KOMA MODULAR s. r. o.

© Jiří Hroník

8 Wichita House Richard Buckminster Fuller

10 Studentské ubytování na modulárním hausbótu Pegu Projects and Engineering

© Pegu Projects and Engineering

11 House-boats

© Ernest M. Pratt

12 Maringotka

13 Sears Kit House – model

115 Sears

13 Sears Kit House

Sears © Canadian 2006

14 kiosk Slinge – Jeřáb

Bijvoet architectuur & stadsontwerp

© Scagliola Brakkee

16 Baťův mrakodrap

Vladimír Karfík

17 Dymaxion House Richard Buckminster Fuller

18 Wichita House

Richard Buckminster Fuller

19 Karavan Airstream

© Flickr

20 Historický projekční ateliér © Saab AB

23 AIROH House

© Magnus Manske

23 Mobile home

© Riverviews Homes, Inc.

25 ISO kontejnery

© mmw architekten as

26 Bayside Marina Hotel

Yasutaka Yoshimura Architects

© Yasutaka Yoshimura Architects

29 Habitat 67

Moshe Safdie

© Magnus Manske

30 Wimbledon House Richard Rogers © Iwan Baans

32 Container City

34 Nakagin Capsule Tower Kisho Kurokawa © Jaroslav Sládeček

36 Ilustrační foto z výroby KOMA MODULAR s. r. o.

© Jiří Hroník

39 Fotografie dobového propagačního materiálu

Mobimont

© KOMA MODULAR s. r. o.

40 Výrobní haly ve Vizovicích

© KOMA MODULAR s. r. o.

40 Výrobní haly ve Vizovicích

© KOMA MODULAR s. r. o.

41 Moderní výrobní hala

KOMA MODULAR s. r. o.

© Jiří Hroník

42 Designová prodejna v ně-

meckém Lüneburgu

KOMA MODULAR s. r. o.

© Jiří Hroník

44 – 45 El refugio inteligente

Aitor Iturralde & Carles

Cabratosa

© Meritxell Arjalaguer

46 – 47 Manifesto House

James & Mau + Infiniski

© Antonio Corcuera

48 – 49 Zázemí golfového klubu

Pegas Lozorno

KOMA MODULAR s. r. o.

© Alexandr Hudečekr

50 – 51 El refugio inteligente

Aitor Iturralde & Carles

Cabratosa

© Meritxell Arjalaguer

52 – 53 Designové moduly Fashion

Line RELAX

KOMA MODULAR s. r. o

© Julius Filip

54 – 55 Bayside Marina Hotel

Yasutaka Yoshimura Architects

© Yasutaka Yoshimura

Architects

56 – 57 Dům z přepravních kontejnerů

Ross Stevens

© Petra Alsbach-Stevens

58

59 Bayside Marina Hotel

Yasutaka Yoshimura Architects

© Yasutaka Yoshimura

Architects

60 – 61 Škola Otrokovice

KOMA MODULAR s. r. o.

© Marek Malůšek

62 – 63 Jídelna pro zamětnance

KOMA MODULAR s. r. o.

© Marek Malůšek

64 – 65

Modulární přístavba

4* hotelu v Paříži

KOMA MODULAR s. r. o.

© Alexandr Hudeček

66 – 67 Administrativní budova firmy

KOMA RENT v Praze

KOMA MODULAR s. r. o.

© Julius Filip, Alexandr

Hudeček

68 – 71 Hypercubus

STUDIO WG3

© Karin Lernbeiss

72 – 73 VIP záchodky

KOMA MODULAR s. r. o.

© TOI TOI & DIXI a ADCO

74 – 75 Dům APH 80

Atelier ÁBAON

© Juan Baraja

76 – 77 MINIMOD

MAPA Architects

© Leonardo Finotti

78 – 79 Desginblok 2016

KOMA MODULAR s. r. o.

© Alexandr Hudeček

80 – 81 Guesthouse

Poteet Architects

© Chris Coopers

82 – 83

Domestique

Zigloo

© Nik West

84 – 85 Wijn of Water

Bijvoet architectuur & stad-

sontwerp

© Maarten Laupman

86 – 87

Guesthouse

Poteet Architects

© Chris Coopers

88 – 89 STACK I

Arcgency

© Rasmus Hjortshøj

90 – 91 Autopůjčovna SIXT Speedlease KOMA MODULAR s. r. o.

© Alexandr Hudeček

92 – 95 Redondo Beach House

DeMaria Design Assoc.

© DeMaria Design Assoc.

96 – 97 Chalet du Chemin Brochu

Pierre Morency Architects

© Normand Rajotte

98 – 99 McDonald’s

KOMA MODULAR s. r. o.

© Alexandr Hudeček

100–101 CITY moduly jako

showroom luxusních aut KOMA Morular s. r. o.

© Alexandr Hudeček

102–103 Modulární letiště v Senegalu BORCI

© KOMA MODULAR s.r.o.

104–105 Apartmány v 5* resortu na ostrově Krk

KOMA MODULAR s. r. o.

© VSG

106–107 Modulární pekařství u obchodních center

KOMA MODULAR s.r.o.

© Alexandr Hudeček

108–109 Dětský domov z kontejnerů

4D and A Architects

© Dennis Guichard

110–111 Unit 1

Ingenhoven Architekten

© Ingenhoven Architekten

112–113 L’Aguila

KOMA MODULAR s. r. o.

© archiv firmy

114–115 Školka, kde přečkáte zemětřesení HIBINOSEKKEI

© Studio Bauhaus, Ryuji Inoue

116–117 Sociální byty

KOMA MODULAR s. r. o.

© Jiří Hroník

118–119 Třípodlažní přístavba

Karvinské hornické nemocnice petit atelier

© Julius Filip

120–121 Solidární hotel na Seině Moon Architectures

© Moon Architectures

122–123 ConHouse 2+

Jure Kotnik

© Vid Brezočnik

124–125 Centrum pro léčbu rakoviny Amsterdam (CCA)

MVRDV

© Rob `t Hart

126–127 Designová prodejna v německém Lüneburgu

KOMA MODULAR s. r. o.

© Jiří Hroník

128–129 ConHouse 2+

Jure Kotnik

© Vid Brezočnik

130–131 Český pavilon EXPO 2015

Chybik+Kristof Associated Architects

© archiv firmy

132–133 Český pavilon z výstavy EXPO 2015 přemístěn do Vizovic

Chybik+Kristof Associated Architects / KOMA

MODULAR s. r. o.

© Julius Filip

134–135 Dům České televize na Filmovém festivalu v Karlových Varech

KOMA MODULAR s. r. o.

© Alexandr Hudeček

136–137 Casa Oruga

Sebastian Irarrazaval

Delpiano © Sergio Pirrone

138–139 Vývojové a inovační centrum modularity

Chybik+Kristof Associated Architects / KOMA

MODULAR s. r. o.

© Julius Filip

140 Centrum pro léčbu rakoviny

Amsterdam (CCA)

MVRDV

© Rob `t Hart

I Module I Module

Za přispění firmy KOMA MODULAR s. r. o., ve spolupráci s art Echo s. r. o.,

Počet stran 152, 3. vydání

Žádná část této publikace nesmí být kopírována nebo rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

© 2023 KOMA MODULAR s. r. o. Všechna práva vyhrazena.

Vytištěno: První dobrá, s. r. o. adresa: Hajní 1354,198 00 Praha 9 – Kyje