Moje první vědomá zkušenost s archetypem Indiána
Prožil jsem hluboké smíření a pocit ničím nezkaleného a na ničem nezávislého štěstí. Poprvé v životě jsem měl pocit, že je tu nějaká nadosobní síla, které nejsem lhostejný. Tato síla nebo toto vědomí mne navíc přijímalo bez posuzování. Místo soudu jsem pocítil porozumění. Poprvé v tomto životě jsem vědomě zažil stav míru v sobě a míru vůči světu. Těsně před usnutím se stalo něco zvláštního. Kdykoli jsem ve vrátnici muzea usínal předtím, slyšel jsem nějaké kroky, jako by někdo sestupoval po schodech dolů, směrem k vrátnici. Cítil jsem zvláštní napojení mezi svým vlastním duševním stavem a těmi kroky. Když jsem dostal strach, ty kroky vždy ustaly. Pokoušel jsem se překonávat strach a kroky se blížily víc a víc, až téměř k vrátnici. Strach byl ale vždy silnější než zvědavost a kdykoli byl už příliš silný, kroky utichly. Tentokrát jsem byl v natolik harmonickém rozpoložení, že se žádný strach vůbec nedostavil, ačkoli jsem kroky opět zřetelně slyšel. A když jsem se ocitl na hranici mezi bděním a spánkem, objevil se před mým vnitřním zrakem velice silný obraz: Uviděl jsem tvář Indiána. Byla zbrázděna hlubokými vráskami a zcela nehybná. Věděl jsem ale, že Indián mne pozoruje. V jeho pozorování však nebyla žádná předpojatost, bylo to čiré pozorování, ale nejen to. Indián byl zcela naladěn na mou mysl. Viděl do mého nitra. Jeho oči byly na mne upřeny, ale ani v jeho pohledu nebyl žádný úmysl. Nebyl to pohled, kterým se člověku někdo dívá do očí, aby zjistil, co si opravdu myslí, nebo aby 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169046
Pjér la Šé’z / Zpráva o archetypu Indiána
jej jakkoli ovlivnil. Indián vlastně hleděl jakoby skrze mne – někam do mé duše – do věčné části mé bytosti. Cítil jsem v něm hlubokou sílu a neotřesitelný klid. Za nějakou chvíli se místo tohoto Indiána objevila tvář jiného Indiána. Také on měl hluboký a klidný pohled a pozoroval mne. Potom se objevila tvář dalšího Indiána a tak se to pořád opakovalo, až jsem měl pocit, že jsem se ocitl uvnitř kruhu tvořeného dvanácti Indiány. Jejich tváře se začaly kolem mne objevovat a mizet ve stále se zrychlujícím kruhovém pohybu. Kruh se točil zleva doprava a de facto mne převedl do spánku. Těsně před probuzením jsem měl sen, který mi v této souvislosti připadá významný, protože zřejmě reaguje na předchozí zážitek a navíc k němu připojuje vlastní komentář: Šel jsem podchodem u stanice metra Můstek. Zastavil mne stařec – prodavač stíracích losů a nabízel mi poslední los, který měl. Nechtěl jsem ten los z velmi zvláštního důvodu. Jako bych věděl, že vyhrává vysokou částku. Odněkud se objevila stařenka, která mne nabádala, ať si ho koupím. Řekl jsem – po pravdě – že nemám potřebných deset korun. Stařenka mi s úsměvem dala potřebnou částku a tak jsem si los zakoupil. Když jsem ho chtěl setřít, abych zjistil, jestli byla moje intuice správná, byl jsem probuzen poplachem, který vyvolalo signální zařízení muzea. K tomu je třeba poznamenat, že signální zařízení spouštěla čas od času lokální planý poplach. Důvodem 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169046
Moje první vědomá zkušenost s archetypem Indiána
mohlo být cokoli – například moucha, která proletěla kolem čidla. Nikdy jsem ovšem nezažil, aby planý poplach spustila veškerá čidla najednou. Když jsem zkoušel zjistit příčinu, ukázalo se, že krátkodobě vysadil elektrický transformátor pro celé muzeum. Nikdo ale nevěděl, proč. Ačkoli myslím, že daný příklad je i bez vysvětlení dosti výmluvným dokladem toho, jak může působit archetyp Indiána na dosud relativně nevědomou mysl při prvním setkání, přece jen mám za to, že má smysl alespoň v základních rysech tento zážitek a následující sen analyzovat. Setkání s Bytostným aspektem je zobrazeno nejprve jako setkání s tváří Indiána, doprovázené numinózním zážitkem. Božství je zosobněné jednak zdůrazněním hlavy jako sídla božského světla a přirozeně také hlubokým pohledem, prozrazujícím vyšší Poznání Věčného Indiána. Toto zvláštní setkání je prostoupeno porozuměním, pramenícím právě z neochvějného Poznání, kterým Indián disponuje. Tváří přibývá, až utvoří kruh, tedy mandalu – archetypální symbol celistvosti, kroužící zleva doprava. To je směrem z nevědomí do vědomí. Symbol celistvosti je navíc ještě umocněn číslem dvanáct. Nevědomá část mojí duše zřejmě buď zobrazuje předchozí zážitek v symbolické podobě, případně na něj navazuje. Dostávám tím možnost uvědomit si svůj bytostný aspekt nebo dokonce jakýsi vztah mezi mým vědomím a Bytostným Já. Potom je samozřejmě zají101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169046