KNIHY&Info
3/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Přiznávám se, že… Jablko Doors: Brány vyhozené z pantů Toulky českou minulostí 1-1000 ČERNÝ KŮŇ O chůzi v ledu NĚKOLIK OTÁZEK PRO… Jaze HORKÉ INFO Nakladatelé nakupovali
Stehlík DONNA TARTTOVÁ Román Donny Tarttové začíná v deštivém dubnovém dopoledni v newyorském Metropolitním muzeu, kde vybuchne bomba. Výbuch ale není pouhou záminkou na sáhodlouhé vyšetřování útoku, jde i o náhodu, která zasáhne do života vypravěče tohoto příběhu, Thea Deckera, a stane se zlomovým okamžikem v jeho životě. Theo totiž z muzea po explozi vychází bez matky, ale s prstenem starého obchodníka se starožitnostmi a vzácným miniaturním obrazem holandského mistra Fabricia s názvem Stehlík. Donna Tarttová je v americké literatuře nepochybně zvláštním zjevem. Autoři antologií literatury amerického Jihu nebo ženské prózy na ni často zapomínají, protože její tři romány od sebe dělí pokaždé desetiletí, a tak ji s další knihou vydavatelé a kritici představují znovu. Autorka tří románů – Tajný příběh, Malý přítel a Stehlík – si soukromí úzkostlivě střeží, přestože díky Pulitzerově ceně, kterou v roce 2013 získala za svůj zatím poslední román, několik rozhovorů přece jen poskytla.Ve všech jejích románech se opakuje motiv vraždy, násilného činu, který poznamená mladé vypravěče – v Tajném příběhu jsou to studenti prestižní americké vysoké školy, v Malém příteli dvanáctileté děvče s psychicky labilní matkou a otcem, který jí zmizel ze života. Šestnáctiletý Theo tohle děvčátko v mnohém připomíná – matka zemře při výbuchu v muzeu a otec odešel od rodiny rok předtím. V průběhu prvních měsíců po katastrofě se o něj postará bohatá rodina jednoho spolužáka. Později se přihlásí
otec, který syna odveze do Las Vegas. Ve Spojených státech asi neexistují protikladnější města k životu – New York je více méně evropské, přeplněné město s historií, která je reálná a hmatatelná nejen pro Thea, ale i pro náhodné návštěvníky a turisty. Las Vegas je uměle vytvořeným městem uprostřed nevadské pouště, město hříchu a hráčské vášně. Theo bloudí a ztrácí sám sebe – při životě ho drží přítel Boris, přistěhovalec z Ukrajiny, předčasně vyspělý středoškolák, který pro Thea představuje cestu do světa alkoholu, dalších drogových závislostí a kriminality. Boris mu říká Potter, protože mu připomíná dětského čaroděje z knih J. K. Rowlingové. Ale není to jen vnějšková podoba, která Thea s tímto hrdinou spojuje, společnou mají i osiřelost, tajemství – obraz malého stehlíka připoutaného ke stojanu, jehož hodnotu Theo nedokáže pochopit ani vyčíslit, jakož i brutalitu okolního světa zaslepeného nedůvěrou, přetvářkou a závislostí. Závislost je jedno z hlavních témat tohoto románu. Rozostřená optika, přes kterou Theo vidí svět ve stavech opojení, zkratkovité chování a rozhodnutí, jejichž následky jsou nezvratné – to vše jsou nejpoutavější pasáže této masivní, 730-ti stránkové knihy. Samozřejmě – Stehlík je románem s množstvím postav a zápletek, čímž připomíná realistické romány Charlese Dickense (dokonce se tu objevuje důležitá postava jménem Pippa), ale jinak je podobnost s viktoriánským mistrem spíš v náhodných setkáních, která mění k nepoznání osudy vypravěče a ostatních postav. Aňa Ostrihoňová, redaktorka a překladatelka, spolupracovnice Slovenského rozhlasu
Z NOVINEK Přiznávám se, že… Jaume Cabré
Doors: Brány vyhozené z pantů John Densmore
Své vyprávění, v podstatě jeden pře dlouhý dopis nebo vzkaz, začíná hlavní hrdina příběhu, Adrià Adrèvol ve chvíli, kdy mu lékař diagnostikuje nevratnou chorobu mozku, degenerativní postup, díky němuž se z jeho paměti a vědomí vytratí vše, co tam vložil, ať vzdělání nebo vzpomínky a představy. V potřebě a touze vzdorovat osudu, který slepě trhá životy bez výjimky, rozvíjí vyprávění o lásce ke knihám, vědění i k houslím, ale zároveň se tu košatí mnoho dalších vrstev. Jaume Cabré napsal knihu, v níž prochází časem od 14. století do konce 20., ale i prostorem – do klášterních cel, houslařských dílen, do koncentračních táborů, koncertních síní i uměleckých ateliérů.
Peníze už dokázaly rozložit mnohá nerozlučná přátelství. Bubeník legendárních The Doors se naštval na své bývalé spoluhráče za to, že dál při svých koncertních vystoupeních těží z jejich kdysi společné slávy. Když trvali na tom, že to oni můžou, podal na ně žalobu. Brány vyhozené z pantů ukazují další odvrácenou stránku rocku, která u nás není tak známa jako zničující dopad slávy spojený s užíváním drog a alkoholu, který často vedl k tragickému konci mnoha hvězd včetně Jima Morrisona. Poodhaluje zákulisí smluv o použití písní v reklamách i to, jak byvší rebelové své písně prodávají k propagaci produktů masové spotřeby a takto se zapojují do mašinérie, kterou dříve napadali.
Jablko Michel Faber
Toulky českou minulostí 1-1000 (audio komplet)
Je stará dobrá Anglie skutečně tak stará a jak to asi mohlo být s tou její dobrotou? Víme to už z jeho předchozí knihy Kvítek karmínový a bílý – Faber umí vykouzlit atmosféru zašlých časů, ale rozhodně nepíše nic pro staromilce. V kulisách viktoriánské Anglie se vedou vlastně zcela současné souboje o hrdost, čest, lásku a přátelství. Celkově se zdá se, že mravy, spjaté s konkrétní historickou epochou, odolaly zubu času víc, než jsme si možná mysleli. Platí tedy, že to základní v člověku je navěky namícháno? Staré známé Sugar a Clara se vracejí a tentokrát v povídkách dokazují, jak bystrým pozorovatelem ženského myšlení autor je.
Těm, kteří o české historii nechtějí vykřikovat jen několik nesouvislých hesel, nezbývá nic jiného, než najít si solidní materiály a studovat. Ideálně hodně číst, poslouchat, ptát se a doplňovat prázdná místa a souvislosti. Inspirován knihami Petra Hory Hořejše, začal Český rozhlas vysílat v roce 1995 rozhlasový pořad Toulky českou minulostí. Neuvěřitelných 1000 dílů těchto českých audio dějin mohou teď mít školy, knihovny i individuální zájemci po ruce pěkně pohromadě. Vrátit se k jednomu z nejposlouchanějších rozhlasových pořadů posledních dvaceti let znamená jedinečnou možnost. Nebojte, nemusíte přece poslouchat všech 437 hodin najednou!
Černý kůň
O chůzi v ledu, Werner Herzog
Když se Werner Herzog 23. listopadu 1974 pěšky vydává na téměř osmisetkilometrovou cestu do Paříže, nachází se v životní fázi, v níž v období mezi snímky „Aguirre, hněv Boží“ a „Fitzcarraldo“ vytvoří své umělecky nejsilnější filmy. Vyráží spontánně, aby, jak sám tvrdí, tehdy těžce nemocné 78-leté filmové vědkyni Lotte Eisnerové, která byla jeho mentorkou a zářným vzorem, zabránil v tom, aby umřela. „A pak jsem v neochvějné víře, že když za ní přijdu pěšky, tak zůstane naživu, nejkratší možnou cestou vyrazil do Paříže.“ A Herzog pokračuje: „Krom toho jsem tehdy taky chtěl se sebou být sám.“ Jedinec v boji s přírodou – i to je téma knihy O chůzi v ledu. Tu přírodu, kterou musí překonat, přemoct, však chodec nachází také v sobě samém. Kolem něj jsou bezútěšná předměstí a hory odpadků, prostě středoevropská příroda 20. století. Nicméně i tam, kde se Herzog vystavuje původním přírodním silám, zůstávají tyto vždy jen prostředkem k účelu – kontrastním prostředkem sloužícím ke zkouškám a zviditelňování specificky lidských schopností. Příroda sama není v díle Wernera Herzoga nijak zvlášť zajímavá. Není estetická ani etická; ve vztahu k člověku je prostě lhostejná. Jsou zážitky, které si bez ztráty civilizovaného pohodlí prostě člověka nenajdou. Jsou zážitky, které si člověk musí vydupat i proti rozumu. A pozor – Lotte Eisnerová žila ještě několik dalších let.
NĚKOLIK OTÁZEK PRO…
…JAZE Kreslíte Opráski sčeskí historje tři roky. Jakou máte motivaci kreslit dál a dál? Česká historie je velice bohatá. A pochopitelně hlavně – lidi to baví. Navíc mám proti jiným vědeckým institucím velkou výhodu – když třeba zítra motivaci ztratím, nic se neděje, nikdo mě nebude popotahovat, že nepokračuju.
Je kreslení stripů po třech letech ještě stále zábava? Není to už jen strašná dřina? Dřina to byla i na začátku, Ale zábava je to pochopitelně pořád. Kdyby pro mě práce v našem Ústafu nebyla zábavou, nedělal bych to. Příjemné je, že se to líbí víc lidem, než jsem čekal. Na začátku jsem Opráski kreslil pro pět, šest přátel, pro skupinku divných lidí na serveru Okoun.cz. Rozšíření obrázků dál mě skutečně velmi překvapilo. Přibývalo jich – až to bylo najednou na knihu, takže dneska jsem moc rád, že je mám hezky pohromadě v hmotné podobně knížky. A i na facebooku počet zájemců narostl až k číslu 60 000.
I po třech letech jsou vám stále doručovány výhrady k prznění českého jazyka? Výhrady chodí do Ústafu konstantně. Emailem, klasickou poštou… Výhrady mají většinou lidi starší generace, takže těch klasických dopisů je celkem dost. Prý vám vytýkají i to, že máte špatný vliv na děti, protože je učíte pokřivený obraz české historie? Ne všechno, co je kreslené, musí být nutně pro děti. To tady u nás ještě poměrně dost lidí nechápe. Je pravda, že u nás třeba komiks nemá bůhví jakou tradici. Je to kreslený – tak je to zábava pro děti. Ale tak to přece vůbec není. Jaké jsou reakce oficiálních historiků? Většinou kladné. Jsou rádi, že se o jejich oboru vůbec víc mluví.
Historik Mikuláš Kroupa z organizace Paměť národa si nedávno postěžoval, že došel k tristnímu zjištění, že studenti gymnázia nedokázali odpovědět na otázku, co se dělo v českých zemích v letech 1938, 1968 a 1989. Máte podobou zkušenost s takovou absolutní neznalostí moderní české historie? Tu zkušenost nemám jenom já, ale víc lidí. A hlavně – tu zkušenost má lidstvo už od nepaměti. Už od pradávna se jako červená linka táhne hořekování, že máme zkaženou mládež, která nic neví a jistě přivede naší civilizaci do
MRKNI NA OKO KOSMASU
www.kosmas.cz/oko
záhuby. Proti tomu ovšem stojí nezpochybnitelný civilizační pokrok. Čím to je? Problémem je, že starší generace ve své absolutní většině nemůže pochopit, jak je možné, že mladí neznají ty události, kteří oni na vlastní kůži prožili. Pro další generaci je to ale už jen historie. Stejná jako například bitva u Slavkova. Ano, je to smutné poslouchat někdy gymnazisty, jak debatují o tom, jestli dal Havel v roce 1968 popravit Slánského nebo to bylo naopak. Z toho člověk radost mít nemůže, ale je to vlastně úplně normální. Musíte každý váš kreslený strip těžce vysedět nebo to jde hravě? Ne, nemusím si sednout a něco ze sebe potit. To už by se z toho vytrácela ta prvotní radost. A těch námětů jsou skutečně stovky. Nestává se mi, že bych si řekl: Ježíšikriste, co já tam dám! Témata jsou daná českou historií, netřeba si nic vymýšlet.
Jak se vám, bez ohnutí historie, daří nacpat konkrétní situaci do čtyř obrázků a podobně omezeného množství textu? Formát je daný, musím se vejít. Je třeba si uvědomit, že na jedné straně jsou dějiny a na druhé straně je dějepis. Čili popis toho, co se stalo a pohledy na to jak a proč se to stalo. Pohled na jednu a tu samou událost může být na různé straně barikády zcela odlišný. Takže – pohledy jsou různé. A já mám ten svůj, pochopitelně jedině správný. A závěrem: Opráski jsou pouze vaším dílem, nebo na nich dělá víc lidí?
Opráski jsou výsledkem bádání celého našeho Ústafu. Je ale pravda, že se dost často stane, že do něj většinou nedochází nikdo jiný než já. Někdy dostanu námět na zpracování nějaké události zvenku, ale ten většinou nestojí za nic. Znáte to, co si člověk nevymyslí sám, to nemá. Takže dokud mě to bude bavit, tak budou další Opráski z české, ale třeba i světové historie přibývat, pokud ne, může se stát, že se v našem Ústafu zhasne a bude konec. připraveno z rozhovoru, který vedl s Jazem Martin Veselovský v internetové televizi DVTV
KRESLÍŘ JAZ Zůstává v anonymitě a jeho skutečnou tvář fanoušci svérázných dějepisných kreslených stripů neznají. Prý studoval historii na Univerzitě Karlově a nyní pracuje v Historickém ústavu Akademie věd ČR. To jsou informace, které jakožto městské legendy kolovaly v podzemí, a k nimž se na zcela výjimečně pořádaných besedách se svými čtenáři, kde vystupuje v masce Zmikunda, prý sám autor přiznal.
&…&
&
1 DENÍK HEREČKY
Do Prahy přijede začátkem února jeden z mediálně nejznámějších umělců současnosti, čínský výtvarník Aj Wej Wej. 5. 2. bude debatovat v Knihovně Václava Havla, když předtím uvede otevření své instalace Zvěrokruh u Veletržního paláce. Vytvořil ho v roce 2010 podle plastik, které v 18. století navrhli dva evropští jezuité pro dvůr císaře Čchien-lunga z dynastie Čching. Víc o životě umělce v komunistické Číně najdete v knižním rozhovoru Viselec.
&
V závěru minulého roku vyšly po několikaletých přípravách písňové texty Oldřicha Janoty Kytara s palmou. Po Jaroslavu Hutkovi, Vlastimilu Třešňákovi, Vladimíru Mertovi a Karlu Krylovi se tak k zájemcům konečně dostal soubor, který ukazuje, jak nutně je dobré písničkářství i dobrou poezií. Knihu začátkem února vhodně doplní komplet 8 CD, které k vydání připravilo vydavatelství Indies a obsáhne známé písně, nikdy nevydané nahrávky i nové studiové skladby.
PS. Aňa Geislerová
2 KRVAVÝ NORSKÝ KRIMI SNÍH
Půlnoční slunce Jo Nesbø
&
Začátkem února dorazí do českých kin film Dánská dívka. Film, po jehož uvedení na benátském filmovém festivalu stáli a tleskali diváci deset minut. Byl natočen režisérem Tomem Hooperem podle knižní předlohy redaktora amerického nakladatelství Random House Davida Ebershoffa, která právě vychází česky. Jde o působivý román napsaný podle skutečného příběhu dánské malířky Gerdy Wegener a jejího manžela Einara, který jako první na světě podstoupil několik operací ke změně pohlaví.
&
Literární portál iLiteratura založila v roce 2002 překladatelka Jovanka Šotolová jako první český web, přinášející recenze a informující o dění na českém knižním trhu. Před Vánocemi iLiteratura nabídla zájemcům zajímavou mobilní aplikaci, zdarma stažitelnou do vašeho chytrého telefonu. V situaci, kdy stojíte v knihkupectví, a nestačí vám informace uvedené na knize, naskenujete telefonem ISBN a rázem se dostanete k informacím, které portál o knize má ve svém archivu.
Horké info
3 31 NÁMLUV ZA MĚSÍC
Rande Iva Roze
Před vydáním českého překladu zahraniční knihy musí nejprve nakladatel koupit licenci. U české pobočky literární agentury Andrew Nurberg jsme se zeptali, na co zajímavého v uplynulém roce čeští nakladatelé autorská práva nakoupili. K trhákům roku bude jistě patřit biografie režiséra Star Wars George Lucase, kterou vydá Paseka. Již druhé české vydání Ready Player One, napínavého sci-fi románu o prolnutí počítačové hry a reality, chystá Euromedia, pravděpodobně i proto, že Steven Spielberg ohlásil film. A ještě jednou sci-fi – co to asi udělá se žánrovými fanoušky, když se vydá první kniha, která získala všechna hlavní světová žánrová ocenění (Hugo, Nebula i Arthur Clarke Award). Autorka Ann Leckie, název originálu Ancillary Justice, vydá Albatros. Neuvěřitelně zní zpráva o tom, že mladý Američan Garth Risk Hallberg vydal svůj debut City On Fire na 944 stranách! Přesto se prý o něj strhla mezi americkými nakladateli taková bitva, že posledních deset účastníků aukce nabízelo milión dolarů! Ještě neuvěřitelnější je, že práva na takhle rozsáhlou prvotinu neznámého amerického autora koupilo nakladatelství Práh! Nakladatelství Jota zase přijde se dvěma non-fiction tituly: Winter Is Coming Garryho Kasparova přináší kritický pohled na politiku Vladimira Putina. Knihu legendárního trenéra Alexe Fergusona Leading ocení nejen sportovní fanoušci, ale i manažeři a pracovníci v oboru lidských zdrojů.