konečně a poprvé mohl vyrazit do terénu jako skutečný kriminalista. Ani neměl trému. Ale většina vozů byla venku, zbyla tu jen stříbrná fabie, u které někdo nedávno odřel blatník, a nevypadala proto moc reprezentativně. „Kdybys přijel po půlnoci, musíš zavolat přes vrátnici, aby tady otevřeli, služba bude určitě spát…“ vysvětlil Filipovi garážmistr. „A jeď prosím pěkně opatrně, až se budeš vracet, může být na silnici náledí a tohle je jediný trochu použitelný přibližovadlo, co tu máme v rezervě! Jasný, mladej?“ „Jasný,“ prohlásil Filip a nasedl do auta. Spojka šla ztuha. „Jel jsi v tom někdy?“ zapochyboval garážmistr, ale to už Filip sešlápl plyn a trochu divoce vystřelil z podzemních garáží. Vlastní auto neměl a rodiče mu rodinné autíčko, miláčka, půjčovali neradi… Ještěže byla vrata otevřená. Garážmistr se za mladíkem zadíval s jistou pochybností a jen povzdychl. Fabia se zařadila do štrúdlu vozů popojíždějících po Nuselském mostě a rádio uvnitř se automaticky zapnulo. Na Radiožurnálu probíhala beseda o ptačí chřipce a občas ji přerušovala Zelená vlna, ale dopravní zpravodajství ani nemusel poslouchat. To, že doprava v Legerově ulici je na stupni čtyři až pět, si mohl Filip ověřit na vlastní kůži. Naštěstí tu někdo nechal cédéčko s písničkami Jarka Nohavici. A to byl Filipův favorit! Měl před sebou kus cesty, uvnitř v autě bylo teplo a zpíval mu zpěvák, který si ráno vzal „černe papirove boty“ Filipovi se po těle rozlila příjemná pohoda. Skrze mraky pronikalo slunce a místy jeho sklon nepříjemně oslňoval, že musel přivírat oči a skoro litoval, že si nevzal sluneční brýle. Plná nádrž by měla vystačit na cestu tam i zpátky. V duchu promýšlel podrobný plán, jak bude postupovat, a tak se dostal až na okraj Prahy. Před fabii se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172658