kého stavu. Já sám jsem s Toufarem zacházel vždy slušně. Je třeba říci, že jediný já jsem měl odvahu u Máchy protestovat, rozumí se proti jeho metodám, byl jsem starší než ostatní. (…)“ 8) Josef Čech dále vypravuje: „Měl jsem stále před očima tiskovou konferenci, na kterou měl být Toufar přivezen, a bál jsem se, že v důsledku Máchova zákroku to bude zmařeno. Šel jsem pak za Toufarem na celu a ptal se ho, jak mu je. Odpověděl mi, že už dobře. Nezdálo se mi, že by vypadal tak zle, že by se nemohl zúčastnit rekonstrukce, nevšiml jsem si, zda má modřiny v obličeji či ne, ale musím uvést, že světlo na cele bylo velmi špatné. Skoro polotma. Pamatuji se, že jsem mu ohmatával chodidla a cítil jsem, jak je má napuchlé. Řekl jsem mu, aby se prošel po cele, což provedl. Ptal jsem se ho, zda může jet do Číhoště, a on odpověděl, že ano. Na základě toho jsem rozhodl, že rekonstrukce bude přece jen provedena, a Toufar byl krátce poté odvezen do Číhoště. (…)“ 9) Vypovídá JUDr. Karel Čížek: „Byl jsem zrovna na poradě u dr. Čepičky, když orgány ministerstva vnitra hlásily dr. Čepičkovi, že farář Toufar se doznal. (…) Namítal jsem tehdy, že je nutno Toufarovu verzi prověřit, a dr. Čepičkou bylo rozhodnuto, abych jel do Valdic, vyslechl Toufara a pak odejel do Číhoště, kde s Toufarem bude provedena přímo v kostele rekonstrukce. Tentýž den v odpoledních hodinách jsem byl ve Valdicích ve věznici ve výslechové místnosti, kam byl předveden muž asi padesátiletý, vyšší a silnější postavy. Byl mi představen jako farář Toufar. Představil jsem se mu jako prokurátor. Toufar byl přiveden bez šátku na očích. Od dveří k židli, na kterou si sedl, tj. několik kroků, šel sám, nikdo ho nemusel podpírat. Je pravda, že šel těžce jako nějaký starý člověk. Nevšiml jsem si, že by měl nějaké modřiny či podlitiny. Světlo tam bylo sice mizerné, ale myslím si, že bych je nepřehlédl, kdyby je v obličeji skutečně měl. Požádal jsem Toufara, aby mi vyložil, jak ‚zázrak‘ provedl, a on mi to sám souvisle vylíčil. Šlo o mechanismus provádění hýbání křížku, který spočíval v tom, že na obrubníku kazatelny byl zatlučen hřebík (šindelák), na tomto hřebíku viselo z drátu vyrobené dvojoko v podobě osmičky, od tohoto dvojoka byl po zdi natažen tenký drát k převodu v prostoru někde nade dveřmi do sakristie, odtud se drát lomil směrem k oltáři a zde byl připevněn ke křížku. Křížek byl zajištěn dole na podstavci z jedné strany podvazkovou gumou, z druhé strany nějakou pružinou a celý mechanismus byl v klidu v době, kdy drát na kazatelně visel na hřebíku v místech středu dvojoka. Když se do obou ok zasunul palec a ukazováček a pohybovalo se drátem tak, že se tyto prsty střídavě dotýkaly hřebíku, dělal křížek výkyvy na oltáři tak, že se nakláněl do úhlu snad až 45 stupňů. Je přirozené, že jsem nějaké dotazy měl, ale rozhodně jsem ho k výpovědi nenutil a jeho výpověď působila věrohodným dojmem. Po celou dobu našeho jednání, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168802