49 Snoubenka pana van der Burg-Zethovena je zděšena při pohledu na všechny ty hlídače. Jsou po zuby ozbrojeni a je jich pořád víc: má tím pokaženou snídani. Pokaženou zahradu, vilu, uměleckou sbírku. Nutí ji to dívat se realitě přímo do očí. Vše, co ji obklopuje, je tím poznamenáno, protože nikdo netuší, co by se jí mohlo stát. Ti hlídači vděčí za svou existenci potenciálnímu nebezpečí, jež zároveň zosobňují. Svou přítomností vyvolávají představu zvěrstev, která ji mohou potkat v jakékoli podobě a ukončit to, co pro ni představuje bezpečí, co považuje za svůj život. Všechno, čím je. Požádá služebnou, aby zapnula výsuvnou markýzu. Možná by dala přednost životu bez nájemných strážců. Mohla by si namlouvat, že je nepotřebuje, že stav blaženosti, jehož se jí dostává, nikdy nepřestane existovat. Přece se za celou tu dlouhou dobu nic nestalo. Postupně by pozapomněla na hrozící nebezpečí, utvrzovala se v iluzi. Ani jednu klidnou vteřinu by si nenechala otrávit. Až by se jednoho dne všechny vyčerpaly.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173511
50 Poslední konzerva s hovězím. Rozdělujeme si ho k jednotlivým pokrmům natolik úsporně, že poslední kus chutná už nějak divně, tak trochu zkaženě. Ani si ho nedáme na chleba. Položím si vzácné sousto na jazyk a přitisknu ho k patru. V puse se mi začnou sbíhat sliny a promíchávají se se slanou chutí. Počkám, až se papily nasytí a polykám sousto po částech, dokud nemám ústa prázdná. Harry jí maso o něco rychleji, ale stejně soustředěně. Několikrát vytřeme konzervu chlebem dočista. Špičkou jazyka pořádně vylížeme rohy. Harry pak postaví plechovku k noze od židle. Stojí tam jako upomínkový předmět. Už ani vůní nepřipomíná jídlo.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173511
51 Mohl bych stručně říct, že se přesvědčil na vlastní oči. Klečím dlouho před záchodovou mísou, špičku prstu přitisknutou na smalt. Záchod protéká, sledujeme, jak se pramínek vody rozdvojuje. Jako bych tím Harryho bez přestání označoval za viníka a nutil ho k pokání. Začne se omlouvat. Už si dá pozor. Sám od sebe mi slíbí, že páčku od splachovadla pokaždé prstem vysune nahoru. Přísahá na otcův hrob. Chápe totiž víc než kdo jiný, že potřebuju mít prostor kolem sebe přehledný, uklizený, tak aby si myšlenky dokázaly najít bezpečné místečko, kde by se mohly uvelebit a trochu si odpočinout. To je všechno. Harry chápe, že nic víc nechci. Proto zahanbeně skloní hlavu nad svým trestuhodným opomenutím. Vstanu, sklepu si prach z kolenou a prohlásím, že už je to v pořádku. Není, namítne potichu, není to v pořádku. Když těsně přede mnou opouští záchod, položím mu krátce ruku na rameno. Tvoříme jeden tým, spoléháme na sebe. Jsme na sobě závislí. On střeží mou svobodu, já tu jeho. Jen tak můžeme v noci klidně spát. Na tomto světě jsme si navzájem jedinou jistotou, co máme. Jsme sice rozdílní, ale díky těmto rozdílům je naše jednota kompletní, na to organizace pečlivě dbala. Jsme jako levé a pravé oko: společně vidíme do hloubky.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173511