KNIHY&Info
4/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Českoslovenští prezidenti Rande Pohlavní životy siamských dvojčat Odpady ČERNÝ KŮŇ Matouš NĚKOLIK OTÁZEK PRO… Aňu Geislerovou HORKÉ INFO Jeffery Deaver
Pouze pro VIP JENS LAPIDUS Teddy je kriminálník. Ovšem polepšený. Za únos si odseděl osm let a vězení mělo přesně ten účinek, na který přísahají jeho zastánci. Už se tam nechtěl vrátit. Raději bude sekat dobrotu. Jenže znáte to: chcete-li pobavit Boha, seznamte ho se svými plány. Teddy po propuštění logicky nemá práci a navíc na něj dolehnou stíny minulosti. Má vrátit jakýsi dluh o jehož existenci neměl do té doby ani ponětí. Jenže nemít zaměstnání a potřeba vrátit značný obnos zpět do lidského podsvětí hrozí jediným – vrátit se zpět k „rychlým“ penězům. Tedy ke zločinu. Naštěstí se na něj obrátí advokátní kancelář s nabídkou velmi dobře placené zakázky. Má pomoci najít uneseného muže a jeho kvalifikací je spolu se schopností bystrého úsudku dokonalá znalost prostředí. Koneckonců sám si únos „odkroutil“.„Philip Schale byl dneska večer tiptop – nepřekonatelný. Celý outfit: třicet dva tisíc u Hanse Alldeho – prvotřídní košile, navíc objednaná na zakázku přímo z Itálie.“ Asi si umíte Philipa představit. „Vystajlovaný“ chlapík, který se narodil se zlatou lžičkou puse, takže nikdy neměl do kapsy hluboko a do žlabu vysoko. Není divu, že se dostal do hledáčku únosců a skočil s kleštěmi uštípnutým prstem a kladivem způsobenými ranami svázaný na statku. Zraněný a vydíraný. Únosci chtějí miliony a dost je zaskočí, že banky mají své stropy pro převod takových částek, zvláště jde-li o převod do malé thajské banky. Situace se jim vymyká z rukou, trpělivost se vytrácí, nervozita narůstá. Přichází ke
slovu kleště a kladivo. Pokud by se jednalo jen o únos pro peníze, což se v tomto případě dá předpokládat, tak situaci komplikuje fakt, že Philipa těsně před únosem kdosi přepadl a bez vysvětlení ho donutil vstoupit na tenký led zátoky. Philipa měl už předtím někdo v hledáčku a policie to nebyla. To vše je potřeba při vyšetřování, které nechce rodina svěřit kriminalistům, vzít v úvahu. Důvodem soukromého pátrání jsou časté úniky informací prosakující do bulváru vždy, když je vyšetřována nějaká vlivná či bohatá osoba. Únosci by se o postupu policie mohli dočíst z novin. Není potřeba jim dávat informace až pod nos. A pak je tu ještě další hrdina – Emelie, koncipientka právnické kanceláře, která ve vidině služebního postupu dře od nevidím do nevidím. Je morálně bezúhonná, snaživá a dostane za úkol kontaktovat Teddyho a spolupracovat s ním na případu. Zejména poslední bod se ukazuje jako takřka nesplnitelný, neboť Teddy si „spolupráci“ představuje po svém. Tedy ignorováním jakékoli spolupráce. Jenže díky svým zkušenostem ví co dělá. A dělá vše proto, aby zůstal na správné straně zákona. Původně záporák se stává pracovitým klaďasem. Kniha jako správná detektivka graduje až do posledních stran, jenže hlavním rozuzlením není kdo a proč unesl Philipa na jehož osvobození se Teddy podílí. Až úplně nakonec se ukáže, že jeho osmiletý pobyt za mřížemi měl jiný důvod. Ale ten by slušný recenzent prozradit neměl. Ale může naznačit. Stal se figurkou ve hře vysoce postavených pedofilů. Topi Pigula, cestovatel a čtenář
Z NOVINEK Českoslovenští prezidenti
Pohlavní životy siamských dvojčat
Od Masaryka po Havla. Kdepak kladeč věnců, prezident je mnohem významnější a důležitější persona. Dokáže hýbat s politiky, dokáže mnohé a často k tomu nepotřebuje ani pravomoci. Může dokonce chvíli dělat lidi lepšími nebo horšími – a to je sakra zodpovědnost. Může dát rozkaz vojákům – k útoku nebo k ústupu. Může sedět na pražském Hradě, ale sloužit cizí moci. Může být vydírán silnějšími a nucen ke kompromisům. Osobnosti prezidentů stály v průběhu let v čele československého státu, utvářely jeho dějiny, avšak samy byly dějinným vývojem také ovlivňovány. I s ohledem na to je cenné, že kniha nabízí co nejobjektivnější pohled.
Podívám se z okýnka a na něj se cpe čočka kamery, jako by ji přivolala. Tlustá nána v růžovým přeskakuje skelnýma očima ze mě na reportéra a křičí, jako by žalovala: „To je ona! To je ona! Je hrdinka!“ A můj odraz v tý čočce mi říká, že se tvářím pěkně vyjeveně. Dojde mi, že se budu muset pochlapit, a když ta růžovka po milióntý zakvičí tím magorským hláskem: „Panečku, vy jste vážně hrdinka,“ už se maličko usmívám a říkám si: Jo, třeba jo.“ Ženská dvojice Lucy a Lena jsou další nezapomenutelné figury slavného trainspottingového autora. Jedna velkohubá, druhá jenom velká. Jakmile se skamarádí, začnou teprve pod floridským sluncem temné problémy.
Marie Ryantová a kol.
Irvine Welsh
Rande
Odpady
Iva Roze přiznává, že celkem 31 schůzek podstoupila, protože byla rozvedená, nezadaná. „Zamýšlela jsem se nad tím, jak se hledá partner. Nechtěla jsem se registrovat na seznamkách. Dělám věci na vlastní kůži a pak o nich píšu, a tak jsem to tak uskutečnila i v tomto případě.“ Experiment probíhal příznačně v květnu, od čehož si zřejmě autorka slibovala zvýšený index jarní přitažlivosti. Výsledkem bádání jsou kapitoly s názvy jako Krasavec Bruno, Zajíček Nazim, Neviditelný Jarda, Tim s názorem na všechno, Láskyplný Jonas, Pohodář Clive… A také poznání, že cizinci jsou otevřenější než Češi a že mít 31 večerů za sebou setkání v restauracích může být o zdraví.
Pamatujete na knihy Tyranie okamžiku, čili knihu o tom, jak spoříme čas, abychom ho měli stále méně, nebo na Syndrom velkého vlka, knihu o to, že nadbytek a přebytek nám vlastně moc štěstí nepřináší? Norský sociální antropolog o té naší civilizované modernitě psát prostě umí. Daří se mu, že nad jeho knihami lidé začnou přemýšlet o svém životě. Tak třeba: jak za sebou nenechávat takový odpadkový svinčík? S odpadem často nakládáme jako se zubní pastou v tubě s pevně zašroubovaným víčkem: zmáčkneme ji, ale pasta se pouze přemístí z jedné strany tuby na druhou. Jen třídit odpad nestačí, protože on existuje dál, i když vám ho odvezou z očí.
Iva Roze
Thomas H. Eriksen
Černý kůň Matouš, Jiří Cieslar
Deník si filmový kritik, redaktor a pedagog Jiří Cieslar psal až do své sebevraždy v lednu 2006. Ten z posledních let pojmenoval po křestním jménu svého psychoterapeuta, který mu pomáhal čelit depresivním atakům. Matouš je svazek probolený, vzniklý v jedné obrovské krizi, jež se nakonec ukázala být krizí finální. V lamentačních, chrlených, manických i jinak hrocených, ne vždy snadno čitelných tocích Cieslar – až klukovsky ohromen, jak přiznává, formátovacími možnostmi textového editoru v počítači – střídá typy písma dílem systematicky, dílem dle libosti. Sazba knihy tohle vše uchovává. Zapisuje si, co mu Matouš R. na sezeních a v terapeutické skupině řekl, k čemu jej vybídl, kudy jej naviguje, co se ve skupině dělo, kdo se jak chová, jaké si kdo s sebou přinesl osobní téma. Cieslar zaznamenává své každodenní konání, svůj pohyb po městě, v rodině, v zaměstnáních, zmiňuje dřívější „předmatoušovskou“ minulost. Ovšem „zaznamenává“ není úplně adekvátní sloveso: pisatel totiž neustále (sebe) reflektuje, v zápisech se neodbytně spékají informace a interpretace. Cieslar sám sebe permanentně oslovuje, nahlíží, hodnotí, kritizuje, vybízí – vybízí ke změně, k radikálnímu obratu, k usebrání se, k novému začátku, který je třeba stůj co stůj učinit… A Matouš je i kniha milostná, je příběhem (marného) volání po ještě jednom velkém milostném vztahu. Josef Chuchma, z recenze pro Orientaci Lidových novin
NĚKOLIK OTÁZEK PRO…
…AŇU GEISLEROVOU Knížka PS. je souborem časopiseckých sloupků. Vy jste je několik let psala pro časopis Elle. Čí to byl původně nápad? Ten nápad měla Andrea Běhounková a Ivona Petružálková z Elle. Je záhadou, jak si tak tipnuly, že kromě toho, že mám známou tvář, umím taky nějak obstojně psát. Možná věděly, že jsem kdysi dělala pro filmový měsíčník Premiere rozhovory s kamarádama hercem, takže asi odtud nabyly dojmu, že bych mohla. A nakonec to dopadlo tak, že je z toho kniha. Kniha, o kterou je mimořádný zájem. Dokonce před Vánocemi se vyprodala a zoufalí lidí ji nemohli sehnat. Byla jsem z toho plná ambivalentních pocitů. Na jednu stranu šťastná, jak se knize u čtenářů dobře daří, na druhou stranu smutná, protože mi bylo jasné, že dotisk knihy do Vánoc už nestihneme. Ona je totiž plná všelijakých kreseb a vlepovánek a vybarvení a vůbec věcí, co se musejí udělat ručně. Pro všechny, kdo si ji nemohli koupit před Vánocemi tak připomínám, že už zase je. Tak jestli ji ještě chcete, tak si ji kupte a nevybodněte se na to! Psát pro časopis určitě vyžaduje termínovou disciplínu. Jste ta, co si na psaní udělá čas a napíše věc v klidu, předem nebo píšete pod tlakem, na poslední chvíli? Vůbec nejsem disciplinovaná. Napsat text jednou za měsíc bylo maximum. Dokopat se k něčemu je pro mě obtížný. Dokonce jsem dostávala v časopise tzv. falešné dřívější uzávěrky, protože mě tam znali. To když jsem zjistila, tak bylo zle, protože po mně ještě musela text sestra Lela ilustrovat, takže jsme byly ty poslední, na které se čekalo.
Ve vašem psaní je evidentní rozpor. Na jedné straně nerada veřejně mluvíte o svém soukromí, na druhé jsou vaše deníkové zápisky hodně otevřené… Já pochopitelně věděla, že píšu něco do časopisu, který každý měsíc čte několik desítek tisíc lidí. Byla jsem si toho vědomá, ale zároveň jsem zjistila, že neumím psát něco jen tak obecně. I když několik neutrálních témat jsem napsala, ale to bylo většinou ve chvíli, kdy jsem osobně žila nějaký těžký věci a říkala jsem si: tak tohle teda fakt popisovat nechci. Ale jinak jsou ty moje deníky vlastně něco podobného jako Instagram. Takové je to nevážné, ale přitom to o člověku vypovídá. Jen tak zlehka, mimochodem, ale místy až dost. Když jste vzpomněla neutrální témata, je to třeba ta kapitola o meruňkové marmeládě?
MRKNI NA OKO KOSMASU
www.kosmas.cz/oko
No, meruňková marmeláda je pro mě naopak docela osobní věc, přímo symbol dětství. To byla tátova specialita, vždycky kolem toho bylo celkem rušno a hlasito, takže to není nic neutrálního. Obecné kapitoly tam jsou třeba o sportu.
Knihu PS. jste zároveň namluvila jako audioknihu. Bavilo vás to? No bylo to vážně těžký. Mnohem osobnější. Často teprve při nahrávání jsem si uvědomila, co jsem to do knížky vlastně napsala. Ne nadarmo se některé věci dají hůř vyslovit než napsat. Byla i místa, která byla najednou pro mě dojemná. Třeba kapitoly o tátovi – to se mi úplně stáhnul hlas a nešlo mi to. Překvapila jste sama sebe něčím nebo pobavila se při zpětném čtení vlastních textů? Bude to znít asi dost blbě, ale ano, občas jsem se sama sebou pobavila.
Vy jste si po narození syna Maxe dala od herectví krátkou pauzu, ale teď už jdou do kin zase dva filmy, kde hrajete – Anthropoid a Polednice, hrajete i v seriálu Mattoni. A právě natáčím další film. Dočkala jsem se romantické komedie, protože já jsme vlastně ještě žádnou komedii netočila. A tím pádem ale vlastně nevím, jestli to vůbec umím. Každopádně hrozně jsem po takovém natáčení toužila…a teď je to tady. Spolu s Ondřejem Vetchým a jednou malou holčičkou děláme, jak by řekl můj nejmladší syn, takový srandy.
V březnu bude mít premiéru už zmiňovaná Polednice, uváděná v promo materiálech jako horor. Vážně to bude horor? No musím říct, že když jsme dělali postsynchrony, tak přestože tu jednu scénu dobře znám a přesně jsem věděla, co se stane, tak jsem se přesto tak příšerně lekla – a to k tomu ještě nebyl zvuk. Jak to nakonec bude fungovat jako celek se nikdy neví, ale strašidelný to je hodně. Tak ono už to téma samotné – matka, která nezvládá. Najednou už to pro mě nebyla jen nějaká básnička z povinné četby, ale úplně jinak jsem té matce rozuměla.
Připraveno podle rozhovoru, který na Českém rozhlase vedla Jolana Voldánová. Foto Julie Vrabelová / Barletta Production.
AŇA GEISLEROVÁ (1976) Aňa Geislerová (1976) jedna z nejobsazovanějších českých hereček. Pětkrát obdržela filmovou cenu Český lev za hlavní i vedlejší role ve filmech jako Želary nebo Nevinnost.
&…&
&
1
Zrada, přežití, pomsta – promíchat a vytřepat příběh. Velmi správně pochopil režisér Alejandro González Iňárritu (Amores perros, 21 gramů, Babel, Birdman), že kniha Michaela Punkeho v sobě ukrývá silný příběh o základních lidských emocích. Další legenda Divokého západu, tentokrát o chlápkovi, který překvapil svět svých nepřátel pekelně tuhým kořínkem. Funguje i bez DiCapria, přesvědčte se v knize s podtitulem „román nezdolné vůle“.
&
Chodíte na literární čtení? Máte rádi, když vám svoje dílo čte autor? A víte, že existují dnes i studiové nahrávky literátů? Za edicí Hlasy stojí spolek, jehož členy jsou nakladatelství Triáda, manželé Růžičkovi, Studio Bystrouška a dramaturg Ivan Arsenjev. Ti postupně oslovují autory a některé překladatele, aby načetli svoje práce ve studiové kvalitě. Pořídit si zatím můžete jedenáctku jmen, mezi nimiž je třeba Pavel Zajíček, Karol Sidon, Jiří Pelán, Vladimír Binar, Andrej Giňa, Ivo Vodseďálek, Jáchym Topol…
DENÍK HEREČKY
PS. Aňa Geislerová
2 KONCE RUDÉHO ČLOVĚKA
Doba z druhé ruky Světlana Alexijevičová
&
Před 60 lety, 31. ledna 1956, zemřel A. A. Milne, autor Medvídka Pú. Slavná kniha, kterou autor napsal pro svého jediného syna Christophera Robina, vyšla poprvé v roce 1926. Česky vyšel jeden z nejslavnějších dětských příběhů už dvanáctkrát. Přestože v minulosti bylo ilustrátorů i u nás hned několik, v současné době trvají majitelé autorských práv na původních ilustracích E. H. Sheparda. To mohou ještě deset let, pak bude Medvídek Pú právně volný a kdoví, co všechno se s ním stane.
&
Čtenářská gramotnost je pro život knih existenční záležitostí. Mít dobré informace o knihách a dalších uměleckých oborech čtení nepochybně pomáhá. Pořad Mozaika Českého rozhlasu Vltava už 20 let každý všední den 2–3 hodiny informuje o kulturním dění. Prostor věnovaný knihám a jejich autorům byl v Mozaice vždycky podstatný. Vlastně ani dnes není ve veřejném prostoru místo, kde by měla literatura větší zastání. Tedy poslouchejte, aby se vám lépe četlo. Mozaika, stanice Český rozhlas 3 – Vltava, pondělí – pátek 6.30 – 9.00 / 16.00 – 17.00.
Horké info
3 DENÍK BOJE S DEPRESÍ
Matouš Jiří Cieslar
Do Čech přijede Jeffery Deaver. První informace říkají, že by to mělo být někdy v dubnu. Sběratelé literárních zážitků a podpisů si tak budou moci autora Sběratele kostí užít live. Jeffery Deaver (1950) patří ke světové špičce žánru krimi a thriller. Vydal něco ke třicítce knih, kterých se po světě prodalo kolem 20 miliónů výtisků. Autor, kterého v CZ vydává nakladatelství Domino, má za sebou i nabídku od Flemingových dědiců, aby napsal novou bondovku. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo,“ říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli devíti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví.“ Deaver si obdivuhodně osvojil návyky bestselleristy. Svůj úkol napsat jednu knihu ročně bere zodpovědně. Stejně zodpovědně, jako když si kdysi usmyslel, že bude psát pro prestižní noviny (Wall Street Journal a New York Times), a jakmile zjistil, že diplom z novinařiny ke splnění snu nestačí, dostudoval si ještě svižně práva. Jeho zatím poslední česky vydaná kniha se jmenuje Zapadákov, na podzim 2016 pak vyjde v CZ jeho nová kniha rhymeovské série The Steel Kiss.