Marie Michlová
život dobrovolně zametala ulice ve svobodné zemi, než zůstala tady!‘ Organizace právníků a lékařů okamžitě prohlásila, že její židovští členové nesmějí od nynějška vykonávat praxi.“2 Je důležité vnímat útok nacistů na Židy především jako honbu za židovským majetkem, který válčícímu Německu přišel velmi vhod. Česká vláda se nijak nebránila arizaci židovských či částečně židovských podniků, ačkoli všechny připadly nacistům. V některých obcích docházelo dokonce ke konfiskaci židovského majetku, Židé měli navíc omezené možnosti prodat či darovat nemovitosti a cennosti. Nejhorší podmínky měli ve městech s velkou německou menšinou, například v Příbrami dokonce proběhl pogrom, v řadě jiných měst byly zničeny synagogy: ve Vsetíně, Jihlavě, Dobříši, Brně, Olomouci či Uherském Brodě. V bezpečí nebyly ani pražské synagogy. Ve více než třech stech zbylých synagogách byly sklady věcí zabavených deportovaným Židům. Bohoslužby probíhaly i nadále, ale v utajení, například v pražském bytě rabína Aladara Deutsche. Za náboženský útisk lze považovat i zákaz prodáváSynagoga v Třešti měla více štěstí a zachovala se dodnes ní pokrývek hlavy Židům, který začal platit roku 1942. Pod tlakem okupační moci musela Židovská náboženská obec v Praze registrovat všechny Židy v protektorátu a podporovat jejich emigraci, která pro mnohé nepřipadala v úvahu už jen proto, že by v protektorátu museli zanechat čtvrtinu svého majetku, což byla tzv. vystěhovalecká daň. Židé zároveň ztráceli své pracovní pozice a těžko hledali nové, rychle stoupala nemocnost, proto musela náboženská obec zřídit speciální židovská zdravotnická zařízení a platit osobám neschopným ─ 98 ─
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172162