Moje první vědomá zkušenost s archetypem Indiána
Prožil jsem hluboké smíření a pocit ničím nezkaleného a na ničem nezávislého štěstí. Poprvé v životě jsem měl pocit, že je tu nějaká nadosobní síla, které nejsem lhostejný. Tato síla nebo toto vědomí mne navíc přijímalo bez posuzování. Místo soudu jsem pocítil porozumění. Poprvé v tomto životě jsem vědomě zažil stav míru v sobě a míru vůči světu. Těsně před usnutím se stalo něco zvláštního. Kdykoli jsem ve vrátnici muzea usínal předtím, slyšel jsem nějaké kroky, jako by někdo sestupoval po schodech dolů, směrem k vrátnici. Cítil jsem zvláštní napojení mezi svým vlastním duševním stavem a těmi kroky. Když jsem dostal strach, ty kroky vždy ustaly. Pokoušel jsem se překonávat strach a kroky se blížily víc a víc, až téměř k vrátnici. Strach byl ale vždy silnější než zvědavost a kdykoli byl už příliš silný, kroky utichly. Tentokrát jsem byl v natolik harmonickém rozpoložení, že se žádný strach vůbec nedostavil, ačkoli jsem kroky opět zřetelně slyšel. A když jsem se ocitl na hranici mezi bděním a spánkem, objevil se před mým vnitřním zrakem velice silný obraz: Uviděl jsem tvář Indiána. Byla zbrázděna hlubokými vráskami a zcela nehybná. Věděl jsem ale, že Indián mne pozoruje. V jeho pozorování však nebyla žádná předpojatost, bylo to čiré pozorování, ale nejen to. Indián byl zcela naladěn na mou mysl. Viděl do mého nitra. Jeho oči byly na mne upřeny, ale ani v jeho pohledu nebyl žádný úmysl. Nebyl to pohled, kterým se člověku někdo dívá do očí, aby zjistil, co si opravdu myslí, nebo aby 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169046