„Třeba těch,“ souhlasila Helena. „Je jich jenom pět, nebo šest. Dvě mladé Slovenky, jedna starší a snad tři ženy z Čech. Ale vloudila se chybička. Chybějí makléři, aby je umístili na trh,“ smál se Michal a Helena se přidala se slovy, že na tom něco bude. Už byl čas na snídani a dovědět se, co bude dál. Než sešli dolů, požádala Helena Michala: „Nechceš udělat pár fotodokumentů? Udělej pár fotek z pokoje, z jídelny, z vestibulu. Ať nám má co připomínat tento hotel.“ Poslechl. Cvaknul párkrát v pokoji a strčil foťák do kapsy. Sjeli dolů a tam pokračoval. Než usedli, vyfotil všechno, co se jí líbilo. Poslední snídaně v příjemném hotelu budila pocit, jako kdyby odcházeli z domova. I na hotel se dá zvyknout jako na svůj domov. Kdo ví, kde se budou vyskytovat v příštích dnech? Po snídani měli všichni sraz se zavazadly před recepcí. Vyvezli se naposledy nahoru. Zakrátko všichni sjížděli dolů. Shromáždili se, tu a tam přátelsky pokynuli, prohodili mezi sebou pár poznámek. Po několikadenním vzájemném pozorování překonali první bariéry. Vyzvedli si pasy a obtěžkáni zavazadly vyrazili k autobusu, ven do slunečného počasí. Chystali se někam, kde to ještě neznali. Prvním cílem cesty byl chrám nebes. Za vlády císařů byl hlavním obřadním rituálním místem. Průvodce o něm vyprávěl, jak byl kdysi důležitý a Alice si horlivě dělala poznámky. Občas ji to popadlo. Součástí komplexu byl rozlehlý park. Byl zdrojem zábavy i odpočinku pro domorodce. Lidé se shromažďovali do hloučků a všude tam se něco dělo. Všude vládla dobrá nálada. Průvodce ukázal na vyvýšenou budovu ve starém stylu před nimi. Stanovil čas, kdy se u ní sejdou. Šli širokou cestou přes park k zastřešené promenádě. Všude bylo slyšet hudbu, tancovalo se a hrály se všemožné stolní hry. Alice vyfotila ženu hrající na píšťalku zvláštního tvaru. Byla oblečená v historickém oděvu, možná v kroji. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172348