Zvíře politické (Ukázka, strana 99)

Obr. 13A,B. Klíčové uzly neuronální sítě aktivní v průběhu rozhodování A

B

A – zevní plocha levé hemisféry. Červeně je vyznačena přibližná poloha zevní prefrontální kůry. B – vnitřní plocha levé hemisféry. Přibližná poloha ventromediální prefrontální kůry zeleně, mediální prefrontální kůry modře. V hloubi přední části spánkového laloku, pod kůrou, je amygdala (mandlové jádro), její přibližná poloha je vyznačena červeně. Poškození kteréhokoli z vyznačených uzlů systému poškozuje rozhodování. To může být poškozeno i narušením dlouhodobé paměti, například při poškození vnitřních části spánkových laloků mozku

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170861

poměrně dobře. Ve třech případech byla amnézie důsledkem nedostatku kyslíku, ve dvou byl příčinou herpetický zánět mozku.

Tradiční teorie má za to, že volič o kandidátovi nasbírá informace, které uloží ve své vědomé paměti pro fakta a souvislosti, říká se jí deklarativní paměť. Obsahy deklarativní paměti mívají (ale nemusejí mít) emoční zabarvení – tento kandidát se mi líbí, je příjemný, důvěřuji mu, s oním kandidátem je tomu naopak. Hodnocení kandidáta a rozhodnutí, zda ho volič bude nebo nebude volit, tedy závisí na schopnosti vybavit si z paměti relevantní data (to není tak snadné, jak by se na první pohled zdálo už proto, že vřískání propagandy paměť zahlcuje, jak to jen jde).

Hodnocení kandidáta však může být závislé i na nedeklarativní, tedy ne-vědomé paměti, podobně jako Claparédeova pacientka vyhodnotila třetí podání neurologovy ruky.

Nemusíte si toho moc pamatovat S pěti pacienty stiženými anterográdní amnézií, tedy neschopnými uložit a vybavit si nové informace, provedli vědci následující experiment.

Nejprve u pacientů zjistili politické preference, což nebylo těžké, staré informace si pacienti vybavují.

Pak vědci vytvořili směs výroků, s nimiž politická preference pacientů souhlasila, nesouhlasila nebo byly výroky neutrální.

Následně opatřili fotografie mužských tváří, bělochů ve středním věku.

Fotografie ukázali pacientům a tázali se jich, jak na ně působí: jak by hodnotili jejich přitažlivost, zda jim připadají milé, zda jsou to tváře lidí kompetentních a důvěryhodných.

Následovalo pět minut, v jejichž průběhu pacienti řešili jednoduché matematické úlohy, smyslem bylo odvedení pozornosti.

Dvě z tváří, které pacienti hodnotili ve všech čtyřech rozměrech co nejpodobněji, byly vybrány jako tváře volebních kandidátů.

Pacienti poté spatřili fotografii jednoho fiktivního kandidáta na levé straně obrazovky, kandidáta druhého na straně pravé. Pod fotografiemi byl text ozře-

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170861

jmující kandidátovo politické přesvědčení. Pacienti text četli nahlas a pak se dívali 5 sekund na fotografii.

Experiment byl uspořádán tak, že pacienti nejprve shlédli tvář a k ní text, jenž odpovídal jejich vlastní politické orientaci, poté jinou tvář a k ní další text, jenž jejich vlastní politické orientaci, přesvědčení protiřečil.

V další dvojici pacienti spatřili tvář s textem, jenž opět odpovídal jejich vlastnímu politickému přesvědčení, a jinou tvář s jiným textem, který pacienti považovali za neutrální, vyjádřili se, že na něj »nemají žádný názor«. Ve třetí dvojici shlédli pacienti tvář s textem, jenž jejich přesvědčení protiřečil, a další tvář s textem, který považovali za neutrální.

Následovalo 12 minut jednoduché aritmetiky, opět pro odvedení pozornosti.

Poté se na obrazovce objevily současně fotografie dvou kandidátů a pacienti byli požádáni, aby jednoho nebo druhého zvolili.

Poté pacienti měli svou volbu zdůvodnit, stejně jako uvést důvody, proč nevolili druhého kandidáta.

Následoval paměťový test, v jehož průběhu si pacienti měli o kandidátech zapamatovat co nejvíc informací.

Po něm další, odlišný paměťový test zaměřený na znovupoznávání.

Předpověď pokusu pravila: jestliže pacienty vedou ke správnému rozhodnutí emoce, přesněji řečeno obsahy nevědomé emoční paměti, pak by měli ve dvojici, v níž jeden kandidát jejich přesvědčení odpovídal a druhý neodpovídal, volit toho kandidáta, který odpovídal.

Ve dvojici, v níž jeden kandidát jejich politickému přesvědčení odpovídal a druhý byl neutrální, by měli opět volit kandidáta, jenž odpovídal.

A ve dvojici neutrální kandidát–kandidát protiřečící by měli volit kandidáta neutrálního.

Jak to dopadlo?

Podle předpovědi. V devíti z deseti volebních kol pacienti volili »správného« kandidáta.

Aniž si pamatovali jedinou informaci, která se kandidátů týkala.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170861