Německé a italské hnutí: kulturní národ a program státu Vztahu národa a státu věnuje alespoň letmo pozornost snad každá práce věnovaná národním hnutím. Obecně panující shoda současné literatury v tom, že to jsou nikoliv národy, co tvoří státy, nýbrž že naopak národy jsou státem vytvářeny, je vlastně zarážející. Jistě ji lze bezvýhradně přijmout jako protiváhu k „nacionalistické iluzi“ o odvěké nebo objektivní existenci národů, které se ve svém sebeurčení – například formou státní samostatnosti – naplňují. Bylo by však zavádějící chápat toto konstatování zjednodušeně tak, že teprve existující stát vytváří „svůj“ národ cestou propagace, agitace a konstrukce. Proti takovému přístupu lze namítnout, že v evropském kontextu (ale do značné míry vlastně i v mimoevropském) stát skutečně propagoval a dovršoval proces národního formování, navazoval však na různě silné vývojové tendence a regionální či etnicko-jazykové nebo dokonce již národní identity předchozího období. Často citovaná vzletná slova z kontextu vznikajícího jednotného italského státu, že totiž po vytvoření Itálie bylo nutno ještě vytvořit Italy, jistě nemohou sloužit jako důkaz neexistence velmi silného italského národního hnutí a konceptu italského národa před rokem 1861. Taková interpretace by byla popřením celého risorgimenta. Výrok tak rozšířený, že již ani nebývá připomínán jeho autor, spisovatel 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169054