KNIHY&Info
8/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Matkou ze dne na den Pestré vrstvy Skici/Sketches Za slovem ČERNÝ KŮŇ Sarajevská princezna NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Annu Militzovou HORKÉ INFO Novinky z Vyšehradu
Bruce PETER A. CARLIN Životopis Bruce Springsteena, jenž Peter Ames Carlin nazval stručně Bruce, nabízí široký pohled na život a tvorbu umělce, který přes hvězdnou slávu a stejně velké příjmy nikdy nezapomněl na to, odkud vyšel, a zároveň si vždy uchoval uměleckou integritu. A nejen proto se Carlinovi podařilo napsat biografii, jež se vý borně čte, a přitom nesklouzává k povrchní fascinaci zpěvákovým postavením v pop music či jeho stamilio novým majetkem. Carlin, zkušený novinář s praxí v The New York Times či magazínu The People, totiž dokázal vyhmátnout, co je na Springsteenově život ním příběhu nejdůležitější, totiž právě ono již zmíně né, možná až paličaté lpění na něčem, co by se dalo označit za jednotu svědomí a konání, tedy fakt, že se Springsteen nikdy, i když si tím v danou chvíli možná škodil, neslevil nejen ze svých uměleckých, ale také lidských, občanských či morálních zásad. Carlinova úspěšná biografie přitom není samozřejmostí, ostatně o Springsteenovi vyšlo knih vskutku požehnaně a ani u nás není Bruce první knihou, která o slavném zpěvá kovi vyšla. V jednom důležitém se však liší – Carlin se Springsteenem opakovaně hovořil, nečerpá tedy pouze ze sekundárních zdrojů, lze tak, ač to není výslovně řečeno, vnímat jeho biografii za autorizovanou. Jak píše v závěru: „Bruce Springsteen dal jasně najevo, že ode mě žádá jediné – poctivý příběh o svém životě. Pozval mě do svého světa... A dlužno dodat, že o sku tečně poctivý, tedy nic nezastírající pohled se Carlin
nejenže pokusil, ale také jej dosáhl. Springsteen je přeci natolik velký bourák, že by snad nevadilo, kdyby se některé temnější stránky potlačily, bagatelizovaly. Ovšem takhle si Carlin nepočíná, nezatajuje, z jak pro blematického prostředí zpěvák vyšel, rozebírá i jeho „personalistiku“, tedy to, jak si vedl coby kapelník. Dočteme se tedy nejen o silně problematickém vztahu se silně problematickým otcem, který s nikým ne komunikoval a vysedával hodiny ve ztemnělé kuchyni, dozvíme se o trapném incidentu, kdy Springsteen při koncertě dovlekl na pódium svou bývalou přítelkyni, fotografku, a pak ji nechal před všemi ochrankou vyhodit, nebo o tom, jak vznětlivý a hrubý ke svému štábu Springsteen býval... zároveň, aniž by jej jakko li omlouval, se Carlin snaží přijít na to, proč se tak choval, rozklíčovat jeho složitou osobnost. Carlinovi se také podařilo zachytit růst člověka, který v mládí pro padl muzice a je jí ochoten obětovat vše, věnuje se jí na více než plný úvazek – a nerozpakuje se tedy, cítí-li, že je to pro jeho další umělecký růst nutné, sáhnout k nepříjemným krokům. Výpovědi členů jeho kapely E Street Band, jež byla více než doprovodnou skupi nou, spíše rodinou, mluví jasně o pocitech, jaké měli poté, co Springsteen kapelu v roce 1989 rozpustil. Píše ovšem i o tom, jak se nakonec Springsteen ke své staré lásce, k téhle kapele, vrátil, i o tom, co to znamenalo pro jeho další tvorbu, probírá i to, co poznali také naši fanoušci, tedy Springsteenovy několikahodinové koncerty, jeho touhu hrát, hrát, hrát. Josef Rauvolf, překladatel a literární publicista
Z NOVINEK Matkou ze dne na den
Skici/Sketches
Máte dlouholetou kamarádku, která najednou zemře, a zůstanou po ní dvě děti, o které se nemá kdo posta rat, protože chlapi jsou fuč a babička už je příliš stará. Děti jste nikdy ne měla a najednou se to na vás všechno navalí. Je to něco jiného než dělat do noci v kanceláři a cestou domů se stavit na dvojku ve vinárně. Představ te si, že tuhle knihu napsala regulérní dyslektička, která si přesto psaní zvolila za svou hlavní profe si. A ve sv ých knihách se věnuje velkým tématům, která ovšem pojímá bez sentimentu, sladkobolnosti a klišé. Snad také proto, že sama má pět dětí, z toho jedny dvojčata, jejichž největším koníčkem je chůze rozdílnými směry.
Zajímá vás, jak si kreslí čeští archi tekti jako jsou Eva Jiřičná, Jan Kaplický, Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Martin Rajniš, Vladimír Sitta, Alena Šrámková a další? Jak si čárají do skicáků první tvary a umístění v prostoru? Jak svobodně pracuje jejich fantazie? Kniha kreseb s odkazy na stavby, které z nich vzešly, mapuje nejen českou architekturu, ale i lidskou stránku profese. Těm, kterým se pod rukama na papíře rodí nejrůznější stavby, v krátkých textech v knize vysvětlují, co pro ně skicování znamená. „Když člověk listuje touto knihou, uvědomí si, jak jsou skici jednotlivých autorů odlišné a jedinečné, asi stejně jako otisky prstů nebo DNA,“ uvedl v knize Ivan Vosecký.
Rowan Colemanová
Ján Stempel a kol.
Pestré vrstvy
Za slovem
„Klec se řítí do šachty, přeplněná těly havířů, smradem propocených fára ček a alkoholovými výpary. Je ticho, nikomu se nechce mluvit. Je pondělí, odpolední šichta a navíc byla v pátek výplata, takže většina měla hlavu v kumštu, buď z chlastu a nebo z toho, jak ho doma stará zdupala, že přinesl tak málo. Šol se zhoupla, signalista za haltoval zvonem a spustil můstky. Ozvalo se mamrání, protože se nikomu nechtělo vystupovat a navíc ještě fachat. „A zase sme v té skurvené ďure! Aby to smrtka pojebala!“ ozval se vedle mě jeden stěnový havíř, z kte rého ještě táhlo jak ze sudu.“ Autobiografická próza Pestré vrstvy je první napsanou a vydanou Landsman novou knihou a teď vychází v novém vydání.
Někdy stačí jen vyslovit jméno. Knižní rozhovor s Bohumilou Grögerovou (1921–2014) je pro zájemce o moderní českou litera turu dostatečnou pozvánkou ke čtení. S Josefem Hiršalem a man želi Kolářovými patřila Bohumila Grögerová k podstatným posta vám československé literatury už od padesátých let. Ve spolupráci s Josefem Hiršalem vytvořila také více než 180 překladových titulů včet ně Morgernsternových či Apollinairových básní. Číst takové rozhovory často vydá za několik semestrů na hodinách literatury nebo historie. Takže: jak letěla vaše léta, paní Bohunko, po Letu let?
Ivan Landsmann
Grögerová, Tylová
Černý kůň
Sarajevská princezna, Edo Jaganjac
V létě 1993 celý svět sledoval osud pětileté Irma Hadžimuratović, těžce zraněné během bombardování Sarajeva. O jejím příběhu vyšla kniha Sarajevská princezna. Napsal ji muž, který Irmu tehdy operoval. Napsal ji v Praze; před válkou totiž nakonec utekl a pracuje v motolské nemocnici. V normálních podmínkách by Irma přežila. Operace se podařila, ale nedostatek léků a přístrojů, běžných v každé jiné nemocnici, všechno zvrátil. V té chvíli ještě stačilo Irmu dostat ze Sarajeva do jakékoliv nemocnice. Jenomže to by musel někdo povolit. Začal souboj s byrokracií OSN, nechutí mezinárodních organizací a západních vlád, které nechtěly riskovat problémy s „narušováním embarga“. Nakonec zvítězila lidskost těch nejcyničtějších pozorovatelů válek. Lékaři přesvědčili novináře světových televizí, aby o příběhu malé umírající Irmy natočili několik reportáží. Příběh jejího umírání a lidské lhostejnosti politiků zasáhl celý svět. Britský premiér John Major vyslal do Sarajeva vojenský speciál, který během dvou hodin dopravil umírající holčičku do Londýna. Příliš pozdě. Britští lékaři jí dokázali už jenom o jeden rok prodloužit život. Příliš pozdě pro Sarajevskou princeznu, jak ji pojmenovala televize BBC. Ale boj o její záchranu otevřel cestu pro evakuaci stovek dalších zraněných. Edo Jaganjac jezdí dál každý den do práce v motolské nemocnici. Jan Urban, z recenze pro Hlídacího psa
NĚKOLIK OTÁZEK PRO...
...ANNU MILITZOVOU Mělo vaše rozhodnutí studovat bohemistiku nějaký konkrétní důvod? Třeba to, že jste se narodila ve varšavské čtvrti Praga? Neříkám, že jsem si zvolila obor úplně náhodně, ale nebylo to nic vážně promyšleného. Měla jsem takový hodně malý zájem o českou literaturu, ale nakonec se ukázalo, že jsem ho měla v našem ročníku asi největší. Obecně jsem měla ráda českou kulturu. Jak jste se dozvěděla o Janě Černé, dceři Mileny Jesenské? Přes její matku? Když jsem začínala studovat, nevěděla jsem o Mileně Jesenské nic. Taky proto, že jsem nikdy nečetla Kafku. Jednou jsem sice dostala k Vánocům polský překlad jejích sebraných článků z časopisu Přítomnost, ale knihu jsem neprve někam odložila a ona pak na mě nějakou dobu čekala. Takže moje první setkání s Janou Černou bylo až v Praze. V roce 2010 jsem přijela na Letní školu češtiny, a šla jsem do kina Světozor, kde jsou vždycky ozvěny karlovarského filmového festivalu. A tam jsem viděla film 3 sezóny v pekle, což není žádné veledílo, ale já jsem si ten film hned oblíbila, hlavně kvůli postavě Jany, která byla inspirovaná, jak jsem si okamžitě ze zájmu zjistila, životem Jany Černé. Hned jsem si šla koupit knihu Prvních deset let od Egona Bondyho. Pak jsem si obstarala knihu Jany Černé o matce Adresát Milena Jesenská. To už jsem četla vyloženě s cílem dozvědět se víc o Janě. Co je na jejím příběhu pro vás nejpodstatnější? Na začátku mě asi nejvíc zajímal ten mýtus kolem Jany. A úplně mě vtáhlo to hledání a bádání kolem jejího života. Zjišťovala jsem, že obdivuju to, že ta ženská byla několikrát v životě úplně na samém dně a prošla peklem a to nejednou, ale vždycky si zachovala neuvěřitelnou sílu a hlavně naději. V dopise Bondymu píše, že naděje je ta jediná věc, která nám v životě zbývá. Ta nás činí života schopnými.
Z knihy vychází Jana Černá jako totálně nepřizpůsobivý občan? To je pravda, to samé se ale říkalo i o Mileně Jesenské. Jana to asi měla buď po ní zděděné geneticky, nebo výchovou zažité. Její poslední manžel ale tvrdil, že to bylo její vědomé existenční rozhodnutí taková být. A byla proto ochotná nést jakékoliv náklady takové volby. A taky že za to pěkně zaplatila. K té nepřizpůsobivosti ještě patří, že její život by pravděpodobně nevypadal jinak ani v dnešní době. Tehdy byla doba dost tvrdá, ale v každé době je takový život, jaký vedla Jana, těžký.
MRKNI NA OKO KOSMASU
www.kosmas.cz/oko
Při prohlížení těch několika fotografií Jany Černé, které se zachovaly, se člověk nemůže zbavit dojmu, že to žádná výjimečná krasavice nebyla. Jak to, že tak motala chlapům hlavy? Jednoduše, měla osobní charisma. Nic víc v tom nebylo. Síla charakteru a povahy.
No ale vždyť s ní žít muselo být úplně životu nebezpečné? Ale zase hrozně návykové. Takoví lidé způsobují těžkou závislost na celý život.
Kde všude jste po záznamech o životě Jany Černé pátrala? Začala jsem v archivech StB, pak pokračovala do Památníku národního písemnictví, později Archiv hl. města Prahy, soudní archivy, kde člověk najde úžasné věci, zvlášť pokud má správného archiváře, což já měla. Hodně jsem také – pochopitelně se svolením rodiny – našla v archivu psychiatrické léčebny v Bohnicích a na Karlově náměstí. Nálezy jsem udělala i na tak nesamozřejmých místech, jako je třeba archiv Dopravního podniku, protože tam byla Jana Černá dvakrát nebo třikrát zaměstnaná jako řidička tramvaje. Z tohoto osobního spisy byla asi nejcennější její fotografie – jediná dochovaná z druhé poloviny padesátých let. Co si myslíte o její divoké sexualitě a lehkomyslném mateřství? Tak na její sexualitě mě osobně nic nešokuje, jsem ale schopná si představit, že v době před sexuální revolucí v šedesátých letech to byl celkem extrém. O jejím mateřství bylo pro mě vždycky nejtěžší psát, protože to, co svým dětem svojí nepřizpůsobivostí prováděla, je vlastně neomluvitelné. Bavila jsem se ale s jejím nejstarším synem a ten jí to vůbec nevyčítá. Strávil s ní jen pár let života mezi sedmi a deseti lety a nějakou cestu k sobě našli, až když už byl v emigraci. Dnes o ní nedokáže mluvit špatně. Jen říká: No, měli jsme to trochu jinak, než ostatní děti, ale zase jsme si říkali, že to máme lepší. Nikdo nám nevyčítá, že přijdeme pozdě nebo že přineseme špatné známky.
ANNA MILITZ (1990) polská bohemistka, kromě vydané knihy o životě dcery Mileny Jesenské Janě Černé (1928–1981) s názvem Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse (vydali Burian a Tichák, 2016) připravuje pro Torst k vydání souhrn literárního díla Jany Černé.
&…&
&
1
Před pěti lety zemřely dvě výrazné osobnosti. O vizio nářství Stevea Jobse, spoluzakladatele firmy Apple, která svým nakouslým jablkem zcela změnila svět získávání, uchová vání a přístupu k informacím a vlastně nám tím zásadně hrábla i do našich mozků, víc v knize Steve Jobs: Zrození vizionáře. 26. února 2011 zemřel Arnošt Lustig. Spisovatel, který svými knihami obtesával nelidskosti holocaustu a dokládal projevy lidskosti uprostřed pekla. Víc o jeho osobě třeba v rozhovoru s Karlem Hvížďalou Tachles, Lustig.
&
Největší český letní hudební festival Colours of Ostrava oznámil, že letos přivítá na několika besedách velmi zajímavé hosty, jejichž knihy už mezi námi obíhají. Tak předně pozvání přijal Timothy Snyder, historik, který se zásadně zajímá o východní Evropu a jehož Krvavé země nebo Černá zem, jsou v knihkupectvích horkým zbožím. Mezi dalšími oznámenými hosty je také tanečník tanga Robert Fulghum, popírač oteplová ní Bjorn Lomborg a provokativní americký novinář Tim Hedges.
&
Není lepšího dokladu o tom, že knižní bestsellery jsou glo bální, než nejnovější USA Top 10 žebříček New York Times. Na předních místech kategorie Fiction najdeme Jsou světla, která nevidíme Antonyho Doerra, Dívku ve vlaku Pauly Hawkinsové, Zmrtvýchvstání Michaela Punkeho, Marťana Andyho Weira nebo Brooklyn Colma Toibína. Všechno knihy, které si můžete koupit česky. V bestsellerech už je tedy v ĆR Amerika dohnaná!
&
Z pohledu lidí od knih není nikdy dost prostoru, který se knihám věnuje. Každý slušný literární časopis, interneto vá stránka nebo blog milovníka čtení může být pro knihy dob rý. Některá místa vznikají, jiná zanikají, některá se ztrácí, aby se zase časem objevila. To je i příklad současné knižní přílohy Literárních novin Biblio. Od února ji můžete najít k prolistování a přečtení na webu Literárek.
Horké info
50 ODSTÍNŮ GREYE
Grey E. L. Jamesová
2 THRILLER Z ČÍNY
Sál smrti Peter May
3 CITY A POCITY
Dobře mi tak Radka Třeštíková
Právě vyšel nový ediční plán nakladatelství Vyšehrad. Jsou v něm knihy, které by měly vyjít v prvním půlroce. Z několika desítek knih nejrůznějších žánrů vybíráme z našeho pohledu pozoruhodnosti. Knižní rozhovor Aleše Palána Nedělňátko aneb s Cimrmanem v zádech se zakládajícím členem Divadla Járy Cimrmana Miloněm Čepelkou jistě nebude třeba třikrát zájemcům nabízet. Přesto budou asi čtenáři překvapeni pestrostí Čepelkových životních aktivit a podrobnostmi, které se třeba o zlidovělém fenoménu Jára Cimrman dozví. Zájem určitě vzbudí knihy Pojednání o věcech čínských, kde přední sinolog Josef Kolmaš slibuje uvést do historie vzájemného potkávání se Číňanů a Evropy, a také práce Jana Rychlíka Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. V novém edičním plánu najdete také dvakrát jméno Einstein. Poprvé v ČR vyjde základní dílo slavného fyzika Alberta Einsteina Smysl relativity. Aktuální po právě čerstvém zachycení gravitačních vln, které slavná teorie předpověděla už před sto lety. Druhý Einstein, tentokrát však Alfred, byl německo-americký muzikolog, znalec W. A. Mozarta, a napsal průvodce jeho životem a dílem. A ještě jedna kniha se nám alespoň obálkou určitě zaryje. Jako kdysi na nás z ní, zpoza svých tlustých brýlí, bude svým normalizačním kukučem zírat komunistický prezident Husák. Jeho biografii napsal Michal Macháček.