KNIHY&Info
7/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Kavárnička v Kábulu Pod rouškou noci Vojna nemá ženskú tvár Kniha týdne ČERNÝ KŮŇ Čáp nejni kondor NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Miloše Doležala HORKÉ INFO Jarní knižní čtvrtek
No není to krása? KURT VONNEGUT jr. Jeden by si myslel, že od Kurta Vonneguta jr. (1922–2007) už jsme četli všechno, co stačil napsat. Ale vždycky se ještě něco česky nevydaného najde. Teď vychází jeho sebrané promoční projevy. Je jich devět a je to, pokud vám ten autor nějak zásadně neleze na nervy, taková roztomilá literární drobnost, ze které ale Vonnegut docela plasticky vyčuhuje. Nezní to na první poslech zrovna nejrajcovněji – devět veřejných projevů v knize. Jenže není důležité, že jsou to projevy, ale to, kdo je pronáší. A tohle je ten Vonnegut, kterého jsme mohli číst už za bolševika, protože se posmíval celý život nemyslícím lidem v Americe a tak se nezdál místním cenzorům tak nebezpečný. Jenže chyba lávky – Vonnegut při svém psaní myslel na pitomce jaksi nadnárodně, což jsme my, jeho místní čtenáři, okamžitě dobře chápali. Nikdy se nebál napsat, že „císařpán je vůl, a korunovanej.“ Vždycky jsme si do jeho vět dokázali dosadit aktuální postavy. Myslím, že nás nejedna z českého veřejného života napadne i při tomhle čtení. Vonnegut býval vždy sarkastický a ironický, volnomyšlenkář, levičák, pacifista. Časem se stal osobním nepřítelem Bushů a války v Iráku. Pro svoji schopnost mluvit autenticky k mladým byl ale Vonnegut oblíbeným promočním řečníkem, přestože nikdy žádnou vysokou nevystudoval. Na rozdíl od většiny promočních řečníků, kteří mají pro všechny příležitosti jednu předem připravenou řeč, v níž jen zamění jméno příslušné univerzity,
Vonnegut si pokaždé přichystal něco originálního. Třeba už v roce 1999 říkal absolventům: „Doufám, že víte, že televize a počítače nejsou vaši přátelé a že vaše duševní schopnosti nezvyšují o nic víc než výherní automaty. Chtějí po vás jen to, abyste nehybně seděli a nakupovali všelijaké krámy a hráli na burze, jako by to byla partie blackjacku.“ Ano, měl několik oblíbených témat, které hned čtenáře „sebraných projevů“ praští přes oči. Patří mezi ně varování před mocí hamižných peněz, přednostní uznání pro práci učitelů nebo kupříkladu agitace za potřebu vychutnávat letmé příjemné chvíle života, při kterých se na moment zastavíme a řekneme si (tak to učil Vonneguta jeho strýc Alex): No není to krása? Jeho poselství absolventům zdaleka nejsou jen samý med. Pokaždé v nich zaznívá Vonnegutovo zoufalství nad ničením planety či opovržení politiky, kteří nás zatahují do války, zatímco jim samým vzhledem k věku a postavení nic nehrozí. Zmiňuje též potřebu široké rodiny (sám měl tři děti z prvního manželství, tři adoptoval po úmrtí své sestry, čtvrté se svojí druhou ženou) a obřadů dospívání, které v minulosti dodávaly společnostem sílu a jejichž absence sužuje tu naší. Vonnegut píše, že „spisovatel je v první řadě učitel“ a jeho proslovy k absolventům vždy obsahovaly ponaučení, které se nese celým jeho dílem, ponaučení, jež neomaleně pronese postava v jednom z jeho raných románů a které předával fanouškům, když od něj žádali radu: „Znám jen jedno pravidlo – ksakru, musíte být laskaví.“ Tomáš Weiss, Oko Kosmasu