KNIHY&Info
10/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Měsíc nad Soho Planina Jestli chceš Stopy v oblacích ČERNÝ KŮŇ Chomejní, Sade a já NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Petru Dvořákovou HORKÉ INFO Hieronymus Bosch
Jerúldelger IAN MANOOK Když náhodou v mongolské stepi vyhrabete dětskou ruku a tušíte, že v zemi je tělíčko, ruku znova zahra bete, abyste nepoškodili místo činu. Pak teprve zavo láte policii. A pastevci vás sledují. To je hodně dobrý úvod detektivky. Scénář příběhu je klasický – dobrý policajt ( Jerúldelger) vyšetřuje špatnými, čti brutální mi, metodami. Obnáší to bití svědků a zastrašování, dokonce postřelení jednoho z podezřelých poté, co ho vyprovokoval k útoku. Dlouho mu to procházelo, neb kolegové respektovali osobní trable (smrt dcery) i vý borné výsledky…až je jednou ze všech případů odvolán. Odvolání po něm sklouzlo jako voda po mastných vla sech bezdomovce, protože si své případy bere osobně. Zápornou postavu ztělesňuje nadřízený, jenž si nechá vá říkat Mickey. Je to, opět podle klasického mustru, víceméně neschopný kariérista, u něhož se následně se ukáže – opět klasika – že je zapleten do špinavostí, které Jerúldelger vyšetřuje. Například případ zabitých a vykastrovaných Číňanů a neméně mrtvých prosti tutek. Ty byly nalezených jinde, než Číňané. Ovšem co u jedněch chybělo, u druhých přebývalo. Spojnicí byly pánské genitálie nacpané v dámských ústech. Bylo málo klasiky? Tak zapojme do příběhu dceru hlavního hrdiny. Je mučena, fetuje a je zapletena do špinavostí a tedy i do vyšetřování. Vrahové Číňanů se pokusili Sará poma lu uvařit na teplovodním potrubí. To stačí k tomu, aby se otec a detektiv v jedné osobě pustil do vyšetřování s více než plným nasazením.
Stačí vzpomenout na díly Smrtonosné pasti s Brucem Willisem nebo Commando se Arnoldem Schwarzeneg gerem. I tady má dcera hlavní postavy nezastupitelnou úlohu. Odkaz na hollywoodské thrillery není krokem stranou, některé scény, jako například bitka a přestřel ka v teplovodním kanále, by mezi ně dokonale zapad la. Jen reálie jsou na rozdíl od holywoodských trháků poněkud neamerické. Jurty, mongolská step. A občasná deux ex machina – v příběhu je přece jen příliš mnoho špatně uvěřitelných náhod. Náhodný klučina se chová jako dobře vycvičený policajt, krátký výcvik v klášteře, kde Jerúldelger vyrostl, mu vrátí nejen mimořádné triky z bojového umění, ale i schopnost přežít. V příběhu se zničehož nic objevují mniši a „pomáhají dobru“. Obecně platí, že čím více je v příběhu uvěřitelných reálií, tím lépe. Pomáhá to příběhu. Proto se u zbraní i aut udávají konkrétní typy (ve vyšetřování například hraje svou roli automobil UAZ 452) a u zvířat konkrétní druhy. Jenže u nich si autor „naběhl“. Když Jerúldelger v rámci výslechu hází jednomu ze zadržených do díry v zemi, do které ho shodil, jedovaté hady, je jeden z nich „chřestýš z Gobi“. Ovšem chřestýši nejen že nežijí v mongolské poušti, ale neobývají ani asijský kontinent. Bohužel se ke konci příběhu stává z Jerúldelgera, který ranou pěstí za bije kozu, až nereálný hrdina a ze záporňáků – Korejců – až příliš prvoplánová hovada. Násilníci, opilci, znásil ňovači. V aktuálně „napjaté Evropě“, která je v souvislos ti s migrací citlivá na zmínky o rasismu či nacionalismu, je národnostní prvoplánovost docela vtipná. Topi Pigula, čtenář a cestovatel