gravitace a poslala jej v kotrmelcích dolů. Něco prasklo a zády mu prošlehla nesnesitelná bolest. Střídavě ztrácel vědomí. Nakonec v agonii dopadl zády na tvrdou dlažbu haly. Necítil horní polovinu těla ani nohy. Strop nad ním se divoce otáčel. Slyšel Knolla dusat po schodech, díval se, jak se k němu sklání a zvedá ho za vlasy. Jaká ironie. Jednomu Němci vděčil za svůj život, o který jej teď jiný Němec připraví. „Deset milionů eur je jedna věc, ale žádný ruský sráč na mě nebude plivat.“ Karol Borya zkusil nashromáždit dostatek slin na další plivanec, ale ústa mu vyschla a dolní čelist ochrnula. Knoll mu zaklesl předloktí pod bradu.
98 n
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174179
15
Z
uzana Danzerová se dívala oknem a zaslechla hlasité křupnutí, jak Knoll zlomil starci vaz. Na zem dopadlo bezvládné tělo s hlavou skloněnou v nepřirozeném
úhlu. Potom vrah oběť pohrdavě odstrčil a kopl ji do hrudníku. Jeho stopu zachytila hned ráno, když přiletěla do Atlanty spojem z Prahy. Snadno mohla předvídat jeho postup a také jej brzy spatřila, jak objíždí okolí v rámci předběžného průzkumu. Každý kompetentní akvizitér si nejprve prohlédne místo činu, aby se ujistil, že nepadne do nastražené pasti. A Knoll byl rozhodně dobrý. Po většinu dne zůstal v hotelovém pokoji v centru města, kam ho také sledovala po jeho první návštěvě u Boryi. Jenže místo aby se vrátil do hotelu, zůstal Knoll sedět v autě zaparkovaném o tři bloky dál a po setmění se vrátil k Boryovu domu. Dívala se, jak vešel zadními dveřmi – zjevně nezamčenými, protože klika na první pokus povolila. Starý pán bezpochyby nespolupracoval. Knoll byl pověstný svými vzteklými výbuchy. Shodil Boryu ze schodů stejně lhostejně, jako jiní lidé házejí papír do koše, a pak mu s viditelným potěšením zlomil vaz. Uznávala protivníkovy schopnosti, věděla o dýce, kterou nosil v pravém rukávu, i o tom, že ji bez váhání používá. Ale jí samotné také nechyběl talent. Knoll se napřímil a rozhlédl se. Ze stanoviště, které si zvolila, se jí otevíral nezakrytý výhled. Díky černé kombinéze a kukle stejné barvy, kterou si přetáhla přes blond vlasy, dokonale splynula s nocí. V okně, kterým se dívala dovnitř, se nesvítilo. Že by instinktivně vycítil její přítomnost? Opatrně, aby nezašustily ostnaté listy, stáhla hlavu pod parapet mezi vzrostlé cesmíny, které byly kolem domu vysázeny. n 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174179
V teplém večeru se jí kolem elastického okraje kukly orosilo čelo. Tiše ustoupila a zahlédla Knolla, který stoupal po schodech do patra. O šest minut později se vrátil – s prázdnýma rukama, sako opět uhlazené a kravatu vzorně uvázanou, jako by se vůbec nic nestalo. Sklonil se k Boryovi a pro jistotu mu zkontroloval tep. Pak zamířil do zadní části domu a za okamžik Zuzana uslyšela otevírání a zavírání dveří. Vyčkala deset minut, než obešla dům dozadu. Rukou v rukavici stiskla kliku a vstoupila. Ve vzduchu se vznášel pach dezinfekce a stáří. Prošla kuchyní do haly. V jídelně jí najednou zkřížila cestu kočka. Zastavila se s bušícím srdcem a v duchu zvíře proklela. Zhluboka se nadechla a vešla do pracovny. Od její poslední návštěvy před třemi lety se uvnitř nic nezměnilo. Stejná pohovka s přehozem z velbloudí srsti ozdobeným střapci, bicí hodiny na zdi, kovové lampy. Tehdy ji zaujaly litografie na stěnách a uvažovala, jestli jde o originály, ale při bližším prozkoumání poznala kopie. Jednou večer se totiž po odchodu majitele vloupala do domu, ani podrobná prohlídka však neodhalila o Jantarové komnatě nic než pár novinových výstřižků. Bezcenné informace. Jestli Karol Borya věděl něco důležitého, určitě si to nezapsal, nebo alespoň nepřechovával své poznámky doma. Minula tělo a po schodech vyšla do patra. Spěšný průzkum knihovny neprozradil nic jiného, než že si stařec krátce před smrtí pročítal materiály o Jantarové komnatě. Na hnědém křesle, které si pamatovala od minula, leželo několik výstřižků. Vrátila se dolů. Stařec ležel obličejem na podlaze. Sáhla mu na krční tepnu, ale nic necítila. Výborně. Knoll jí ušetřil práci.
100 n
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174179