trápení! Neustálé návraty ho rozrušovaly. Ale na druhou stranu se mu nechtělo vycházet ven, chovat se společensky, předstírat bezstarostnost a pohodu. Lidem totiž vadí, když mají poslouchat fňukání a stížnosti. Takoví lidé jsou na obtíž a všichni se jim raději vyhnou. Jenže na hru spokojeného mladého muže neměl chuť ani sílu. Takže zkoušel leccos. Třeba se vracet k oblíbeným knížkám, vytáhnout je z knihovny, oprášit a začíst se do nich. Měl jich v knihovně několik, které měl už od dětství oblíbené. Třeba Bídníky Viktora Huga. Jean Valjean byl vzor opravdového statečného chlapa a nemusel se nikde rvát! Dvě epizody mu utkvěly v paměti nejvíce. Když Valjean, propuštěný trestanec, dostane přístřeší u biskupa a ráno nezvládne situaci, vezme stříbrné svícny a uteče. Četníci ho chytí a přivedou zpátky. Jenže biskup mu nic nevyčítá, naopak. Řekne mu nečekanou větu: „Proč jste si nevzal i ty stříbrné příbory, vždyť jsem vám je dal!“ A když četníci odejdou, dodá k překvapenému Valjeanovi: „Doufám, že vám to pomůže, abyste se stal zase normálním člověkem!“ Byl to zlom. A druhá příhoda: Valjeana celý život pronásleduje policajt Javert. A Valjean mu paradoxně daruje život, když ho má na barikádě popravit. Když se ho Javert zeptá, proč to udělal, Valjean jen pokrčí rameny. „Vy nevíte? Tak to vás lituju!“ Javert pochopí a vyřeší situaci ve shodě se svým svědomím. Sebevraždou. Václav listoval v knížce, stránku po stránce, jako by se chtěl pozdravit se známými a přáteli. Vybavovaly se mu i melodie z muzikálu, který na motivy Hugova románu vznikl. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS172673