poseděly u lahodných sýrů, růžového vína a místního oblíbeného aperitivu zvaného Pastis. Náš poslední den v Provence byl pátek 16. 7. Už od rána pralo silné slunce, a tak jsme s balením a úklidem domu začaly záhy. Daniel se přišel také rozloučit. Moc mě mrzelo, že neumím francouzsky a neumím mu tudíž slovem vyjádřit díky za příjemné setkání. On je dobrý místní spojenec, který nelenil a občas donesl lahodné pečivo k snídani. Rozloučili jsme se s ním, vinicí, domem, Cotignacem, nabraly benzín v nedalekém městě Brignoles, do kterého jsme jezdily na větší nákupy, a ujížděly směr Besancon, místa našeho noclehu. Do Besanconu jsme dojely před setměním a dlouhý den na cestě jsme zakončily večeří z tradičně připravených škeblí v restauraci u Leona. Jen Michaela si dala hovězí a prohlásila, že už ví, čím bude. Bude cestovatelkou, která jezdí po světě, zkouší místní jídla a z těch nejlepších napíše kuchařku. Doufejme, že se jí její sen splní. Besancon je pouze 100 km od německé hranice, a tak nám druhý den cesta rychle ubíhala, i když místy zapršelo. Michaelu déšť na chvíli uspal, a když jsme zastavily v Německu na oběd, pravila: „Člověk si na chvíli zdřímne ve Francii a probudí se v Německu“. Do Prahy jsme dojely v podvečerních hodinách, a když jsme se loučily, bylo mi jasné, že mi Simona s Hankou budou moc chybět. Provence byla dalším kouskem, který jsem si zasadila do své skládanky poznání. Další krásný kousek světa. Francie se mi odjakživa líbila a myslím si, že je téměř povinnost ji procestovat celou. Budu proto vymýšlet další záminky k cestě do této fantastické země.
PROTI PROUDU ZEMĚKOULE
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177166