Knihy & info - 2016-10

Page 1

KNIHY&Info

10/2016

KNIHA TÝDNE

OBSAH

Z NOVINEK Měsíc nad Soho Planina Jestli chceš Stopy v oblacích ČERNÝ KŮŇ Chomejní, Sade a já NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Petru Dvořákovou HORKÉ INFO Hieronymus Bosch

Jerúldelger IAN MANOOK Když náhodou v mongolské stepi vyhrabete dětskou ruku a tušíte, že v zemi je tělíčko, ruku znova zahra­ bete, abyste nepoškodili místo činu. Pak teprve zavo­ láte policii. A pastevci vás sledují. To je hodně dobrý úvod detektivky. Scénář příběhu je klasický – dobrý policajt ( Jerúldelger) vyšetřuje špatnými, čti brutální­ mi, metodami. Obnáší to bití svědků a zastrašování, dokonce postřelení jednoho z podezřelých poté, co ho vyprovokoval k útoku. Dlouho mu to procházelo, neb kolegové respektovali osobní trable (smrt dcery) i vý­ borné výsledky…až je jednou ze všech případů odvolán. Odvolání po něm sklouzlo jako voda po mastných vla­ sech bezdomovce, protože si své případy bere osobně. Zápornou postavu ztělesňuje nadřízený, jenž si nechá­ vá říkat Mickey. Je to, opět podle klasického mustru, víceméně neschopný kariérista, u něhož se následně se ukáže – opět klasika – že je zapleten do špinavostí, které Jerúldelger vyšetřuje. Například případ zabitých a vykastrovaných Číňanů a neméně mrtvých prosti­ tutek. Ty byly nalezených jinde, než Číňané. Ovšem co u jedněch chybělo, u druhých přebývalo. Spojnicí byly pánské genitálie nacpané v dámských ústech. Bylo málo klasiky? Tak zapojme do příběhu dceru hlavního hrdiny. Je mučena, fetuje a je zapletena do špinavostí a tedy i do vyšetřování. Vrahové Číňanů se pokusili Sará poma­ lu uvařit na teplovodním potrubí. To stačí k tomu, aby se otec a detektiv v jedné osobě pustil do vyšetřování s více než plným nasazením.

Stačí vzpomenout na díly Smrtonosné pasti s Brucem Willisem nebo Commando se Arnoldem Schwarzeneg­ gerem. I tady má dcera hlavní postavy nezastupitelnou úlohu. Odkaz na hollywoodské thrillery není krokem stranou, některé scény, jako například bitka a přestřel­ ka v teplovodním kanále, by mezi ně dokonale zapad­ la. Jen reálie jsou na rozdíl od holywoodských trháků poněkud neamerické. Jurty, mongolská step. A občasná deux ex machina – v příběhu je přece jen příliš mnoho špatně uvěřitelných náhod. Náhodný klučina se chová jako dobře vycvičený policajt, krátký výcvik v klášteře, kde Jerúldelger vyrostl, mu vrátí nejen mimořádné triky z bojového umění, ale i schopnost přežít. V příběhu se zničehož nic objevují mniši a „pomáhají dobru“. Obecně platí, že čím více je v příběhu uvěřitelných reálií, tím lépe. Pomáhá to příběhu. Proto se u zbraní i aut udávají konkrétní typy (ve vyšetřování například hraje svou roli automobil UAZ 452) a u zvířat konkrétní druhy. Jenže u nich si autor „naběhl“. Když Jerúldelger v rámci výslechu hází jednomu ze zadržených do díry v zemi, do které ho shodil, jedovaté hady, je jeden z nich „chřestýš z Gobi“. Ovšem chřestýši nejen že nežijí v mongolské poušti, ale neobývají ani asijský kontinent. Bohužel se ke konci příběhu stává z Jerúldelgera, který ranou pěstí za­ bije kozu, až nereálný hrdina a ze záporňáků – Korejců – až příliš prvoplánová hovada. Násilníci, opilci, znásil­ ňovači. V aktuálně „napjaté Evropě“, která je v souvislos­ ti s migrací citlivá na zmínky o rasismu či nacionalismu, je národnostní prvoplánovost docela vtipná. Topi Pigula, čtenář a cestovatel


Z NOVINEK Měsíc nad Soho

Jestli chceš

Jako dospělý autor této knihy rychle zjistil, že má talent pouze pro psaní a vcelku rychle se prosadil jako televizní scenárista. Pracoval pro proslulý anglický seriál Doctor Who či pro levnou space operu Jupi­ter Moon a posléze se pustil i do knižních dobrodružství proslulého Pána času. V devadesátých letech tak publikoval romány z řady Doctor Who. Ve druhé polovině devadesátých let se však jeho literární kariéra dostala do slepé uličky. Ta ho dovedla k zaměstnání v síti knihkupectví Waterstones, což se ovšem ukázalo jako ideální šance začít psát vlastní příběhy. Vznikla tak úspěšná série městských fantasy s policejním konstáblem Peterem Grantem, započatá románem Řeky Londýna.

Knihy Helle Helle jsou na severu Evropy pojmem. Chválí je kritika a čte ji s nadšením i klientela magazínů pro ženy. Jejich styl a náměty nespadly z nebe. Reagují na realitu dnešního Dánska. To je státem blahobytu. S životní úrovní pěti milionů Dánů souvisí i extrémní tlak na mezilidské vztahy. Individualismus a z něj vyplývající nemožnost opřít se o společně sdílený rituál, tlačí člověka do samoty. Jen obtížně se hledá smysl toho, proč něco dělat, nebo naopak nedělat. Romantické vzpoury jsou protivně obtěžující. Alkoholik s rozdrásaným nitrem je stejně nezajímavý jako vegetarián. Z věty, že všechno už tu bylo, přestává znít zklidňující životní moudrost. Mění se v ďábelské předznamenání.

Ben Aaronovitch

Helle Helle

Planina

Stopy v oblacích

Děj knihy nás zavede na islandskou planinu severně od ledovce Vatnajökull, kde ve tmě a v mlze cestují v autě dva muži, dvě ženy a pes. Když v mlze zabloudí, objeví se náhle dům. Z domu vyleze postarší žena a podivný mužík, vezmou je dovnitř a nechají je v domě přespat. Po celou dobu se ale chovají velmi zvláštně. Ale nejen dvojice stařečků je zvláštní, i dům a vlastně celé planina se zdá jako z jiného světa, jakoby se tu hranice mezi realitou a jakousi pokřivenou fantazií chvílemi začala vytrácet. Co se to tu děje divného? Proč je všude tolik zvířecích koster? Jak v takovém nehostinném místě dokáže někdo přežívat tak dlouho? Proč se zdá nemožné planinu opustit? A podaří se čtveřici nakonec dostat v pořádku domů?

Každý den běháte kolem baráku 6 km? 10 km? Máte svoji trasu mezi domy, pak parkem, nebo kolem řeky po cyklostezce? A co takhle vydat se do pořádných kopců, do hor, mezi šutry. Běžet jako kamzík stále výš, řítit se ze srázu dolů jako lavina. Takhle začal běhat autor téhle knihy. Richard Askwith, novinář a spisovatel, se vášnivě zamiloval právě do takového běhu. Za dnes již kultovní knihu Stopy v oblacích získal ocenění za nejlepší debut v oblasti sportovní publicistiky a Cenu Billa Rollinsona. O běhání pojednávají i další autorovy knihy, například Running Free a zatím poslední o Emilu Zátopkovi. Tak zapněte stopky a měřiče tepu a tlaku. Běží se do hor!

Steinar Bragi

Richard Askwith

Černý kůň

Chomejní, Sade a já, Abnousse Shalmaniová

Co se to jen stalo s íránskou společností po roce 1979? To se snaží na začátku knihy Chomejní, Sade a já popsat íránsko-francouzská spisovatelka Abnousse Shalmaniová (1977). Proč se lidé nechají tak zblbnout a dovolí ideologům, aby jim zkazili život? „Jak popsat tu naprostou změnu fyzické i duševní krajiny, ke které došlo, když se Teherán zahalil? Jak přiblížit tu zvláštní atmosféru? I když si člověk pomůže fotkami, filmy, archivními dokumenty, které tak věrně zachycují dobu po a před, něco přeci jen chybí: prožitek. A ten prožitek, nedělitelně spjatý s podobou světa po revoluci, sdílejí všechny ženy a holčičky, které toho byly součástí. Můžu si dovolit mluvit o nás, protože jsme ve stejnou chvíli zmizely všechny. Zničehonic už nebyli žádné děti, dospělí, dospívající. Zmizeli mladí frajírci, ženy z bohatých rodin, načančané holčičky a studenti umění. Zůstali jen muži a ženy. Dnes už ulicemi Teheránu chodí trochu rozmanitěji oblečení lidé. Jsou povolené barevné šátky nebo už přinejmenším žádný strážce revoluce nepátrá po uvolněném pramínku vlasů – a ženy už je neutahují tak pevně pod bradou. Nechávají šátek volně splývat na kudrnatých, vyfoukaných nebo natočených vlasech. Teherán už nevypadá jako v době mého dětství. Ale po revoluci hlavně nesmělo být vidět to, čím jste se lišili od ostatních. Bylo to nebezpečné. Bohatí pili alkohol, a tím pádem vedli západní, to znamená nezřízený způsob života; student byl nutně anarchista; hezká žena na ulici děvka…“


NĚKOLIK OTÁZEK PRO...

...PETRU DVOŘÁKOVOU Předchozí knihy obsahují mnoho autobiografických prvků, včetně dětské knihy Julie mezi slovy. Po přečtení Sítí se čtenář možná neubrání pocitu, že i tentokrát je v textu víc autobiografických prvků, než by se mohlo na první pohled zdát. Je to tedy jen zdání, nebo i zde hrají vaše vlastní zkušenosti důležitou roli? Sítě jsou příběhy zcela smyšlené. Ale téma nízkého sebevědomí a nedostatečné sebedůvěry mě velmi zajímá a je mi blízké, souvisí nějak s mou niternou zkušeností i se zkušeností s okolním světem. To se v příbězích nutně projevuje. Prózu nikdy není možné utkat z čiré fabulace, ale vždy je to mix zkušeností, niterných, odposlechnutých, zažitých, zkrátka různých střípků, které ve výsledku dávají nějaký obraz. Nakolik je pro vás důležité zpracovávat vlastní životní zkušenosti literárně? Může v tom být i snaha pomoci ostatním, ukázat, že potíže, krize, zoufalství zažívají i jiní lidé? Zcela jistě! Patřím k těm autorům, kteří si kladou nárok, aby kniha přesahovala do života čtenáře. Literatura má mimořádnou schopnost právě ve vztahu ke zkušenosti. Ta je sama o sobě v běžném životě prakticky nepřenosná. Ale příběh tu moc má. Tím, že do něj čtenáře vtáhnete, zprostředkujete mu jakési bezbolestné zakoušení určitého problému a skrze vyprávění ho můžete přivést k jeho řešení. Je to samozřejmě veliké štěstí a dar, když se to podaří. Podtitul knihy zní Příběhy (ne)sebevědomí. Důsledky nízkého sebevědomí mají vliv na všechny hrdinky tří jinak samostatných příběhů. Co dalšího je jim společné? Všechny hrdinky jsou ženy kolem třicítky a ani jedna na své problémy nerezignovala a snaží se svůj život změnit. To je podle mě to hlavní pojítko. I když každá své potíže řeší jinak, v jiných výchozích podmínkách a s odlišnými osobnostními rysy. Hrdinky vašich příběhů působí ve svém životě velmi neukotveně, jsou smýkány ve vleku svých partnerů a nepříznivých okolností. Vidíte pro ně přesto nějakou naději, jak se můžou vymanit z bludného kruhu? Jistěže ano! A myslím si, že aspoň některé z nich nakonec svou cestu ven najdou. I když není lehká. Řešení si nesou samy v sobě. Musí je nejen objevit, ale být ochotné vystoupit ze zaběhnutých vzorců chování, které je v jejich problémech udržují. Někdy je to právě ten začarovaný kruh: jsem v životní situaci, která je pro mě neuspokojivá, dostala jsem se do ní v důsledku svého nedostatečného

MRKNI NA OKO KOSMASU

www.kosmas.cz/oko

sebevědomí. Jediným řešením je vykročit z ní ven, jenže toho se bojím, protože si na to nevěřím. Rozbít tento kruh nebývá lehké, ale na druhou stranu ani nemožné. Hlavní postavy vyznívají až děsivě reálně, čtenář má po pár stránkách pocit, že vedle nich žije, že mohou být kýmkoliv v jejich okolí, nebo dokonce jimi samými. Šlo vám o to probudit ve čtenáři jakési bezděčné propojení fikce s realitou mezilidských vztahů, nebo je to přirozený důsledek tematického zaměření knihy? Asi bych řekla, že je to důsledek. Možná ten dojem vytváří právě ten prostý fakt, že nějakou formou nízkého sebevědomí trpí mnoho lidí, mužů i žen. U každého z nich se to projevuje trochu jinak, mnohdy tak, že bychom za tím nízké sebevědomí vůbec nehledali. Ale setkáváme se s tím prakticky denně. Stačí se rozhlédnout kolem sebe – kolik žen se trápí tím, že by chtěly vypadat tak či onak, mají pocit, že si budou víc věřit, když zhubnou, kolik mužů se ve vztahu dopouští manipulace nebo se chová arogantně a nadřazeně jen proto, že si nevěří. Knihou se prolínají postavy manipulátorů, silných jedinců s psychopatickými rysy. Studovala jste nějak tuto problematiku? Studovala a samozřejmě také konzultovala s odborníky. Bez toho by to napsat nešlo. Současně ale musím říct, že dokud se s psychopatickou osobností nesetkáte zblízka, skoro na vlastní kůži, vždycky to pro vás bude tak trochu neuvěřitelné. Zvlášť proto, že tito lidé jsou naprosto přesvědčiví a dokážou si velmi rychle získat důvěru okolí. Chtěla jsem ukázat, jak jsou tyto osobnosti v naší společnosti úspěšné, jak snadno jim dáváme do rukou moc nad svými životy, aniž bychom tušili, komu ji ve skutečnosti svěřujeme. Týká se to jak našich osobních vztahů, tak různých institucí. Právě proto jsem jeden z příběhů zasadila do zdravotnického prostředí. Tam se jako pacienti můžeme stát obětí manipulace a zneužívání naší bezmoci velmi snadno.

PETRA DVOŘÁKOVÁ (1977) Spisovatelka a scenáristka. Do povědomí veřejnosti vstoupila svým debutem, knihou rozhovorů o víře Proměněné sny v roce 2006.


&…&

&

Už 28. března 2016 oslaví Zdeněk Svěrák 80. narozeniny a Supraphon vydá pro příznivce jeho tvorby hned dva tituly. V pátek 18. března vyjde audioknižní komplet 8CD Povídky a Nové povídky a speciální set CD+DVD Operky. Vydavatelství Supraphon předá Zdeňku Svěrákovi ve čtvrtek 17. března Jubilejní diamantovou desku a připomene tak i letošní padesáté výročí od vydání prvního singlu s jeho textem. Takže 17. března od 15 hodin v nové prodejně Supraphon musicpoint na Jungmannově náměstí 17 v Praze.

&

Debutující režisér Michal Kollár adaptoval spolu se scenáristy Mirem Šifrou a Annou Fifíkovou román slovenského spisovatele Dominika Dána, v Česku původně vydaný pod názvem Kapitán Smrt. Pod pseudonymem Dán píše knihy skutečný policista, který čerpá z vlastních zkušeností. A filmařům se k tomu v Rudém kapitánovi podařilo autenticky zachytit postkomunistickou dobu, v níž má vedle svobody místo i nedůvěra, skepse a zmar. V jedné z hlavních rolí Oldřich Kaiser.

1 P. TOUFAR SE VRACÍ

Krok do tmavé noci Miloš Doležal

2 KDYŽ DIPLOMATÉ ŠPICLUJÍ

Putinovi agenti Ondřej Kundra

&

Brazilský spisovatel a autor světových bestsellerů Paulo Coelho příští týden navštíví Prahu. Oslaví tu milion prodaných výtisků svých knih v češtině, z nichž 200 tisíc připadá na několik vydání jeho nejslavnější knihy Alchymista.“Spisovatel do Prahy pozval své přátele z celého světa na soukromou oslavu svátku sv. Josefa, kterou každoročně pořádá na jiném magickém místě,“ uvedla mluvčí nakladatelství Argo Radka Potměšilová.

&

V Knihovně Václava Havla v Praze probíhají autorská čtení z knih, nominovaných na ceny Litera 2016. 15. března – Jiří Dynka: Kavárny, Renáta Fučíková: Praha v srdci, Iva Pekárková: Pečená zebra, David Zábranský: Martin Juhás čili Československo. 21. března – Anna Bolavá: Do tmy, Olga Černá: Klárka a 11 babiček, Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí, Ladislav Zedník: Město jeden kámen. 29. března – Pavel Bušta: Sigmundovy můry, Daniel Petr: Straka na šibenici, Lucie Raškovová: Samota není zlej, Irena Šťastná: Žvýkání jader.

Horké info

3 O ZÁNIKU EKONOMIK

Velký rozklad Niall Ferguson

Svět výtvarného umění má letos o výročí roku jasno. 500 let od úmrtí malíře morálního rozkladu světa, Holanďana Hieronyma Bosche (1450–1516). O Boschově životě a vzdělání je známo velmi málo. Jediné písemné doklady se nacházejí v městském archivu v jeho rodišti, v holandském ’s-Hertogenbosch zejména v účetních knihách Bratrstva Notre-Dame, jehož byl členem. A právě v tomto městečku, nedaleko gotické katedrály sv. Jana probíhá od konce února do začátku května velká retrospektivní výstava, která už teď aspiruje na jednu z nejnavštěvovanějších výstav historie. Ještě před začátkem expozice bylo prodáno na 100 000 lístků, na výstavu lze přijít jen po předchozí rezervaci přesného času návštěvy přes internetové stránky. Takže to je jedna z možností, jak se s Boschem setkat. Další je již tradičně v madridském Pradu, kde jsou díla ve stálé expozici, jelikož po malířově smrti se stal jeho obdivovatelem Filip II. Španělský, který řadu děl, včetně Zahrady pozemských rozkoší, získal. A konečně je tu ještě další možnost – knižní setkání. Kupříkladu nad knihou historika umění Mojmíra Grygara Hieronymus Bosch – zbožný pohan?, nebo nad právě vyšlou novinkou nakladatelství Universum Hieronymus Bosch – Cesta do nebe a pekla Garyho Schwartze. Výpravná monografie shrnuje život a dílo, včetně dosud nepublikovaných reprodukcí nově restaurovaných děl.


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.