výlet už není bezstarostnou studentskou veselicí, jakou býval, a gymnaziální kronika, co se programu týče, se zmiňuje jen o tom, že „žáci provedli rytmická cvičení Otčenáškova“.126 Co říci o společných výletech závěrem? Jak je vidět ze vzpomínek bývalých studentů řady středních škol, jednalo se o toužebně očekávané osvěžení a zábavu, při které se výjimečně uvolnila jinak přísná pravidla disciplinárního řádu a kdy jindy strozí a takřka božstvu rovní páni profesoři ukazovali svou lidštější stránku. Celá akce přispívala i k prohloubení vzájemných vztahů mezi studenty jednotlivých tříd a k podpoře pocitu hrdosti na to, že jsou studenty. V neposlední řadě také prohlubovala soužití školy a města, jehož obyvatelé tak získali další příležitost, jak se pyšnit „svými studenty“ a „svým gymnáziem“. TŘÍDNÍ V ÝLETY, V YCHÁZKY A EXKURZE „Ministerstvo vyučování,“ řekl ředitel, „ve snaze, aby žactvu gymnasií bylo umožněno zotaviti se aspoň jeden den ve školním roce na čerstvém vzduchu, nařídilo poznovu zvláštním oběžníkem, aby byl pořádán každou třídou nižších i vyšších středních škol celodenní výlet. Porokovav s několika členy profesorského sboru, vypracoval jsem plán pro vaši třídu. Podniknete výlet do údolí Divoké Šárky.“ „Vím, co jest disciplína, pane řediteli,“ odpověděl nešťastný Hamouz, „ale račte uvážit, že už jen to slovo Divoká Šárka v sekundě B vzbudí odvážné myšlenky, kterým na výletě přičiní i skutky. (…) Vím, že z nich někteří snad se vůbec živí do Prahy nevrátí, že některé při průchodu vesnicemi pochytají obecní strážníci, deset procent si roztrhne kalhoty lezením na stromy, nejméně pět procent bude při škádlení psů dokonale pokousáno. (…) A při obědě, oni se mně hoši opijí, docela opijí a pobijí se mezi sebou.“ — Jaroslav Hašek, Školní výlet, O dětech a zvířátkách Od osmdesátých a hlavně od devadesátých let 19. století se vedle celoškolních výletů začaly ve větší míře prosazovat i třídní výlety. Ty měly, na rozdíl od celoškolních, „ráz více méně turisticko-didaktický, při čemž složka didaktická převládala“.127 Na většině středních škol šlo především o pěší půldenní či jednodenní vycházky. Na konci století ale byla už dostatečně rozšířená železniční síť, na kterou byla v té době napojena drtivá většina měst, která ve svých zdech hostila gymnázium či reálku, takže za97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170703